Abstrakta 7. Trilaterální sympozium 2019

Recenzenti:   prof. MUDr. Miroslav Kitka, CSc. - Košice, MUDr. Igor Dvořáček, PhD. - Ostrava

Diagnostika a léčba střelných poranění

Pleva, L., Šír, M., Kačírková, M., Segarová, P. – Klinika úrazové chirurgie FNO a Ústav medicíny katastrof LF OU            

Úvod: Střelná poranění se zařazují k nejzávažnějším poraněním, jejichž závažnost se odvíjí jednak od typu střelné zbraně (vysoko nebo nízkoenergetické zbraně) a jednak od lokalizace místa poranění. Nejzávažnější jsou pak střelná poranění, zasahující více tělesných regionů (břicho, hrudník, atd.). Významným nejen diagnostickým, ale i léčebným problémem jsou pak mnohočetná střelná poranění, kdy ošetřující lékař vždy stojí před problémem v určení priorit operačních výkonů jednotlivých střelných poranění k záchraně života zraněného.

Materiál: Autoři na jednotlivých kazuistikách uvádějí případy střelných poranění, ošetřených ve FN Ostrava za posledních pět let. Zdůrazňují příčiny jejich vzniku, kdy začínají narůstat případy sousedského násilí v řešení dlouholetých mezilidských vztahů a případy kriminálního charakteru.

Závěr: I když naše republika patří k nejbezpečnějším zemím Evropy, začínají i u nás narůstat případy střelných poranění, způsobených nejen v suicidálních, ale i kriminálních případech, které jsou ve vyspělých demokra­ciích, ale i méně vyspělých civilizacích na denním pořádku (USA, války), a je jen otázkou času, kdy se tyto trendy přenesou i k nám. Budeme připraveni?

Střelná poranění

¹Edelmann K., ²Vlčková, J. – ¹Klinika úrazové chirurgie, Masarykova nemocnice Ústí nad Labem, ²Soudní lékařství a toxikologie, Masarykova nemocnice Ústí nad Labem.

Úvod: Střelná poranění nepatří mezi časté úrazy. Jejich závažnost je však zpravidla velmi vysoká.

Materiál a metodika: Retrospektivní rozbor souboru pa­cientů ošetřených v Masarykově nemocnici Ústí nad Labem za období 1. 1. 2017 – 30. 6. 2019, tedy dva a půl roku. Dále je uveden soubor letálních střelných poranění z materiálů Oddělení soudního lékařství MN za posledních 13 let.

Výsledky:

Kazuistiky: Je uvedeno několik kazuistik s různými typy střelných poranění.

Závěr: Z uvedených údajů vyplývá, že ačkoliv ošetřených úrazů na Klinice úrazové chirurgie přibývá, střelných poranění nikoliv. Počet ošetření odpovídá srovnatelným pracovištím v republice. I z materiálů soudního lékařství vyplývá, že letálních střelných poranění za poslední řadu let ubylo.

Střelná poranění horní a střední obličejové etáže jako důsledek neúspěšných suicidálních pokusů

Dzan, L. – Oddělení ústní, čelistní a obličejové chirurgie, Krajská nemocnice Liberec

Střelná poranění jsou i v mírových dobách jednou z možných příčin poranění střední obličejové etáže. Mohou to být náhodná poranění, kriminální činy nebo suicidia. Závažnost těchto poranění závisí na velikosti kinetické energie střely nebo střepiny (vypočítané podle vzorce: KE = MV²/2, kde M se rovná hmotnosti střely a V se rovná její rychlosti) a na typu střelného kanálu ve vztahu k organizmu (postřel, zástřel nebo průstřel). U každého střelného kanálu rozeznáváme tři oblasti. Jako první je vlastní prostor kanálu se zbytky tkání a cizích těles. Dále od středu je zóna nekrotické tkáně (zóna kontuze) s drobnými sekundárními projektily a nejdále od středu kanálu je zóna molekulárního otřesu. Její hranice nejsou přesně definovány a probíhají zde složité hemodynamické a metabolické pochody vytvářející nepříznivé podmínky komplikující až znemožňující využití těchto tkání při primární rekonstrukci. Proto ošetřování těchto, mnohdy život ohrožujících poranění, vyžaduje znalosti rekonstrukční chirurgie a často spolupráci dalších specialistů jiných odborností (oční, neurochirurgie, ORL,...). Střelná poranění střední obličejové etáže se pro svoji lokalizaci jen zřídka obejdou bez postižení očí nebo zrakové dráhy. Primární nebo sekundární postižení zrakového orgánu závisí na topografii poranění. Devastující přímé poranění má závažnější prognózu, ale i sekundární poškození (například vlivem krvácení nebo otoku) může způsobit značné poškození až úplnou ztrátu zraku.

Autor ve své přednášce dokumentuje šest neúspěšných pokusů o sebevraždu střelnou zbraní do oblasti hlavy, způsoby jejich řešení a výsledky operačních řešení. 

 „Já nic, já muzikant“

Valerián, L. - Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje Ostrava, Služba kriminální policie a vyšetřování

Autor ve svém článku popisuje případ brutální vraždy 26leté ženy, ke které došlo v Polance nad Odrou, v březnu 2017. Při objasňování vraždy využila Policie ČR celé škály kriminalisticko-taktických metod, jejichž použití spolu s ostatními procesními úkony vedlo k velmi rychlému dopadení a usvědčení pachatele činu. Zcela zásadním se ukázala nutnost preciznosti ohledání místa činu, společně s vynikající spolupráci se znalci z různých oborů a odvětví, jejichž závěry přinesly rozhodující důkazy. Paradoxem vyšetřování byla skutečnost, že pachatelem činu byl dobrý přítel oběti (zavražděné), přičemž v pozadí motivu stála jednak drogová závislost pachatele (byl dlouholetý konzument drog), ale i oběti, a navíc snaha získat peníze na nákup drog (loupežný motiv). Případ byl zajímavý i kombinovanými smrtícími mechanizmy a více druhy vražedných nástrojů, včetně likvidačního charakteru útoku na oběť. Správné využití kriminalisticko-taktických metod (ohledání, výslech, prověrka výpovědi, znalecké a expertizní zkoumání aj.) vedly k tomu, že i přes to, že pachatel zpočátku propadl původním sítem podezřelých, byl nakonec po necelých šesti dnech z  činu usvědčen. Mimo tyto postupy využila Policie ČR i prostředků, které jí poskytuje trestní řád. Tímto se podařilo vytvořit ucelený řetězec důkazů, který vedl ke spravedlivému a pravomocnému odsouzení pachatele a uložení trestu odnětí svobody v délce 20 let. Zůstává však otázkou, zda za zmařený mladý lidský život je takovýto trest dostatečný.

Bezpečné násilí

¹Šafr, M., ¹Zátopková, L., ²Rejtar, P. - ¹Ústav soudního lékařství LF UK a FN Hradec Králové, ²Radiologická klinika FN Hradec Králové

Odstrčení, facka, uchopení rukou za krk, úder pěstí – úrazové mechanizmy, jejichž ranivý potenciál je laickou i odbornou veřejností nezřídka podceňován, a které bývají považovány za potenciálně bezpečné, nezpůsobilé ke vzniku vážných poranění. Autoři formou krátkých kazuistik prezentují případy, ve kterých v důsledku tohoto typu násilí došlo k těžkému poškození zdraví nebo úmrtí napadené osoby.

Náhodná bodná poranění při práci s rozmítací pilou

Handlos, P. ¹, Uvíra, M.¹,Marecová, K¹., Dokoupil, M.¹, Ihnát Rudinská, L.¹, Vojtek, V.² - ¹Ústav soudního lékařství FN Ostrava ²Ústav radiodiagnostický FN Ostrava

V následujícím souboru kazuistik autoři prezentují tři případy poranění vzniklých při práci na rozmítací pile. V jednom případě se jednalo o smrtelné bodné poranění srdce, v dalších dvou případech vznikla různě závažná poranění, naplňující kritéria delší doby trvající poruchy zdraví a ublížení na zdraví (poranění středně těžká). V uvedeném souboru kazuistických sdělení chtějí autoři prezentovat nejen raritní mechanizmus vzniku uvedených poranění, ale i úskalí náhodných bodných poranění v soudně lékařské praxi, kdy bez znalosti všech okolností a skutečností souvisejících s úmrtím, potažmo úrazem, nelze obvykle rozhodnout, zda se na smrti/úrazu nepodílela druhá osoba.

Vykrvácení při poranění struktur periferního cévního systému

Dokoupil, M., Handlos, P., Handlosová, K., Ihnát Rudinská, L., Uvíra, M. - Ústav soudního lékařství FNO  

Smrt, jako následek úrazového zevního masivního krvácení, je notoricky známou problematikou provázející traumata, zasahující velké či vícečetné cévní struktury. Zranění konkrétní cévní či cévních struktur je však pouze jedním faktorem ovlivňujících dynamiku krvácení. Právě z uvedeného důvodu je v rámci forenzní praxe nejednou hodnocení na první pohled simplexní otázky ohrožení života poškozených při neletálním zranění zahrnujícím cévní struktury svízelnou problematikou. Kolektiv autorů by chtěl v rámci souboru kazuistických sdělení demonstrovat fatální následky na první pohled banálních úrazových změn dokládající skutečnost, že mechanizmus nástupu smrti vykrvácením nelze vztahovat výhradně ke kalibru zraněné cévy.

Úmrtí při disekci vnitřní krkavice u motocyklistů

Handlos, P., Dokoupil, M., Handlosová, K., Ihnát Rudinská, L., Uvíra, M. - Ústav soudního lékařství FNO  

V referovaném příspěvku prezentujeme případ dopravní nehody 43letého motocyklisty, který při předjíždění souběžně jedoucího nákladního automobilu se tečně střetnul s jeho zadní částí, přičemž došlo k vyjetí motocyklisty do silničního příkopu. Při předmětné dopravní nehodě poškozený utrpěl vícečetná povrchní poranění kožního krytu charakteru oděrek kůže a krevních podlitin, drobnou tržnou ránu na pravém obočí a dále zlomeninu pravé pažní kosti. Během následné hospitalizace náhle došlo u poškozeného k rozvoji rozsáhlého infarktu (encefalomalacie) pravé mozkové hemisféry na podkladě dodatečně prokázané disekce karotidy s nutností provedení dekompresní kraniektomie. I přes odbornou, a vysoce specializovanou léčbu, poškozený po 6denní hospitalizaci zemřel na rozsáhlý infarkt mozku. Při provedené soudní pitvě byla doložena disekce pravé vnitřní krkavice s nasedající trombózou a uzávěrem tepny s rozvojem infarktu pravé mozkové polokoule, který byl bezprostřední příčinou smrti. V diskutovaném případě chtějí autoři upozornit na možnost vzniku závažných poranění měkkých tkání krku u motocyklistů při absenci viditelných poranění kožního krytu i skeletu krční páteře.

Fatální poranění krční páteře v soudně lékařské praxi

Handlos, P., Dokoupil, M., Handlosová, K., Ihnát Rudinská, L., Uvíra, M. - Ústav soudního lékařství FNO  

V následujícím souboru kazuistických sdělení autoři demonstrují případy poranění měkkých tkání krční páteře s fatálními následky. Uvedené případy spojuje nejen nepřímý mechanizmus vzniku uvedených poranění, ale i obtížná diagnostika pomocí zobrazovacích metod a relativně chudý sekční nález zjištěný pomocí standardních pitevních postupů. Právě výše uvedené skutečnosti mohou vést k bagatelizaci uvedených případů, a to i u zvlášť závažných trestných činů proti životu a zdraví.

Triage pozitivní zranění na urgentním příjmu KAR - TC FNKV

¹Vyhnánek, F., ²Štefka, J., ³Fric, M., ¹Očadlík, M. -¹Traumatologické centrum FNKV, ²Chirurgická klinika 3. LF UK a FNKV, ³Klinika anesteziologie a resuscitace 3. LF UK a FNKV Praha                 

Úvod: Signifikantní pokles v letalitě (15–25 %) polytraumatizovaných pacientů během posledních dvou dekád je podmíněn řadou nových postupů v zajištění péče o závažná traumata. Především jde o zajištění specializované péče jednotlivých oborů, které se podílí na komplexním zajištění závažného poranění. V diagnostice jde o širší použití MDCT k posouzení rozsahu poranění a následně i volby léčby. V taktice léčby zavedení principu damage control (resuscitation, surgery, ortopedics) a rozšíření indikací k neoperačnímu léčení poranění nitrobřišních orgánů. Radiointervence znamená důležitý postup v kontrole krvácení.

Nemocní, metoda a výsledky: Komplexní zajištění péče o závažná traumata se stanovením diagnostických a léčebných algoritmů je prováděno v Traumatologickém centru FNKV od jeho ustanovení v roce 1996. Týká se především triage pozitivních zraněných. Základním příjmovým místem je pro triage pozitivní zraněné urgentní oddělení. Počet přijatých zraněných s triage pozitivitou byl od roku 2013 do roku 2018  1338 zraněných, z toho u 942 s ISS více než 15. Průměrné ISS bylo 25,4. Podle mechanizmu úrazu převažovaly dopravní úrazy a dále pád. Nejčastěji byli triage pozitivní zranění s polytraumatem, dále s kraniocerebrálním poraněním a se sdruženým poraněním.

Závěr: Nejčastějším mechanizmem poranění u triage pozitivních zraněných byl dopravní úraz nebo pád. Polytrauma a kraniocerebrální poranění byly nejčastějšími úrazy s triage pozitivitou. Dostupnost interdisciplinární spolupráce v diagnostice a léčení triage pozitivních zraněných je principiálním cílem současného postupu u polytramat.

Triage pozitivní traumatický nemocný a jeho komplexní péče na UP FNO

¹Ječmínková, R., ²Holeš, D., ³Ječmínek, V. – ¹Centrální příjem FN3O, ²ZZS MsK, ³Klinika úrazové chirurgie FNO

Dle statistického zhodnocení vyplývá, že triážní kritéria pro primární směrování zraněných nemocných do Traumatologických center byla nastavena relativně správně a až na výjimky jsou nemocní s těžkým traumatem  takto přijímáni.

Při ošetřování polytraumatizovaných pacientů na Urgentním příjmu Fakultní nemocnice Ostrava respektujeme principy Damage Control Resuscitation, Damage Control Surgery při využití týmové spolupráce traumatologa, anesteziologa, neurologa i radiologa, a to již v úvodní fázi péče o naše zraněné. S okamžitou dostupností volíme vhodná paraklinická vyšetření, kde u naprosté většiny  polytraumazovaných nemocných patří i CT vyšetření s kontrastem, jehož závěry mohou být klíčové v rozhodovacím procesu definitivní léčby. Jen u nepatrné části nestabilních  nemocných volíme jinou zobrazovací metodu. A kdo je z našeho pohledu nestabilní pacient?

Může morfologie zlomeniny pánve a acetabula určit způsob vzniku poranění?

Džupa, V. - Ortopedicko-traumatologická klinika 3. LF UK a FNKV a Centrum pro integrované studium pánve 3. LF UK, Praha           

Prezentace je založena na kazuistikách typických poranění pánve a acetabula s akcentem na přesný popis průběhu lomných linií a směru a velikosti dislokace hlavních fragmentů. Působení jednotlivých sil při vzniku jednotlivých lézí, jak je popsali tvůrci nejčastěji používaných klasifikací poranění pánve (Pennal, Young a Burgess, Tile) a zlomenin acetabula (Letournel a Judetové), pak je dáváno do souvislosti s možnými úrazovými ději (prostý pád, pád z výše, náraz, zával břemenem) a polohou pacienta v jejich průběhu. Závěrem prezentace je, že poznání morfologie zlomeniny pánve a acetabula je u většiny poraněných přesnou nápovědou jakým směrem a jak velká působila úrazová energie, a to i bez informací od přímých svědků události. Tyto informace v korelaci s nálezy znalců v technických oborech mohou posloužit k potvrzení nebo vyvrácení zvažovaných va­riant způsobu vzniku poranění.

Vysokohorská medicína - aneb zkušenosti expedičního lékaře Mount Everest 96

Hromádka, P. – Chirurgické oddělení Krajské nemocnice Liberec    

Dlouhodobý pobyt ve velehorách vyžaduje zdravotní přípravu ještě před expedicí. Prakticky to znamená, vyřešit veškeré zdravotní problémy před odjezdem a myslet na ty, které můžou později nastat. Expediční lékař bere na sebe riziko poskytování maximální péče s minimem prostředků v extrémním prostředí. Zároveň je ale i nedílnou součástí vedení expedice, kdy jeho názor patří k rozhodujícím - „ve smyslu koho poslat na vrchol a koho dolů...“

Pobyt ve vysoké nadmořské výšce má svoje zdravotní specifika - výšková nemoc v lehčí nebo těžké formě, omrzliny, časté uroinfekty, ale i problémy z oblasti stomatologie. Každý toleruje pobyt ve vysoké nadmorské výšce jinak, ovšem ani předchozí bezproblémový pobyt neskýtá záruku, že při další expedici bude opět vše bez problémů. Je otázkou do diskuze preventivní medikace jako prevence vysokohorské nemoci.

Práce lékaře je o to těžší, že má v péči tvrdé chlapy a zčásti „samorosty“, kteří podceňují dobrou radu i vzniklé potíže.

Autor čerpá z vlastních zkušeností expedice Mount Everest 96 a doplňuje bohatou obrazovou dokumentaci.

História a súčasnosť spolupráce medzi Políciou Českej republiky a Špeciálnou kynologickou záchrannou službou Slovakia na úseku závažnej kriminality

¹Berek A., ²Hojsík D., ³Valerián L. - ¹Špeciálna kynologická záchranná služba Slovakia, SR, ²Úrad pre dohľad nad zdravotnou starostlivosťou Bratislava, SR, ³KR PZ Moravskoslezského kraja, ČR

Byť  jedným z priekopníkov spolupráce s Políciou Českej republiky v oblasti závažnej kriminality na úseku vyhľadávania ukrytých mŕtvych ľudských tiel je pre mňa veľkou poctou.

Bol rok 1992,  kedy som ešte ako príslušník Polície SR na základe požiadania Polície ČR vycestoval z Bratislavy do Prahy so svojim špeciálne cvičeným psom pomôcť vypátrať chýbajúce časti tela v jednom závažnom prípade.

Od tej doby už uplynulo mnoho rokov a na základe dobrej spolupráce a následnej podpísanej zmluvy o vzájomnej spolupráci až do dnešného dňa úspešne spolupracujeme. (Spomienky na históriu a súčasnosť).

Úrazy pod vlivem návykových látek

Stříbná L., Hajasová I., Tataříková A.- Klinika úrazové chirurgie FNO

Přednáška Úrazy pod vlivem návykových látek nastiňuje jednotlivé kategorie drog, druhy drog, jejich účinky, finanční a sociální dopad jedince k okolí. Předkládá přibližnou roční spotřebu drog v ČR. Statisticky je zde uveden počet úrazů pod vlivem návykových látek mezi jednotlivým pohlavím. Dále přináší tři kazuistiky pacientů. Ty jsou popsány z hlediska užití návykové látky, příčiny traumatu, zdravotního stavu a průběhu hospitalizace.

Suicidium v životě ženy

Lasáková, S., Řehová M. - Klinika úrazové chirurgie FNO

Sebevražda – latinsky suicidum, je od roku 1968 dle WHO definována jako sebevražedný čin útoku proti vlastní osobě s různým stupněm úmyslu zemřít. Sebevražda je pak sebezničující čin s fatálním výsledkem, kdy jejím nejpodstatnějším rysem je dobrovolnost a vědomost.

U žen velkou skupinu sebevražd v období 2012 – 2016 naplňují sebevraždy skokem z výše, jejichž zastoupení se během posledních let zvýšilo až na 19 %. Co k tomu vlastně ženy vede?

Ležící muž

^1,2Cieciotková S., ^1,3Ozdincová, J. -^{, 1}ZZS MsK, ² Klinika rehabilitace FNO, ³Úsek sociálních pracovnic FNO

Mezi hlavní psychické příznaky deprese patří smutek, plačtivost, snížené sebevědomí, pocit beznaděje a neschopnost radovat se. Značné procento jedinců v depresi a stresu má sebevražedné myšlenky, ale před okolím riziko sebevraždy obvykle bagatelizují. Někteří lidé trpící depresí přesto volí sebevraždu jako východisko. I když jsou známy rizikové faktory, stále neexistuje spolehlivý způsob, jak předvídat suicidální potenciál daného pa­cienta.

Sebevražedné jednání je velice závažným rozhodnutím jedince. Již pouhé myšlenky a odhodlání k tomuto činu znamenají, že v životě člověka muselo dojít k něčemu zásadnímu.

Pokud se snaha o sebevraždu nezdaří a člověk přežije, je zřejmé, že se jeho život a životy jemu nejbližších ve většině případů podstatně změní. V literatuře nelze nalézt k tomuto tématu mnoho informací a také se moc nemluví o tom, co se stane s lidmi, kterým se sebevražedný pokus nezdařil. Pokud se jim život změnil, co pro ně znamená rozhodnutí opustit tento svět a co jim poskytla nebo vzala tato zkušenost.

Autoři se ve svém sdělení snaží upozornit nejen na následky, které s sebou toto závažné rozhodnutí přináší, ale také chtějí poukázat na potřebu a nutnost mít vedle sebe někoho blízkého, někoho, s kým můžeme sdílet všechny myšlenky, potřeby, starosti i radosti běžných dnů. Myslíme si, že právě v této chvíli by si lidé zasloužili více naší pozornosti. Nemáme na mysli fungující odbornou psychiatrickou pomoc, ale podporu společnosti, ve které se člověk nachází.

Ošetřovatelská péče o pacienty s kraniocerebrálním poraněním

Turková, J., Nováková, P. - Neurologická klinika FNO

Hlavním obsahem přednášky je zmapovat specifika ošetřovatelské péče u pacientů s traumatickým poškozením mozku po úrazu hlavy.

V teoretické části jsou stručně charakterizovány jednotlivé druhy poranění hlavy a mozku, diagnostika, léčba a komplikace. Praktická část je zaměřena na specifika v ošetřování pacientů s kraniocerebrálním poraněním v intenzivní péči. Jsou upřesněny základní a speciální potřeby pacienta z hlediska ošetřovatelské péče a popsány skutečné a předpokládané problémy.

Prolínajícím výstupem je kazuistika mladého muže, který po pádu z výšky utrpěl velmi  vážné kraniocerebrální poranění.

Opomíjená a chybějící ošetřovatelská péče

¹Mynaříková, E., ¹Polanská, A., ²Jarošová, D., ²Zeleníková, R., ²Plevová, I., ¹Útvar ošetřovatelské péče FNO, ²Ústav ošetřovatelství a porodní asistence LF OU

V posledním desetiletí se v ošetřovatelských kruzích objevuje fenomén opomíjené-chybějící-nedokončené ošetřovatelské péče. Jedná se o ošetřovatelskou péči poskytovanou pacientovi, která byla částečně nebo v plném rozsahu vynechána nebo významně zpožděna. Často bývá pojímána jako problém nedostatku času, který spouští proces implicitní racionalizace cestou stanovení klinických priorit sestrami a ošetřovatelským personálem. Mnoho studií poukazuje na skutečnost, že opomíjená ošetřovatelská péče se vyskytuje bez rozdílu napříč nemocnicemi. Mezi hlavní důvody výskytu opomíjené ošetřovatelské péče jsou uváděny personální zdroje, materiální zdroje, komunikace a pracovní prostředí.

Následkem opomíjené-chybějící-nedokončené péče je zvyšující se riziko vzniku nežádoucích událostí u pacientů, které vedou k navyšování nákladů na zdravotní péči. Studie zkoumající souvislost mezi opomíjenou-chybějící-nedokončenou péčí a jejími dopady na pacienty, potvrdily negativní vliv této péče na celou řadu klinických výsledků pacientů včetně nespokojenosti pacientů ve zdravotnickém zařízení a v konečném důsledku na zvýšení mortality.

Opomíjená a chybějící ošetřovatelská péče je v České republice novým fenoménem.

Výzkumem přidělované - opomíjené péče se aktuálně zabývají dva projekty, které řeší Ústav ošetřovatelství a porodní asistence LF OU. (Přidělovaná ošetřovatelská péče ve vztahu k profesnímu pracovnímu prostředí sester a Přidělovaná ošetřovatelská péče jako jeden z indikátorů výskytu nežádoucích událostí pacientů v nemocnicích). Výsledky šetření přispějí k zahájení diskuze k této problematice a k získání prvních informací z výzkumu v českém klinickém prostředí.

Příspěvek je dedikován projektem NV18-09-00420 Přidělovaná ošetřovatelská péče jako jeden z indikátorů výskytu nozokomiálních nákaz a vybraných nežádoucích událostí hospitalizovaných pacientů. 

Využití dotazníku SNAP (Spiritual Needs Assessment for Patients) u traumatizovaných pacientů

^1,2Mráčková, L., ¹Kisvetrová, H. - ¹Centrum vědy a výzkumu, Fakulta zdravotnických věd, Univerzita Palackého v Olomouci ² Klinika úrazové chirurgie FNO 

Klíčová slova: Dotazník, jazyková validizace, pacient, spirituální potřeby, trauma.

Úvod: Spiritualita je univerzální multidimenzionální charakteristikou lidské bytosti. Zahrnuje existenciální i religiózní dimenzi a je integračním faktorem hledání významu a smyslu života. V současné sekulární společnosti je v akutní ošetřovatelské péči oblast spirituálních potřeb často přehlížena a dosud neexistuje český validní hodnotící nástroj pro tuto oblast. Dotazník The Spiritual Needs Assessment for Patients (SNAP) zahrnuje 23 položek rozdělených do tří domén (psychosociální, spiri­tuální, religiózní) a má využití i u pacientů, kteří prodělali závažné monotrauma či polytrauma, oběti trestného činu nevyjímaje (Sharma, 2012).

Cíl: Cílem je dokončení lingvistické validizace dotazníku SNAP-CZ.

Metody: Byl použit pětifázový postup lingvistické validizace: překlad originální verze do českého jazyka; syntéza překladu; zpětný překlad do anglického jazyka; recenze překladu komisí expertů; pre-test dotazníku. Následně bude vytvořena finální verze SNAP-CZ.

Závěr: SNAP-CZ usnadní definovat nedostatečně naplněné duchovní potřeby u pacientů s traumatem a usnadní zvolit optimální intervence k jejich saturaci.

Projekt je dedikován projektu č. IGA_FZV_2019_010.

Literatura

Sharma, R.K., Astrow, A.B., Texeira, K., Sulmasy, D. (2012). The Spiritual Needs Assessment for Patients (SNAP): Development and Validation of a Comprehensive Instrument to Assess Unmet Spiritual Needs. Journal of Pain and Symptom Management, 44(1), pp. 44-51.

Inovativní léčebné metody pohybového aparátu v úrazové chirurgii

¹Ječmínek, Vl., ¹Pleva, L., ¹⁺²Segarová, P. – ¹Klinika úrazové chirurgie FNO a ÚMK LF OU, ²Trnavská univerzita v Trnavě

Úvod: Inovace materiálů pro traumatologii a optimalizace jejich vlastností je nejnovější výzkum nových technologických podmínek přípravy biokompatibilních materiálů, Ti-Nb a Ti-Zr slitin pro fixátory a implantáty s vynikající kombinací pevnostních charakteristik a houževnatosti, návrh postupů jejich zkoušení a hodnocení jejich korozní odolnosti.

Materiál: Materiály, které se dnes používají v oblasti biomedicínských aplikací, včetně traumatologie, pro implantaci do živé tkáně, musí splňovat základní kritéria z hlediska chemických, fyzikálních a mechanických vlastností. Mezi sledované mechanické charakteristiky patří zejména mez kluzu, mez pevnosti, modul pružnosti, odolnost proti únavě, pevnost v tlaku, odolnost vůči otěru a odolnost vůči různým druhům koroze [1-4].

Současné výzkumné trendy a inovativní biochemické interakce osteosyntetických materiálů se živou tkání, které jsou zaměřeny na studium interakcí mezi materiály pro osteosyntetické implantáty (hřeby, šrouby a dlahy) používané pro léčbu zlomenin dlouhých kostí a příslušnými tkáněmi, které jsou během léčby těmto materiálům exponovány. Jsou experimentálně hodnoceny změny osteosyntetických materiálů vlivem působení biologických faktorů a paralelně také změny biologického materiálu po expozici materiálům implantátů na úrovni tkáňové, buněčné a molekulární.

Biologická reaktivita tělních implantátů primárně určuje jejich dlouhodobé využití nejčastěji v úrazové chirurgii a ortopedii. Implantáty nejčastěji degradují mechanickým opotřebením a korozí, čímž se mohou uvolňovat částice a ionty do okolní tkáně a tělních tekutin. Místní zánětlivá odpověď organizmu je primárně způsobena pohlcením těchto částic makrofágy. Některé materiály vykazují vyšší odolnost proti této chemické degradaci než jiné; např. nerezové oceli obecně korodují ve větší míře, než např. slitiny kobaltu nebo titanu. Karcinogenní potenciál kovových prvků je oblastí zájmu, ale nebyl zatím jednoznačně prokázán. Studie na zvířatech ukázaly karcinogenní potenciál ortopedických implantátů, ve formě např. nárůstu výskytu sarkomů u krys korelující s vysokým obsahem kobaltu, chromu nebo niklu v séru. Uvolňování kovů z ortopedických implantátů s karcinogenezí je stále spíše hypotetické, protože ještě nebylo jasně prokázáno u člověka. Ve skutečnosti předchozí neklinické studie slitin vybraných kovů pro implantáty ukázaly, že vysoké koncentrace uvolněných kovů mohou negativně ovlivnit buněčné funkce [5].

V současné literatuře jsou pokročilé technologie pro podporu léčby zlomenin sofistikovaná řešení operačních postupů v léčení zejména tříštivých diafyzárních zlomenin stehenní kosti a bérce s aplikací moderních instrumentárií a osteosyntetických implantátů se speciální povrchovou úpravou. Součástí řešení jsou i komplexní postupy předoperačního plánování operačních postupů, které zahrnují vytvoření matematického modelu zlomeniny, na jehož základě lze provést virtuální repozici zlomeniny, stanovit nejvhodnější typ implantátu, a to jak z hlediska tvaru, tak i z hlediska jeho mechanického namáhání a materiálového řešení. Při stále více žádaných miniinvazivních, intramedulárních osteosyntézách dolních končetin budou nové operační postupy vyvíjeny s podporou 3D navigace. V oblasti počítačové podpory efektivní repozice zlomenin již existují počítačové programy, ale pouze v oblasti čelistní chirurgie a ortopedie, jedná se ale spíše o naplánování optimálního tvaru endoprotézy nebo vytvoření umělé náhrady pro část obličejového skeletu nebo lebky.

Závěr: V předoperačním plánování traumatologických zlomenin dolní části těla tyto programy nejsou standardně zavedené a používané. Počítačová navigace se v traumatologii používá jen ojediněle, ve specializovaných centrech a její širší využití je zatím ve stadiu zkoumání. [1-3].

Literatura:

1. Niinomi M., Nakai M., Hieda J. Development of new metalic alloys for biomedical applications. Acta Biomaterialia, 8, 2012, 3888-3903
2. Geetha M., Singh A.K., Asokamani R. Ti based biomaterials, the ultimate choice for orthopaedic implants – A review. Progress in Materials Science, 54, 2009, 397-425.
3. Li Y., Yang Ch., Zhao H., Qu S., Li X., Li Y. New Developments of Ti-Based Alloys for Biomedical Applications. Materials, 2014, 7, 1709-1800; doi:10.3390/ma7031709
4. Chen Q., Thouas G. A. Metallic implant biomaterials. Mater. Sci. Eng., R 87, 2015, pp. 1–57
5. Hallab, N. J.: A review of the biologic effect of spine implant debris: Fact from fiction; SAS Journal 3, 2009, 143 – 160.
6. Okál F, Hart R, Komzák M, Safi A. Přínos kinematické počítačové 2D a 3D navigace k přesnosti provedení valgizační osteotomie proximální tibie s klínem otevřeným mediálně. Acta Chir Orthop Traumatol Cech. 2013;80(2):159-164.
7. Leung KS, Tang N, Cheung LW, Ng E. Image-guided navigation in orthopaedic trauma. J Bone Joint Surg Br. 2010;92(10):1332-1337.
8. Foley KT, Simon DA, Rampersaud YR. Virtual fluoroscopy: computer-assisted fluoroscopic navigation. Spine (Phila Pa 1976). 2001;26(4):347-351.

Léčba patologických zlomenin dětského femuru reg. č. CZ.02.1.01/0.0/0.0/17_049/0008441

Kopáček, I., Pleva, L., Měrka, O., Czerný, D., Novobilský, P., Segarová, P. – Klinika úrazové chirurgie FNO a ÚMK LF OU

Autoři ve svém sdělení popisují vlastní zkušenosti s léčbou zlomenin proximálního femoru v terénu juvenilní kostní cysty. Součástí předoperační rozvahy je i lokalizace místa zlomeniny a typ poranění dle klasifikace dle Arkadera-Dormanse. V popisovaných kazuistikách i na základě studia literatury jsme se rozhodli o použití dětského adolescentního hřebu k terapii zlomeniny. Pooperační výsledky byly velmi dobré, nepozorovali jsme zkrat končetiny u poraněných dětí; byl plný návrat k pohybové aktivitě. Je však nutné dlouhodobé sledování.

KRBS – jako komplikace zlomenin předloktí

¹Bialy, Ľ., ¹Pleva, L., ¹⁺²Segarová, P. – ¹Klinika úrazové chirurgie FNO a ÚMK LF OU, ¹⁺²Trnavská univerzita v Trnavě

Komplexní regionální bolestivý syndrom je nepříznivou komplikací jak konzervativně, tak operačně řešené zlomeniny distálního radia s prevalencí kolem pěti procent. Úkolem chirurga je včasná diagnostika na základě diagnostických kritérii KRBS, vyloučení jiného patomorfologického podkladu algického syndromu (infekt, malpozice zlomeniny, osteosyntetického materiálu, etc) a následně indikace k specializované rehabilitační péči – terapii ruky – ergoterapeuta.

Hlavním cílem terapie ruky je obnova funkčních schopností a dovedností v souvislosti se zvládáním denních aktivit, na úrovni základních denních potřeb, ale taktéž pracovních i zájmových aktivit. Globální obnova funkce ruky musí být tudíž, vzhledem ke svým specifickým úkolům, vždy upřednostěna před dílčí obnovou jednotlivých položek pohybu v izolovaných segmentech ve smyslu svalové síly, aktivního a pasivního rozsahu pohybu, čití. Nelze také opomenout bolest ve všech svých podobách a vyvolanou mnoha příčinami, ta má na průběh léčby nezanedbatelný a často i hlavní vliv. V důsledku bolesti a dalších multiafaktoriálních vlivů mnohdy dochází až k rozvoji jedné ze závažných komplikací hojení, komplexnímu regionálnímu bolestivému syndromu (KRBS). To, jak se bude následně vyvíjet, záleží také na následné rehabilitační léčbě, protože i nevhodně zvolená, protrahovaná či pozdně zahájená terapie může přispět k výraznému omezení až ztrátě funkce postiženého segmentu a následné invalidizaci pacienta. Proto musí být terapeutický plán sestaven tak, abychom i zvrátili patologický průběh hojení, minimalizovali důsledky strukturálních změn, v optimálním případě zvrátili jejich rozvoj a dosáhli tak co nejoptimálnějšího funkčního výsledku. Nezbytný je i pacientův aktivní přístup k terapii a jeho důvěra lékaři i terapeutovi. Následná strategie léčby by pak měla být cílená nikoliv na diagnózu, ale na kontrétního pacienta se všemi jeho přidruženými onemocněními a potížemi, s ohledem na jeho priority a očekávání. Za samozřejmou se považuje i aktivní multidisciplinární spolupráce ve smyslu konzultací o nastavení a průběhu léčby, prováděných změnách, sledování vývoje léčby i její ukončení při dosažení funkčního maxima.

Treatment of Chronic Tibial Osteomyelitis With External Fixator

¹Šír, M., ¹Pleva, L., ^1,2Segarová, P. – ¹Klinika úrazové chi­rurgie FNO a ÚMK LF OU, ^1,2Trnavská univerzita v Trnavě

AIM: The aim of the presented retrospective study was to assess the results of treatment of tibial osteomyelitis with external fixator, to compare the outcomes with other centres, and to propose a solution for improvement.

MATERIALS AND METHODS: A total of 28 patients with tibial osteomyelitis were treated at the Traumatology Centre of the University Hospital Ostrava between 2000 and 2006.

There were 22 men and 6 women with mean age 44 years (17-68). The most frequent mechanisms of developing osteomyelitis were open fractures (13) and postoperative infection of close fractures (12). There were a total of 20 patients with Grade IV injury according to the Czierny-Mader classification; two patients were after distal crural replantation.

All patients underwent a complex treatment, where the decisive role is played by the eradication of the skeletal infection and treatment of the resulting bone defect. The skeletal stabilization was performed exclusively with Ilizarov external fixators. The patients after debridement were treated with compression using external fixator, with or without fibular osteotomy. Most of the patients had two­stage procedures. All patients underwent systemic antibiotic therapy, partly in combination with a local one. Spongioplasty was used in 12 patients. Four patients with tibial defect larger than 4 cm were treated with distraction osteogenesis in opposite metaphysis. Local rotational muscular flaps were used in case of 4 patients. Negative pressure wound therapy was applied in five patients.

RESULTS: We evaluated the treatment results at two years after the completion of the treatment according to the ASAMI criteria. We assessed the results of bone healing, together with functional assessment, the number of necessary amputations and return of the pa­tients to their original employment. We obtained results classified as “excellent” and “good” in more than 80% of the patients. (Table I). Consequently, we compared the observed results with other centres in the world dealing with this topic (Table II). It is possible to conclude, that our results were statistically comparable. Nevertheless, the treatment period in these patients is very long and many patients suffer from permanent consequences of the injury, such as decreased mobility in the talocrural joint, limping and the necessity to use crutches.

In order to compare the results, we used two-sided tests of statistical significance, the level of p<0.05 was considered statistically significant. The tests included a comparison of frequencies that is why we used the χ²-test, in cases, which did not fulfil the criteria for this test, we applied exact tests. All statistical calculations were performed using the IBM SPSS, v. 18. software.

The results of comparison (level of significance) in the author’s work with other works are summarized in Table II.

DISCUSSION: We were not able to heal all patients completely; also, many of the healed patients suffer from functional difficulties. In our group of 28 patients, we observed the average leg-length shortening of 1.8 cm (1-2.2 cm) in 15 patients, two patients have a shortening of 3 and 5 cm, and incurable infection resulted in amputation. The average duration of treatment was 11.25 months (4-22). The average number of reoperations was 1.90 (1-5). Eleven patients walk with limping and need crutches, but limping is not only the impact of the treatment of osteomyelitis, but of other injuries. Seven patients have simple stiffness of the talocrural joint; in one patient the stiffness is total. Two patients suffered from chronic osteocutaneous fistulas. Three patients have reflex sympathetic dystrophy.

Assessment of patients returning to their original employment proved to be rather difficult. From the 18 patients “active age” who were assessed, 12 returned to their employment. In the group of 10 patients in “inactive age after 60”, seven were able to return to their usual home activities.

CONCLUSION: A complex treatment of osteomyelitis is a necessary precondition for successful treatment outcomes. Possible means of improving the results include perfect debridement and the use of a suitable method of treatment of the bone defect, more active cooperation with specialists in the plastic surgery in performing a quality coverage of the sustained defects of soft tissues, necessary for healing of the skeleton, and a close cooperation with physiotherapists during an active and early rehabilitation treatment aimed at the quality of mobility of the talocrural joint and training of a correct gait stereotypes. This procedure will result in shortening of the treatment period and decreasing the extent of permanent consequences. An integral part of the treatment success is to teach the patient how to manipulate with the external fixator in such a way as to establish a “friendly relationship” between the patient and his external fixator.

Histologické vyšetření tkání exponovaných osteosyntetickým materiálům reg. č. CZ.02.1.01/0.0/0.0/17_049/0008441

^1,3Žiak, D.,^1,2,3Bielniková, H., ²Čabanová, K., ⁴Dvořáčková, J. - ¹Ústav medicíny katastrof LF OU, ²CPIT, Vysoká škola Báňská - Technická univerzita v Ostravě, ³Ústav patologie FNO, ⁴Ústav patologie LF OU

Úvod: Materiály používané k biomedicinským aplikacím v traumatologii, musí splňovat řadu základních kritérií z hlediska chemických, fyzikálních a mechanických vlastností. Jednou z podstatných vlastností, je biologická a mechanická kompatibilita kovových implantátů s lidskou tkání. Působením tělních tekutin a řady mechanizmů (opotřebení, koroze, elektrochemické procesy, únava, aj.), může dojít k degradaci aplikovaných implantátů a k uvolňování produktů degradace do okolní tkáně. Důsledkem toho může být vyvolání alergické, toxické nebo zánětlivé reakce.

Materiál a metodika: V rámci studie bude vyšetřen vybraný soubor pacientů, u kterých byly při léčbě komplikovaných traumat, použity titanové a ocelové hřeby a dlahy. Tkáně z okolí implantátu budou zpracovány do parafinových bloků a vyšetřeny základním přehledovým barvením, vybranými speciálními barvícími metodami a vybranými imunohistochemickými metodami. Část tkání bude zpracována metodou transmisní elektronové mikroskopie, kdy bude studována ultrastruktura exponovaných tkání.

Výsledky: Získané výsledky histologických vyšetření budou shromažďovány a spolu ve vztahu s klinickými daty budou statisticky zpracovány.

Závěr: Histologické a imunohistochemické vyšetření je jednou z metod hodnocení odezvy tkání a buněk na expozici cizorodým materiálům. Studiem morfologických, ultrastrukturálních a imunohistochemických změn tkání, které přišly do kontaktu s implantáty, můžeme lépe porozumět mechanizmům podílejícím se na vzniku zánětlivých, degenerativních a reparativních procesů. Získané poznatky mohou být použity pro účely navržení materiálů s lepší biokompatibilitou ke tkáni.

Projekt Vývoj nové generace hřebů pro osteosyntézu dlouhých kostí dolní končetiny FV30348

Voves, J., Pleva, L., Ječmínek, Vl., Segarová, P. – Klinika úrazové chirurgie FNO a ÚMK LF OU

Klíčová slova: Tibie, hřeb, instrumentárium, anterográdní, retrográdní, suprapatelární.

Cílem projektu je vývoj nového tibiálního hřebu a vývoj operačního instrumentária. Hřeb je určen pro osteosyntézu metafyzárních zlomenin proximální tibie, zlomenin extraartikulárních s jednoduchou linií lomu zasahující intraartikulárně (41- C1,C2), pro všechny typy zlomenin diafýzy tibie, pro zlomeniny distální metafýzy, případně zlomeniny extraartikulární s jednoduchou linií lomu zasahující do kloubu (43-C1, C2).

Nový hřeb by měl být odlišný v několika parametrech. Zavádět se bude ze suprapatelárního přístupu, dále by měl mít vylepšené jak proximální (PEEK vložka), tak distální jištění.

Hlavní výhodou suprapatelárního přístupu by měla být snazší repozice zlomeniny, především u zlomenin proximální nebo distální metafýzy tibie. Koleno je při závádění implantátu jen ve 20 st. flexi. Tím je vyřazen tah m. quadriceps femoris a nedochází tak k angulaci proximálního fragmentu zlomeniny (apex anterior angulation), která může nastat při infrapatelárním přístupu.

Dále by měla být jednodušší perioperační RTG kontrola repozice (aby nedocházelo např. k valgotizaci).

Při SP přístupu nedochází k traumatizaci ligamentum patellae proprium a traumatizaci měkkých tkání těsně nad zlomeninou.

Suprapatelárním přístupem se rovněž neporaní n. infrapatelaris, měl by se tím snížit výskyt AKP (anterior knee pain). Nevýhodou SP přístupu je riziko poranění FP kloubu.

V tuto chvíli je hotov prototyp nového anterográdního hřebu. V dalším výzkumu je použití PEEK vložky a zjednodušení distálního jištění.

V tomto roce rovně proběhly v rámci tohoto výzkumu testy flexibilních fréz na mez pevnosti v tahu. Výzkum se uskutečnil na ČVUT. Testováno 14 flexibilních fréz průměru 8 mm s různými vrtacími nástavci.

Při tahových zkouškách použitých flexibilních fréz (průměr nosné části 8,0 mm) byla stanovena střední hodnota maximálních sil 854 N. Největší síla dosáhla 1003 N, nejmenší pak 690 N.

Dále byly zjištěny hodnoty tuhosti ve třech bodech zatěžovací křivky. Tyto lze využít při matematických simulačních nebo ověřovacích výpočtech.

Možnosti hodnocení kvality života v úrazové chirurgii

^1,2Segarová, P., ¹Slaný, J., ¹Pleva L. - ¹Fakulta zdravotnictví a sociální práce Trnavské univerzity v Trnavě ²Traumatolo­gické centrum FN Ostrava a Ústav medicíny katastrof LF OU

Úvod

Jestliže chceme mluvit o kvalitě života po úrazech, mluvíme o kvalitě života vztažené ke zdraví. V současné době se prosazuje trend přístupu ke zdraví s ohledem nejen na biologické, ale i psychické, sociální, kulturní a spirituální aspekty. Při přijetí definice zdraví podle WHO je třeba při hodnocení zdraví/nemoci vzít v potaz řadu jiných aspektů, které značně přesahují jednoduchý a objektivní biologický přístup.

Klíčové slova: Kvalita života. Úraz. Resocializace. Sociální práce.

Keywords: Life quality. Trauma. Resocialization. Social work.

Definování kvality života

Kvalita života (KŽ) se nedá definovat jako něco všeobecně závazné, jedná se o formální pojem, hypotetický konstrukt a latentní proměnná, kterou je možné naplnit pouze individuálním obsahem. (Džuka, 2004).

Kvalita života je označována jako multidimenzionální, multifaktoriálně podmíněná, multiúrovňová s vysokou mírou komplexnosti. Proto je těžce definovatelná. (Gurková, 2010).

V rámci definování kvality života je potřeba konceptualizace kvality života. Rapley (2003, s. 49) uvádí dva hlavní přístupy:

1. KŽ jako konstrukt na úrovni celé populace - zde je snaha o vytvoření generické definice kvality života, aplikovatelné na lidskou populaci jako na celek.
2. KŽ jako individuální konstrukt - zde se představují specifické konstrukty individuální kvality života. Taktéž zde patří KŽ související se zdravím (Health Related Quality of Life) známé jako přístup HRQoL, který se zaměřuje na člověka ve specifické životní situaci ve vztahu k jeho zdravotnímu stavu (Gurková, 2011, 25 s.)

Ferransová (1990, s. 5) uvádí pět kategorií konceptualizace:

1. Schopnost vést normální život
2. Pocit štěstí, spokojenosti
3. Dosahování osobních cílů
4. Schopnost vést sociálně aktivní život
5. Jako úroveň potenciální tělesné a mentální kapacity

Proč vlastně měřit KŽ u pacientů? Abychom ji mohli zlepšit. Abychom mohli KŽ pacientů zlepšit, musíme ji nejdříve přesně definovat a následně měřit.

Teorie KŽ ve zdravotnictví

Pro dosažení konceptuální čistoty při hodnocení KŽ ve zdravotnictví navrhují Haaseová a Bradenová (2003, s. 72) následující usměrnění:

1. Specifikovat účel hodnocení KŽ (např. zjištění preferencí pacienta s cílem dosáhnout jeho compliance v léčbě),
2. Vymezit populaci (diagnostická skupina),
3. Vybrat teoretický rámec (teoretický támec pro hodnocení KŽ),
4. Specifikovat kritéria hodnocení,
5. Využití teorie nám pomůže vymezit koncepty a vztahy mezi nimi.

Odlišné formy měření KŽ

Podle Cumminse et al. (2006, š. 168)

1. Kvalita upravených let života (QALY)- produkt vytvořený ekonomickými a medicinskými disciplínami
2. Subjektivní pohoda (SWB)- produkt vytvořený sociálními disciplínami
3. Kvalita života související se zdravím (HRQoL)- produkt vytvořený medicinskými disciplínami

Kvalita života související se zdravím (HRQoL)

Výzkum KŽ byl iniciován v 70. letech 20. století a zahrnoval dva faktory:

1. Farmakoekologický – hodnocení finanční nákladnosti a efektivity léčby pro potřebu určení priorit v případě alokace zdrojů.
2. Úsilí – komplexně dokladovat klinickou úspěšnost léčby.

Objektivní ekonomické a klinické aspekty zdraví byly doplňovány o termíny maximalizace kvality života pacienta.

Tyto změny lze charakterizovat jako:

• odklon od zaměření na chorobu k důrazu na subjektivní prožívání pacienta,
• od prodloužení délky života ke zlepšení jeho kvality,
• od konvenční symptomatiky k běžnému dennímu „fungování“ pacienta. (Gurková, 2011, s. 41)

Nástroje měření KŽ

Zpočátku byly používány generické nástroje měření zdravotního stavu. Cílem bylo porovnat úroveň mezi zdravou a nemocnou populací, resp. mezi různými druhy nemocí.

Nástroje byly zaměřeny na hodnocení funkčního stavu.

1. SIP (Sickness Impact Profile)
2. NHP (Notttingham Health Profile)
3. SF-36 (Medical Outcomes Study 36 – Item Short Form)
4. EQ-5D (EuroQoL)

U nás i v zahraničí jsou tyto nástroje uváděny za „zlatý standard“ v měření KŽ! Ale pozor! Tyto nástroje pouze měří funkční stav. Proto pracovní skupinou WHO byl vytvořen nástroj na měření kvality života známého pod zkratkou WHOQOL (World Health Organisation Quality of Life).

Taktéž dochází k tvorbě specifických nástrojů měření KŽ pro účely ošetřovatelských klinických studií, kde se začíná více využívat nové metody experimentální a klinické psychologie, zaměřené na popis subjektivní percepce zdravotního stavu a jeho významu pro jednotlivce, jako metody epidemiologické. (Gurková, 2011, s.42).

Generické nástroje měření kvality života

Specifické nástroje měření KŽ

Hodnotí poměrně úzké spektrum faktorů, které bezprostředně souvisí s konkrétním onemocněním. Mezi specifické nástroje měření kvality života Gurková, 2011 řadí dotazníky zaměřené na:

• onkologicky nemocné,
• osoby s diabetes mellitus,
• osoby s kardiovaskulárním onemocněním,
• osoby s gastrointestinálními problémy,
• osoby s respiračními chorobami,
• osoby s kožními chorobami,
• osoby s neurologickými chorobami,
• osoby s poruchami pohybového aparátu (revmatoidní artritida, osteoporóza),
• dětí,
• seniorů,
• pečujících.

V dostupné literatuře nenacházíme specifický nástroj k měření kvality života osob v produktivním věku postižených polytraumatem. S generických nástrojů se nám zdá nejvhodnější pro náš výzkum dotazník WHO ve zkrácené verzi s názvem WHQOL-Bref doplněný dotazníkem určeným k měření zdravotního stavu EQ-5D (EuroQoL).

Závěr: Hodnocení, zda je, či není náš život kvalitní, je založené na porovnávání našeho života se žádoucí, očekávanou úrovní existence nebo se životem druhých lidí. Základem měření KŽ je subjektivní spokojenost jedince. Ve zdravotnictví se měření KŽ soustřeďuje na její vztah s atributy zdravotního stavu a diagnosticko-léčebnými specifiky. (Gurková, 2011, s. 40).

Polytrauma je nejtěžší úrazovou diagnózou a hraje v životě jedince zásadní roli, protože dochází ke změně životních hodnot, potřeb a způsobu života. Polytrauma tvoří náročnou situaci nejen pro jedince samotného, ale i pro jeho rodinu a blízké okolí. Mění se tím jejich kvalita života. Jak dalece se kvalita života mění, je předmětem našeho průzkumu, neboť člověk, postižený polytraumatem již nemůže být zcela zdráv, ale když zaměříme naši pozornost na jeho potřeby, může být šťastný a šťastný může být tehdy, když jeho resocializace je úspěšná.

Kvalita života pacientů po úrazu

^1,3Segarová, P., ²Lamžová, K., ¹Pleva, L., ³Slaný, J. – Klinika úrazové chirurgie FN Ostrava a Ústav medicíny katastrof LF OU, Centrum plastické chirurgie a chirurgie ruky FN Ostrava, FZSaP Trnavské univerzity v Trnavě

Klíčová slova: Kvalita života, úraz, horní končetina, dotazník WHOQoL-BREF.

Úvod: Lidská ruka patří k nejdokonalejším nástrojům, které můžeme v přírodě vidět. Filozof Aristoteles (384 – 322 př. Kr.) nazval ruku jako „nástrojem nástrojů“. Pro člověka má obrovský význam. Odráží se ve všech pěti základních potřebách, které uvádí Maslowova pyramida potřeb (Maňák, 2008).

Cíl: Cílem naší práce bylo zjistit kvalitu života pacientů po úrazu horní končetiny s následkem plegie nebo amputace a zjistit komplexní pohled pacienta na způsob života po náhlém zásahu do jeho (jejich) identity.

Materiál a metody: V období června 2017 – srpna 2017 proběhl výběr vhodných respondentů a prostudování jejich zdravotnické dokumentace. V práci jsme zvolili kombinaci kvantitativního průzkumného šetření pomocí standardizovaného dotazníku WHOQoL-BREF, kterou jsme doplnili o kvalitativní šetření prostřednictvím polostrukturovaného rozhovoru. Dotazník WHO obsahuje celkem 26 otázek, které vystihují čtyři domény, a to: Fyzické zdraví, Prožívání, Sociální vztahy a Prostředí. Samostatně pak Celkovou kvalitu života a Zdravotní stav. Jedná se o subjektivní hodnocení kvality života. Základem pro práci byla literární rešerše.

Soubor: Celkem jsme oslovili 10 pacientů, kteří byli v ošetřeni v rámci víceoborové spolupráce Kliniky úrazové chirurgie a Centra plastické chirurgie a chirurgie ruky FN Ostrava. Kladná odpověď ke spolupráci byla z 60 %. Z deseti respondentů čtyři odmítli spolupráci úplně, čtyři respondenti souhlasili s rozhovorem a dotazníkem pouze v písemné formě a dva respondenti souhlasili s osobním rozhovorem a vyplněním dotazníku. Všichni respondenti byli muži.

Ve všech šesti případech šlo o těžká traumata, které bylo nutné léčit v multidisciplinární spolupráci. Čtyři respondenti prodělali pracovní úraz, kde třem respondentům byla horní končetina vtažena do pracovního stroje a jednomu byla horní končetina přiskřípnuta dopravníkem. Dva respondenti prodělali úraz na motocyklu (obr. 1, 2, 3, 4).

Výsledky a diskuze: Do našeho průzkumu jsme zařadili celkem šest respondentů. Všichni respondenti byli muži. Průměrný věk v době úrazu byl 35,6 roků (24–46 let). Doba od úrazu byla v rozpětí 4 – 11 let, průměrně osm let od úrazu.

Hodnocení na základě dotazníku WHOQoL: Nejlépe respondenti hodnotili doménu Sociální vztahy, a to v 75,6 %. Jako druhou doménu - Prostředí hodnotili v 70 %. Doménu Fyzické zdraví ve 64,8 % a nejhůře doménu Prožívání, a to v necelých 63 %. Celkovou kvalitu života jako dobrou hodnotili tři respondenti. Zbývající tři respondenti hodnotili Celkovou kvalitu života jako ani dobrou ani špatnou. Hodnotící škála obsahovala subjektivní vyjádření, a to: „Celkovou kvalitu života hodnotím jako“1. velmi špatnou – 2. špatnou – 3. ani špatnou ani dobrou – 4. dobrou – 5. velmi dobrou. Zdravotní stav respondenti hodnotili na škále: 1. velmi nespokojen – 2. nespokojen – 3. ani spokojen ani nespokojen – 4. spokojen – 5. velmi spokojen, z toho dva respondenti hodnotili svůj zdravotní stav jako velmi nespokojen, dva jako nespokojen, jeden respondent jako ani spokojen ani nespokojen a jeden respondent jako velmi nespokojen (tab. 1, 2).

Hodnocení polostrukturovaného rozhovoru

Z výsledků hodnocení polostrukturovaného rozhovoru se nejvíce těší kvalitě života po úrazu Respondent 1, který se po úrazu oženil s partnerkou, se kterou žil před úrazem. Pracovně zůstal ve svém oboru, ikdyž ne zcela ve své dřívější pracovní roli. Z volnočasových aktivit před úrazem mu zůstal kolektivní i individuální sport, kterému se věnuje doposud. Svá omezení ve sportu dokázal nahradit. Tyto výsledky jsou v korelaci s výsledky dotazníku WHO, kde taktéž vykazuje nejvyšší bodování. Sám posuzuje svoji kvalitu života za dobrou, ačkoli je se svým zdravotním stavem nespokojen. V době průzkumu byl tento Respondent 11 let od úrazu.

Nejhůře svou kvalitu života hodnotí Respondent 2, který v době průzkumu byl sedm let po úrazu. Jeho stav se změnil na rozvedený, je bez práce a záliby změnil na pasivní činnosti jako např. sledování TV (tab. 3).

Závěr: Naše výsledky,  ve shodě s literárními údaji potvrzují, že úraz s trvalými následky v oblasti horní končetiny je zásadním zásahem do života každého člověka. Ve všech případech velmi ovlivní jejich dosavadní jistoty, zvyklosti a zájmy. V prvních fázích vyvolává obavy z budoucnosti, které se mohou střídat s bezmocí, vztekem nebo pasivitou k životu. Do jaké míry se pacient vyrovná s trvalými následky ovlivňuje mnoho faktorů, jako jsou např. míra a rozsah trvalých následků, rodinné a sociální vztahy, možnost práce, využití volného času, rozsah své soběstačnosti aj. (Gurková, 2011).

Kvalita života po těžkých úrazech s trvalými následky je velmi těžce měřitelná. V literatuře není jednotný názor na způsob použití kvantitativních metod meření kvality života. (Gurková, 2011). Chybí statistické údaje kvality života osob po těžkých úrazech. V České republice existuje Národní registr úrazů při Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR, ale tento je zaměřen na etiologii úrazů. Kvalitativní měření je více-méně zaměřeno na jednotlivé případy.

Literatura

1.        Dragomirecká, E., Bartoňová, J. 2006. WHOQOL-BREF, WHOQOL-100: World Health Organization Quality of Life Assessment: příručka pro uživatele české verze dotazníků kvality života Světové zdravotnické organizace. Praha : Psychiatrické centrum, 2006. 88 s. ISBN 80-85121-82-4.
2.        GURKOVÁ, E. 2011. Hodnocení kvality života pro klinickou praxi a ošetřovatelský výzkum. Praha : Grada Publishing., a.s., 2011. 224 s. ISBN 978-80-247-3625-9.
3.        MAŇÁK, P. 2008. Čtení (nejen) o ruce. Olomouc : Univerzita Palac­kého v Olomouci, 2008. 119 s. ISBN 9788024420516.
4.        PLEVA, L., ZEMAN, M. 2014. Polytrauma. In: ZEMAN, M. a kol. Speciální chirurgie. Třetí, doplněné a přepracované vydání. Praha : Galén. 2014, 431-435. ISBN 978-80-7492-128-5.
5.        ÚZIS. 2018. Národní registr úrazů. [on line] [cit 30. 8. 2018]. Dostupné na: https://www.uzis.cz/registry/narodni-zdravotni-registry/nr-urazu
6.                   WHO. 2016. WHOQoL Measuring quality of life [on line] [cit 31. 1. 2016]. Dostupné na http://www.who.int/mental_health/media/en/68.pdf.