Komentář

Vzhledem k těsnému vztahu geriatrické medicíny (GM) a multimorbidity, což je také zjevné v tomto čísle časopisu, si dovolím zdůraznit některé postřehy k tomuto tématu. V populaci starších osob je běžný úbytek funkčních kapacit, postupný vznik různých nemocí až k širší multimorbiditě a nárůstu problémů v sociální oblasti. Charakteristiky současné medicíny, které zároveň představují i její dominantní úskalí v péči o seniory, jsou atomizace medicíny; absence holistického přístupu; masivní geriatrizace medicíny a seniorizace společnosti jako celku; polymorbidita a nejednou nadměrná socializace zdravotních problémů.

Za posledních 100 roků se střední délka života (SDŽ) téměř zdvojnásobila. Fakticky se nyní začíná přibližovat jeho biologické hranici. Na začátku 20. století tvořily osoby starší 65 let v evropských zemích 3 až 5 %. Dnes se jejich počet pohybuje v pásmu 15 až 22 %; v roce 2030 bude činit 25 % (evropské populace), a v roce 2060 dokonce ¹⁄³. V ČR tvořili jedinci ≥ 65 let v roce 2019 již 20 %. Významně také vzroste skupina jedinců pozdního stáří (80 a více roků), pro něž je typická právě multimorbidita. V současnosti činí občané ≥ 80 roků 4,2 %. Prognóza jejich nárůstu do roku 2060 je 14 % – tedy vzestup na 3,5násobek proti současnosti. Každý čtrnáctý občan bude dokonce starší 85 let (více než pětinásobek dneška).

Aktuální SDŽ pro rok 2019 byla u mužů 76,3 roku a u žen 82,1 roku. Za posledních 30 let došlo k jejímu vzestupu u mužů o 8 let a u žen o 6 let. Index stáří (poměr seniorů ≥ 65 let k dětem do 15 roků) v ČR plynule roste. Nyní činí 117 seniorů na 100 dětí. Ještě v roce 2000 byl 83,1; nyní 117 a v roce 2060 by měl činit neuvěřitelných 243. Stav, kdy seniorů bude 2,5krát více než dětí, by měl trvat celou druhou polovinu 21. století.

Z těchto demografických dat jednoznačně vyplývá i fakt, že většina lékařů stráví větší část své profesní kariéry péčí o jedince vyššího věku, kdy usilujeme o co nejdelší zachování přiměřené tělesné a duševní aktivity, odvrácení ztráty soběstačnosti a zlepšení prognózy v případě onemocnění. Formulování konceptu geriatrických syndromů (včetně frailty) v posledních desetiletích představuje zásadní krok vpřed v pojetí GM.

V seniorské populaci vedle vyššího počtu diagnóz je také vysoký počet funkčních deteriorací a omezení aktivit, které se typicky hromadí u lidí pozdního stáří. V takovém nakupení diagnóz, jako je tomu právě u GM, obvykle nelze nalézt hlavní nebo „dominantní“ diagnózu. Tento fakt zcela odporuje tradičnímu lékařskému modelu, kde se snažíme vyčlenit hlavní a vedlejší onemocnění. V geriatrii toto obvykle není vůbec možné.

Interakce různých na sobě nezávislých chorob u seniora představuje problém těsně spjatý s polyfarmakoterapií. V GM je zcela typická vícerozměrnost. Nemocného jako bio-psycho-sociální jednotku je ve stáří třeba chápat daleko významněji než v mladších věkových kategoriích. V geriatrické medicíně se objevují vždy současně se somatickými potížemi, problémy v oblasti psychické a sociální, které je také potřeba řešit stejně naléhavě a důsledně.

Vzhledem k výše uváděným demografickým prognózám, které jednoznačně predikují masivní nárůst skupiny osob starších a zejména velmi starých (nad 80 roků), lze přepokládat do budoucna potřebu více odborníků ovládajících základní principy geriatrické medicíny, včetně úskalí multimorbidity a všech geriatrických syndromů. Odhad počtu obyvatel ČR v roce 2060 předpokládá potřebu dispenzarizovat cca 1,4 milionu seniorů ≥ 80 let. Takový objem nemocných v ambulantní sféře (byť byli v příznivém zdravotním stavu na nějaké chronické medikaci) nemohou zvládnout ani sami internisté, ani geriatři bez zásadního zapojení praktických lékařů. V nemocnicích i terénu by měli fungovat odborníci s odpovídajícím vzděláním z oblasti gerontologie.

Problematika geriatrické multimorbidity se v současnosti dostává do centra pozornosti profesionálů. De facto si musíme v duchu toho upřímně přiznat, že stav našich poznatků o GM a jejich následků ve spojení s procesy stárnutí, akutních nemocí, medikamentózních vlivů a orgánových postižení je základní. Hlubší poznání GM by mělo ovlivnit, a především zlepšit častou bezradnost a bezmocnost některých lékařů ve vztahu k multimorbidním geriatrickým pacientům.

Cíle moderní geriatrie lze shrnout do následujících bodů: 1) zachovat zdraví seniorů co nejdéle; 2) žít kvalitní a nezávislý život (soběstačnost) co nejdéle; 3) minimalizovat období se syndromem terminální geriatrické deteriorace (FTT = failure to thrive).

prof. MUDr. Pavel Weber, CSc.

Klinika interní, geriatrie a praktického

lékařství LF MU a FN Brno