Maltofer^®

Stáhnout PDF

Autoři: M. Lukáš
Působiště autorů: Klinické a výzkumné centrum pro idiopatické střevní záněty ISCARE I. V. F. a. s. a Ústav lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky, 1. LF UK a VFN v Praze
Vyšlo v časopise: Gastroent Hepatol 2015; 69(2): 180-182
Kategorie: Lékový profil
doi: https://doi.org/10.14735/amgh2015180

Jedna tableta obsahuje 357 mg polymaltosum ferricum, ekvivalent 100 mg trojmocného železa.

Švýcarská společnost VIFOR Pharma se věnuje výzkumu a vývoji přípravků s obsahem železa k léčbě anémie již od roku 1872, a je tedy ne náhodou vedoucí světovou společností v oblasti suplementace železem pro různé indikace. Přestože je přípravek již k dispozici v některých zemích více než 40 let, v ČR je k dispozici teprve od roku 2003, dostupná je celá řada nových klinických studií, které přesvědčují o výhodách léčby trojmocným železem.

Farmakodynamické vlastnosti

Polynukleární jádra hydroxidu železitého jsou na povrchu obklopena velkým počtem nekovalentně vázaných molekul polymaltózy a vzniká tak celkový komplex o molekulární hmotnosti MW 50 kD, který je tak objemný, že difuze slizniční membránou je asi 40krát menší než difuze jednotky dvojmocného železa hexaquo- Fe (2⁺). Komplex je stabilní a za fyziologických podmínek ionty železa neuvolňuje. Železo je v polynukleárních jádrech vázáno v obdobné struktuře jako u fyziologicky se vyskytujícího feritinu. Díky této podobnosti se aktivním vstřebávacím procesem absorbuje pouze trojmocné železo komplexu. Proteiny obsažené v gastrointestinální tekutině nebo na povrchu epitelu mohou trojmocné železo vychytávat formou kompetitivní výměny ligandu. Vstřebané železo se ukládá především v játrech, kde se váže na feritin. Později se v kostní dřeni zabudovává do hemoglobinu [1–3].

Komplex hydroxidu železitého a polymaltózy nemá žádné prooxidační vlastnosti, s nimiž se lze setkat u solí dvojmocného železa [1,2]. Přípravek Maltofer® tablety nezpůsobuje změny zabarvení skloviny.

Farmakokinetické vlastnosti

Studie provedené pomocí značení izotopy železa 55Fe a 59Fe prokázaly, že absorpce železa měřená jako obsah hemoglobinu v erytrocytech je nepřímo úměrná podané dávce (čím je dávka vyšší, tím je absorpce relativně nižší). Existuje statisticky negativní korelace mezi rozsahem deficitu a množstvím absorbovaného železa (čím vyšší je deficit, tím je absorpce lepší). Největší absorpce železa byla zaznamenána v duodenu a jejunu. Nevstřebané železo se vylučuje stolicí. Eliminace cestou exfoliace epiteliálních buněk trávicího traktu a kůže a rovněž vylučování perspirací, žlučí a močí představuje asi 1 mg Fe/ den. U žen je třeba brát v úvahu rovněž ztráty železa způsobené menstruací [1,4].

Vzhledem k jedinečnému způsobu vstřebávání trojmocného železa z polymaltózového komplexu je možnost předávkování velmi nepravděpodobná. Ani nebylo možné stanovit LD50 na myších a potkanech ani po perorálním podání dávky 2 000 mg železa/ kg tělesné hmotnosti. Proto také až dosud nebyl pozorován ani jeden případ intoxikace nebo přetížení železem – to souvisí se skutečností, že železo (Fe³⁺) tvoří komplex s hydroxidem železitým a polymaltózou. V zažívacím traktu se ve volné podobě nevyskytuje, a není proto vychytáváno pasivní difuzí. Až dosud nebyly pozorovány žádné interakce [5– 7]. Vzhledem k tomu, že je železo v přípravku vázáno v komplexu, jsou iontové interakce se složkami potravy (fytin, oxaláty, tanin atd.) nebo současně podávanými léky (tetracykliny, antacida) nepravděpodobné. Na rozdíl od přípravků s dvoumocným železem, kdy se doporučuje p.o. přípravky užívat alespoň půl hodiny před jídlem, se doporučuje brát zároveň s jídlem, čímž se zvyšuje absorpce, a to řízená, až čtyřikrát (schéma 1) [8– 11].

Schéma 1. Maltofer (iron polymaltose complex – IPC) je absorbován pouze „fyziologickou“ cestou, tedy přes DMT1 (divalent metal transporter), a feroportinem uvolňován extracelulárně. Jeho uvolnění se děje z enterocytů aktivním způsobem, veškeré Fe je vázáno na transferin, a tedy neexistuje jako NTBI (non transferrin bound iron), které je zodpovědné za oxidativní stres buněk zažívacího traktu, a tedy nežádoucí účinky v podobě nauzey, průjmů a zvracení [8-10]. Rovněž není možná akumulace Fe v séru. Z výše uvedeného také vyplývá, že měření hladin Fe v séru k sledování úspěšnosti léčby p.o. železem není dobrým markerem, spíše ukazuje na difundované Fe, nikoli kolik jej bylo využito pro hemoglobin.
Scheme 1. Maltofer (iron polymaltose complex – IPC) is only absorbed „physiologically“, i.e. it is released extracellularly via DMT1 (divalent metal transporter) and ferroportin. Its release from enterocytes occurs actively, all Fe is bound to transferrin and therefore there is no NTBI (non-transferrin bound iron) form, which is responsible for oxidative stress in the cells of the digestive tract and adverse effects such as nausea, diarrhoea and vomiting [8-10]. No accumulation of Fe in serum is possible. The above also shows that the measurement of fasting serum Fe in order to monitor the success of treatment with oral Fe is not a good marker; it rather indicates diffused Fe, not Fe incorporated in the haemoglobin molecule. — Schéma 1. Maltofer (iron polymaltose complex – IPC) je absorbován pouze „fyziologickou“ cestou, tedy přes DMT1 (divalent metal transporter), a feroportinem uvolňován extracelulárně. Jeho uvolnění se děje z enterocytů aktivním způsobem, veškeré Fe je vázáno na transferin, a tedy neexistuje jako NTBI (non transferrin bound iron), které je zodpovědné za oxidativní stres buněk zažívacího traktu, a tedy nežádoucí účinky v podobě nauzey, průjmů a zvracení [8-10]. Rovněž není možná akumulace Fe v séru. Z výše uvedeného také vyplývá, že měření hladin Fe v séru k sledování úspěšnosti léčby p.o. železem není dobrým markerem, spíše ukazuje na difundované Fe, nikoli kolik jej bylo využito pro hemoglobin. Scheme 1. Maltofer (iron polymaltose complex – IPC) is only absorbed „physiologically“, i.e. it is released extracellularly via DMT1 (divalent metal transporter) and ferroportin. Its release from enterocytes occurs actively, all Fe is bound to transferrin and therefore there is no NTBI (non-transferrin bound iron) form, which is responsible for oxidative stress in the cells of the digestive tract and adverse effects such as nausea, diarrhoea and vomiting [8-10]. No accumulation of Fe in serum is possible. The above also shows that the measurement of fasting serum Fe in order to monitor the success of treatment with oral Fe is not a good marker; it rather indicates diffused Fe, not Fe incorporated in the haemoglobin molecule.

Kontraindikace

Přetížení železem (např. hemochromatóza, hemosideróza) nebo poruchy utilizace železa (např. anémie způsobená intoxikací olovem, sideroachrestická anémie, talasemie) a anémie, které nejsou vyvolané nedostatkem železa (např. hemolytická anémie).

Dávkování a způsob podání

Dávkování a délka terapie závisí na rozsahu deficitu železa.

Děti (> 12 let), dospělí a kojící matky:

Manifestní deficit železa: 1 tableta 1–3× denně po dobu 3– 5 měsíců až do dosažení normálních hodnot hemoglobinu. Podávání jedné tablety denně má pokračovat ještě po dobu několika týdnů, aby byly zásoby železa doplněny.

Latentní deficit železa: 1 tableta denně po dobu 1– 2 měsíců.

Těhotné ženy: Manifestní deficit železa: 1 tableta 2–3× denně až do dosažení normálních hodnot hemoglobinu. Dále se má podávat jedna tableta denně, a to nejméně do konce těhotenství, aby byla zásoba železa doplněna.

Latentní deficit železa a prevence deficitu železa: 1 tableta denně.

Zvyšování denní dávky nad doporučených max. 300 mg nevede ke zvýšení absorpce, neboť funkční vazebná kapacita již je vyčerpána (platí pro všechny p.o. přípravky), ale zvyšuje se pouze procento nežádoucích účinků a kvůli zvýšené hladině hepcidinu dochází k paradoxnímu poklesu resorpce [12].

prof. MU Dr. Milan Lukáš, CSc.

Klinické a výzkumné centrum pro idiopatické střevní záněty ISCARE I.V.F. a. s.

Jankovcova 1569/ 2c, 170 00 Praha 7

milan.lukas@email.cz

Zdroje

1. Státní ústav pro kontrolu léčiv. SPC přípravku Maltofer tablety SUKL 9.5.2012 (č.j. 41555/ 2012). [online]. Dostupné z: http:/ / www.sukl.cz/ .

2. Dietzfelbinger H. Bioavailability of bi‑ and trivalent oral iron preparations. Investigations of iron absorption by postabsorption serum iron concentrations curves. Arzneimittelforschung 1987; 37(1A): 107– 112.

3. Nielsen P, Gabbe EE, Fischer R et al. Bioavailability of iron from oral ferric polymaltose in humans. Arzneimittelforschung 1994; 44(6): 743– 748.

4. Jacobs P, Wormald L. The bioavailability of an iron polymaltose complex for treatment of iron deficiency. J Med 1979; 10(4): 279– 285.

5. Geisser P, Burckhardt S. The pharmacokinetics and pharmacodynamics of iron preparations. Pharmaceutics 2011; 3(1): 12– 33. doi: 10.3390/ pharmaceutics3010012.

6. Geisser P. Safety and efficacy of iron(III)- hydroxide polymaltose complex – a review of over 25 years experience. Arzneimittelforschung 2007; 57(6A): 439– 452.

7. Jacobs P, Johnson G, Wood L. Oral iron therapy in human subjects, comparative absorption between ferrous salts and iron polymaltose. J Med 1984; 15(5– 6): 367– 377.

8. Kaltwasser JP, Werner E. Assessment of bioavailability of oral iron preparations in man. In: Forth W (ed). Iron. Bioavailability, absorption, utilization 1993: 31– 57.

9. Kaltwasser JP, Werner E, Niechzial M. Bioavailability and therapeutic efficacy of bivalent and trivalent iron preparations. Arzneimittelforschung 1987; 37(1A): 122– 129.

10. Andrews NC, Schmidt PJ. Iron homeostasis. Annu Rev Physiol 2007; 69: 69– 85.

11. Ganz T. Hepcidin, a key regulator of iron metabolism and mediator of anemia of inflammation. Blood 2003; 102(3): 783– 788.

12. EMEA guideline. CPMP/ EWP/ QWP/ 1401/ 98 London 2001.