Vyvažování účinnosti a bezpečnosti léčby: Lze odhadnout infuzní reakci?

Většina modalit protinádorové léčby s sebou přináší riziko reakcí na infuzi (IR). Přednášku na toto téma si připravila MUDr. Beatrix Bencsiková, Ph.D., z Kliniky komplexní onkologické péče LF MU a MOÚ v Brně.

Akutní IR se objevují ještě v průběhu aplikace přípravku a typicky jsou mediované imunoglobuliny E. Pozdní potom nastupují i řadu dní po aplikaci a typicky jsou zprostředkované T lymfocyty. Známky a příznaky IR se často individuálně liší. Ve velké většině (90 %) případů bývají mukokutánní, ve 40 % respirační, ve 30–35 % se dostavují oběhové (hypotenze) a méně často se vyskytují gastrointestinální.

Jakým mechanismem podávaný přípravek zapříčiňuje reakci, často není zcela jasné. U některých látek je zapojeno i více mechanismů. IR většinou bývají mírného stupně, do výčtu těchto příznaků patří například horečka, nauzea, bolest hlavy, kožní vyrážka, pruritus. Závažné reakce jsou méně časté a bez rychlé intervence mohou být fatální.

Význam typu léčby a charakteristiky pacienta z hlediska IR

Pro odhad možného výskytu IR už před samotným podáním léku a identifikaci pacientů ve vysokém riziku závažných IR je zapotřebí mít na zřeteli typ protinádorové léčby (dobře znát daný přípravek) společně s anamnézou pacienta a jeho relevantními komorbiditami (například betablokátory zvyšují riziko výskytu některých infuzních reakcí) a celkovým zdravotním, respektive výkonnostním stavem.

Oxalipatina vyvolává IR většinou kolem 6. cyklu, objevují se během minut až hodin po podání. Taxany vyvolávají hypersenzitivní reakce již během 1. či 2. aplikace a též během několika prvních minut.

Monoklonální protilátky (mAbs) jsou neendogenní proteiny, které též mohou vyvolat hypersenzitivní reakce. Incidence IR během prvního podání různých mAbs se liší, což souvisí s odlišnými mechanismy účinku:

• V případě trastuzumabu (anti-HER2 mAb) se IR objevují do 90 minut v případě nasycovací dávky; u subsekvenčních dávek během 30 minut. IR se vyskytují ve 20–40 % případech při podávání první infuze, závažných IR je však < 1 %. Premedikace není doporučována.
• V případě cetuximabu (chimerická anti-EGFR mAb) se IR vyskytují v 15 % případů při podávání první infuze, a to během aplikace; závažných je 2–5 % IR. Doporučuje se pomalé podávání první dávky a masivní premedikace kortikosteroidy spolu s antihistaminiky.
• V případě panitumumabu (plně humánní anti-EGFR mAb) se IR objevují do 60–90 minut v případě první dávky; u subsekvenčních dávek během 30 minut. Incidence IR činí 4 %, závažných IR je < 1 %. Premedikace není doporučována.
• V případě bevacizumabu (humanizovaná anti-VEGF mAb) se IR objevují do 90 minut u první dávky; u subsekvenčních dávek během 30–60 minut. IR se vyskytují u < 3 % případů během první infuze, závažné u < 1 %. Premedikace není doporučována.

Z výše uvedeného jsou patrné rozdíly týkající se podávání infuze dvou zmíněných anti-EGFR mAb – panitumumabu a cetuximabu. Jak uvedla přednášející, zmíněné odlišnosti byly pozorovány i v randomizované studii ASPECCT, která porovnávala tyto dvě anti-EGFR protilátky ve 3. linii léčby refrakterního wtKRAS mCRC.

Eva Srbová
redakce MeDitorial