Antagonisté histaminového H1 receptoru inhibují nukleární faktor kappaB a aktivátorový protein-1 mechanismem na H1 receptoru závislým i nezávislým

Blokátory H1 receptoru jsou používány v léčbě akutních příznaků alergických reakcí prvního typu. Mají také přídatný protizánětlivý účinek, který je způsoben inhibicí transkripčních faktorů pro řadu prozánětlivých cytokinů – aktivátorového proteinu-1 (AP-1) a nukleárního faktoru kappaB (NF-kappaB). Úloha H1 receptoru je při tomto působení kontroverzní.

Difenylhydramin je antihistaminikum první generace, mizolastin a desloratadin patří k antihistaminikům druhé generace. Mizolastin je zároveň inhibitorem 5-lipooxygenázy (5-LO), enzymu, který se účastní v aktivaci NF-kappaB.

Cílem studie francouzských lékařů bylo prozkoumat schopnost antihistaminik blokovat histaminem vyvolanou kontrakci hladkého svalu. To je účinek, který vyžaduje blokaci H1 receptoru. Dále na linii plicních epiteliálních buněk A549 zkoumali, zda tyto léky ovlivňují aktivitu NF-kappaB a AP-1 a zda toto ovlivnění vyžaduje zapojení H1 receptoru a 5-LO.

Účinek histaminu byl stanoven pomocí měření svalového tonu segmentů trachey morčat. Exprese H1 receptoru byla v těchto buňkách uměle zvýšena pomocí transfekce a byla kontrolována pomocí průkazu proteinů, ze kterých se H1 receptor skládá, metodou Western blotting a pomocí imunofluorescence.

Aktivita NF-kappaB a AP-1 byla měřena jak v buňkách s nadměrnou expresí H1 receptoru, tak v buňkách s jeho normální expresí. Tvorba chemokinu RANTES, která je spuštěna aktivací NF-kappaB a AP-1, byla měřena pomocí imunoeseje.

Vědci zjistili, že H1 antihistaminika u morčat blokovala histaminem vyvolanou kontrakci hladkého svalstva trachey. Tento účinek byl závislý na dávce. Indukce aktivity AP-1 a NF-kappaB vyvolaná histaminem a blokace této indukce antihistaminiky vyžadovaly zvýšenou expresi H1 receptoru.

Pokud bylo ale ke stimulaci AP-1 a NF-kappaB použito místo histaminu jiných stimulačních látek (forbolesteru nebo TNF), blokáda jejich aktivity nevyžadovala H1 receptor. V takovém případě blokáda nastala po použití pouze některých antihistaminik a nezávisela na zvýšené expresi H1 receptorů. Mezi antihistaminika, která v této situaci fungovala, patřil mizolastin a desloratadin, naopak difenhydramin, H2 a H3 blokátory a 5-LO inhibitory byly v tomto uspořádání neúčinné.

Ze studie tedy vyplývá, že blokáda funkce NF-kappaB a AP-1 antihistaminiky je zprostředkována mechanismy jak na H1 závislými, tak i na H1 nezávislými.

(van)

Zdroj: Roumestan C, a spol. Clin Exp Allergy 2008 Jun;38(6):947–956.