Vzpomínka na prof. Vladimíra Pacovského

22. července 2018 by se dožil 90 let prof. MUDr. Vladimír Pacovský, DrSc., druhý přednosta 3. interní kliniky 1. lékařské fakulty UK v Praze.

Profesor Pacovský přebíral kliniku v roce 1970, kdy byl její zakladatel prof. Josef Charvát „odstaven“ (s odůvodněním překročení 70 let věku) a předpokládaný Charvátův nástupce prof. Otto Küchel (1924–2012) emigroval do Kanady. Vladimír Pacovský měl v té době podporu normalizačního režimu (sám zastával dost vysoké stranické funkce), ale nevyužíval ji ve svůj osobní prospěch (na rozdíl od řady jiných v té době), naopak úspěšně usiloval o udržení charvátovských tradic a „charvátovského ducha“ kliniky; ostatně profesor Charvát byl na klinice vždy vítaným hostem i v době, kdy již nezastával žádnou funkci. Prof. Pacovský pomohl přijetím na kliniku několika na fakultě „nežádoucím“ osobám (např. doc. Radaně Neuwirtové) a osobně mohu dosvědčit, že straníci neměli na klinice žádné výhody, spíš více povinností. Byl také jediným děkanem fakult Univerzity Karlovy, který nebyl odvolán bezprostředně po listopadu 1989 a dokončil své volební období až do poloviny roku 1990. Na klinice vyrostla řada skvělých odborníků, kteří pak převzali vedení interních klinik v Praze (prof. Josef Marek, prof. Karel Horký, prof. František Kölbel).

Vladimír Pacovský se narodil v Praze, ale reálné – původně jezuitské – gymnázium absolvoval v Ústí nad Labem. Tato škola, jak mi sám vyprávěl, mu dala nejen dobrý základ pro studium lékařství, ale také smysl pro řád a zájem o český jazyk, který jsme nakonec společně zúročili v Jazykozpytu medicíny, knížce o medicínské terminologii nejen pro zdravotníky. V roce 1952 absolvoval Lékařskou fakultu UK a nastoupil na 3. interní kliniku. I když se odborně věnoval metabolické problematice v nefrologii, byl především internistou s dostatečně širokým přehledem a organizační schopností.

Byl nadán velkou předvídavostí – na tradičně endokrinologicko-metabolické klinice vznikla jedna z prvních dvou koronárních jednotek, zásadně se zasloužil o vznik oboru gerontologie a geriatrie, součástí kliniky bylo od poloviny 70. let oddělení prodloužené péče, pro které získal jedno patro pavilonu v areálu bohnické léčebny. Zásadním způsobem se zasadil o realizaci vysokoškolského studia ošetřovatelství, které bylo možno studovat v té době neobvyklým mezioborovým studiem souběžně na Filozofické fakultě a Fakultě všeobecného lékařství UK. V první polovině 80. let byl prorektorem UK, vykonával funkci předsedy České internistické společnosti ČLS JEP a jím redigovaná celostátní učebnice interny byla první, která měla ambice nikoliv obsáhnout celou hloubku interny, ale spíš poskytnout moderní pregraduální přehled problematiky (pohříchu tehdy nebyl moc pochopen). Kromě tradičního Charvátova večera Spolku českých lékařů v Praze založil tradici večerů k 17. listopadu a jako přednášející zapojil i studenty fakulty.

Profesora Pacovského jsem poznal jako přednášejícího (mluvil jasně, nahlas a někdy až dramaticky, jeho popis vývoje příznaků metabolických osteopatií „spíše roky nežli měsíce“ se stal pověstným) a samozřejmě jako svého prvního přednostu. Jako šéf byl na dnešní poměry autokratický, ale uznalý. Klinika si pod jeho vedením udržela pověst výjimečného vědeckého pracoviště, které si mohlo mezi zájemci o práci vybírat – dnešní situaci by jen těžko chápal...

Na kliniku dlouho docházel i po odchodu do důchodu v roce 2003, ale v posledních letech ho tělesné síly rychle opouštěly. Zemřel uprostřed horkého léta 2011, krátce po svých 83. narozeninách.

Petr Sucharda