Psoriatická artritida je chronické zánětlivé onemocnění kloubů s heterogenní klinickou manifestací. Kvalita života pacientů je spojena s tíží kožních a kloubních příznaků. Relativní dopad těchto symptomů na kvalitu života a pracovní produktivitu nemocných však doposud nebyl řádně zdokumentován a kvantifikován.

Randomizovaná dvojitě zaslepená klinická studie fáze III RA-BEAM, která hodnotila léčivo baricitinib, poskytla několik zajímavých výstupů v rámci subanalýz. Jedním z nich je dopad obtíží vyvolaných revmatoidní artritidou na denní aktivity a pracovní produktivitu pacientů.

Cílem studie nedávno publikované v Annals of the Rheumatic Diseases bylo porovnat účinnost a bezpečnost ixekizumabu a adalimumabu u pacientů s psoriatickou artritidou (PsA) bez předchozího užívání biologické léčby a s nedostatečnou odpovědí na léčbu konvenčními syntetickými chorobu modifikujícími antirevmatiky (csDMARDs).

Kongenitální anorektální malformace jsou nejčastější příčinou inkontinence stolice u dětí a mladistvých nemocných. Operační možnosti jsou však zásadně limitovány. Jedním z řešení jejich inkontinence může být implantace umělého svěrače anu. Cílem práce bylo ověřit možnosti dosažení dlouhodobé kontinence u nemocných s anorektální malformací implantací umělého svěrače anu.

Idiopatické střevní záněty (IBD –  inflam­matory bowel diseases) se mohou manifestovat také na kůži. U Crohnovy nemoci (CD –  Crohn’s disease) lze kožní projevy zaznamenat až u 22– 44 % pacientů a patří tak mezi nejčastější extraintestinální manifestaci nemoci. Ke kožním projevů IBD řadíme specifické změny, které mají stejný histopatologický obraz jako CD, dále reaktivní změny s odlišným histopatologickým obrazem, mezi které patří erythema nodosum, pyoderma gangrenosum či aftózní stomatitida, a asociované choroby jako je psoriáza, atopická dermatitida nebo hidradenitis suppurativa. U pa­cientů s IBD se také setkáváme s problematikou dermatóz v okolí stomie, vzácněji pak dermatóz z malabsorpce či malnutrice. Poslední poměrně důležitou kapitolou jsou dermatózy vzniklé v důsledku léčby IBD. Až u 20 % pacientů s IBD na biologické léčbě se objevují vedlejší kožní reakce. U těchto pacientů nejčastěji zaznamenáváme atopickou dermatitidu, dále pak paradoxní reakce a bakteriální kožní infekce tzv. pyodermie. Za paradoxní reakci považujeme indukci či exacerbaci nemoci (např. psoriázy, palmoplantární pustulózy) v průběhu léčby IBD v důsledku podávaného léku (infliximab, adalimumab), který se běžně používá k léčbě indukované nemoci. Při vzniku kožních projevů není vždy nutné podávaný lék vysadit. Vzhledem k častému výskytu rozmanitých kožních reakcí u pacientů s IBD je vhodná spolupráce gastroenterologa s dermatologem.

Úloha faktoru VIII (FVIII) v hemostáze je poměrně dobře popsaná. Zdá se však, že tento faktor je důležitý i pro jiné fyziologické procesy. Autoři přehledového článku publikovaného v časopisu Blood Reviews se proto zabývali dostupnými fakty týkajícími se jeho působení v organismu.

Hemofilie je spojená s krvácením do svalů a kloubů a často sníženou fyzickou aktivitou. Některé práce již dříve popsaly dřívější rozvoj osteoporózy u pacientů s hemofilií a artropatií. Studie recentně publikovaná v časopisu Haemophilia byla zaměřena na dospělé pacienty s těžkou hemofilií A s cílem zhodnotit nejen výskyt snížené kostní denzity, ale i potenciální rizikové faktory spojené s tímto jevem a s oslabenými muskuloskeletálními funkcemi.

Xabany přinášejí vyšší riziko abnormálního děložního krvácení než warfarin, a to včetně závažného. Jak si oproti němu stojí dabigatran? Je pro ženy po akutní trombóze/embolii bezpečný? Tuto otázku si položili autoři post-hoc analýzy studií RE-COVER a RE-MEDY.

Antikoagulans dabigatran i jeho antidotum idarucizumab jsou vylučovány ledvinami. Vliv narušené renální funkce na účinnost idarucizumabu však dosud nebyl popsán.

Velká kohortová analýza zahrnující téměř čtvrt milionu amerických pacientek s časným karcinomem prsu bez postižení lymfatických uzlin ukázala, že terapeutický přístup spočívající v záchovné operační léčbě a adjuvantní radioterapii celého prsu je spojen s delším celkovým přežitím (OS) než mastektomie. Autoři této práce také určili podskupiny pacientek, u nichž je záchovná terapie největším přínosem.

Léčba karcinomu prsu se v současnosti řídí rozsahem onemocnění, jeho lokalizací a biologickými vlastnostmi nádoru, ale do úvahy je třeba brát také věk, fertilní status pacientky a její případná přání. Následující souhrn poznámek vychází z aktualizace doporučených postupů Evropské společnosti pro klinickou onkologii (ESMO) z jara tohoto roku a přináší výběr doporučení k farmakoterapii časného karcinomu prsu.

Skupina odborníků z Aucklandské univerzity provedla cochraneovskou metaanalýzu, ve které zpracovala výsledky 38 randomizovaných studií a přináší aktualizovaný přehled vlivu podávání mukolytik, především z hlediska snižování exacerbací, hospitalizaci a kvality života při terapii chronické bronchitidy (CHB) a chronické obstrukční plicní nemoci (CHOPN). Oproti předchozí verzi z roku 2015 zahrnovala 4 recentní studie s některými zajímavými výstupy.

As. MUDr. Tomáš Kural, Ph.D., Chirurgická klinika LF UK a FN Plzeň

Článek představuje výsledky srovnatelných testů životaschopnosti buněk HepG2 a Vero v přítomnosti tradičních roztoků pro peritoneální dialýzu (PD) provedené třemi metodami, a to pomocí (3-[4,5-dimethylthiazol]--2-yl-2,5-difenyltetrazolium bromidu (MTT), neutrální červeně (NČ) a sulforhodaminu B, se stanovením různých korelací mezi životaschopností a indexy kvality testovaných roztoků pro PD.

Jak předejít vzniku zubního kazu? Touto otázkou se zabývají lékaři již několik století. K velkému průlomu došlo v 60. letech 20. století, kdy byl objeven účinek fluoridů. Později se však pozitivní trend zastavil. Proč tomu tak je a jaká jsou další východiska v moderní péči o zdraví chrupu?

Dlouhodobé nevysvětlitelné bolesti zad u kostrče mohou signalizovat problém ve střevech. Příznaky střevních potíží však samozřejmě mohou být velmi různorodé. V následujícím textu nabízím svůj osobní pohled na tuto problematiku očima pacienta a zároveň člověka, který se dlouhodobě věnuje propagaci prevence.

Posterové sdělení prezentované na 61. konferenci Americké hematologické společnosti (ASH) v prosinci 2019 v Orlandu shrnuje reálnou zkušenost s podáváním emicizumabu v klinické praxi, tedy mimo velmi úzce definované studie a v rámci velmi heterogenní populace nemocných.

S příchodem nefaktorové léčby, v současnosti zejména emicizumabu, do klinické praxe je na místě otevřít novou diskusi týkající se léčebných cílů u hemofilie A.

Bispecifická monoklonální protilátka mosunetuzumab, jež cílí na CD3 na povrchu T lymfocytů a CD20 na povrchu B lymfocytů, vedla u silně předléčených pacientů s nehodgkinskými lymfomy vznikajícími z B lymfocytů (B-NHL) k setrvalé odpovědi. Výsledky studie byly prezentovány dr. Stephenem Schusterem z Pensylvánské univerzity na 61. výroční konferenci Americké hematologické společnosti (ASH) v Orlandu v prosinci 2019.

Přinášíme Vám pacientský příběh 11leté Nikoly, jejíž rodina čekala na stanovení diagnózy osm let.

Žilní tromboembolická nemoc (VTE − venous thromboembolism) se objevuje jako komplikace u 1,2 porodu z 1000. VTE související s těhotenstvím je jednou z hlavních příčin mateřské morbidity a mortality. Americká hematologická společnost (ASH) vydala v roce 2018 doporučení pro léčbu VTE související s těhotenstvím. Doporučení vznikla ze spolupráce multidisciplinárního panelu odborníků. Přinášíme znění všech 31 doporučení s rozlišením na silná a okolnostmi podmíněná (zde jen doporučeno).

Terapeutické možnosti pro nemocné s chronickou lymfocytární leukemií (CLL) se v průběhu posledních let velmi rozšířily. S novými léčivy je dokonce možné zvažovat léčebný postup zcela bez chemoterapie. Jsou totiž schopná indukovat buněčnou smrt způsobem nezávislým na proteinu p53. Nad současností a budoucností terapie CLL se zamýšlejí autoři červnového editorialu v časopisu Oncotarget.

Metaanalýza dat 2409 pacientů s chronickou lymfocytární leukemií (CLL) ze 7 randomizovaných klinických studií sledovala vliv cílené terapie (ibrutinib, idelalisib nebo venetoklax) na délku doby přežití bez progrese onemocnění (PFS) v závislosti na přítomnosti vysoce rizikových genetických abnormalit.

Žilní onemocnění a jejich případné komplikace představují stavy postihující 40–50 % dospělé populace, 5–30 % trpí chronickou žilní nedostatečností. Autoři předkládají současné poznatky o vaskulogenezi a genetických faktorech uplatňujících se při vzniku chronické žilní nedostatečnosti, anatomii a patofyziologii žilního oběhu dolních končetin, léčbě s důrazem na moderní minimálně invazivní ambulantní metody zahrnující endovenózní laserovou ablaci, radiofrekvenční ablaci, mechanochemickou ablaci, použití cyanoakrylátového lepidla a ultrazvukem kontrolovanou sklerotizaci pěnou.

Chronická žilní insuficience je v západní populaci vysoce prevalentní onemocnění. Bohužel dosud bez kauzální léčby. Klíčovou roli v rámci doporučených terapeutických postupů zejména v počátečních stadiích zastává kompresivní léčba doplňovaná farmakoterapií. Ta zahrnuje mimo jiné podávání léčivých přípravků s obsahem mikronizovaného diosminu. Následující text shrnuje základní poznatky o jeho vlastnostech předurčujících jeho klinické využití.