#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

Příspěvek k terminologii léčby u terminálních stavů nevyléčitelných onemocnění


Autoři: J. Vondráček 1;  M. Holcát 2
Působiště autorů: Advokátní kancelář Jansta – Kostka a spol., Praha 1;  Fakultní nemocnice Motol, Praha Ředitel: JUDr. Ing. Miloslav Ludvík, MBA 2
Vyšlo v časopise: Prakt. Lék. 2009; 89(4): 212
Kategorie: Právo a medicína

Poskytování zdravotní péče u terminálních stavů nevyléčitelných onemocnění je problémem medicínským, etickým, ale stále častěji ve svých důsledcích i právním a nověji i problémem ekonomickým a v neposlední řadě též jazykovým. Péče u terminálních stavů nevyléčitelných onemocnění je provázena problémy, které vystupují do popředí zejména při obhajobě lékařů. Některé z nich vznikají nejednotnou terminologii, kdy obsah užívaných pojmu není nikde definován a je možný několikerý výklad. Navíc jsou některé pojmy laickou veřejností vnímány velice negativně. I když s postupem lékaře by souhlasili. Tak se v různých zdravotnických zařízeních setkáváme s pojem „terminální léčba, bazální léčba, marná léčba, nerozšíření léčby, omezení léčby“, přičemž je na různých odděleních téhož zdravotnického zařízení obsah jednotlivého pojmu vysvětlen různě.

Jako účelnější a vystižnější, etičtější a právně zdůvodnitelný se ukazuje záznam v dokumentaci, že „dále bude poskytována 1éčba odpovídající aktuálnímu zdravotnímu stavu a prognóze“.

*

Úmluva o lidských právech a biomedicíně v čl. 2. stanovuje, že zájmy a blaho lidské bytosti budou nadřazeny zájmům společnosti nebo vědy.

Oprávněně lze mít za to, léčba odpovídající aktuálnímu zdravotnímu stavu s ohledem na prognózu, respektuje zájem lidské bytosti.

V čl. 4. je pak stanoveno, že jakýkoliv zákrok v oblasti péče o zdraví, včetně vědeckého výzkumu je nutné provádět v souladu s příslušnými profesními povinnostmi a standardy.

Je povinností ošetřujícího lékaře reagovat na změnu zdravotního stavu, a to i tím, že nebude indikovat a podávat další léky nebo provádět další invazivní výkony.

V čl.6. je stanoveno, že může být proveden zákrok na osobě, která není schopná dát souhlas, pouze pokud je to k jejímu přímému prospěchu.

Je však třeba akceptovat, že i neprovedení výkonu nebo nepodání dalších léků může být k přímému prospěchu pacienta s infaustní prognózou.

Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu ve znění pozdějších doplňků, stanovuje, že zdravotní péči poskytují zdravotnická zařízení státu, obcí, fyzických právnických osob v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy.

V řadě okolních států je již běžné, že se léčba upravuje podle stavu pacienta v terminálním stadiu, a některé výkony se vzhledem ke stavu pacienta již neprovedou, a že je tento postup považován za postup lege artis.

V § 17 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, je stanoveno, že léčebně preventivní péče spočívá v péči o ochranu, navrácení a upevnění zdraví jednotlivců i kolektivů a je poskytovaná obyvatelstvu ve zdraví, nemoci, v mateřství a při jiných stavech vyžadujících lékařskou pomoc.

Péče o pacienta s infastní prognózou v terminálním stavu nepředstavuje péči s cílem upevnit nebo navrátit zdraví, ale právě péči vyžadující lékařskou pomoc při jiných stavech. Jinak řečeno, cílem péče o pacienta v terminálním stadiu je zajistit důstojné, klidné ukončení života, pokud je již konec za současného stavu medicíny neodvratitelný. Prakticky to znamená, že pacient nemá mít, mimo jiné, v žádném případě nepříjemné pocity bolesti, žízně nebo dušnosti.

To, co je stejně důležité, jako je péče o pacienta v terminálním stadiu, je komunikace s rodinou. Je výhodou, pokud je možnost v některých indikovaných případech využít psychologa.

Praxe ukazuje, že právě chyby v podání informací o zdravotním stavu pacienta, o jeho infaustní prognóze a nevhodný způsob podání nepříznivých informací je pak vyvolávající moment stížností i na léčebný postup a požadavku na odškodné za psychotrauma rodiny nebo odškodnění za smrt způsobenou nedbalostí při poskytované péči.

Je smutnou skutečností, že dokumentaci u pacientů v terminálních stavech není věnována potřebná pozornost a péče, neboť je dokumentace u pacientů v terminálním stavu více jak chudá, nepřesná, s nevhodnou terminologií. A právě od zdravotnické dokumentace se očekává, že doloží terminální stav, prognózu a oprávnění zvoleného postupu.

JUDr. Jan Vondráček

Advokátní kancelář Jansta – Kostka a spol.

Těšnov 1

110 00 Praha 1

E-mail: kancelar@jansta-kostka.cz


Štítky
Praktické lékařství pro děti a dorost Praktické lékařství pro dospělé

Článek vyšel v časopise

Praktický lékař

Číslo 4

2009 Číslo 4
Nejčtenější tento týden
Nejčtenější v tomto čísle
Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

plice
INSIGHTS from European Respiratory Congress
nový kurz

Současné pohledy na riziko v parodontologii
Autoři: MUDr. Ladislav Korábek, CSc., MBA

Svět praktické medicíny 3/2024 (znalostní test z časopisu)

Kardiologické projevy hypereozinofilií
Autoři: prof. MUDr. Petr Němec, Ph.D.

Střevní příprava před kolonoskopií
Autoři: MUDr. Klára Kmochová, Ph.D.

Všechny kurzy
Kurzy Podcasty Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#