Náhled na pohybové aktivity u vybraných nádorových onemocnění
Preview of physical activity in selected cancer patients
Many studies have demonstrated a significant relationship between the intensity of regular physical activity and the incidence and prognosis of cancer. Sedentary lifestyle is associated with a higher risk of cancer. Using regular aerobic exercise combined with strengthening can positively influence the incidence of associated diseases and complications of cancer. However, only a small proportion of patients respects these active measures.
Keywords:
movement – physical activity – exercise – rehabilitation – cancer
Autoři:
E. Vaňásková 1; I. Vařeka 1,2; J. Vaňásek 3,4
Působiště autorů:
Univerzita Karlova v Praze
Lékařská fakulta a Fakultní nemocnice Hradec Králové
Rehabilitační klinika
Přednostka: doc. MUDr. Eva Vaňásková, Ph. D.
1; Univerzita Palackého v Olomouci
Fakulta tělesné kultury
Katedra fyzioterapie
Vedoucí: prof. MUDr. Jaroslav Opavský, CSc.
2; Univerzita Pardubice
Fakulta zdravotnických studií
Děkan: prof. MUDr. Josef Fusek, DrSc.
3; Onkologické centrum Pardubice, Multiscan s. r. o.
Primář: doc. MUDr. Jaroslav Vaňásek, CSc.
4
Vyšlo v časopise:
Prakt. Lék. 2016; 96(4): 190-192
Kategorie:
Z různých oborů
Souhrn
Řada studií prokázala významný vztah mezi intenzitou pravidelné fyzické aktivity a výskytem a prognózou nádorových onemocnění. Sedavý způsob života je spojen s vyšším rizikem výskytu nádoru. Pomocí pravidelného aerobního cvičení spojeného s posilováním lze pozitivně ovlivnit výskyt přidružených chorob a komplikací nádorového onemocnění. Jen malá část pacientů ale tato aktivní opatření dodržuje.
Klíčová slova:
pohyb – pohybová aktivita – cvičení – rehabilitace – nádory
ÚVOD
Pohybová aktivita je spolu s vlivem na celkový zdravotní stav prokazatelně také spojena se snížením rizika vzniku nádorových onemocnění i úmrtí na karcinomy, a to především tlustého střeva a prsu.
Observační studie ukazují na vztah mezi tělesnou inaktivitou a četností vzniku karcinomů a s nimi spojenou mortalitou. Nízká fyzická aktivita je prokázaným rizikovým faktorem pro vznik karcinomu prsu a tlustého střeva (8, 21). V roce 2014 Schmid a Leizmann nalezli 16 studií, kde výsledky ukázaly, že nemocné s karcinomem prsu s vysokou fyzickou aktivitou v předchorobí měly nižší počet úmrtí na karcinom prsu i z dalších příčin. Podobně i aktivní osoby s kolorektálním karcinomem měly nižší úroveň úmrtí na kolorektální karcinom (15). Prospěch fyzické aktivity u pacientů s jinými typy nádorů je méně jasný, avšak zvýšená fyzická aktivita přináší další benefity. Kombinace fyzické aktivity prováděné aerobním cvičením a posilováním je spojena s nižším rizikem a lepším zvládáním komorbidit, jakými jsou postižení kardiovaskulárního systému, osteoporóza a diabetes mellitus (17).
V nedávné minulosti proběhly intervenční studie hodnotící přínos cvičení pro nemocné s nádorovým onemocněním a byla publikována i řada metaanalýz a přehledových článků (1, 2, 7, 9, 10).
Benefit fyzické aktivity byl zjištěn pro kardiorespirační systém, svalovou sílu, únavu, deprese a kvalitu života. Evidence pozitivního vlivu je také u ostatních důležitých parametrů, jako jsou prevence osteoporózy, svalová hmota, výskyt periferní neuropatie, bolest, sexualita, obtíže spojené s menopauzou, kognitivní funkce a poruchy spánku (3, 20). Většina studií provedených v minulosti byla zaměřena na aerobní cvičení. Současné práce kombinují aerobní cvičení s posilováním (14).
Výzkum fyzické aktivity se též zaměřil na činnosti spojené s volnočasovými aktivitami. Bylo zjištěno, že sedavý způsob života je rizikový faktor spojený se vznikem diabetu, kardiovaskulárních onemocnění a obezitou, může však také zvyšovat riziko vzniku některých nádorů, jako je kolorektální a endometriální karcinom. Průměrný dospělý ve Spojených státech amerických stráví více než polovinu dne vsedě nebo sedavým chováním. Ukazuje se, že samotné cvičení není dostatečné pro redukci rizika vzniku nádorů a dalších onemocnění v důsledku tohoto životního stylu. Nejvýznamnější způsob sedavého chování představuje sledování televize a negativně ovlivňuje mortalitu u nemocných s kolorektálním karcinomem před i po diagnóze nádorového onemocnění. Cvičení snižuje mortalitu a osoby s nejnižší intenzitou sledování televize a nejvyšší intenzitou cvičení mají nejnižší riziko mortality (11).
VLIV FYZICKÉ AKTIVITY U NEJČASTĚJŠÍCH NÁDORŮ
Zhoubné nádory prostaty zaujímají první místo v incidenci nádorových onemocnění u mužů. Nejzávažnějšími nežádoucími účinky jejich léčby jsou gastrointestinální a genitourinární toxicita, spolu s celkovými projevy typu únavy, deprese či nespavosti (12). Klesá aktivita nemocných a zhoršuje se jejich kondice. Přitom pouze 39 % pacientů přežívajících dlouhodobě po léčbě dodržuje doporučení pro fyzickou aktivitu (6). V léčbě močové inkontinence po radikální prostatektomii je uznávána efektivita cvičení pánevního dna. Ukazuje se, že na výskyt a závažnost inkontinence má pozitivní vliv zvyšování celkové fyzické aktivity a kondice. Dále se uvažuje o možnosti negativního působení obezity na výskyt inkontinence a možnost pozitivního efektu snížením nadváhy těchto pacientů (5, 22).
Kolorektální karcinom
Dospělí s vysokou fyzickou aktivitou, ať už jde o intenzitu, trvání nebo frekvenci, mají snížené riziko vzniku karcinomu tlustého střeva o 30–40 % ve srovnání s inaktivními osobami (16).
Karcinom prsu
Efekt fyzické aktivity u těchto nemocných může záviset na velikosti BMI, kdy největší efekt má pro ženy s normální váhou. Dalším faktorem je frekvence a trvání fyzické aktivity, takže většinou je doporučováno 30–60 minut denně střední až vysoké fyzické zátěže.
U nemocných po operaci karcinomu prsu vzniká v důsledku operačního výkonu a případně i léčby zářením řada poruch pohybového aparátu. Nemocné po exenteraci axily jsou ohroženy vznikem lymfedému, který výrazně zhoršuje kvalitu života pacientek. V prevenci a léčbě uvedených komplikací má významnou úlohu léčebná rehabilitace (13, 18, 19).
American Cancer Society (ACS) zveřejňuje v intervalu 5 let doporučení pro výživu a pohybové aktivity v prevenci nádorových onemocnění. Doporučení z roku 2012 uvádějí (4):
- Dospělí mají provádět nejméně 150 minut cvičení střední intenzity nebo 75 minut cvičení vysoké intenzity každý týden (nebo kombinace obou), pokud možno pravidelně rozložených v průběhu celého týdne.
- Dospívající mají mít nejméně 1 hodinu cvičení střední nebo vysoké intenzity aktivity denně a vysoká aktivita má být prováděna nejméně 3 dny v týdnu.
- Doporučuje se omezit sedavé chování, jako je sezení, ležení, sledování televize a další způsoby pasivní zábavy.
- Fyzická aktivita mimo obvyklé činnosti, bez ohledu na její úroveň, může přinášet řadu zdravotních benefitů.
- Není jasné, jestli cvičení v průběhu dne přináší největší prospěch, jestliže je prováděno v jedné sérii nebo menších úsecích v průběhu dne. Fyzické aktivity je vhodné provádět v oddělených blocích, trvajících 20–30 minut.
ZÁVĚR
Pohybová aktivita může redukovat incidenci i mortalitu některých nádorových onemocnění, jedná se především o tumory prsu a tlustého střeva. Má příznivý vliv na stav nemocných i u dalších nádorových onemocnění. Navzdory dostatečným důkazům je onkologicky nemocný v České republice ke cvičení nedostatečně motivován. Lékaři často tento faktor v primární prevenci podceňují a u pacientů s maligními chorobami se obávají intenzivní tělesnou zátěž doporučovat. Také nabídka kvalifikované péče podporující tyto aktivity není dostatečná.
Střet zájmů: žádný.
ADRESA PRO KORESPONDENCI:
doc. MUDr. Eva Vaňásková Ph.D.
Fakultní nemocnice Hradec Králové
Rehabilitační klinika
Sokolská 581, 500 05 Hradec Králové
e-mail: eva.vanaskova@fnhk.cz
Zdroje
1. Bourke L, Homer KE, Thaha MA, et al. Interventions for promoting habitual exercise in people living with and beyond cancer. Cochrane Database Syst Rev 2013; 9: CD010192. doi: 10.1002/14651858.CD010192.pub2.
2. Braam KI, van der Torre P, Takken T, et al. Physical exercise training interventions for children and young adults during and after treatment for childhood cancer. Cochrane Database Syst Rev 2013; 4: CD008796. doi: 10.1002/14651858.CD008796.pub2.
3. Courneya KS, Segal RJ, Mackey JR, et al. Effects of exercise dose and type on sleep quality in breast cancer patients receiving chemotherapy: a multicenter randomized trial. Breast Cancer Res Treat 2014; 144(2): 361–369.
4. Hildebrand JS, Gapstur SM, Campbell PT, et al. Recreational physical activity and leiure-time sitting in relation to postmenopausal breast cancer risk. Cancer Epidemiol Biomarkers Prev 2013; 22(10): 1906–1912.
5. Hradil V, Kittlerová-Trávníčková O. Rehabilitace v onkologii. Rehabil. fyz. Lék 2007; 14(4): 135–147.
6. Humpel N, Iverson DC. Sleep quality, fatigue and physical activity following cancer dignosis. Eur J Cancer Care 2010; 19(6): 761–768.
7. Khan F, Amatya B, Ng L, Demetrios M, et al. Multidisciplinary rehabilitation for follow-up of women treated for breast cancer. Cochrane Database Syst Rev 2012; 12: CD009553. doi: 10.1002/14651858.CD009553.pub2.
8. Kushi LH, Doyle C, McCullough M, et al. American Cancer Society Guidelines on nutrition and physical activity for cancer prevention: reducing the risk of cancer with healthy food choices and physical activity. CA Cancer J Clin 2012; 62(1): 30–67.
9. McNeely ML, Campbell KL, Rowe BH, et al. Effects of exercise on breast cancer patients and survivors: a systematic review and meta-analysis. CMAJ 2006; 175(1): 34–41.
10. Mishra SI, Scherer RW, Geigle PM, et al. Exercise interventions on health-related quality of life for cancer survivors. Cochrane Database Syst Rev 2012; 8: CD007566. doi: 10.1002/14651858.CD007566.pub2.
11. Moore SC, Patel AV, Matthews CE, et al. Leisure time physical activity of moderate to vigorous intensity and mortality: a large pooled cohort analysis. PLoS Med 2012; 9(11): e1001335.
12. Namik S, Arai Y. Health-releted quality of life a men with localized prostate cancer. Int J Urol 2010; 17(2): 125–138.
13. Pinto BM, Frierson GM, Rabin C, et al. Home-based physical activity intervention for breast cancer patients. J Clin Oncol 2005; 23(15): 3577–3587.
14. Puetz TW, Herring MP. Differential effects of exercise on cancer-related fatigue during and following treatment: a meta-analysis. Am J Prev Med 2012; 43(2): e1–e24.
15. Schmid D, Leitzmann MF. Association between physical activity and mortality among breast cancer and colorectal cancer survivors: a systematic review and meta-analysis. Ann Oncol 2014; 25(7): 1293–1311.
16. Slattery ML. Physical activity and colorectal cancer. Sports Medicine 2004; 34(4): 239–252.
17. Sturgeon KM, Ky B, Libonati JR, et al. The effects of exercise on cardiovascular outcomes before, during, and after treatment for breast cancer. Breast Cancer Res Treat 2014; 143(2): 219–226.
18. Valentová E, Vaňásková E, Odrážka K. Význam léčebné rehabilitace v léčbě urologických komplikací spojených s léčbou karcinomu prostaty. Rehabilitácia 2014; 51(1): 49–54.
19. Vaníkova K, Buchtelová E, Šlechtová D. Vliv operace prsu na pohybový systém. Rehabilitácia 2010; 47(3): 177–186.
20. Winters-Stone KM, Laudermilk M, Woo K, et al. Influence of weight training on skeletal health of breast cancer survivors with or at risk for breast cancer-related lymphedema. J Cancer Surviv 2014; 8(2): 260–268.
21. Wolin KY, Schwartz AL, Matthews CE, et al. Implementing the exercise guidelines for cancer survivors. J Support Oncol 2012; 10(5): 171–177.
22. Wolin KY, Luly J, Sutclife et al. Risk of urinary incontinence following prostatectomy: the role of physical activity and obesity. J Urol 2010; 183(2): 629–633.
Štítky
Praktické lékařství pro děti a dorost Praktické lékařství pro dospěléČlánek vyšel v časopise
Praktický lékař
2016 Číslo 4
- Metamizol jako analgetikum první volby: kdy, pro koho, jak a proč?
- Není statin jako statin aneb praktický přehled rozdílů jednotlivých molekul
- Horní limit denní dávky vitaminu D: Jaké množství je ještě bezpečné?
- Antidepresiva skupiny SSRI v rukách praktického lékaře
- Srovnání antidepresiv SSRI, mirtazapinu a trazodonu z hlediska nežádoucích účinků
Nejčtenější v tomto čísle
- AMINOGLYKOSIDY
- MAKROLIDY A AZALIDY
- Úloha magnetické rezonance v předoperačním stagingu karcinomu prsu
- Korelace fenotypu a genotypu u českých pacientů s komplexem tuberózní sklerózy