Kam směřuje diabetologie?

V současném světě dochází ke stále novým změnám, takže nám připadá, že čas ubíhá stále rychleji. Nejinak je tomu i na poli medicíny. Jedním z příkladů je vývoj v diabetologii. Zatímco před více než čtvrt stoletím byl diabetes předmětem zájmu hlavě diabetologů, dnes se se jím zabývá mnoho profesí, dokonce i mimo samotnou medicínu. Je předmětem velmi intenzivního bádání, což je podmíněno nejen jeho epidemickým výskytem na kontinentech, kde dříve problémem nebyl. Pro diabetes totiž nepochybně platí výrok G. B. Shawa: „Science never solves a problem without creating ten more.“ O tom se přesvědčí jak výzkumný pracovník v laboratoři při studiu patogeneze či genetické podstaty choroby, tak i praktický diabetolog, který se snaží uplatnit všeobecné znalosti z léčby, a přitom poznává mnohotvárnost tohoto onemocnění.

Můžeme si proto klást otázku: „Kam směřujeme?“ Poznali jsme mechanismy působení inzulinu, podle charakteru poruchy jsme roztřídili diabetes do několika skupin, snažíme se podle toho zvolit adekvátní léčbu. Přesto zůstáváme stále vzdáleni od cíle. Odhalujeme nové geny podílející se na vzniku diabetu 2. typu a při pohledu na molekulární podstatu rozvoje tohoto typu diabetu zjišťujeme, že uvnitř beta-buňky produkující inzulin probíhají stejné reakce jako u diabetu 1. typu. Jenom spouštěcí mechanismus je jiný. Povede to k nové klasifikaci diabetu, o níž se začíná více hovořit v posledních dvou letech?

Také terapie zažívá obrovský rozvoj. Jsme již na prahu spuštění tzv. uzavřeného okruhu, v němž kontinuální monitorování glykemie umožňuje zpětnovazebně dávat signál pro řízení regulovaného dávkování inzulinu pumpou. I zde ovšem narážíme na překážky a otazníky nejen nad podáváním inzulinu, ale též glukagonu. Řada úspěchů se připisuje technologiím, nicméně biologie přináší nové problémy. Zatím moc nerozumíme úloze střevního mikrobiomu a zřejmý není ani způsob, jak ho případně budeme moci ovlivnit. Jistě se však i tato oblast brzy více objasní.

Proto se zraky mnoha lékařů upínají k farmakoterapii, která v posledních deseti letech skutečně akcelerovala. A dochází i k názorové změně – cesta směřuje od dosavadního glukocentrismu ke kardiocentrické prognóze diabetika. Jinými slovy – na nové antidiabetikum se nepohlíží jen prizmatem kompenzace diabetu, ale rovněž z hlediska jeho schopnosti příznivě ovlivnit kardiovaskulární systém a tím zlepšit současný i budoucí život diabetika. Důležitými faktory při volbě toho kterého léku jsou jak terapeutické cíle, tak také prognóza diabetika. Medicína založená na důkazech odsunula subjektivní pocity lékařů, ale zároveň nastartovala i potřebu individualizovat léčbu, tedy dokázat navrhnout terapii šitou na míru pro daného pacienta. Personalizovaná medicína by měla být charakteristikou i současné diabetologie.

Žijeme v rychle ubíhající době, nicméně jsme vděčni za to, co nového jsme se v medicíně dověděli během krátkého období. To nám umožňuje uspořádat si vlastní názory a současně se více přiblížit jak k poznání diabetu, tak také dalších onemocnění.

prof. MUDr. Jan Škrha, DrSc., MBA

3. interní klinika 1. LF UK a VFN v Praze