Asthma bronchiale, spirometrie a plicní věk

Úvod

Asthma bronchiale je onemocnění, které se vyznačuje chronickým zánětem, hyperreaktivitou a remodelací průdušek. Tyto charakteristiky nemoci bývají vyjádřeny v různé míře, nicméně pro praxi je přínosnější hodnocení jednotlivých symptomů, jako jsou dušnost, pískoty, bronchiální obstrukce a její reverzibilita.

Známe příčiny astmatu?

V etiologii astmatu nelze opomenout genetickou dispozici. Astma se vyznačuje polygenní dědičností; jsou identifikovány desítky genů spojené s jednotlivými charakteristikami astmatu. Dané genetické předpoklady jsou pak vlivem prostředí různě vyjádřeny a to vše vyústí v tzv. klinický fenotyp astmatu.

Jak souvisí astma s alergií?

Tradičně je astma spojováno s atopií, s imunopatologickou (alergickou) reakcí zprostředkovanou T_H2 lymfocyty, s eozinofilním zánětem. Ukazuje se, že ve skutečnosti lze atopii doložit jen asi u 40 % astmatiků. Ostatní případy se označují jako neeozinofilní formy astmatu, u kterých se do značné míry uplatňuje neutrofilní zánět dýchacích cest. A to je jeden z důvodů, proč u vysokého procenta astmatiků nefunguje protialergická léčba.

Jednotlivé klinické fenotypy astmatu se tedy vyznačují variabilním patofyziologickým podkladem, různorodou reakcí na zevní podněty a také, bohužel, variabilitou léčebné odpovědi.

Úloha spirometrie u astmatu

V diagnostice astmatu hrají zásadní roli spirometrické vyšetření a bronchodilatační test. Nejdůležitějšími sledovanými spirometrickými parametry jsou:

• FEV₁ – usilovně vydechnutý objem vzduchu za 1 sekundu,
• VC – vitální kapacita plic,
• poměr FEV₁/VC.

Bronchodilatační test odhalí astma i v případech, kdy jsou hodnoty FEV₁ a VC i jejich poměr v normě, například u sportovců, jejichž trénované plíce často přesahují tabulkové hodnoty.

Co všechna ta čísla znamenají?

Stále častěji se setkáváme s pacienty, kteří se (právem!) dožadují podrobného vysvětlení výsledků nejrůznějších laboratorních nebo funkčních vyšetření. Není snadné laikovi v krátkosti objasnit, co přesně která hodnota znamená, když navíc někdy hodnoty mimo fyziologické rozmezí nemusejí nutně znamenat patologii a vice versa.

Jednou z možností, jak lze pacientovi názorně vysvětlit funkční stav jeho plic, je stanovení odhadovaného plicního věku (ELA − estimated lung age), jehož měření probíhá ve vybraných lékárnách. Mezi několika různými způsoby odhadu tzv. plicního věku se jako užitečný jeví vzorec:

• plicní věk muže = (0,036 × výška v centimetrech – 1,178 – FEV₁ v litrech)/0,028
• plicní věk ženy = (0,022 × výška v centimetrech – 0,005 – FEV₁ v litrech)/0,022

Některé spirometry uvádějí plicní věk jako jednu z výstupních hodnot.

Plicní věk může být užitečnou pomůckou, která názorně demonstruje pacientovi tíži plicního onemocnění. Také se ukazuje, že plicní věk je signifikantně vyšší u kuřáků bez diagnostikované nemoci. Pro kuřáka může být „stáří“ jeho plic jednou z motivací pro ukončení kouření.

(thr)

Zdroje:
1. Sedlák V. Klinické fenotypy astmatu – praktický význam. In: Je libo astma nebo CHOPN…? Klinické problémy nemocí s bronchiální obstrukcí. Sborník přednášek, Praha, 14. listopadu 2008
2. Toda R., Hoshino T., Kawayama T. et al. Validation of "lung age" measured by spirometry and handy electronic FEV₁/FEV₆ meter in pulmonary diseases. Intern Med 2009; 48 (7): 513−521.