Ocenění nejlepších lékařských publikací za rok 2010

Jak se v posledních letech stalo tradicí, byly i letos, v pořadí již popáté, ve středu 2. listopadu uděleny ceny předsednictva ČLS JEP za nejlepší odborné lékařské knižní publikace vydané v loňském roce. Dějištěm slavnostního aktu se opět staly historické prostory pražského Valdštejnského paláce. Pod záštitou předsedy Senátu parlamentu ČR Milana Štěcha, za přítomnosti čelných představitelů České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně a čestných hostů se zde sešli autoři i zástupci autorských kolektivů, aby převzali „vavříny“ vítězů.

Oceněna byla tři díla:

Interna autorů prof. Richarda Češky a kolektivu, cenu předal předseda ČLS JEP prof. MUDr. Jaroslav Blahoš, DrSc.

Hepatologie autorského kolektivu vedeného Jiřím Ehrmannem a Petrem Hůkem, cenu předal člen předsednictva ČLS JEP prof. MUDr. Vladimír Palička, CSc., Dr.h.c.

Nová protinádorová léčiva a léčebné strategie v onkologii prof. Pavla Klenera a jeho syna MUDr. Pavla Klenera jr., cenu předal člen předsednictva ČLS JEP prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., MBA.

Laudatio přednesl prof. Jaroslav Blahoš:

Je mi milou povinností a ctí předat ocenění za nejlepší odbornou lékařskou knižní publikaci za rok 2010 panu prof.  MUDr. Rudolfu Češkovi, CSc. a kolektivu za knihu „Interna“.

Před stručným hodnocením knihy chci předeslat, že v historické řadě knižních internistických publikací jde o poslední souborné dílo. První z nich byla v r. 1885 Eiseltova šestidílná „Odborná patologie a terapie“. Eiselt byl nepochybně ovlivněn svým učitelem a vzorem Janem Evangelistou Purkyně, jak co do češtiny jako mateřského jazyka vědy, tak i co do koncepce jednotného díla podle vzoru spisů J. E. Purkyně, ale též jeho předchůdce J. A. Komenského v dílech Orbis pictus (oblíbené četby J. E. Purkyně), Opera didactica magna, i jeho Pansofie z r. 1644, tedy v personifikované moudrosti. (S těmito spisy se Purkyně seznámil v Lešně, dávném sídle Komenského). Komenského Pansofie není všeobjímající moudrost a poznání dějů v časoprostoru. Její podstatou je panacea nadhledu a sémanticky pojatý celek. Mohlo to by být mottem právě souborných monografií i dalších našich autorů, a to:

Maixnerova učebnice vnitřního lékařství určená studentům v 90. letech 19. století,

Thomayerova učebnice vnitřního lékařství, která vyšla z jeho první práce s názvem „Úvod do drobné praxe lékařské“,

Syllabova „Nauka o poklepu a poslechu (začátkem 20. století),

Pelnářova mnohosvazková „Patologie a terapie nemocí vnitřních“,

Netouškova „Učebnice vnitřního lékařství v 5 vydáních,

Bobkova „Diferenciální diagnostika nemocí vnitřních (50. léta 20. století), a

Klenerovo „Vnitřní lékařství“ ve 3 vydáních.

Na Slovensku to byly třídílné „Princípy internej medicíny“ autorů Ďuriše, Hulína a Bernadiče.

Češkova „Interna“ tedy uzavírá řadu těchto monografií, jejichž jednotící podstatou je holistické pojetí interny, aktualizace vědeckých poznatků a jejich syntéza, potřebná k pokrokům v diagnóze, léčbě i prevenci.

V Češkově „Interně“ je kladen důraz i na lékařskou etiku, na humánní poslání medicíny a na deontologické a komunikační zásady vztahů mezi zdravotníkem a pacientem, což tvoří integrální část praktické medicíny.

Podstata patologických dějů je pojímána z hlediska genetického, tam kde je prokázáno, i z hlediska životního stylu a environmentálních vlivů a vztahů mezi vnitřním a zevním prostředím v Claude Bernardově pojetí. Dostatečný prostor je věnován chorobám, jež jsou středem zájmu medicíny 21. století, tedy chronickým chorobám, metabolickým, kardiovaskulárním, onkologickým, muskuloskeletálním, imunopatiím i psychosomatické problematice a chorobám stárnoucí populace.

Dílo je cenné i přiměřenou informací o nových technických možnostech, které mají lékaři pomoci, nikoli však zastoupit ho. Styk s pacientem musí zůstat osobní, přímý, nikoli neosobní prostřednictvím počítače. Lékař musí zůstat doktorem, nikoli inženýrem medicíny s titulem Ing. med.

Obsah díla svědčí o tom, že stimulem k jeho sepsání bylo poskytnout lékařům i studentům přiměřenou, rozumnou, pedagogicky vhodnou míru informací v použitelné formě.

Celostní pojetí interny se neobejde bez poznatků z oborů, které se postupem doby oddělily od interny, jmenovitě neurologie, psychiatrie a infekce a celé řady podoborů, které by měl vzdělaný internista vnímat jako adjuvantní doplněk internistického vzdělání a celostního myšlení.

Prof. Ďuriš cituje Jana Patočku:

„Analytickými metodami jsme si rozložili Universum. Vytvořili jsme jakési Polyversum a teď ho neumíme složit.

Dovolte mi, abych poděkoval autorům, že svým dílem přispěli k návratu do Univerza interny, abych autorům gratuloval ke vskutku monumentálnímu dílu a abych přál této knize, aby sloužila lékařům i studentům k užitečným cílům a podpořila celostní pohled na vnitřní lékařství.

Rád Vám proto, vážený pane profesore a celému kolektivu předávám diplom jako projev ocenění ČLS JEP.

ri