Prof. MUDr. Vladimír Beneš, DrSc. – 100 let

Před 10 lety jsme psali zdravici k 90 letům táty a dědy. Nyní je to ke stovce. Dnes již nepochybně doyen neurochirurgie u nás je jediný, kdo pamatuje a prožil začátky oboru. Po absolvování „Lucernového“ ročníku promoval v roce 1949 a ihned nastoupil v ÚVN Střešovice, kde si ho vyžádal Kunc a uchránil ho před umístěnkou do Vrútek. Byl jediný, kdo s Kuncem šel na neurochirurgii, když v roce 1956 Kunc chirurgické oddělení ÚVN rozdělil a neurochirurgii si sám nechal. Z oddělení se v roce 1959 stala klinika dnes 1. LF UK. V té době se neurochirurgie postupně etablovala jako medicínský obor. Při absenci spolehlivé dia­gnostiky bylo často překvapením, co vlastně naši předchůdci operovali. Nebylo výjimkou, že nenašli nic. Celosvětově se tehdy teprve postupně definovalo, co a jak lze operovat. Jediným parametrem bylo přežití, morbiditu moc nesledovali.

Klinika si vybudovala mezinárodní prestiž, a nakonec vyhrála organizaci evropského sjezdu v roce 1971. V Praze byla během tohoto sjezdu založena Evropská asociace neurochirurgickýchspolečností (EANS). EANS se v době mého prezidentování vrátila v roce 2015, kdy jsme také zorganizovali setkání „otců“ neurochirurgie, kterého se táta s nadšením zúčastnil. V roce 1971 byl táta generálním sekretářem sjezdu, i když byl již páriou kliniky, protože odmítl podepsat souhlas s okupací a protože ho někdo udal, že jsme chtěli emigrovat (což byla pravda). Při první příležitosti byl tedy v roce 1978 penzionován.

Po „vyhazovu“ z ÚVN tátu zachránila motolská nemocnice. Zde ve svých 57 letech založil oddělení dětské neurochirurgie a tomuto pracovišti dokázal získat kvalitu a prestiž na mezinárodní úrovni. Na konci své aktivní kariéry, v roce 1992, byl prezidentem světového kongresu dětské neurochirurgie, což byla od roku 1971 druhá největší neurochirurgická akce v Praze. Pak odešel do důchodu, ve kterém zůstával velmi aktivním člověkem. Napsal několik knih a přednesl mnoho posledních přednášek. Opravdu poslední proběhla v roce 2019 v Tvoršovicích, kde naše klinika pořádala Český neurochirurgický kongres k výročí 60 let kliniky.

První neurochirurgickou publikaci vedenou v databázi PubMed napsal táta v roce 1953 – spolu s Kuncem popsali obrnu n. radialis po fraktuře humeru. Odborně se však v té době věnoval hlavně poranění míchy. Napsal knihu, která se dočkala tří českých vydání a roku 1968 vyšla i v angličtině u londýnského vydavatelství Bailliére Tindall and Cassell. Dodnes je citována. Až do roku 2017, kdy jsme s dr. Bradáčem u Springera vydali knihu o arteriovenózních malformacích, to byla jediná česká neurochirurgická kniha vydaná v cizině.

Druhou oblastí, na kterou se táta zaměřoval, bylo hypertonické krvácení. Problematiku shrnul v knize, která vyšla u Avicena v roce 1983. Výsledkem byl i jeden z nejcitovanějších neurochirurgických článků od českých autorů – Beneš V, Koukolík F, Obrovská J. Two types od spontaneous intracerebral hemorrhage due to hypertension. J Neurosurg 1972; 37 (5): 509–513. V dětské problematice se pak věnoval optochiazmatickým gliomům, významu transkalózního přístupu či středočárovým nádorům. Publikoval v Child Nervous System a také se věnoval kvalitě života po neurochirurgických operacích, což bylo v přímém rozporu s vlastními začátky, kdy bylo jediným parametrem přežití. Odborně tak dokladoval změnu a vývoj oboru.

Podílel se na etablování neurochirurgie jako samostatného oboru, byl u zrodu nejprve neurochirurgické sekce v rámci chirurgické společnosti, pak i samostatné společnosti. Demonstračně byl prvním atestujícím v neurochirurgii, hezky si tehdy jako atestant popovídal s profesory Kuncem a Petrem. O oboru věděli všichni tři stejně. Dodnes sleduje, jak se obor vyvíjí a kam směřuje, to ho nepřestává bavit a oba, svého syna i vnuka, pravidelně zpovídá.

Táta (a děda) se narodil 27. 1. 1921, krátce po první světové válce. Zažil první republiku, Mnichov a okupaci, roky 1945, 1948, 1968 i 1989. Kladl si postupné cíle – dožít se konce komunizmu, vidět vnuka promovat, později habilitovat. Nakonec se dožil toho, že syn 23 let vedl jeho první pracoviště, Neurochirurgickou a neuroonkologickou kliniku 1. LF UK a ÚVN Střešovice, a vnuk dnes vede jeho druhé pracoviště v Motole, Neurochirurgickou kliniku dětí a dospělých 2. LF UK a FN Motol. Nikdy to neřekl, ale jistě cítí ohromné zadostiučinění, hrdost a uspokojení.

Až na sportovní úrazy byl vždy zdravý. V první vlně ve svých 99 letech přežil nákazu virem COVID-19, jediným problémem bylo přečkat 5 týdnů izolace na infekčním oddělení. Jedinou útěchou mu tam byla také nemocná 97letá manželka, se kterou se seznámil v roce 1938 a se kterou se po válce oženil. Vždy mu byla ohromnou oporou a snad nikdy se nehádali.

Přejeme oběma zdraví, elán a spokojenost a přejeme jim, aby to všechno vydrželo co nejdéle.

prof. MU Dr. Vladimír Beneš, DrSc., syn

doc. MU Dr. Vladimír Beneš, Ph.D., vnuk