Kouření v automobilech – nejen nezdravé, ale i nebezpečné

Souhrn

Proč v autě nekouřit? Kouření poškozuje na prvním místě kuřáka, pasivní kouření ale i ostatní ve voze. I při otevřeném okénku nebo zapnuté klimatizaci stále překračují hodnoty znečištění vzduchu v kabině auta limity pro prachové částice. Kouření v autě přispívá k přijetí kouření jako standardní aktivity, což vnímají zejména děti. Rozptyluje pozornost řidiče a látky v kouři snižují jeho pozornost a schopnost reakce. Zapalování cigarety může oslnit. Kouření v automobilu významně zvyšuje riziko nehody, a to jednak z mechanických důvodů, jednak utlumujícím vlivem tabákového kouře, zejména oxidem uhelnatým a velkou dávkou nikotinu. Desítky zemí zakazují kouření v autech, většinou pokud v něm jede dítě, nezletilý nebo těhotná žena, Česko zatím mezi tyto země nepatří.

Klíčová slova:

kouření, pasivní kouření, auto, prachové částice, znečištění, nehody

ÚVOD

Aktivní i pasivní kouření v automobilu představuje zdravotní riziko, a to i při otevřeném okně. Řidiči, kteří kouří, mají častěji dopravní nehody, a to jednak z mechanických důvodů, jednak utlumujícím vlivem tabákového kouře, zejména CO, a velkou dávkou nikotinu (1, 2).

LEGISLATIVA

V desítkách států je zakázáno kouřit v autě, v němž jedou děti, nezletilí či těhotná žena. To se někde týká i aktivované elektronické cigarety. Pokuty jsou vysoké, od desítek po stovky i tisíce euro. Je to například Kanada, Austrálie, většina států USA. Pokud jde o Evropu, aktualizovaný přehled včetně výše pokut přináší například německý autoklub ADAC (3) nebo i náš Autoklub (4). Aktualizovaná data najdeme také ve Wikipedii (5).

Mezi tyto země Česko nepatří, i když stojí za zmínku, že jsme byli nejspíš první zemí na světě, kde takový zákaz kouření v automobilu platil, a sice v letech 1932 až 1951 (6), i když jen pro řidiče, tedy pro bezpečnost jízdy (obr. 1). Pro pravidelnou i nepravidelnou hromadnou dopravu osob podle vládního nařízení č. 107/1932 Sb. platilo, že „jest zakázáno vozidlo znečišťovati, v něm kouřiti, plivati, žebrati, provozovati podomní obchod, za jízdy vystupovati nebo nastupovati“ (§ 8 odst. 1 bod 10 a § 8 odst. 3 bod 9). V § 13 odst. 2 téhož nařízení bylo stanoveno: „Kouřiti za jízdy jest řidiči motorového vozidla zakázáno. Vůbec musí se řidič vystříhati všeho, co by odvádělo značnou měrou jeho pozornost od řízení vozidla“ (7). To požaduje i navazující vládní nařízení č. 203/1935 Sb. v hlavě 9, § 110 Bezpečnostní předpisy pro jízdu motorovými vozidly. Toto nařízení zrušil až zákon č. 56/1950 Sb., o provozu na veřejných silnicích, s platností od 31. 10. 1951.

Pravidla pro kouření řidičů dnes v Česku upravuje zákon č. 361/2000 Sb., provozu na pozemních komunikacích (8), který až na výjimky kouření řidičům nezakazuje. Podle § 7 odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb. nesmí řidič kouřit při jízdě na motocyklu, na mopedu a na jízdním kole. Podle § 7 odst. 2 téhož zákona nesmí řidič vozidla hromadné dopravy osob ve vozidle kouřit. Podle § 7 odst. 3 nesmí řidič vozidla taxislužby a příležitostné osobní silniční dopravy při přepravě osob ve vozidle kouřit. Podle § 9 odst. 6 téhož zákona nesmí přepravovaná osoba při jízdě na motocyklu kouřit; podle § 41 odst. 5 nesmí řidič vozidla s právem přednostní jízdy za jízdy kouřit. Podle § 44 odst. 1 téhož zákona je v prostoru čerpací stanice pohonných hmot řidiči i přepravované osobě zakázáno kouřit. Podle § 46 odst. 2 téhož zákona, dojde-li při jízdě vozidla v tunelu k poruše vozidla, pro kterou se toto vozidlo stalo nepojízdným, nebo k dopravní nehodě, nesmí řidič ani přepravovaná osoba kouřit.

Autokluby se zajímají o kouření v autech nejen kvůli informování o pravidlech a pokutách, ale i kvůli poškozování aut a jejich hodnotě: Zakouřená se hůř prodávají, jsou lacinější a zbytky kouře („kouř z třetí ruky“) se prakticky nedají odstranit (9).

PRACHOVÉ ČÁSTICE (PM)

Nejčastěji uváděným indikátorem znečištění vzduchu kouřem jsou prachové částice. V literatuře najdeme výsledky měření PM_2,5 (částic s průměrem < 2,5 μm) v různých autech za různých podmínek - počet kuřáků v autě, počet vykouřených cigaret, pootevřená či otevřená okénka, rychlost jízdy, zapnutá klimatizace. V Thajsku měřili tyto hodnoty na zadních sedadlech za uvedených různých podmínek při kouření jedné cigarety řidičem, výsledky překračovaly 24hodinový limit Světové zdravotnické organizace (WHO) (15 μg/m³/24 hod.) 3–5násobně (10, 12).

Imisní limity pro prachové částice definuje v Česku zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší (11), jako nejvýše přípustné úrovně znečištění ovzduší v jednotkách hmotnosti na jednotku objemu při normální teplotě a tlaku pro PM_2,5: 25 μg/m³/24 hod. a 12 µg/m³/rok (průměr). Právě hodnoty pro PM_2,5 jsou nejčastěji užívaným typem prachových částic k posouzení znečištění vzduchu pasivním kouřením.

Standardní metodika hodnocení vzduchu prachovými částicemi v kabině auta navrhuje měření koncentrací během vykouření referenční cigarety (3R4F) v osobním autě Mitsubishi Space Runner (vnitřní objem kabiny 3,709 m³). Cigarety kouří přístroj, tedy neohrožují hodnotitele. Cigarety jsou zadušeny 4,5 minuty po zapálení a měření pokračuje 10 minut po ukončeném hoření (13). Tato metoda potvrdila dřívější zjištění (2), že ani otevřená okna nebo klimatizace nevyčistí vzduch v kabině auta, kde se kouří (14).

RIZIKO NEHOD

Příčiny vyšší nehodovosti jsou jednak mechanické, jednak je to vliv látek v kouři. Mechanickým důvodem je především manipulace s cigaretou: více než polovině kuřáků, kteří řídí auto, už hořící cigareta za jízdy upadla. Jen vyhledání cigarety a její zapálení vyžaduje čas a řidičovu pozornost srovnatelné se psaním textové zprávy. Při jednom pokusu trvalo nalezení krabičky, vytažení cigarety a její zapálení 12 vteřin, což je doba, za níž auto ujede při rychlosti 50 km/hod. 167 metrů (15). Pokud si řidič zapaluje obyčejným zapalovačem, je na pár vteřin oslněný, což může hrát roli zejména ve tmě. Hořící cigareta upadne nejčastěji do klína, na zem nebo mezi záda a opěradlo při vyhazování oharku z okna, tomu se pak řidič pochopitelně věnuje.

Látky, které snižují pozornost, jsou především oxid uhelnatý (CO) a nikotin. Hodnoty karboxyhemoglobinu (COHb) mohou při intenzivním kouření být až kolem 5–10 %. Nikotin sice v malé dávce povzbuzuje a zvyšuje pozornost i výkon, ve vyšší dávce ale naopak pozornost tlumí. To se projeví především při dlouhých jízdách s cigaretami.

Během 20letého sledování téměř 100 000 osob (1993–2013, N = 97 078, z toho 33 138 mužů) dosáhl poměr rizik (HR) smrtelné nehody pro kuřáky oproti nekuřákům do 20 cigaret/den 1,32 (95% interval spolehlivosti [CI] 0,79–2,20) a pro kuřáky 20 a víc cigaret/den 1,54 (95% CI 0,99–2,39). Toto riziko bylo významně vyšší u mužů, nevýznamně vyšší u žen, což autoři přičítají malé skupině řidiček (16).

ZÁVĚR

Kromě poškozování zdraví poškozuje tabákový kouř i vybavení auta, snižuje jeho cenu a kouření řidiče zvyšuje pravděpodobnost nehody srovnatelně se psaním SMS zprávy.

Poděkování

Podpořeno programy UK Cooperatio: vědní oblast Health Sciences "Public Health, Hygiene and Epidemiology, Occupational Medicine 207031" a "Metabolic Diseases 207037".

Seznam zkratek

3R4F     referenční cigareta
CI          interval spolehlivosti
CO        oxid uhelnatý
COHb   karboxyhemoglobin
HR        poměr rizik
PM        prachové částice (particulate matter)

Adresa pro korespondenci:

prof. MUDr. Eva Králíková, CSc.
Ústav hygieny a epidemiologie 1. LF UK a VFN
Studničkova 2028/7, 128 00  Praha 2
Tel.: 224 968 529, 224 966 608
e-mail: eva.kralikova@lf1.cuni.cz