Za ztrátou vědomí u diabetika může stát „vysoký cukr“

Něco není v pořádku

Vlastní ztrátě vědomí předchází typické příznaky, které mohou nemocného varovat a dovést včas k lékaři. Patří mezi ně:

• intenzivní žízeň,
• nadměrná tvorba moči,
• slabost a únava,
• sucho v ústech,
• zrychlený tep.

V některých případech, zvláště jedná-li se o diabetika I. typu, se mohou objevit také:

• nevolnost a zvracení,
• bolesti břicha,
• zápach acetonu z úst.

Dech jako varovné znamení

Hyperglykemické kóma se může rozvinout u jedinců trpících cukrovkou obou typů. V případě I. typu je tento život ohrožující stav vyvolán úplným chyběním hormonu inzulínu. Ten reguluje množství krevního cukru a zajišťuje jeho využití v organismu. Pokud inzulín v těle chybí, hladina cukru v krvi stoupá, ale tkáně ho nemohou využít k tvorbě energie. Hledají proto jiné metabolické cesty, především štěpení tuků. To je ale spojeno s tvorbou nebezpečných ketolátek. Jejich nahromadění v organismu vede k rozvratu vnitřního prostředí a v těžkých případech může způsobit až úmrtí. Na vzestup ketolátek může nemocného a jeho okolí upozornit dech, který je cítit po acetonu. K takzvanému ketoacidotickému kómatu dochází nejčastěji u diabetiků I. typu, kteří o své chorobě doposud nevěděli nebo si přestali aplikovat inzulín. Může se však vyskytnout i v případě cukrovky II. typu, například v důsledku probíhající infekce.

Nebezpečná dehydratace

U osob trpících cukrovkou II. typu se častěji objevuje takzvané hyperglykemické hyperosmolární kóma. To obvykle navazuje na infekční onemocnění, operaci či jiný stav, který může způsobit dramatické výkyvy cukru. Extrémně vysoké množství cukru v krvi stojí za dehydratací organismu, zahuštěním krve, poklesem krevního tlaku a postupnou ztrátou vědomí. K výraznějšímu hromadění ketolátek v tomto případě nedochází.

Oba typy bezvědomí představují život ohrožující stav. Proto je nutný urgentní lékařský zásah.

(veri)

Zdroj:
www.mayoclinic.org