Recenze

Zdeněk Zadák, Eduard Havel a kol.: Intenzivní medicína na principech

vnitřního lékařství. Praha: Grada Publishing, 2007, 335 s.,

ISBN 978-80-247-2099-9

Po předchozí významné monografii „Výživa v intenzivní péči“ (2002), která se stala nedílnou součástí zásadních publikací v oboru intenzivní medicína, zpracoval významný představitel české a evropské klinické výživy a intenzivní metabolické péče prof. MUDr. Zdeněk Zadák, CSc., zakladatel a dlouholetý předseda „České společnosti parenterální a enterální výživy“ spolu s kolektivem autorů další monografii „Intenzivní medicína na principech vnitřního lékařství“. Jako další autor se na této monografii podílel MUDr. Eduard Havel, Ph.D., který pracuje jako vedoucí lékař chirurgické jednotky intenzivní péče.

Dlouholeté zkušenosti obou autorů a jejich erudice v oboru intenzivní medicína umožnily sestavit obsah monografie tak, aby splnila veškeré požadavky oboru s možností využití celého programu intenzivní medicíny napříč všem specializacím, tedy i chirurgickým oborům. Tím tato monografie se v současné době stala základní nezbytnou pomůckou pro rozvoj nově se vytvářejícího oboru intenzivní medicína v České republice.

Monografie je rozdělena do 5 kapitol. V první kapitole se autoři věnují obecným požadavkům, které vymezují obor intenzivní medicína a i typy jednotek intenzivní péče.

Jde především o pohled na typy JIP, jejich uspořádání, personální zajištění včetně edukace, skórovací systémy, zdravotnickou dokumentaci, problém iatrogenního poškození na JIP.

Důležité jsou i další části této kapitoly, které jsou často opomíjené, tj. etické postoje, zásady hygienického a protiepidemického režimu. V neposlední řadě pak je uvedena i metodika a zpracování auditu jednotky JIP.

Pro použití v každodenní praxi v intenzivní medicíně je velmi dobře zpracována druhá kapitola „Základní metody používané na jednotce intenzivní péče“. Jejím obsahem je vedle kanylace žilního systému, postupu při monitoraci, přístupů do dýchacích cest a umělé plicní ventilace, eliminačních technik i další nezbytných diagnostických jako je laboratorní medicína, mikrobiologické aspekty a léčebných postupů na JIP tj. hyperbarická oxygenoterapie, analgezie a sedace, a rehabilitace v intenzivní péči.

Stejně tak se každodenním problémům v intenzivní péči o nemocné věnuje třetí kapitola, které se zabývá častými stavy a syndromy v intenzivní medicíně (diferenciální diagnóza, léčba).Vedle komatózních stavů je uvedena hypotenze, dušnost, ikterus, horečka, anémie, malnutrice, poruchy výživy a jejich léčba, parenterální a enterální výživa. Především otázka výživy u kritického nemocného je zpracována na základě recentních poznatků postihující časté poruchy výživy a jejich léčbu.

Čtvrtá kapitola prezentuje nejdůležitější systémová onemocnění v intenzivní péči: šok a multiorgánové selhání, akutní srdeční a respirační selhání, akutní stavy v gastroenterologii včetně akutní pankreatitidy, akutní selhání ledvin. Další část je věnována poruchám rovnováhy vnitřního prostředí – biochemie a metabolismus vodní a minerálové rovnováhy, klinické poznámky k poruchám vodní a iontové a acidobazické rovnováhy a významu minerálních mikronutrientů a vitaminů. Z jednotlivých specializací jsou uvedeny náhlé stavy v endokrinologii, diabetologii a hematologii. Protože velmi zásadním problémem intenzivní péče je infekce je ve dvou subkapitolách zpracováno vedle přehledu některých nákaz včetně nozokomiálních i současný náhled na sepsi. Následuje pak uvedení polyneuropatie a myopatie u kriticky nemocných a problematika otrav.

Závěrečná kapitola „Nástrahy intenzivní medicíny (jak rozpoznat a řešit některé situace v intenzivní medicíně)“ zpracovala postupy u řady akutních stavů, příznaků akutních onemocnění nebo komplikací léčby, které vyžadují okamžité diagnostickoterapeutické opatření: acidóza, akutní fokální neurologický deficit, alkoholismus-disimulace, aminofylin beta-blokátory a hyperkalemie, bolesti na hrudi, bradykardie při poruše vegetativní stability, diabetická ketoacidóza, diferenciální diagnostika hypovolemie a arteriální/venózní vazokonstrikce, konstantní tachykardie, nehmatný tep na velkých cévách, nejasné febrilie u enterální výživy, otok paže, poruchy rytmu a akutní delirium, tachykardie a tachyarytmie, technické nástrahy v péči o pacienty na JIP, třesavka, vnitřní krvácení, výrazný ikterus se vzestupem bilirubinu s normálními hodnotami alkalické fosfatázy, zlepšení oligurie a retence tekutin u nemocných s ascitem a zvláštnosti fyzikálního vyšetření na JIP. Tato kapitola je prioritní svým zaměřením a je nesmírně cenná pro orientaci při vzniku těchto závažných situací v průběhu léčby nemocného na JIP.

V části příloh jsou mimo citace k přehledu skórovacích systémů uvedeny též přílohy k organizaci a formuláře požadované k akreditaci intenzivní medicíny.

Monografie má mimo kvalitní zpracování a uspořádání i vysoký standard grafické úpravy, což reprezentuje dobře našeho předního vydavatele medicínské literatury.

Jak uvádí autoři v předmluvě je postavení intenzivisty mimořádně náročné a k této náročnosti velmi přispívá i široký záběr v potřebných znalostech a zkušenostech u lékařů pracujících na jednotce intenzivní péče. K edukaci intenzivisty pracujícího nejen v interních oborech velmi přispívá tato významná česká monografie. Její použitelnost i pro další obory včetně chirurgických specializací je mimořádným kladem této vysoce odborně s recentními poznatky zpracované publikace. Dovoluji si závěrem jako recenzent s více než 30letou zkušeností v práci na jednotce intenzivní péče v chirurgii doporučit monografii „Intenzivní medicína na principech vnitřního lékařství“ jako základní pomůcku umožňující zasvěcený pohled na tuto interdisciplinární klinickou specializaci. Je proto velmi aktuální její zpracování v dnešní době, kdy v českém medicínském písemnictví jsme dosud postrádali moderní monografii o intenzivní péči.

Doc. MUDr. František Vyhnánek, CSc.,

Chirurgická klinika 3. LF UK a FNKV

Praha