Jedničkou nejen české neurochirurgie

Saturnův sál zámku v Libochovicích hostil 12. června vzácnou společnost z řad významných představitelů české vědy a medicíny. V rámci 54. Purkyňova dne byli svědky slavnostního udílení Ceny J. E. Purkyně, jejímž letošním laureátem se stal prof. MUDr. Vladimír Beneš st., DrSc. Slavnostnímu aktu bylo přítomno nejen předsednictvo České lékařské společnosti JEP, ale i mnozí z oceněných v dřívějších letech či např. prof. Zahradník, emeritní předseda Akademie věd ČR, prof. Tichý, bývalý děkan 1. LF UK, a mnoho dalších významných osobností české medicíny.

Prof. Beneš st. si jistě takovou oslavu a přítomnost vzácných hostů bez debaty zasloužil. Jeho životní dráha, osobní a profesní osud je obdivuhodný a je dosti příznačné, že se, jak zmínil v závěrečné řeči prof. Vladimír Palička, místopředseda ČLS JEP, ve významných letopočtech v životě prof. Beneše st. často vyskytuje číslovka jedna. Narodil se v roce 1921. Život mu bohužel zkomplikovaly hned dvě období totality. Kvůli nacistické okupaci nemohl po maturitě hned začít studovat medicínu, k té se dostal až po druhé světové válce, a proto první vědecká hodnost, kandidát věd, přišla až v roce 1961. Rok na to přišla habilitace a titul docent. Následovaly těžkosti komunistické totality, které vědeckou a profesní dráhu prof. Beneše opět zkomplikovaly. Po podpisu nesouhlasu se vstupem sovětských vojsk do Československa v roce 1968 měl zakázán akademický postup na lékařské fakultě, a tak zaznamenal desetileté přerušení slibně se rozvíjející kariéry. Musel opustit Ústřední vojenskou nemocnici z pozice zástupce přednosty kliniky a ve svých 57 letech byl přijat jako starší sekundář do pražské Fakultní nemocnice v Motole, kde navázal na svou předchozí práci a začal úspěšně rozvíjet dětskou neurochirurgii. V roce 1991 získal titul doktora věd a rok na to byl jmenován profesorem. Kromě toho byl v roce 1971 hlavním organizátorem neurochirurgického sjezdu v Praze, v rámci kterého byla založena Evropská asociace neurochirurgických společností, a byl také prvním českým neurochirurgem, který byl prezidentem světového neurochirurgického kongresu (Kongresu světové společnosti dětské neurochirurgie), který se v Praze konal v roce 1992. „Lze tedy bez nadsázky říci, že pan profesor Vladimír Beneš st. je jedničkou nejen české neurochirurgie,“ vzdává poctu letošnímu laureátovi Ceny J. E. Purkyně prof. Palička.

Letošním laureátem Ceny J. E. Purkyně se v polovině června stal prof.  MUDr. Vladimír Beneš st., DrSc. Na zámku v Libochovicích přijal toto tradiční vyznamenání České lékařské společnosti J. E. Purkyně z rukou jejího předsedy prof. Jaroslava Blahoše.

Prof. Vladimír Beneš st. se narodil v roce 1921 v Plzni. Po maturitě na gymnáziu roku 1940 se rozhodl pro studium lékařství, které mohl absolvovat až po skončení druhé světové války, kdy došlo k otevření vysokých škol. Studium začal nejprve v Praze, ale později přešel na novou lékařskou fakultu do Plzně. Zde se později seznámil se Zdeňkem Kuncem, kterému asistoval v plzeňské vojenské nemocnici u prvních neurochirurgických operací. V lednu 1956 se Vladimír Beneš stává v Ústřední vojenské nemocnici zástupcem akademika Zdeňka Kunce a jejich vzájemná spolupráce trvá až do roku 1978, kdy je prof. Beneš z armády propuštěn. Zpočátku se věnoval organizaci a péči o poranění míšní, kde dosahoval vynikajících výsledků. Během několika málo let se mu podařilo snížit úmrtnost z 80 na 20 procent. Napsal o svých zkušenostech monografii Poranění míchy, která se pro velký zájem dočkala v krátké době dvou vydání a vyšla také na britských ostrovech a v USA. V tehdejším Československu se kniha stala základem péče o paraplegiky. Po propuštění z armády a vojenské nemocnice odchází do nové dětské nemocnice v Motole, kde založil první speciální dětskou neurochirurgii u nás. Oddělení brzy patřilo k evropské špičce a prof. Vladimír Beneš byl zván na nejrůznější mezinárodní akce dětské i dospělé neurochirurgie. Stal se reprezentantem české neurochirurgie v mezinárodních společnostech, evropských i světových. Projevem uznání Světové společnosti dětské neurochirurgie bylo pořádání světového kongresu v Praze v roce 1992, jehož se prof. Vladimír Beneš stal prezidentem. Také publikační a odborná činnost prof. Beneše st. byla rozsáhlá. Vedle dvou monografií napsal mnoho kapitol v monografiích jiných autorů a přes 150 časopiseckých prací. K tomu se účastnil více než sedmdesáti zahraničních kongresů, na nichž sám přednášel. Se jménem prof. Beneše st. je spojovaná hlavně jeho práce v oblasti neurochirurgie, ale už méně se ví, že kromě medicíny měl také talent pro žurnalistiku. Psal povídky, pracoval jako výkonný redaktor v plzeňském deníku Nová doba a později vydal i populární knihu o chirurgii s názvem Věčná chirurgie (byla připravena k vydání v roce 1967, ale čtenáři se z ní mohli těšit nakonec až v roce 1996). V době svého zaslouženého pracovního odpočinku, v roce 2000, pak napsal román Naklonovaný náhradník. Profesor Beneš st. nadále přispívá svými články do novin a časopisů, stále čte odbornou literaturu, sleduje politiku a sport, hlavně fotbal. Během slavnostního dopoledne na zámku v Libochovicích na svou práci mj. zavzpomínal citací z knihy Milana Kundery Nesnesitelná lehkost bytí, ve které je hlavním hrdinou neurochirurg: „… život není experiment. Nedá se opakovat a běží po své ose nezadržitelně kupředu…“ K tomu prof. Beneš dodává: „Je zajímavé, jak se toto obecné tvrzení blíží situaci v neurochirurgii. Mozek je nejdokonalejší hmota ve vesmíru, ale za tuto svou dokonalost platí krutou daň v podobě nemožnosti regenerace, a tudíž se v této oblasti nedají provádět klinické experimenty. Řez, který neurochirurg provede, je vždy konečný, a proto mu musí předcházet důkladná úvaha a rozvaha.“ Tyto limitace svého oboru měl prof. Beneš vždy na paměti, a to nejen v pracovním životě. Jeho mottem je: „Vše co jsem dělal, jsem dělal podle zvyku, ze sportu, s vervou, naplno a rád…“

Zdroj: Medical Tribune CZ