Negynekologická cytologie – návod na přežití
Autoři:
Ondrej Ondič 1,2
Působiště autorů:
Šiklův ústav patologie, Univerzita Karlova v Praze, Lékařská fakulta v Plzni a Fakultní nemocnice Plzeň, Česká republika
1; Bioptická laboratoř, s. r. o., Plzeň, Česká republika
2
Vyšlo v časopise:
Čes.-slov. Patol., 63, 2018, No. 4, p. 163
Kategorie:
Preface
I když mezi patology negynekologická cytologie není populární, těžko se jí lze vyhnout - zejména na menších pracovištích, či v období dovolených. A tak si dovoluji na tomto místě nabídnout několik postřehů a doporučení, která by mohla přispět k formulaci co možná nejkvalitnějšího cytologického nálezu.
PSYCHOLOGICKÁ PŘÍPRAVA
- Uvažte, že možná až v polovině případů jde o jediný dostupný diagnostický biologický materiál (kromě krve), který má potenciál přispět ke stanovení diagnózy.
- Uvažte, že možná i více než u poloviny požadavků na cytologické vyšetření jde o pacienty s malignitou v pokročilém stádiu, nebo už dokonce v terminální fázi nemoci.
- Cytologický nález v takovém případě slouží klinickým lékařům k rozhodování o intenzitě aplikovaných léčebných postupů, započetí paliativní léčby, implementaci nevratných léčebných zákroků (např. pleurodéza), atd.
PŘEDPOKLADY
1. Klinické informace
V cytologii více než v biopsii záleží v čase diagnostiky na klinických informacích počínaje způsobem odběru i s přesným popisem místa odběru (toto výrazně přispívá k odlišení možné kontaminující buněčné populace a vlastní nádorové populace zejména u dobře diferencovaných karcinomů). Rovněž velice důležitá je podrobná onkologická anamnéza a jasně formulovaný klinický dotaz – cíl vyšetření.
2. Organizace práce v laboratoři
Správné zacházení s materiálem a příprava kvalitních preparátů stejně jako v biopsii je pro správnou cytologickou diagnostiku zásadní. Tato práce má svá specifika do té míry, že se zdá výhodné prosazovat (pokud to podmínky pracoviště dovolují) jistou subspecializaci laborantek a laborantů směrem k cytologii.
V případě kooperativní komunikace s klinickými lékaři a při zájmu vedení zdravotnického zařízení (nebo dokonce zdravotní pojišťovny), lze očekávat synergické efekty, ze kterých by mohli profitovat pacienti v případě, že se zrychlí cytologická diagnostika, což zase může vést k efektivnější organizaci chirurgického provozu, kde budou následně indikováni pacienti řešeni rychleji a možná i ve větším počtu.
3. Standardizace nálezů
Od konce 80. let 20. století pomalu rostla míra upřímnosti v cytopatologické komunitě a vedla k uznání toho, že „císař Diagnostik je téměř nahý“. Postupně všichni zainteresovaní uznali, že to co cytopatolog říká potřebuje „přiměřený a opravdový šat“. Tak jsme dnes svědky pokusů o standardizaci nálezů na základě cytologicko-histologicko-klinických korelací. Skvělým ovocem této snahy jsou (zatím) klasifikační systémy pro cytologii štítné žlázy, moči, pankreatu a slinných žláz.
4. Technologický pokrok
Vidíme, že čím dál více orgánů a lokalit v lidském těle je dostupných pro nové tenké ohebné odběrové nástroje, a tak dochází ke zpestřování vyšetřovaného materiálu a k sofistikaci klinických dotazů. Exponenciální rozvoj metod molekulární genetiky směřuje k možnostem určování specifických diagnostických mutací, a tak se „cytologický materiál“ může někdy stát diagnostickým i pro nozologické jednotky, jejichž přesná a spolehlivá diagnostika na úrovni běžného cytologického barvení a i imunocytochemie je jinak nepředstavitelná. Už dnes jsme svědky další aplikace, kdy vyšetření přítomnosti mutací specifických genů například v bronchoskopicky získaném materiálu cytologického charakteru (nebo z punktátu fluidothoraxu) selektuje pacienty pro specifickou biologickou léčbu u adenokarcinomů plic.
VLASTNÍ CYTOLOGICKÁ DIAGNOSTIKA
- Je velice důležité ujasnit si cíl vyšetření / klinický dotaz.
- Je výhodné rozpoznat dominantní buněčné populace na preparátu, které obvykle představují normální konstituenty tkáně, ze které byl odběr proveden (někdy zastihneme i buňky tkání odběrového kanálu).
- Teprve pak je výhodné hledat v preparátu buňky, „které tam nepatří“. (Toto samozřejmě neplatí, pokud nádorová populace v preparátu dominuje, ale potom i tento fakt si je potřeba uvědomit a dále s ním pracovat.)
- Často vyvstává problém rozpoznat reaktivní mezoteliální buňky. Myslím, že toto je snad jediná oblast cytologie, do které by měl investovat čas i patolog, který cytologii zrovna nefandí.
- Ukazuje se, že parafinový cytoblok je diagnosticky velice přínosný a jeho příprava se vyplácí díky následné možnosti použít imunocytochemii a metody molekulární genetiky.
- S tím dále souvisí požadavek na zhodnocení celularity preparátu a to jak absolutního počtu nádorových buněk, tak i procentuálniho zastoupení nádorových buněk v rámci celkové buněčné populace. Pro molekulárně-genetické metody obvykle bývají určeny minimální požadavky na celularitu vyšetřované buněčné populace ve vzorku dle konkrétní užité metody či sondy / kitu. Patologem poskytnutý údaj může ušetřit značné finanční prostředky, pokud se upustí od provedení testu z nevhodného vzorku. Pokud byl test proveden, zaznamenaná vstupní (ne)kvalita vzorku významně ovlivňuje interpretaci výsledku.
- I v cytologii platí, že konzultace nálezu s kolegyní / kolegou obvykle urychlí diagnostický proces a často vede jak k úspoře finančních prostředků pracoviště tak i psychické energie patologa.
Adresa pro korespondenci:
MUDr. Ondrej Ondič
Bioptická laboratoř, s.r.o.
Mikulášské nám. 4, 326 00 Plzeň, Česká republika
tel.: +420 603 835 353
e-mail: ondic@medima.cz
Štítky
Patologie Soudní lékařství ToxikologieČlánek vyšel v časopise
Česko-slovenská patologie
2018 Číslo 4
Nejčtenější v tomto čísle
- Cytologie výpotků v coelomových dutinách
- Karcinom děložního hrdla v ČR a možnosti jeho prevence
- Hyalinizující trabekulární tumor štítné žlázy s transkapsulární invazí: kazuistika
- Molekulárně genetické metody ve skríningu karcinomu děložního hrdla