Karel Lukáš, Aleš Žák et al.: Chorobné příznaky a znaky.
Praha: Grada 2010. 520 stran.

Známý encyklopedista a milovník analogií Karel Lukáš a prof. Aleš Žák s kolektivem svých spolupracovníků ze IV. interní kliniky si vytyčili nelehký a záslužný úkol: podat přehled diagnostických kamenů, jejichž příznaky (symptoms) a znaky (signs) stále zůstávají i v současné přetechnizované medicíně základem medicínského myšlení. Aby tyto popsané jevy zpříjemnili, přidali ke knížce i prolog s hodnocením recenzentů (K. Horký a Š. Alušík) i vlastním názorem pořadatele. O to zajímavější je epilog, kde ke každému „syndromu podle pána“ (eponymum) najdeme celou řadu osvěžujících informací o bývalých velikánech medicíny, jako byl Bechtěrev (Stalin ho zřejmě nechal zlikvidovat proto, že mu vyslovil diagnózu paranoie) nebo Dupuytrena (ke svícení používal tuk z mrtvol) či Hirschrpung, který přednášel pouze v neděli od 9 do 12 hodin. Dozvídáme se také, že Burill Crohn nebyl gastroenterolog, ale patolog, a ke „své“ chorobě se dostal náhodou, jak vždy zdůrazňoval nedávno zemřelý prof. Mařatka. Takové informace nám příjemně zlidšťují pohled na všechny tyto osobnosti i samotnou medicínu.

Dílo je rozděleno do 62 oddílů zahrnujících, jak název napovídá, příznaky (kašel, zácpa) a znaky (signs), tedy objektivně zjistitelné jevy (gynekomastie, inkontinence), ale i některé laboratorní metody (FW, jaterní testy). Na úctyhodných 52 stranách rozebírají početní autoři (19!) zevrubně podané heslo, které doplňují schématy a tabulkami. Téměř každé heslo obsahuje i důležité poselství v modrém rámečku (Nejzávažnější komplikací dysfagie je aspirace, Mnoho hojně užívaných léků může způsobit otoky). Čím jsou tato „take home message“ kratší, tím jsou lepší a výstižnější. Jak pořadatel v úvodu poznamenává, nápad se zrodil v klinických seminářích na dané téma, na 10 minut připadlo 10 diapozitivů. Hesla jsou řazena abecedně a zabírají celou šíři vnitřního lékařství. Velmi důkladně jsou zpracovány kapitoly nejen gastroenterologické, ale i nefrologické, zřejmě je v nefrologii nejvíce logiky a přesnosti. O prof. O. Schuckovi se kdysi říkalo, že nepotřebuje vidět nefrologického pacienta, ale logaritmické pravítko. Zda to platí ještě dnes, nevím.Autoři museli prostudovat velké množství recentní literatury, aby dospěli k tak zdárnému výsledku. I když je autorů mnoho, jednotlivá hesla jsou konzistentní a odpovídají pečlivé korekci pořadatele, i když osobitost autorů se nezapře (například Lambert si potrpí na latinu (prurigo hiemalis a aestimalis)), bohužel se autoři někdy nevyhnou opakování chyb přepisem z jedné knihy do druhé. Kdo viděl naposled dělat sekretin-cholecystokininový test?

Zajímavá je i kombinace stylu anglosaského (schémata diagnostických postupů) a stylu evropského (Francie, Rakousko-Uhersko) dělení podle logiky a nikoli podle důležitosti, tedy pragmaticky, jak je běžné na Západě. Oční a kožní příznaky, které jsou zmíněny jen částečně, by jistě patřily do tohoto souboru ve větší šíři, ale zřejmě by neúměrně zvětšily rozsah podávaného sousta.

Závěrem je možno pořadatelům i autorům blahopřát k vydání skvělé příručky, jistě dobře použitelné i na Slovensku, sit venia verbo československé, která by neměla chybět v žádné knihovně ať ambulantních, nebo nemocničních internistů, ale i dalších oborů.

doc. MUDr. Milan Kment, CSc.
Vedoucí redaktor časopisu Česká a slovenská gastroenterologie a hepatologie
kment@fnkv.cz