VII. Radioterapeutické metody a radiofarmaka

VII/94. Twenty years and 2,000 patients later: intraoperative radiotherapy – experience

Kaniszewska Dorsz Ž.

Department of Intraoperative and Conventional Radiotherapy, Institute to Maria Sklodowska-Curie National Research Institute of Oncology (MSCNRIO), Gliwice Branch in Gliwice, Poland

Intraoperative photon beam radiotherapy (IORT) was first used in Poland in January 2003. Low-energy photon beam produced by the Intrabeam System by Zeiss was introduced to the treatment at the Maria Sklodowska-Curie National Research Institute of Oncology (MSCNRIO) in Gliwice, like as a pioneer in this field and it is still a leader to this moment. Since 2003, more than 2,000 IORT procedures have been performed. In the first decade, the number of treatments were less than 80 per year. A source failure stopped the system from working for almost a year. After this break, the numbers of IORT were stable. The main location (98%) of IORT was the breast cancer, the remaining 2% cancers were the base of the tongue and the floor of the mouth. The quantitative analysis of the performed procedures in relation to all the breast cancer conserving therapy showed an increase of IORT applications over the last 3 years. Each year, the percentage increased by about 10%. In 2017, 2020, 2021 and 2022, this ratios were 33, 65, 85 and 90%, respectively. IORT as the method of choice in breast cancer is used in two regimens. The first and most commonly used is IORT as a boost with subsequent radiotherapy of the whole breast from external fields. The second, rarer, is single dose breast radiotherapy. In addition, IORT is also used to irradiate the tumor bed of the tongue or the floor of the mouth. Further development of our IORT Department will consist of extending clinical indications with new cancer locations and improving the efficiency of the team‘s work.

VII/121. Kardiovaskulární systém a radiační onkologie – update 2023

Řiháčková E., Elbl L.

Interní kardiologická klinika LF MU a FN Brno

Vedlejší účinky radiace na radiosenzitivní kardiovaskulární aparát byly v posledních dekádách podrobně studovány. V sestupném pořadí dochází nejčastěji k postižení chlopní, koronárních arterií, myokardu, převodního systému srdečního a perikardu. Vedlejší účinky se mohou projevit i za desetiletí od ukončení terapie, což nabývá velkého významu zejména u pacientů s lymfomy. U pacientů s Hodgkinovým lymfomem se 5leté přežití pohybuje okolo 87 %. Existují preventivní periprocedurální opatření a moderní radioterapeutické metody, které dramaticky snižují riziko dopadu na kardiovaskulární aparát. Patří mezi ně prone positioning, řízené dýchání, volumetricky modulovaná oblouková terapie nebo surface guided radiation therapy. S ohledem na neexistující definici bezpečné dávky záření by měla být expozice snížena na co nejnižší možnou dávku. V rámci dlouhodobého sledování pacienty stratifikujeme z hlediska mean heart dose a eventuálního současného podání doxorubicinu (nebo ekvivalentu) v dávce vyšší než 100 mg/m² do čtyř kategorií (low, moderate, high and very high risk). Ačkoliv dosud neexistuje žádný lék, který by signifikantně snižoval riziko kardiovaskulárních následků radioterapie, ovlivněním rizikových faktorů kardiovaskulárních chorob jak před, tak po radioterapii můžeme přispět ke snížení negativního dopadu léčby na kardiovaskulární systém. V posledních letech byly publikovány slibné studie popisující pozitivní účinek metforminu při radioterapii u levostranných karcinomů prsu. Sledování pacientů po proběhlé radioterapii v ambulantní péči s monitorací parametrů odrážejících stav kardiovaskulárního systému je klíčové pro prevenci a eventuální brzkou identifikaci souvisejících onemocnění a jejich adekvátní léčbu. Tímto lze zásadně zvýšit celkovou kvalitu života pacienta po onkologické léčbě a případně i zvýšit celkovou dobu dožití.

VII/122. Kardioprotekce pomocí nových technik radioterapie a identifikace pacientek ve vyšším riziku vzniku radiačně indukovaných kardiálních komplikací

Soumarová R., Hauserová Š., Negri A.

Onkologická klinika 3. LF UK a FN Královské Vinohrady, Praha

Adjuvantní radioterapie po operaci karcinomu prsu je důležitou součástí léčby, která zlepšuje lokální kontrolu a celkové přežití. Při použití konvenčních technik radioterapie však bylo pozorováno vyšší riziko kardiální mortality. Srdeční morbidita a mortalita po radioterapii byla studována v mnoha metaanalýzách. V těch zaměřených na moderní techniky radioterapie již srdeční morbidita a mortalita nebyla tak významná. Pro posouzení vlivu radioterapie je však nutná poměrně dlouhá doba sledování. Výsledky klinických studií naznačující zvýšení kardiovaskulární morbidity a mortality, zejména po levostranné radioterapii, vedly k vývoji nové techniky zvané zadržování dechu při hlubokém nádechu (breath holding). Cílem této techniky je dodat dávku záření pouze během určité fáze dechového cyklu, kdy je prs a hrudní stěna co nejdále od srdce. Tato technika je velmi účinná pro výrazné snížení dávky na srdce. Další technikou výrazně snižující dávku dodanou srdci je akcelerované parciální ozáření prsu (APBI). U vybraných (nízkorizikových) pacientek je v současnosti považováno za standardní techniku nahrazující ozařování celého prsu. Důležité je, že míra srdeční morbidity se liší nejen v závislosti na dávce dodané srdci, ale také na podávané systémové terapii a na již existujícím srdečním onemocnění. Mezi potenciální kardiální rizikové faktory radioterapie patří velký objem ozářeného srdce, mladší věk v době radioterapie při současné kardiotoxické chemoterapii a trastuzumabu, již existující srdeční onemocnění a konvenční kardiální rizikové faktory, jako je diabetes, hypertenze, hyperlipidemie, obezita a kouření. V současné době je nezbytné individualizovat léčbu podle vlastností nádoru a anatomických predispozic a zvážit náklady a přínosy. Velký význam má systematické monitorování dávky na srdce a snaha o neustálé snižování dávek pomocí moderních radioterapeutických technik. Na našem pracovišti jsme iniciovali projekt, který by pomohl identifikovat pacientky s karcinomem prsu ve vyšším riziku vzniku radiačně indukovaných kardiálních komplikací. V naší práci jsme prospektivně sledovali kohortu pacientek léčených pooperační radioterapií pro levostranný karcinom prsu a snažili se detekovat časné subklinické kardiální postižení na základě zobrazovacích vyšetření srdce a cirkulujících biomarkerů. Vyšetření byla provedena před zahájením radioterapie a následně v různých časových odstupech od jejího ukončení s cílem detekovat potenciální časnou dysfunkci myokardu, postižení koronárních tepen a cirkulující biomarkery.

VII/124. Stereotaktická radiochirurgická ablace komorové tachykardie – hodnocení vedlejších účinků

Cvek J.

Klinika onkologická LF OU a FN Ostrava

Cíl: U pacientů s recidivující komorovou tachykardií (VT) roste zájem o využití radiochirurgie k úpravě arytmogenního substrátu. Údaje o bezpečnosti jsou však stále nedostatečné. Toto je aktualizace hodnocení toxicity na základě kompilace dat z pilotní série případů a dvou klinických studií NIRA-VT (NCT03601832) a STAR-VT (NCT04612140). Materiál a metody: V období od roku 2014 do června 2022 podstoupilo radiochirurgickou léčbu recidivující VT 39 pacientů (36 mužů, 3 ženy; průměrný věk 66 ± 10 let) se strukturálním onemocněním srdce (ischemická kardiopatie, dilatační kardiopatie nebo fibrom srdce) ze dvou elektrofyziologických center (Třinec, Praha). Radiochirurgie byla provedena po nejméně jedné neúspěšné katetrové ablaci pro VT. Kritická část substrátu VT byla identifikována elektroanatomickým mapováním a označena jako CTV – Clinical Target Volume. Ve studii NIRA-VT zahrnoval CTV celou jizvu na základě hodnocení PET/CT. Celková dávka záření 25 Gy byla dodána do cíle ablace během jednoho sezení při volném dýchání. Toxicita způsobená zářením byla hodnocena podle CTCAE verze 5.0. Do hodnocení dlouhodobých nežádoucích účinků souvisejících s ozařováním byli zahrnuti pacienti, u nichž doba sledování přesáhla 6 měsíců. Výsledky: Průměrné hodnoty CTV a PTV byly 28 (rozmezí 6–53)  ml a 13 ± 91 ml. U žádného pacienta nedošlo k akutní (do 3 měsíců) elevaci troponinu, perikardiálnímu výpotku nebo poklesu ejekční frakce levé komory oproti výchozí hodnotě. U čtyř pacientů se objevila akutní mírná nevolnost, která odezněla po podání antiemetik. U 30 pacientů byly hodnoceny dlouhodobé vedlejší účinky související s ozařováním. U čtyř pacientů (13 %) se objevily radiologické známky plicní fibrózy v malé oblasti v těsné vzdálenosti od PTV. S výjimkou dvou pacientů (7 %) se stupněm 1 nedošlo během sledování k významnému poklesu ejekční frakce levé komory. U osmi pacientů (27 %) došlo po SBRT postupně k významné progresi známé chlopenní regurgitace, tři z nich (10 %) museli podstoupit náhradu mitrální chlopně (stupeň toxicity 4) a u jednoho byla zjištěna trikuspidální regurgitace (stupeň 3) pravděpodobně nesouvisející se SBRT. Dva případy ezofagitidy (10 %) byly zaznamenány s jedním úmrtím v souvislosti s radiační toxicitou (toxicita stupně 5) v důsledku neresekovatelné ezofagi-perikardiální píštěle (5 %). Závěr: U většiny pacientů nebyla zaznamenána závažnější toxicita související s ozářením a došlo k redukci výskytu VT. Zaznamenali jsme však tři případy závažné toxicity včetně jednoho úmrtí. Probíhá zařazování do randomizované prospektivní studie (NCT04612140).

VII/168. Radioterapie v léčbě sialorei u pacientů s amyotrofickou laterální sklerózou – naše první zkušenosti

Hynková L.1, Sláviková M.1, Šlampa P.1, Slámová R.2, Slávik M.1, Sláma O.3

1 Klinika radiační onkologie LF MU a MOÚ Brno, 2 Centrum paliativní péče Brno, 3 Centrum paliativní péče, Klinika komplexní onkologické péče LF MU a MOÚ Brno

Radioterapie představuje nedílnou součást onkologické léčby. Tato léčba je i přes technické pokroky spojena s určitým rizikem rozvoje nežádoucích účinků různého typu a stupně závažnosti. Rozsahem se nejčastěji jedná o lokální nežádoucí účinky se symptomatologií vycházející z dané ozařované oblasti. V některých případech se mohou objevit celkové (systémové) nežádoucí účinky zahrnující např. únavu, nevolnost a zvracení. Podle doby nástupu změn po ozáření a mechanizmu jejich vzniku se v praxi nežádoucí účinky rozdělují na akutní (časné) či chronické (pozdní) a velmi pozdní (sekundární malignity). V přednášce budou prezentovány nejčastější akutní (reverzibilní) nežádoucí účinky, které vznikají v průběhu léčby, ale i pozdní (ireverzibilní) nežádoucí účinky, které se rozvíjí v odstupu měsíců až několika let po léčbě, tedy v době, kdy může být pacient předán ze specializované péče do péče primární, a doporučení, jak při nežádoucích účincích léčby zářením postupovat.

VII/169. TSEI – léčebné výsledky u pacientů s mycosis fungoides za 30 let (1993–2022)

Dolečková M., Chourová A., Králová D., Berkovský P., Stolbenko P., Schandl P., Kunová T.

Onkologické oddělení, Nemocnice Č. Budějovice, a. s., České Budějovice

Východiska: TSEI (total skin electron irradiation) je stále nejefektivnější samostatná léčebná metoda u mycosis fungoides (MF), kompletní remise (CR) je navozena ve 40–100 % v závislosti na rozsahu onemocnění a aplikované dávce. Adjuvantní léčba po TSEI prodlouží navozenou remisi, některá i celkové přežité (OS); OS bylo 44 měsíců s PUVA (fotochemoterapie psoralenem plus UVA světlem) a 25 měsíců bez PUVA. Metody: Na Onkologickém oddělení Nemocnice České Budějovice, a. s., bylo v letech 1993–2022 léčeno celkem 101 pacientů z ČR, kteří obdrželi TSEI. Histologicky se jednalo o MF (n = 97) a kožní T-lymfom (n = 4). Rotační technika byla u 88 pacientů (87,1 %). V souboru převažovali muži 70,3 % (n = 71) nad ženami. Průměrný věk byl 63 let, medián 63 let (31–88). TNMB: st. I – 16 (15,8 %), st. IIA – 7 (6,9 %), st. IIB – 51 (50,6 %), st. III – 17 (16,8 %), st. IV – 10 (9,9 %). Polovina všech pacientů byla st. IIB, tj. s tumory MF. Všichni pacienti měli plánovanou dávku 30–36 Gy, aplikovaná dávka byla podle rozsahu a odpovědi onemocnění, poradiační reakce, ev. podle stavu a přání pacienta: 8–19 Gy 3×, 20–29 Gy 12×, 30–36 Gy 51×, 37–40 Gy 34×, 41–44 Gy 1×. Převažovaly dávky ≥ 30 Gy, a to u 86 pacientů. Patch treatment byl proveden u 100 % pacientů s dokončeným TSEI, boost treatment pouze u pacientů s reziduálními ložisky MF. Follow up v měsících: min. 0, max. 266, medián 39, průměr 56. Výsledky: Pacienti s dávkou TSEI ≥ 30 Gy měli 100% odpověď na léčbu (kompletní či parciální). OS bylo 54,3 % v 5 letech a 29,6 % v 10 letech. Přežití dle stadia je v souladu s pokročilostí onemocnění až na stadium IV: stadium I 65 %/46 %, stadium IIA 52 %/17 %, stadium IIB 65 %/37 %, stadium III 15 %/8 %, stadium IV 57 %/0 %. Přežití dle příčiny smrti (CSS) v 5 a 10 letech: příčina smrti MF 17,3 %/7,1 %, jiná příčina smrti, nebo je pacient naživu 72,2 %/40,9 %. Při srovnání souborů s podobnými podmínkami jsou naše výsledky podobné. Závěr: MF je v současné době nevyléčitelná. Vzhledem k vysoké radiosenzitivitě T lymfocytů je TSEI u početnějších ložisek časného, ev. i pokročilého onemocnění léčbou vysoce efektivní. U časného onemocnění pacienti dosahují dlouhodobého přežití, ale léčebný efekt není vždy trvalý, OS se s pokročilostí onemocnění zkracuje. Po TSEI se osvědčila adjuvantní léčba systémová nebo topická, pacientovi prodloužila období bez známek MF a bez obtěžujících symptomů. K návaznosti jednotlivých léčebných modalit je třeba spolupráce pracovišť participujících na léčbě MF. Jsme rádi, že během 30 let se v ČR vytváří síť pracovišť s jednotlivými specialisty, kteří se zabývají diagnostikou a léčbou MF. Vzájemná spolupráce urychluje zahájení správné léčby, a tím se zvyšuje u pacienta šance na efektivní léčbu.

VII/170. Kvalita života pacientů s análním karcinomem léčených pomocí zevní radioterapie/radiochemoterapie a intersticiální HDR brachyterapie

Jirkovská M.1, Lohynská R.2, Stankušová H.1, Kindlová A.1

1 Onkologická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha, 2 Onkologická klinika 1. LF UK a FTN Praha

Východiska: Nádory anu patří k velmi vzácným onkologickým diagnózám. Tvoří méně než 2 % nádorů dolního gastrointestinálního traktu, nicméně jejich incidence se zvýšila dvojnásobně za posledních 20 let. Chirurgie ve smyslu abdominoperineální amputace byla historicky jediným terapeutickým přístupem. Kromě významné morbidity nepřinášela ale uspokojivé léčebné výsledky ve smyslu lokální kontroly. Od 80. let byla na základě randomizovaných klinických studií fáze III etablována radikální radiochemoterapie jako základní léčebná modalita. Implementace nových technik RT – radioterapie s modulovanou intenzitou svazku (IMRT) a obrazem řízená radioterapie (IGRT) – přinesla další zlepšení. Nejběžnějším léčebným schématem v RT jsou dávky 45 Gy v 25 frakcích na oblast primárního tumoru, lokoregionálních lymfatických uzlin a boost do celkové dávky 59,4 Gy na oblast primárního tumoru, příp. metastatických lymfatických uzlin. Boost lze aplikovat sekvenčně, simultánně nebo pomocí intersticiální brachyterapie. V současnosti nejčastěji používaná HDR brachyterapie přináší dobré léčebné výsledky při nízké akutní, a hlavně při pozdní toxicitě. Soubor pacientů a metody: V letech 2000–2022 bylo na Onkologické klinice FN Motol léčeno 95 pacientů s karcinomem anu pomocí zevní radioterapie/radiochemoterapie s boostem pomocí intersticiální HDR brachyterapie. Většina pacientů byly ženy, nejčastějším histologický typem byl dlaždicobuněčný karcinom. Kromě léčebných výsledků (celkového přežití, lokální kontroly) byla hodnocena kvalita života pomocí dotazníků EORTC QOL-ANL 27. Výsledky a závěr: Budou součástí ústního sdělení.

VII/180. Analýza vývoje počtu a skladby vyšetření prováděných pomocí PET, PET/CT a PET/MRI v ČR v letech 2013–2021

Adam J.1, Svobodník A.2, Štěpánová R.2, Zogala D.3, Havel M.4

1 Oddělení nukleární medicíny, MOÚ Brno, 2 Farmakologický ústav, MU Brno, 3 Ústav nukleární medicíny 1. LF UK a VFN v Praze, 4 Klinika nukleární medicíny LF OU a FN Ostrava

Východiska: Pozitronová emisní tomografie je moderní diagnostickou metodou z oboru nukleární medicíny, která se používá k diagnostice různých patologických stavů organizmu, především pak v onkologii. První analýza podobného charakteru ohlížející se za počtem a skladbou vyšetření v uplynulých letech, ruku v ruce se snahou o predikce vývoje v dalších letech, byla publikována v roce 2013. V následujících letech došlo ke skokovému nárůstu počtu PET skenerů v ČR, mezi lety 2013–2021 na dvojnásobek. Současně s narůstajícím počtem vyšetření se rozšiřovala také škála v ČR dostupných registrovaných radiofarmak. Cíl: Zde prezentovaná studie se zpětně ohlíží za obdobím od roku 2013 do 2021, monitoruje a analyzuje vývoj počtu provedených výkonů v závislosti na čase, místě a zvolených diagnózách, a to na základě dat Všeobecné zdravotní pojišťovny a jejich extrapolaci na celou populaci ČR. Cíl: Příspěvek si klade za cíl shrnout a okomentovat nejdůležitější výsledky a zaznamenané trendy v měřítku ČR i jednotlivých krajů, a to z několika úhlů pohledu – celkový počet, jednotlivá radiofarmaka, diagnózy nebo dostupnost vyšetření. Závěr: Ve sledovaných letech došlo v ČR k téměř dvojnásobnému navýšení počtu vyšetřených prováděných pomocí pozitronové emisní tomografie, PET/CT a PET/MRI. Toto bylo dáno zejména instalací nových skenerů (nárůst o 100 %) a také zvyšujícím se počtem dostupných radiofarmak, a tedy i možností pro pacienty – počet registrovaných PET radiofarmak narostl čtyřikrát. Instalace nových skenerů v několika dalších centrech přispěla k částečné geograficko-logistické optimalizaci spádovosti, a tím pádem i dostupnosti vyšetření v jednotlivých krajích. Na základě analyzovaných dat lze konstatovat, že stále existuje prostor pro další optimalizaci dostupnosti tohoto druhu lékařské péče.

Podpořeno společností ÚJV Řež, a. s.

VII/217. Hypofractionated RT and immunotherapy in recurrent/persistent head and neck cancer patients

Blakaj D.

Ohio State University, USA

A French phase III randomized controlled trial studied previously irradiated HNSCC undergoing salvage surgery for recurrent HNSCC randomized patients to observation or full dose reirradiation with concurrent chemotherapy [1]. With full dose reirradiation, the LRC and DFS were improved with postoperative chemoradiation. However, the treatment arm suffered increased grade 3 or higher acute and chronic toxicity, 28% and 39%, respectively. Therefore, hypofractionated RT and intraoperative radiation therapy (IORT) delivery at the time of salvage surgery is a strategy for controlling normal tissue toxicity while delivering adequate radiation dose to achieve optimal local control. Our institutional data and the literature show that hypofractionated RT (manuscript in preparation) and IORT can be safely delivered with effective LRC and OS rates [2]. Here we reveal that IORT at the time of salvage surgery for persistent or recurrent HNSCC leads to 1 and 2-year rates of LRC of 59% and 35%, respectively. The 1 and 2-year rates of OS are 62% and 42%. These results are comparable to the phase III study mentioned above. Emerging data is revealing a rich immune landscape within HNSCC tumors, and thus the intersection of immunotherapy and HNSCCs has profound therapeutic implications [4]. HNSCC tumors (including HPV positive and negative tumors) have strong immunogenic features displaying high levels of CD8+ T cells, activated NK cells, regulatory T cells, and immune checkpoints (including CTLA-4 and PD-1). Because HNSCC tumors have such strong immunogenic features, there is a requisite need for equally strong immunosuppressive force to combat disease progression in patients [3,4]. Keynote-48 was a randomized phase III trial that established the efficacy of pembrolizumab as single agent or in combination with chemotherapy for patients with recurrent and or metastatic HNSCC [5]. This study established pembrolizumab as the first line standard of care for patients with recurrent and or metastatic HNSCC. Little is known regarding the combination of pembrolizumab when combined with surgery and inta-operative radiation in this setting. Radiotherapy is known to induce adaptive immune responses and can have a synergistic effect in combination with immunotherapy. Radiation leads to a robust T-cell infiltrate in the tumor microenvironment, promotes cytokine production, and increases the expression of tumor antigens, thereby improving tumor cell antigenicity [6]. Preclinical studies have demonstrated synergy of radiation and the immune system in mouse models of poorly immunogenic tumors. Therefore, we propose to augment the therapeutic efficacy of PD-1 blockage by Pembrolizumab in patients with persistent or recurrent HNSCC by enhancing tumor immunogenicity by external beam radiation therapy (EBRT) intercalated between initial immunotherapy dose and salvage surgery with IORT. The optimal sequence, dose and timing of combined immunotherapy and EBRT remains elusive, and this clinical trial will provide an additional insight into potential clinical benefit of intercalating EBRT into the treatment schema for patients who will receive IORT by allowing direct comparison of toxicity and locoregional recurrent and progression-free survival of two different doses of EBRT added to Pembrolizumab and IORT. Finally, the proposed pilot clinical trial is designed to collect preliminary data on the safety and feasibility of combined EBRT, immunotherapy and IORT and enhance our understanding of using combined treatment strategies by including correlative studies. This knowledge has the potential to inform clinical decision making on the use of immunotherapy with preoperative radiation and facilitate the development of optimal personalized treatment plans or algorithms for patients with recurrent/ persistent HNSCC.

References: [1] Janot F, de Raucourt D, Benhamou E et al. Randomized trial of postoperative reirradiation combined with chemotherapy after salvage surgery compared with salvage surgery alone in head and neck carcinoma. J Clin Oncol 2008; 26 (34): 5518–5523. doi: 10.1200/JCO.2007.15.0102. [2] Wald P, Grecula J, Walston S et al. Intraoperative electron beam radiotherapy for locoregionally persistent or recurrent head and neck cancer. Head Neck 2019; 41 (7): 2148–2153. doi: 10.1002/hed.25673. [3] Cavalieri S, Rivoltini L, Bergamini C et al. Immuno-oncology in head and neck squamous cell cancers: news from clinical trials, emerging predictive factors and unmet needs. Cancer Treat Rev 2018; 65: 78–86. doi: 10.1016/j.ctrv.2018.03.003. [4] Mandal R, Şenbabaoğlu Y, Desrichard A et al. The head and neck cancer immune landscape and its immunotherapeutic implications. JCI Insight 2016; 1 (17): e89829. doi: 10.1172/jci.insight.89829. [5] Cramer JD, Burtness B, Ferris RL. Immunotherapy for head and neck cancer: recent advances and future directions. Oral Oncol 2019; 99: 104460. doi: 10.1016/j.oraloncology.2019.104460. [6] Burnette B, Weichselbaum RR. Radiation as an immune modulator. Semin Radiat Oncol 2013; 23 (4): 273–280. doi: 10.1016/j.semradonc.2013.05.009.

VII/320. První zkušenosti s aplikací ¹⁷⁷Lu

Bartl J.

Oddělení nukleární medicíny, MOÚ Brno

Východiska: Datum 12. dubna 2022 nebylo jen výročím letu prvního člověka do vesmíru, ale také dnem první terapeutické aplikace radionuklidu ¹⁷⁷Lu v MOÚ. Materiál a metody: 1) ¹⁷⁷Lu odpadní jímka; 2) měřidlo aktivity, dávkového příkonu a povrchové kontaminace. Sledování podání radiofarmaka do ukončení poklesu jeho dávkového příkonu ve stíněném kontejneru. Sledování dávkového příkonu v 1 m od pacienta (po aplikaci radiofarmaka, po každém vymočení, před propuštěním, další den při kontrole) a kontaminace okolí pacientského WC. Výsledky: Odhad radiační zátěže osob ve společné domácnosti: a) starší 18 let: čtyři aplikace, fyzikální rozpad T_1/2 = 7 dní, kontakt ve 2 m 24 hod. denně, 7 dní v týdnu, D₂ = 4 * Ð1 (0) / 22 * T_1/2 / ln 2 = 4,75 mSv ≤ 5 mSv/rok; b) těhotné, mladší 18 let: čtyři aplikace, fyzikální rozpad s T_1/2 = 7 dní, kontakt ve 2 m 12 hod. denně, 7 dní v týdnu nejdříve 14 dnů po aplikaci => Ð₂ (2T_1/2) = Ð₂ (0) / 2² = Ð₁ (0) / 2² / 2² D₂ = 12 / 24 * 4 * Ð₁ (0) / 2² / 2² * T_1/2 / ln 2 = 0,59 mSv ≤ 1 mSv/rok. Kontaminace okolí pacientského WC: AWC = 2,1 Bq/cm² ≤ 4 Bq/cm². Závěr: Radiační zátěž personálu < 3 μSv při každé aplikaci radiofarmaka. Při zhoršení zdravotního stavu pacient kontaktuje ošetřujícího onkologa. Preferováno je zvládnutí situace bez kontaktu s pacientem. Pokud toto nelze, ošetření pacienta na infekční ambulanci. Personál dodržuje radiační ochranu (vzdálenost, dobu kontaktu, stínění). Vyhodnocení odběrů krve, moči a tělních tekutin bez zvláštních opatření. Invazivní zákroky a operace jen z vitální indikace. Případná hospitalizace na izolovaném lůžku. Při úmrtí naaplikovaného pacienta nelze bez rozhodnutí SÚJB vydat jeho tělo pohřební službě.

VII/321. Dvacet let pozitronové emisní tomografie v MOÚ

Budinský M.1, Bartl J.2, Řehák Z.2

1 Ústavní lékárna, MOÚ Brno, 2 Oddělení nukleární medicíny, MOÚ Brno

Východiska: Od září 2003 je v Masarykově onkologickém ústavu (MOÚ) k dispozici pozitronová emisní tomografie (PET), vyšetřovací modalita k metabolickému zobrazení biodistribuce pozitronového radiofarmaka, která spojením s výpočetní tomografií (CT) doplňuje morfologické zobrazení. První PET kamerou v MOÚ byla Siemens Ecat Accell (2003–2016), další, již hybridní PET/CT, byla Siemens True·Point Biograph64 (2007–2022). V současné době má MOÚ dvě hybridní PET/CT kamery – Siemens mCT Flow Biograph64 (od roku 2016) a Siemens Vision 450 Biograph64 (od roku 2022). Prvním a na dlouhou dobu jediným pozitronovým radiofarmakem byla ¹⁸F-FDG, marker zvýšené metabolické aktivity glukózy. Později bylo spektrum pozitronových radiofarmak rozšířeno o uhlíkem-11, fluorem-18 a galliem-68 značené biomolekuly – aminokyseliny, peptidy a nukleotidy. S ohledem na radiační ochranu (RO) personálu byla manuální příprava pozitronových radiofarmak nahrazena automatickou rozplňovací stanicí, později byla i manuální aplikace pozitronových radiofarmak nahrazena automatickými injektory. Cíl: Cílem tohoto posterového sdělení je ohlédnutí za dvacetiletým provozem PET v nukleární medicíně a radiofarmacii v MOÚ a jeho zhodnocení po stránce zobrazovací techniky, radiofarmacie a dozimetrie. Závěr: Od konce 90. let 20. století byl zaznamenán celosvětový rozvoj PET a také MOÚ byl, je a bude součástí tohoto rozvoje. Za dvacet let PETového provozu v MOÚ došlo k mnoha provozním a personálním změnám pracoviště, ale také ke změně chápání celé problematiky pozitronové radiofarmacie, nukleární medicíny a RO ve vztahu k pracovníkům, pracovišti i pacientům. Pracoviště i pracovníci „dospěli“, získali potřebné zkušenosti a návyky a pozitronová nukleární medicína se v MOÚ stala naprosto rutinní záležitostí. Problémy (technologické, technické, dozimetrické) jsou dnešním pohledem chápány jako nutný vývoj, kterým si každé pracoviště musí projít.