Kniha

Pavel Pavlovský a kolektiv

SOUDNÍ PSYCHIATRIE A PSYCHOLOGIE

Praha: Grada Publishing 2012; 232 s., 389 Kč. ISBN 978-80-247-4332-5.

Soudní psychiatrie a soudní psychologie jsou aplikované disciplíny řazené pod forenzní psychiatrii a forenzní psychologii. Vzájemně se v praxi doplňují, někdy i částečně překrývají – např. při hodnocení osobnosti člověka a jeho motivace. Řeší úkoly týkající se kupříkladu přítomnosti či nepřítomnosti duševní poruchy u člověka vyšetřovaného pro podezření ze spáchání trestného činu, vyjadřují se k možnostem jeho resocializace (nápravy), samozřejmě za předpokladu, že mu bude prokázána vina a bude odsouzen. Důležitá a nesnadná je i oblast věrohodnosti výpovědi u svědků (i dětských) a v uvádění příkladů z oblasti trestního práva by bylo možné dlouho pokračovat. Z občanskoprávní problematiky pro ilustraci zmiňme spory pozůstalých o dědictví, velmi rozsáhlé a nejednou mimořádně dramatické (a znalecky náročné, možná nejnáročnější) bývají řízení před opatrovnickými soudy mezi rodiči a někdy i prarodiči ohledně svěření dětí do péče a „úpravy styku“, řečeno jazykem opatrovnických soudů. Vidíme, že soudní znalci nalézají široké a nezastupitelné uplatnění v soudní praxi a napomáhají soudci (případně senátu) při rozhodování a naplňování pojmu spravedlnost, který je osou v životě rozvinutých lidských společenství.

Recenzovaná práce vychází již ve 4. (aktualizovaném) vydání, přičemž prvé vydání knihy spatřilo světlo světa v roce 2001. Již tato skutečnost svědčí o její užitečnosti a potřebnosti.

A proč uveřejňujeme recenzi v Časopisu lékařů českých? Je tomu proto, že duch doby vede k nárůstu stížností a žalob na lékaře v klinické praxi. Tento jev je podporován ze strany advokacie – o motivaci tohoto trendu raději pomlčme. Pro lékaře je užitečné, aby byli více informováni o činnosti soudních znalců psychiatrů a psychologů. Lékaři by kupříkladu měli vědět, že na písemné dotazy soudů je správnou odpovědí jen odpověď lakonická – pouze zda určitá osoba je či není pacientem a v dalším je třeba odkázat na znalecký posudek. V kontaktu s advokáty doporučujeme co největší opatrnost až „podezíravost“. Rozhodně varujeme před dobrou vůlí a sdílností, neboť velmi lehce se pak staneme součástí soudního řízení a sporu. Může se stát, že pak proti nám bude zahájeno řízení související s ochranou osobnosti, porušením mlčenlivosti, poškozením pacienta apod.

Autorský kolektiv sestává ze čtyř zkušených soudních znalců, jež čtenáře seznamují s tím, co detailně znají ze své každodenní a mnohaleté praxe. Vedoucím týmu a editorem je doc. MUDr. Pavel Pavlovský, CSc., který zpracoval prvou část, v níž se věnuje zejména obecné psychopatologii a speciální psychiatrii. Druhá část je z pera dětské psychiatričky doc. MUDr. Evy Malé, CSc., jejímž tématem je pochopitelně forenzní pedopsychiatrie. MUDr. Ladislav Procházka do publikace přispívá zpracováním soudní sexuologie a psycholožka PhDr. Ludmila Šrutová pak pojednává o psychologické znalecké činnosti.

Tyto relativně samostatné části čtenářům recenze ještě více přiblížíme uvedením hlavních kapitol a podkapitol knihy.

1. Úvod – Pavel Pavlovský – (Historické poznámky. Legislativa. Psychiatrický znalecký posudek).
2. Obecná psychopatologie – Pavel Pavlovský – (Poruchy vědomí. Poruchy myšlení. Poruchy vnímání. Poruchy emotivity. Poruchy jednání. Poruchy paměti. Poruchy intelektu. Poruchy pudů. Poruchy osobnosti. Vyšetřovací metody v psychiatrii.)
3. Speciální psychiatrie – Pavel Pavlovský – (Organické duševní poruchy F00-F09. Duševní poruchy a poruchy chování vyvolané účinkem psychoaktivních látek F10-F19. Schizofrenie, schizofrenní poruchy s bludy a poruchy s bludy F20-F29. Afektivní poruchy F30-F39. Neurotické poruchy, poruchy vyvolané stresem a somatoformní poruchy F40-F47. Behaviorální syndromy spojené s fyziologickými poruchami a somatickými faktory F50-F59. Poruchy osobnosti a chování u dospělých F60-F69. Mentální retardace F70-F79.)
4. Forenzní pedopsychiatrie – Eva Malá – (Úvod a historické poznámky. Posuzování trestní odpovědnosti dětí a mladistvých. Posuzování svěřování dětí do péče. Hodnocení věrohodnosti. Týrané, zanedbávané a sexuálně zneužívané dítě. Problematika odškodňování. Způsobilost k právním úkonům. Základní rysy delikvence mladistvých v České republice.)
5. Soudní sexuologie – Ladislav Procházka – (Úvod. Sexuální chování. Forenzní posuzování sexuálního chování. Poruchy pohlavní identity. Poruchy sexuální preference. Poruchy sexuální preference a sexuální delikvence. Ochranné léčení sexuálních delikventů. Posuzování bolesti a ztížení společenského uplatnění u sexuálních poruch.
6. Psychologická znalecká činnost – Ludmila Šrutová – (Úvod. Psychologie, psychodiagnostika, metody psychologického vyšetření. Osobnost. Motivace. Věrohodnost.)

Použitá a doporučená literatura je vždy uvedena za každou kapitolou, závěrem celé knihy pak nalezneme poměrně stručný věcný rejstřík, jmenný rejstřík nebyl vypracován.

Za hlavní pozitivum recenzované práce považuji, že renomovaní znalci nám nabízejí sjednocující postoje k nejrůznějším aspektům závažné forenzní psychiatrické, sexuologické a psychologické problematiky. Jak již bylo řečeno, množství a úpornost soudních sporů, v nichž jsou vyžadovány znalecké posudky, narůstá (i kvalita práce advokátů), proto je požadavek shody v posouzení pochopitelný a správný. Je také důležité, že oblast soudní psychiatrie a soudní psychologie je v knize zpracována s ohledem na výrazné legislativní změny, které se dotýkají i znalecké činnosti (např. v roce 2010 vstoupil v platnost nový trestní zákoník).

Rád bych vyzdvihl i didaktickou úroveň knihy a práci editora. Text je přehledný, sdělení jasná, ke čtivosti a názornosti přispívají i kazuistické zlomky a příklady z praxe. Za určitý (avšak pochopitelný) nedostatek považuji, že autoři z důvodu rozsahu publikace jsou nuceni se vyjadřovat úsporně, mnohdy ve zkratce. Jinak vyjádřeno: každá část by zasloužila rozvedení a zpracování v samostatné publikaci.

Publikaci Soudní psychiatrie a psychologie lze na prvém místě doporučit lékařům a psychologům, kteří se zabývají soudně znaleckou posudkovou činností. To je pochopitelné. Její přečtení rozhodně přinese užitek i lékařům a psychologům v klinické praxi, neboť předběžná opatrnost při jednání se soudy a stranami v soudních sporech nabývá (bohužel) na významu.

prof. PhDr. Jan Vymětal

ÚHSL 1. lékařské fakulty UK v Praze

Karlovo náměstí 40, 128 00 Praha 2