140. výročí zahájení výuky chirurgie v českém jazyce na I. chirurgické klinice v Praze

Před založením Univerzity Karlovy museli zájemci o medicínu z Čech studovat v zahraničí. Po jejím založení r. 1348 byla lékařská fakulta součástí univerzity. Jejím úkolem bylo jak vzdělávání lékařů, tak i dohled nad profesemi, které zdravotnickou činnost vykonávaly (ranhojiči, lékárníci atd.). První písemný záznam o lékařské fakultě je z r. 1382 a její sídlo bylo v dnešní Kaprově ulici. Počty studentů dosahovaly 20−30, což bylo v porovnání s jinými evropskými univerzitami velmi mnoho. Na výuce se podílelo několik učitelů. Lector ordinarius – pověřený řádnými přednáškami, profesor artis medicinae, magister actu regens. Vyučování lékařství se uskutečňovalo jen přednáškami a disputacemi. Praktická výuka byla omezena např. na hodnocení moči, botaniku, anatomii (galénovskou), astrologii atd. Za husitských válek došlo k dočasnému uzavření fakulty.

Protože všichni vyučující byli kněží, bylo vyučování pouze teoretické (papež Innocens II. – „Ecclesia abhoret sanguinae“). Roku 1447 byl ustanoven cech lazebnický na Novém Městě pražském, 1524 pak i cech bradýřský. Mezi členy obou byli i chirurgicky zaměření odborníci. První pitvu člověka v našich zemích provedl v Rejčkově koleji Jan Jesenius 8. 10. 1600. V roce 1622 byla univerzita předána jezuitům a v roce 1654 přejmenována na Univerzitu Karlo-Ferdinandovu. Chirurgie se přednášela spolu s anatomií. Prof. J. T. Klinkoš zavedl v roce 1772, v rámci výuky, ukázky praktické operace. G. van Swietena v roce 1753, za panování Marie Terezie, zavedl Zdravotní řád pro království České. Prvním profesorem nově zřízené „Stolice chirurgie“ byl 1773 jmenován K. F. Arnold. Podle statutu z roku 1788 vyučovali na lékařské fakultě 4 profesoři. Primarius – nemoci zhoubné, nakažlivé, organické, dětí, panen a dívek. Druhý vyučoval patologii a aforismy Hippokrata, třetí pak fyziologii, sémantiku a hygienu. Čtvrtý, mimořádný profesor, 3 roky anatomii a chirurgii, 2 roky botaniku.

Josef II. určil stupně vzdělávání na doktor chirurgie (5 let), magister chirurgie (2 roky po gymnáziu), ranlékař 2 roky, patronus chirurgiae 2 roky (po doporučení cechu). Pokud jde o tituly, tak od r. 1348 byl udělován titul „absolvent univerzity“. Až v roce 1848 byl zaveden titul Med. Dr. Po absolvování ranlékařského učiliště v Olomouci a Štýrském Hradci titul Chir. dr. Titul MUDr. (medicinae universae doctor) byl zaveden v r. 1872.

Výuka ranhojičů byla v Praze zrušena v roce 1848 a nařízena výuka lékařství na Lékařské fakultě Univerzity Karlo-Ferdinandově. Současně byly povoleny přednášky v českém jazyce jako plnohodnotné, vedle jazyka německého. Z nemocnic, které se zabývaly výukou, byl snad jako první v Praze založen v místě Týnského dvora u kostela P. Marie v roce 1620 špitál Milosrdných bratří Na Františku. V roce 1761 bylo představenému kláštera nařízeno „hlásit všechna úmrtí“ a zřídit ubytovny pro studující anatomie. Od roku 1769 přednášel prof. Bayer ve vojenské nemocnici německy patologii. Řádná výuka chirurgie probíhala od roku 1778 v nemocnici U Milosrdných bratří v jazyce německém. Ještě před vznikem Všeobecné fakultní nemocnice v Praze bylo na jejím území několik nemocnic, které byly pověřovány výukou a byly kandidáty na založení fakultní nemocnice. Z větších to byly nemocnice U Milosrdných bratří Na Františku, Posádková nemocnice v Hybernské ulici, nemocnice U Alžbětinek Na Slupi. Prof. Fiedler od roku 1807 vyučoval chirurgii již rozdělenou na praktickou a teoretickou. Prof. Engel v roce 1833 zrušil stolici teoretické chirurgie (včetně akologie a nauky o obvazech) a zařadil je pod praktickou výuku. Po otevření Všeobecné fakultní nemocnice v Praze do ní byla přeložena veškerá výuka chirurgie (rozhodnutím českého gubernia).

Jako první přednesl přednášky z chirurgie v českém jazyce prof. J. Blažina. Nejednalo se však o systematické a soustavné vyučování. To uskutečnil až prof. Weiss po svém jmenování císařem Josefem II. v lednu 1881. V podstatě se chirurgie česky začala přednášet až po rozdělení lékařské fakulty na část českou a německou, která si přisvojila celý inventář včetně nástrojového a prostorového vybavení.

Vysoce urozený svobodný pane!

Jeho c.k. apoštolský majestát ráčil jmenovat nejvyšším rozhodnutím ze 17. 11. t.r. primáře a mimořádného profesora na univerzitě v Praze dr. V. Weisse řádným profesorem chirurgie s českou vyučovací řečí na jmenované univerzitě s řádným příjmem, a sice s účinností od 1. 1. 1882.

Dávám to tímto jmenovanému profesorovi prostřednictvím děkanátu lékařské fakulty v Praze na vědomost s výzvou, aby převzal definitivní vedení jím již suplované chirurgické kliniky a Vám se představil kvůli předepsané přísaze.

Vaší excelenci prosím, abyste mu podle předpisů zajistil roční plat dva tisíce zlatých a systémový aktivační příplatek čtyři sta osmdesát zlatých od 1. 1. 1881.

Vídeň, 26. listopadu 1881

Ministr kultury a vyučování (podpis nečitelný)

Jeho excelenci panu přednostovi c.k. místodržitelství pro Čechy, c.k. polnímu maršálovi, poručíku atd. atd. dr. Alfredu, svobodnému pánu Krausovi.

V letošním roce tedy slavíme 140. výročí nejen zavedení pravidelných přednášek chirurgie v českém jazyce, ale i zahájení přípravy konstituování české Chirurgické kliniky (ta byla konstituována a zahájila činnost v roce 1882 v areálu Všeobecné nemocnice na Karlově náměstí).

K uvedeným krokům vedla císaře Josefa II. celá řada okolností. K nejvýznamnějším patřilo vytvořit druhé místo vzdělanosti (po Vídni), vědy a výuky, které by pokrylo především sever, východ, ale částečně i severozápad monarchie. Dalším důvodem byla vysoká úroveň medicínských oborů na tehdejší Karlo-Ferdinandově univerzitě. Nepochybně ke zřízení výuky přispěl i tlak a vliv české menšiny žijící tehdy ve Vídni. Ta se těšila velké vážnosti a její především medicínští představitelé byli chováni v mimořádné úctě. V tom vynikal filantropický prof. E. Albert. I když, jak již bylo uvedeno, v češtině probíhaly přednášky souběžně s přednáškami vnitřního lékařství již před tímto datem. Systematická výuka v českém jazyce umožnila příliv studentů (zvláště chudších) nejen z Čech, ale i dalších slovanských zemí monarchie. Znamenalo to další hvězdičku pro univerzitu.

Myšlenka dalšího medicínského centra došla velmi záhy svého uplatnění v monarchii a plně se osvědčila. Bylo to umožněno také tím, že hlavními vyučujícími byli vynikající přednostové. Např. prof. K. Maydl, přímý žák Alberta, který zavedl několik originálních operací − světových priorit (stomie, laminektomie, nemocniční dokumentace atd.). Dále to byl prof. O. Kukula, kromě originálních operací prosadil chirurgickou léčbu NPB (ileus, apendicitis) oproti tehdy prosazované interní léčbě (Thomayer). Tzv. pražská škola, zvláště chirurgická, vyprodukovala generace chirurgů pro značnou část monarchie. Její významný vliv ani později nikdy nezanikl.

prof. MUDr. Zdeněk Krška, CSc

1. chirurgická klinika 1. LF UK

e-mail: Zdenek.Krska@vfn.cz