Vybrané kapitoly z intenzivní péče

Bartůněk P, Jurásková D, Heczková J, Nalos D (eds.). Grada Publishing, Praha, 2016, 713 + 39 s.

Obsáhlá publikace, na níž se podílelo 92 (!) autorů (z toho 59 lékařů), je první komplexní učebnicí intenzivní medicíny pro nelékařské profese. Byla vytvořena především pro navazující magisterské studium oboru Intenzivní medicína na 1. lékařské fakultě UK, ale nepochybně po ní sáhnou i mnozí další, lékaře „neintenzivních“ oborů nevyjímaje.

Záběr učebnice je impozantní, od historie a vymezení oboru přes řadu kapitol obecných (jak diagnosticky zaměřených, tak i popisujících hlavní léčebné postupy) a speciálních (oborově zaměřených včetně problematiky intoxikací, šokových stavů a nozokomiálních infekcí) až po problematiku akutní péče o dětské pacienty. „Vybrané kapitoly“ tedy rozhodně neznamenají, že některá oblast medicíny byla vynechána. Snad tím editoři naznačují, že vzhledem k zaměření učebnice nebude tak důkladně probírána problematika léčby, avšak pokud mohu posoudit, v některých případech jsou uváděny nejen léčivé přípravky, ale i jejich dávkování (namátkou myxedémové kóma nebo, což je pochopitelnější, hypoglykemické a diabetické kóma).

Kniha je velmi kvalitně vypravena, obsahuje téměř dvě stovky barevných obrázků a schémat a téměř stovku tabulek. Co mne ovšem vyděsilo, je seznam zkratek, obsahující kolem 500 položek! Mezi zkratky jsou zařazeny i zcela běžná označení chemických prvků (navíc nesprávně – Cl je chlor, nikoli chloridy), všeobecně známé zkratky mezinárodních organizaci (NATO, WHO), dokonce zkratky titulů a funkcí (prim., doc. a MUDr.)! Zkratka PE, která má (bohužel) řadu běžných významů (prostatektomie, pneumonektomie, plicní embolie aj.), zde kupodivu znamená polyetylén… V některých případech téměř 15stránkového seznamu vůbec nejde o zkratky (LATEX, CAVE, SONO), jinde chybí vysvětlení jednoho z písmen zkratky (TRALI – chybí výraz acute). Vrcholem zkratkového excesu je dvojí (!) vysvětlení zkratky BMI (kromě body mass index také biomedicínský inženýr, ať si každý vybere). Není v silách recenzenta posoudit, kde, kolikrát a zda vůbec všechny tyto zkratky byly použity, na druhou stranu zcela nestandardní a nesrozumitelná zkratka „LTBR sk“ je sice na str. 681 vysvětlena v textu, v seznamu však uvedena není. V každém případě by o hodně méně bylo stále až dost.

Sporných pojmů, vysvětlení či detailů je možné nalézt více: pojem „mikrosymptomatologie“ jsem ke svému překvapení vygoogloval, ale považuji jej za matoucí; oligosymptomatologii lze stěží vysvětlit tím, že „příznaků je méně“ (méně než kolik?). Proč je zmíněna mezinárodní akreditace, ale nikoliv mnohem častější akreditace českou Spojenou akreditační komisí? Proč není plně uvedeno pracoviště prof. Jiřího Beneše, když zrovna on má jmenovce lišícího se jen titulem doktora přírodních věd navíc?

To jsou jen velmi namátkové postřehy, které však nic nemění na podstatě věci – rozsáhlý autorský kolektiv, v naprosté převaze z 1. lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice, a pořadatelé zvláště, spolu recenzentem, konzultanty a samozřejmě nakladatelstvím, přivedli na svět vskutku monumentální dílo (nejen hmotností − 1500 g), které sice nelze dát do kapsy, ale na každém pracovišti by se mohlo a mělo stát užitečnou a nejspíše i nepostradatelnou pomůckou pro každodenní praxi.

Petr Sucharda