Biobanky – diskuse o terminologii

Je tomu již více než 20 let, CO vstoupil do povědomí vědecké komunity pojem biobank. Biobanky byly v časopise TIME v roce 2009 zařazeny mezi „10 nejvýznamnějších myšlenek, které mění svět v novém tisíciletí“. Vůbec poprvé byl termín biobanka použit v roce 1996 v publikaci Lofta a Poulsena (1).

POTÍŽE S DEFINICÍ

Od roku 2000 se datuje bouřlivý rozvoj biobank, o čemž svědčí exponenciální nárůst publikací na toto téma, vznik nových biobank, národních a mezinárodních sítí biobank, formování nových společností a asociací s nimi spojených, zakládání nových projektů podporovaných jak národními a evropskými grantovými agenturami, tak průmyslem, růst počtu mezinárodních kongresů, konferencí, sympozií a workshopů věnujících se této problematice atd.

S celosvětovým rozvojem biobank je stále větší nutností rovněž definování biobank jako institucí a biobankingu jako vědy. Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), Světová zdravotnická organizace (WHO), americký Národní zdravotní ústav (NIH) či Evropská komise (EK) a další publikovaly během posledních let velké množství definic biobank a biobankingu. Biobanka označuje instituci, zatímco biobanking je slovo poukazující na veškeré aktivity spojené s prací se vzorky v biobance a spojenými vědními disciplínami.

Biobanking patří k vědním disciplínám, které jsou široce multioborové a kromě biomedicínských problematik zahrnují širokou škálu problémů týkajících se etických pravidel, právních a sociálních aspektů, dále informačních technologií a tzv. big data. Je to dáno tím, že biobanky pracují s biologickým materiálem a informacemi. Právě toto spojení je pro ně charakteristické a jedinečné a ukazuje na množství otázek s tím souvisejících.

V současné době je světový biobanking na určitém stupni vývoje, přičemž některé biobanky fungují téměř 20 let a nové stále vznikají. Nashromáždila se jistá suma znalostí a zkušeností a pro další rozvoj biobank je stávající vývoj mnoha odborníky hodnocen kriticky (2–4).

NOVĚ NAVRŽENÉ POJMY

Jedním z horkých témat probíhající diskuse je sám pojem biobanka (biorepozitář, repozitář biologického materiálu, kolekce biologického materiálu apod.). V současné době je v literatuře a mezi odbornou veřejností několik návrhů vhodnějšího pojmenování biobank, protože biobanka není ideální termín pro biologické kolekce (2). Termín biobanka adekvátně nevystihuje očekávání pacientů, výzkumných pracovníků a společnosti jako celku, což svědčí o tom, že biobanky a biobanking se v posledním desetiletí stávají významnou součástí nejen vědeckého života, ale také celé společnosti. Čtyřmi novými termíny, které podle jejích zastánců lépe vystihují podstatu biobank než dnes užívaný termín, jsou: BioVault (BioTrezor), BioHoard (BioZásoba), BioLibrary (BioKnihovna) a BioTrust (BioFond).

Termín BioVault navrhla v roce 2011 prof. Simone Sommerová na zahajovací konferenci Evropské společnosti pro uchovávání biologického materiálu a biobanking (ESBB – European, Middle Eastern & African Society for Biopreservation and Biobanking) v Marseille na základě osobního příběhu. Podle jejího názoru termín biobanky nevystihuje správně vztah mezi skladováním, resp. uchováváním (storing) biologického materiálu a jeho sdílením, resp. poskytováním (sparing). Dotkla se toho, že v prvních letech svého rozvoje byly biobanky budovány jako „trezory“ (BioVaults) s cílem získávání velkého množství vzorků biologického materiálu a nebyly ještě dostatečně vyvinuté nástroje umožňující dynamickou, aktivní a cílenou nabídku vzorků v nich uchovávaných. Ve svém sdělení tak poprvé poukázala na nové požadavky „biobankovního trhu“ a rostoucí význam biobank nejen ve výzkumu, ale také v klinické praxi.

Termín BioHoard se objevil později, v roce 2015, v publikaci Daniela Catchpolea (5) „BioZásoba: ukryté poklady, nesdělené příběhy“ (Biohoarding: treasures not seen, stories not told). Ve svém příspěvku přesně vystihl hlavní problém biobank, které se soustřeďují na sběr a skladování materiálu, s tím, že čím více biologických vzorků biobanka má, tím lépe, a opomíjí se využití tohoto materiálu pro vědecké účely, proto je termín BioHoard spíše hanlivým označením, kterým je výstižně označen současný stav biobank a zároveň pobídka k revizi a přehodnocení jejich významu tak, aby vzorky biologického materiálu „mohly říci svůj příběh“. Oba výše zmíněné nově navrhované termíny jen upozorňují na fakt, že biobanky se více soustřeďují na sbírání a skladování než na poskytování a sdílení vzorků biologického materiálu.

Další navrhovaný termín BioLibrary není primárně novým označením pro biobanku, ale pojmenováním pro nově inovativně pojatou strukturu a fungování biobanky budoucnosti, která má plnit veškeré požadavky na moderní zařízení či instituci svého druhu. Jako první tohoto typu byla založena The British Columbia BioLibrary v Kanadě (6). Hlavními cíli BioLibrary byly:
1. specializovaná sbírka biologického materiálu v rámci klinické patologie napojená na distribuční systém, který je plně k dispozici biobance;
2. systematický proces, který spojuje potenciální dárce biologického materiálu s biobankami, samozřejmě s informovaným souhlasem dárce;
3. interdisciplinární řízení a dohled.
Spíše než o snahu zavést nové označení pro biobanku šlo autorům o jasné vymezení úkolů a kompetencí biobanky budoucnosti.

Poslední velkou diskusi na mezinárodní úrovni inicioval Greg Simon (prezident Biden Cancer Initiative) na evropské konferenci Global Biobank Week ve Stockholmu v září 2017. Zdůraznil, že pacient svěřuje své osobní informace odborníkům a dává (informovaný) souhlas k tomu, že jeho vzorky a data budou využity pro výzkum. Biobanky tak mají vůči pacientům povinnost správně využít vzorky a data, která jim byla jimi svěřena. Proto navrhuje termín BioTrust, který lépe vyjadřuje smysl a účel biobank. BioTrust tak lépe odpovídá požadavkům pacientů, kteří svěřili své vzorky a údaje, aby byly co nejlépe využity s maximálním přínosem pro medicínský výzkum. BioTrust připomíná morální závazek všem, kteří jsou do biobankingu zapojeni, že vzorky mají být sdíleny a využity nejlépe, jak je to jen možné.

NEÚSPĚŠNÝ MODEL?

Dominic Allen, jedna z význačných osobností vedení prestižní evropské biobanky Integrated BioBank of Luxembourg, publikoval provokativní článek „Neúspěšný model“ (A failed model), v němž poukazuje na to, že v současné době je v biobankách tolik vzorků, že je není možno účelně využít, přičemž velikost biobanky a počet vzorků v ní jsou měřítkem úspěchu (3). Vychází se z mylného předpokladu, že čím více bude v biobankách vzorků, tím rychlejší bude vědecký pokrok. Ve svém pohledu navrhuje dva modely biobank: menší sbírky dlouhodobě sbíraných vzorků vybraných kohort pacientů a velké sbírky, které uspokojí jakýkoliv specifický vědecko-výzkumný požadavek. První typ je otevřenou sbírkou a druhý projektovou sbírkou vzorků.

Do diskuse přispěla také Vanessa Tumilasciová článkem publikovaným v časopisu The Pathologist. Názvem „Odstranit banku z biobanky“ (Taking the 'bank' out of biobank) zdůraznila poměr mezi tím, co je v bance skladováno, uchováváno, a tím, co slouží jako nabídka pro potřeby výzkumu (4). Z hlediska pacienta je to, co osobně do biobanky vkládá, zdrojem nejen jeho lepší budoucnosti, ale také budoucnosti ostatních potenciálních pacientů. Tak se dotyčný aktivně spolupodílí na posunu medicínského výzkumu kupředu.

MNOHO SKLADOVANÉHO, MÁLO SDÍLENÉHO

Z probíhající diskuse o termínu biobanka je zřejmé, že ať už bude upřednostněn kterýkoliv z výše uvedených termínů, hlavním problémem současných biobank je nedostatečná nabídka vzorků a jejich nedostatečná výměna. V biobankách je „skladováno mnoho a sdíleno málo“ (2) a jen změna názvu problém rozhodně nevyřeší. Probíhající diskuse tak jasně definovala problém současných biobank a formulovala stávající požadavky na jejich dobré fungování a využití jejich potenciálu.

Významným příspěvkem k řešení toho problému je kromě diskusí na nejrůznějších fórech také několikaúrovňová iniciativa největší evropské biomedicínské infrastruktury BBMRI-ERIC (Biobanking and BioMolecular Resource Research Infrastructure – European Research Infrastructure Consortium), jejímž jedním z nástrojů je tzv. Negotiator – webová aplikace umožňující výzkumným pracovníkům najít detailní informace o dostupnosti vzorků a s nimi spojených dat z téměř 500 evropských biobank. Díky tomuto nástroji je možno hledat v největším světovém „katalogu“ obsahujícím více než 100 milionů vzorků přímo podle vlastních specifických požadavků. Služba je poskytována zdarma, protože je financována 20 členskými státy EU sdruženými v BBMRI-ERIC.

Adresa pro korespondenci:

doc. RNDr. Judita Kinkorová, CSc.

Biobanka Fakultní nemocnice Plzeň

Edvarda Beneše 1128/13, 305 99  Plzeň-Bory

Tel.: 377 402 948

e-mail: kinkorovaj@fnplzen.cz