Individualizace terapie mCRC v 1. linii
MUDr. Stanislav John z Kliniky onkologie a radioterapie LF UK a FN Hradec Králové přiblížil nutnost individualizovat léčbu metastatického kolorektálního karcinomu (mCRC) podle tří hledisek: charakteristika pacienta (výkonnostní stav, komorbidity, věk, předcházející léčba, přání a informovanost nemocného), možné léčebné modality a vlastní odborný názor na celý problém.
Lékař by měl mít na zřeteli cíle léčby, její toxicitu a s ní spojený vliv na kvalitu života pacienta, ale též vycházet z osobní zkušenosti v kombinaci s literou doporučených postupů (medicínou založenou na důkazech) a zvažovat dostupnost jednotlivých typů léčby. Stanovování záměrů léčby by mělo obnášet nejen zohlednění stadia onemocnění, ale také reálnost zamýšlených cílů v případě konkrétního pacienta. Při výběru léčby je třeba mít na paměti, že ta nejúčinnější by měla být podávána v 1. linii − už proto, že ji užívá nejvíce pacientů a s každou další linií se skupina léčených nemocných zmenšuje.
Význam charakteristiky nádoru včetně mutačního statusu
Již před zahájením 1. linie léčby je důležité znát vlastnosti nádoru, tj. resekabilitu, nádorovou nálož, umístění primárního tumoru (vpravo vs. vlevo od lienální flexury) a molekulární charakteristiku (biomarkery). Přednášející na tomto místě apeloval na kolegy nejen ze spádových pracovišť, aby pacient přicházející na kliniku již měl vyšetřeny onkogeny KRAS, NRAS, BRAF a mikrosatelitovou nestabilitu (MSI-H)/deficit systému opravy chybného párování bází (dMMR).
Připomněl prospektivní randomizovanou studii fáze III PRIME s anti-EGFR protilátkou panitumumabem, která doložila význam stanovení mutačního statusu KRAS a NRAS – pacienti s wtRAS nádory měli při užívání anti-EGFR protilátky lepší celkové přežití než v případě mutace RAS (mRAS). Důležitým se stal rovněž poznatek, že anti-EGFR terapie má význam zejména u levostranných primárních nádorů.
Význam správné sekvence různých modalit léčby
Z hlediska celkového přežití hraje roli také sekvence anti-EGFR a anti-VEGF léčby. Analýza studií PRIME, PEAK a 181 ukázala, že pacienti léčení sekvencí anti-EGFR (panitumumab) → anti-VEGF (bevacizumab) měli lepší výsledky v ukazateli přežití než nemocní na terapeutické sekvenci anti-VEGF (bevacizumab) → anti-EGFR (panitumumab). Předchází-li totiž anti-VEGF léčba terapii anti-EGFR, může dojít ke snížení účinnosti anti-EGFR režimu. Důvod zatím není zcela jasný, existují však data o molekulárních změnách navozených inhibitorem VEGF (zvýšení sérového ligandu VEGF-A) a vedoucích k vyšší rezistenci vůči anti-EGFR léčbě (Derangere V et al., Oncotarget 2016).
Eva Srbová
redakce MeDitorial
