XXVI. Nádory nervového systému

XXVI/17. Patologická diagnostika nádorov CNS – up-to-date 2023

Švajdler M.

Šiklův ústav patologie LF UK v Plzni a FN Plzeň

Aktuálna WHO klasifikácia nádorov CNS je v poradí už 5. vydanie, ktoré je postavené na základoch revidovaného 4. vydania z roku 2016 odporúčaniach cIMPACT-NOW (Consortium to Inform Molecular and Practical Approaches to CNS Tumor Taxonomy), publikovaných v rokoch 2018–2020. V klasifikácii sú významne použité metódy molekulovej diagnostiky, základom je ale stále histomorfologické a imunohistochemické vyšetrenie. Nádorové jednotky sú definované kombináciou morfologických a genetických charakteristík, problémom však je, že WHO stále neodporúča konkrétne metodiky, čo môže mať významný dopad na stanovenie presnej diagnózy, s potenciálnymi dopadmi v manažmente konkrétneho pacienta. Pri výbere metodík je preto absolútne nevyhnutná dokonalá spolupráca s genetikmi. Nádory CNS z pohľadu molekulovej diagnostiky môžeme rozdeliť do troch skupín: (1) jednotky definované prítomnosťou genetických alterácií, (2) nádory, u ktorých genetika podporuje/doplňuje diagnózu a (3) lézie, u ktorých je genetické vyšetrenie vykonávané iba vzácne, alebo prakticky nikdy. Novinkou WHO 2021 je tzv. molekulový grading u vybraných typov nádorov a zavedenie metylačného profilovania ako nástroja, ktorý je esenciálny pre klasifikáciu niektorých nádorových jednotiek. Využitie komplexných genetických analýz na jednej strane uľahčilo a spresnilo diagnostiku nádorov CNS, na strane druhej však predstavuje pre patológa nové výzvy. Najdôležitejšou otázkou je, kedy a aký typ vyšetrenia použiť, tak aby finálna diagnóza bola dostupná v čo najkratšom čase a s čo najefektívnejším využitím prostriedkov. Precízna diagnostika nádorov CNS pozostáva z vyšetrenia morfológie erudovaným patológom, vhodne doplnená imunohistochemickým vyšetrením (vrátane markerov, ktoré môžu nahradiť genetické vyšetrenie), cielenou aplikáciou jednotlivých genetických vyšetrení a vo vybraných prípadoch doplnené metylačným profilovaním a/alebo NGS vyšetrením. Výsledkom by mala byť presná diagnóza s možnou prognostikou a/alebo prediktívnou informáciou.

XXVI/18. High grade gliomas in patients with history of extracranial cancers, a retrospective multicentric study

Kalita O.1, Kazda T.2, Krejčí T.3, Jančálek R.4, Fadrus P.5, Šlachta M.1, Pospíšil P.2, Tomoszková S.3, Vrbková J.6

1 Neurochirurgická klinika LF UP a FN Olomouc, 2 Klinika radiační onkologie LF MU a MOÚ Brno, 3 Neurochirurgická klinika LF OU a FN Ostrava, 4 Neurochirurgická klinika LF MU a FN u sv. Anny v Brně, 5 Neurochirurgická klinika LF MU a FN Brno, 6 ÚMTM, LF UP v Olomouci

Background: Metastases are most frequent brain cancer, involving 50–60% of all intracranial neoplasm. Rarely silent primary brain cancers are revealed. We more and more often meet with high grade glioma (HGG) in patients experienced with other primary cancer. Patients with neurological symptoms should be recommended to the brain MRI. Metastases are considered as a first option, but brain lesions with contrast enhancement could be misdiagnosed. The aim of our study is to evaluate an incidence of concurrent cancers, relations between former cancer staging and malignant primary brain tumor evaluation, and also appreciation of treatment efficiency. Methods: Data of all glioma patients treated at the three Czech neuro-oncology centers are collected regularly and prospectively during routine maintenance of a database. This work focuses on adult patients with concurrent history of both extracranial cancers and HGGs who underwent resection and oncotherapy between January 2008 and December 2020. The data on patients’ clinical condition (Karnofsky score) were collected along with imaging and histological data on each patient’s tumor and details of their cytogenetic alterations. Also, regarding former extracranial cancers, they have been followed up in an oncology center. Patients with prostate cancer were excluded. Results: The analysis included 48 patients aged 44–79 years. The median age was 65.3 years. The group contained more women (35/48) than men (13/48). Surgery of brain tumors had always revealed HGGs, IDH wild-type. The average time from the diagnosis of extracranial cancer to that of GBM was 4 years. The overall survival was 11.4 months (range 3–29 months). All the patients succumbed to GBM progression. Conclusion: Limited number of these patients has been selected. The prognosis was dependent on the staging of the extracranial cancer and performance status. If these patients would be able to pass standard oncologic treatment (concomitant chemo-radiotherapy, adjuvant chemotherapy) of primary malignant brain tumors, they did not find survival distinctions to compare with no extracranial cancer history patients. For right treatment strategy, it is mandatory to eliminate misdiagnosis of brain metastases and primary malignant brain tumors.

This research was funded and supported by Ministry of Health of the Czech Republic (grant NU21-03-00195, NU20-03-00148).

XXVI/19. MR biomarkery mozkových tumorů

Hanzlíková P.1, Delongová P.2

1 FN Ostrava, 2 Ústav klinické a molekulární patologie a lékařské genetiky LF OU a FN Ostrava

V našem sdělení prezentujeme možnosti kvantifikace parametrů při MR zobrazení mozkových tumorů, jejich použití ve standardním protokolu a využití v diferenciální diagnostice v souladu s klasifikací mozkových tumorů WHO 2021. Rozebíráme standardní a zejména pokročilý protokol zobrazení mozkového nádoru, s definicí kvantikovatelných parametrů, jejich korelací s histopatologickým nálezem, event. s hodnocením základního mutačního profilu. Na sérii kazuistik demonstrujeme aplikované využití stanovení kvantifikovatelných parametrů v diagnostické rozvaze tumoru: diferenciace nádorů neurálního původu či původem z jiné zárodečné tkáně, posouzení mikrovaskularizace tumoru, stanovení buněčné denzity s odhadem maligního potenciálu tumoru, posouzení a kvantifikace perfuzních parametrů s evaluací hodnoty CBV (cerebral bood volume). V rámci kazuistického sdělení bude předvedeno praktické užití evaluace hodnoty CBV k diferenciaci astrocytomu grade 3 a 4 či glioblastomu grade 3 a 4 vůči lymfomu.

XXVI/22. Využitie ⁶⁸Ga-DOTATOC PET/CT pri plánovaní rádioterapie u meningeómov

Chorváth M.1, Povinec P.2, Polakovič M.3, Belan V.4, Sepeši B.1, Piňáková Z.1, Vorobjov M.1, Kontrišová K.5, Grežďo J.5

1 Klinika radiačnej onkológie LF-SZU a OUSA Bratislava, Slovenská republika, 2 Biont, a. s. Bratislava, Slovenská republika, 3 II. Rádiologická klinika LF UK a OUSA Bratislava, Slovenská republika, 4 Dr. Magnet, s. r. o. Bratislava, Slovenská republika, 5 Ústav klinickej fyziky LF-SZU a OUSA Bratislava, Slovenská republika

Meningeómy sú najčastejším primárnym mozgovým nádorom, reprezentujú cca 30% intrakraniálnych nádorov. Incidencia v SR podľa NCZI z roku 2014 je 2,8/100 000 u mužov (74 prípadov) a 7,9/100 000 u žien (219 prípadov). Doposiaľ zlatým štandardom pri diagnostike je MR vyšetrenie s podaním kontrastnej látky (T1 vážené obrazy postkontrastne) a CT vyšetrenie (natívne a postkontrastne). PET/CT pomocou ⁶⁸Ga-DOTATOC PET cieli na somatostatínové receptory (SSTR) typ II, ktoré sa vyskytujú takmer u všetkých meningeómov. Tie sú zobrazované pomocou rádioaktívnych somatostatínových analógov, viazaných na ⁶⁸Ga, napr. ⁶⁸Ga-DOTA-tyrosin-3-octreotid. ⁶⁸Ga-DOTATOC PET sa využíva na diagnostiku SSTR pozitívnych neuroendokrinných tumorov u detí a dospelých, ako aj na diagnostiku karcinómov prsníka, medulloblastómov, meningeómov, neuroblastómov, feochromocytómov, paragangliómov a primitívnych neuroektodermálnych tumorov (PNET) [1]. Plánovanie rádioterapie pomocou fúzie CT a MR najmä u pacientov po neurochirurgickej extirpácii alebo s léziami lokalizovanými v oblasti bázy lebečnej, kavernózneho splavu ako aj parafalcinných oblastí zasahujúcich do horného sagitálneho splavu, kostných štruktúr môže byť obtiažne. Využitie PET/CT s ⁶⁸Ga-značenými somatostatínovými analógmi v plánovaní rádioterapie u meningeómov bolo predmetom viacerých štúdii, ktoré ukazujú, že zobrazovanie pomocou ⁶⁸Ga-DOTATOC/DOTATATE vedie k spresneniu cieľových objemov/redukcii GTV (gross tumor volume) ako aj k detekcii lézii, ktoré sa nezobrazili na MR [2–4]. Limity uvedeného zobrazenia predstavujú lézie lokalizované v oblasti/s inváziou do hypofýzy pre jej vysoké fyziologické vychytávanie ⁶⁸Ga-DOTATOC/DOTATATE [5]. Na Klinike radiačnej onkológie LF-SZU a OUSA sme v spolupráci s PET centrom BIONT a. s., začali plánovanie frakcionovanej stereotaktickej rádioterapie pomocou neinvazívnej fixácie v stereotaktických termoplastických maskách u pacientov s meningeómami s integráciou ⁶⁸Ga-DOTATOC PET/CT v 03/2023. Prínos uvedeného postupu je priebežne vyhodnocovaný.

Literatúra: [1] Trotter J, Panter AR, Boon-Keng KT et al. PET/CT Imaging in radiation therapy treatment planning: a review of PET imaging tracers and methods to incorporate PET/CT.Adv Radiat Oncol 2023; 8 (5): 101212. doi: 10.1016/j.adro.2023.101212. [2] Milker-Zabel S, Zabel du Bois A, Henze M et al. Improved target volume definition for fractionated stereotactic radiotherapy in patients with intracranial meningiomas by correlation of CT, MRI and [68Ga]-DOTATOC-PET. Int J Radiation Oncol Biol Phys 2006; 65: 222–227. doi.org/10.1016/j.ijrobp.2005.12.006. [3] Perlow HK, Siedow M, Gokun Y et al. ⁶⁸Ga-DOTATATE-PET – Based radiation contouring creates more precise radiation volumes for patients with meningioma. Int J Radiation Oncol Biol Phys 2022; 113 (4): 859–865. doi.org/10.1016/j.ijrobp.2022.04.009. [4] Graf R, Nyuyki F, Steffe IG et al. Contribution of ⁶⁸Ga-DOTATOC PET/CT to target volume delineation of skull base meningiomas treated with stereotactic radiation therapy. Int J Radiation Oncol Biol Phys 2013; 85 (1): 68–73. doi.org/10.1016/j.ijrobp.2012.03.021. [5] Galldiks N, Albert NL, Sommerauer M et al. PET imaging in patients with meningioma – report of the RANO/PET group. Neuro-Oncology 2017; 19 (12): 1576–1587. doi.org/10.1093/neuonc/nox112.

XXVI/25. Pineoblastom v dospělosti – úskalí systémové léčby

Cvek J.

Klinika onkologická LF OU a FN Ostrava

Pineoblastomy (PB) jsou vzácné a agresivní malignity epifýzy. Častěji se vyskytují u dětí ve věku 1–12 let a velmi vzácně jsou diagnostikovány u dospělých. Z tohoto důvodu jsou důkazy v literatuře pro dospělé sporadické a pocházejí především z pediatrické praxe. Pro jejich klinické chování a embryonální histologii jsou PB v klinických studiích často řazeny do jedné skupiny s meduloblastomy. Léčba zahrnuje kombinaci chirurgického zákroku, radioterapie a chemoterapie. Konkrétní léčebný plán závisí na velikosti a umístění nádoru a také na celkovém zdravotním stavu pacienta. Obecně je cílem léčby odstranit co největší část nádoru při zachování neurologických funkcí, následuje ozáření kraniospinální osy s boostem a systémová léčba. Preparáty používané při léčbě pineoblastomu se mohou lišit, ale mezi běžně používané léky patří temozolomid, cisplatina, etoposid, cyklofosfamid a vinkristin. Aplikace kombinované systémové léčby je komplikovaná, což bude dokumentováno na prezentované kazuistice.

XXVI/316. Kazuistika mladé pacientky s diagnózou glioblastomu, IDH-wildtype, s prezentací histologických a genetických nálezů za období 2,5 roku

Delongová P.1, Drozdková D.1, Žmolíková J.2, PITRONOVÁ S.2, Faldynová L.1, Urbanovská I.2, Hanzlíková P.3, Peřinová M.1, Tomoszková S.4, Hurník P.1

1 Ústav klinické a molekulární patologie a lékařské genetiky LF OU a FN Ostrava, 2 EUC Laboratoře CGB a. s., Ostrava, 3 Ústav radiodiagnostický LF OU a FN Ostrava, 4 Neurochirurgická klinika LF OU a FN Ostrava

Východiska: Glioblastom, IDH-wildtype, je nejmalignější a nejčastější primární nádor mozku dospělých. Dnešní optimální multimodální léčba zahrnuje maximální resekční výkon následovaný chemoradioterapií s temozolomidem. Medián přežití pacientů se pohybuje mezi 12–15 měsíci a minimum pacientů se dožívá 5 let. Cílená molekulární léčba pro pacienty s glioblastomy je zatím ve fázi testování. Hlavní výzvou ve vývoji molekulárně cílené léčby je heterogenita nádorové tkáně. Pacienti s mutací BRAF p.V600E mohou reagovat na inhibitory BRAF a pacienti s high-grade gliomem podmíněným fúzí NTRK mohou mít prospěch z léčby inhibitory NTRK. Mezi prediktivní faktory patří metylace MGMT promotoru, která souvisí s citlivostí k protinádorové léčbě temodalem a delším přežíváním bez progrese u pacientů s high grade gliomy. Amplifikace a overexprese EGFR jsou brány jako možné negativní prognostické faktory u glioblastomů. Případ: Prezentujeme kazuistiku mladé pacientky s diagnostikovaným glioblastomem, IDH-wildtype. Byla zařazena do experimentální terapie TTF, léčena chemoradioterapií. Na poslední MR mozku nález recidivy. Během 2,5 let trvání nemoci byly provedeny celkem čtyři resekční operace. V resekované nádorové tkáni byly nalezeny četné morfologické i genetických alterace. Metody: Imunohistochemie – GFAP, ATRX, S100, Ki67, NTRK. Fluorescenční in situ hybridizace – amplifikace genů BRAF, PIK3CA, EGFR, delece ATRX a PTEN a rozpad genu NTRK3. Bisulfitová analýza – metylace promotoru MGMT ANaPShot assay – mutace v IDH1/IDH2. Výsledky: Imunohistochemie: GFAP+, S100+, ATRX+, Ki67 30 %. Detekce metylace promotoru MGMT. Mutace v genech IDH1/2 nebyly prokázány. Zastižena del ATRX 40 %, del PTEN v 80 %, polysomie BRAF, amplifikace EGFR, PIK3CA; NTRK3 bez rozpadu. Závěr: Vzhledem k detekované metylaci promotoru MGMT lze předpokládat chemosenzitivitu k léčbě temodalem, nicméně nelze předpokládat lepší celkovou prognózu. Nalezená amplifikace EGFR může být negativním prognostickým faktorem. Pro neprokázání rozpadu genu NTRK3 nelze předpokládat prospěch z léčby inhibitory NTRK.

XXVI/326. The DNA hydroxymethylation landscape of recurrent glioblastoma – a case report

Grabiec M.1, Stapińska-Syniec A.2, Sobstyl M.2

1 Department of Translational Immunology and Experimental Intensive Care, Centre of Postgraduate Medical Education, Warsaw, Poland, 2 Department of Neurosurgery, Institute of Psychiatry and Neurology, Warsaw, Poland

Background: Glioblastoma (GB) is the most severe type of brain tumor, with a near 100% recurrence rate. Recurrent glioblastoma, like primary GB, faces a poor prognosis despite the use of multiple therapeutic strategies. This considerable problem could be attributed to its molecular heterogeneity. Recently, several molecular characteristics that are beneficial for comprehending GB aggressiveness have been revealed through its genetic and/or epigenetic profiling. As an example, epigenetic dysregulation of 5-hydroxymethylcytosine (5-hmC), an intermediate produced during the demethylation of 5-methylcytosine by the ten-eleven translocation (TETs) dioxygenases, might be used. There is a lot of information concerning 5-hmC profiles in primary GB, while such investigations in recurrent glioblastoma are rare. Case description: The study characterized a 40-year-old male, who had undergone two reoperations for recurrent glioblastoma in short order, followed by routine chemo-radiation treatment. DNA hydroxymethylation profiles were defined in primary and recurrent samples and correlated with progression-free survival data. Intriguingly, compared to the primary GB, the first recurrent glioblastoma demonstrated noticeably increased expression levels of the 5-hmC and TET genes, whereby the level of TET1 was particularly elevated in the examined tissue. In contrast, the second recurrent glioblastoma revealed significant downregulation of the 5-hmC and TET gene activity. These changes were accompanied by discrepancies in progression-free survival intervals. The first recurrence occurred 217 days after the initial resection. Meanwhile, the decline in expression of the 5-hmC and TET genes substantially correlate with the appearance of the second recurrent glioblastoma, which emerged 105 days after the first reoperation. Conclusion: Taken together, this case highlights the variability of DNA hydroxymethylation state throughout the progression of recurrent glioblastomas, suggesting its potential diagnostic and prognostic functions in clinical patient management.

This study was supported by a statutory grant 501-1-027-03-21 from the Centre of Postgraduate Medical Education in Warsaw.