Možnosti nového přístupu k posuzování stupně závislosti pro účely příspěvku na péči u osob starších 65 let

Souhrn

Článek analyzuje vývoj počtu posouzení stupně závislosti žadatelů o příspěvek na péči a posudková kritéria pro posuzování stupně závislosti osob starších 65 let.

Příspěvek na péči je seniorskou dávkou, neboť 75 % všech jeho příjemců, ale také ročně posouzených osob, tvoří senioři. Za sledované období 2012–2020 dochází k postupnému snižování počtu posouzení stupně závislosti u osob nad 65 let. V roce 2020 bylo provedeno o 3,7 % méně posouzení oproti roku 2012. Tento trend lze však pozorovat v případě posouzení osob všech věkových skupin. V této kategorii bylo posouzeno v roce 2020 o 13,3 % osob méně než v roce 2012. Autoři se v článku věnují posudkovým kritériím pro hodnocení stupně závislosti u seniorů, která se neodlišují od kritérií pro celou věkovou skupinu starší 18 let. Stávající posudková kritéria byla nastavena v roce 2012 a parametricky mírně upravena v roce 2016, ovšem bez ohledu na specifika majoritní seniorské příjmové skupiny. Autoři srovnávají posudková kritéria a metodická doporučení pro osoby mladší 18 let a osoby starší 18 let. Doporučují ze skupiny osob starších 18 let vyčlenit osoby starší 65 let a koncipovat posudková kritéria respektující zdravotní a funkční specifika seniorského věku. Další možné řešení vidí v provázání stupně závislosti s rozsahem postižení u nejčastějších indexových onemocnění seniorského věku, jako je např. demence. Zvažují také možnost zcela upustit v takovýchto případech od sociálního šetření. V závěru autoři doporučují koncipovat nová posudková kritéria za spolupráce odborných lékařských společností a lékařské posudkové služby resortu MPSV.

Klíčová slova:

lékařská posudková služba – stupeň závislosti – sociální šetření

Úvod

Dle zákona o sociálních službách je příspěvek na péči určen k přispění na úhradu služeb, potřeb a pomoci, které potřebují osoby s dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem k zabezpečení běžných denních životních aktivit. Zdravotní stav osob a zvládání 10 základních životních potřeb (ZŽP) posuzuje lékař okresní správy sociálního zabezpečení (OSSZ), který hodnotí stupeň závislosti osoby pro účely příspěvku na péči. Základní podmínkou pro posouzení stupně závislosti je prokázání dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu (DNZS). Pro účely zákona o sociálních službách je DNZS definován jako zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy trvá nebo má trvat déle než jeden rok a který omezuje funkční schopnosti nutné pro zvládání základních životních potřeb. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav tak nemusí trvat rok, ale postačuje předpoklad dlouhodobého (ročního) trvání.^(1,2)

Při posouzení stupně závislosti vychází lékař oddělení lékařské posudkové služby (LPS) OSSZ ze zdravotního stavu posuzované osoby doloženého nálezem praktického lékaře, popř. z nálezů jiných odborných lékařů, nálezů poskytovatelů zdravotních služeb lůžkové péče, z výsledku sociálního šetření a zjištění potřeb osoby, popřípadě z výsledků funkčních vyšetření. Posudkový lékař může vycházet také z výsledku vlastního vyšetření osoby.⁽²⁾ Nejvíce jsou mezi žadateli o příspěvek na péči zastoupeni senioři, kteří tvoří 75 % jeho příjemců, jak vyplývá z dostupných údajů Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV).⁽³⁾

Základní životní potřeby

Základní životní potřeby obsahují soubor jednotlivých aktivit, které jsou uvedeny v příloze č. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách.⁽⁴⁾ Mezi 10 základních životních potřeb patří: mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby péče o zdraví, osobní aktivity, péče o domácnost. Základní životní potřeba péče o domácnost se nehodnotí u osob mladších 18 let. U osob od jednoho roku do 18 let se dle zákona o sociálních službách vyžaduje navíc potřeba každodenní mimořádné péče jiné fyzické osoby a u osob starších 18 let je vyžadována potřeba každodenní pomoci, dohledu či péče jiné fyzické osoby. Osoby mladší 18 let jsou považovány za lehce závislé v prvním stupni při nezvládnutí tří základních životních potřeb, za středně těžce závislé ve druhém stupni při nezvládnutí čtyř až pěti ZŽP, za těžce závislé ve třetím stupni při nezvládnutí šesti až sedmi ZŽP a za úplně závislé ve čtvrtém stupni při nezvládnutí osmi až devíti ZŽP. Osoby starší 18 let jsou považovány za lehce závislé v prvním stupni při nezvládnutí tří až čtyř základních životních potřeb, za středně těžce závislé ve druhém stupni při nezvládnutí pěti až šesti ZŽP, za těžce závislé ve třetím stupni při nezvládnutí sedmi až osmi ZŽP a za úplně závislé ve čtvrtém stupni při nezvládnutí devíti až deseti ZŽP. K uznání neschopnosti zvládat základní životní potřebu z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu (DNZS) postačuje prokázání neschopnosti zvládat aspoň jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat ZŽP vymezena v příloze vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů.

Sociální šetření pro účely posouzení stupně závislosti

Dle zákona o sociálních službách provádí pro účely posuzování stupně závislosti sociální šetření krajská pobočka úřadu práce svými pracovníky. Cílem sociálního šetření v rámci řízení o poskytnutí příspěvku na péči je zjištění schopnosti samostatného života osoby v přirozeném sociálním prostředí a jeho výsledkem je vytvoření záznamu ze sociálního šetření. Přirozeným sociálním prostředím se rozumí rodina a domácnost osoby a dále pak místo, kde osoba pracuje, vzdělává se a realizuje běžné sociální aktivity. Pokud osoba žije v zařízení sociálních služeb, provádí se sociální šetření v tomto zařízení.^(1,2,5)

Sociální šetření může provádět příslušná krajská pobočka úřadu práce ale i mimo přirozené sociální prostředí osoby a v průběhu hospitalizace osoby ve zdravotnickém zařízení lůžkové péče, jestliže je této osobě poskytována u jednoho nebo postupně u více poskytovatelů zdravotních služeb následná nebo dlouhodobá lůžková péče pro tutéž nemoc nebo úraz trvající nepřetržitě déle než 60 dnů. Podmínkou je, že tato skutečnost byla oznámena a doložena potvrzením. O provedeném sociálním šetření vyhotovuje sociální pracovník písemný záznam, který na požádání předkládá posuzované osobě. Krajská pobočka úřadu práce zašle poté příslušné okresní správě sociálního zabezpečení žádost o posouzení stupně závislosti osoby a součástí této žádosti je písemný záznam o sociálním šetření a kopie žádosti osoby o příspěvek.⁽²⁾

Doporučená délka sociálního šetření je stanovena vyhláškou č. 332/2013 Sb., o vzoru Standardizovaného záznamu sociálního pracovníka, a to v délce trvání 105–250 minut.⁽⁶⁾

V době pandemie COVID-19 se z důvodu zamezení osobního styku sociálního pracovníka a posuzované osoby změnil postup krajské pobočky úřadu práce při vykonávání sociálního šetření. Sociální pracovníci využívají dotazníkovou formu a dotazník zasílají poštou či předávají žadatelům k žádosti o příspěvek na péči. Dotazník je následně sociálním pracovníkem zpracován do formy sociálního šetření. Dotazníková forma sociálního šetření se využívala i dříve, a to v případě provedení sociálního šetření u osob žijících v cizině.^(7–9)

Výsledky posouzení stupně závislosti za období 2012–2020

Výsledky posouzení stupně závislosti od roku 2012 do roku 2020 u osob starších 18 let i osob nad 18 let pro všechna onemocnění ukazuje tabulka 1.

Z tabulky vyplývá, že od roku 2012 do roku 2020 došlo k poklesu počtu posouzení celkem o 13,3 %. Došlo také ke změně poměrů uznaných stupňů závislosti. V případě prvního stupně závislosti se jedná o pokles o 5,8 %, u druhého stupně jde naopak o nárůst počtu posouzení o 1,8 %, u třetího stupně nárůst o 6,5 % a u čtvrtého stupně nárůst o 4,9 %. Z tabulky rovněž vyplývá, že také dochází k postupnému snižování počtu neuznaných stupňů závislosti, a to v roce 2020 o 7,5, % oproti roku 2012. Průměrný počet neuznaných žádostí tvoří za sledované období 12 %.

Tabulka 2 ukazuje výsledky posuzování stupně závislosti u osob starších 65 let pro všechna onemocnění za období 2012–2020.

Z tabulky vyplývá, že rovněž u osob starších 65 let nedochází k nárůstu počtu posouzení stupně závislosti v letech 2012–2020. Naopak s mírnými nesignifikantními výkyvy v letech 2018 a 2019, kdy dochází k nárůstu počtu posouzení oproti roku 2012, v roce 2018 o 5786 případů a v roce 2019 o 906 případů, pozorujeme trvalý pokles počtu posouzení. V roce 2020 bylo posouzeno o 3,7 % osob starších 65 let méně oproti roku 2012. Větší rozdíly v počtu posouzení jsme zaznamenali u jednotlivých přiznaných stupňů závislosti.

U prvního stupně vidíme pokles o 7,2 % v roce 2020 oproti roku 2012. Další pokles vidíme v počtu neuznaných stupňů závislosti, a to o 7 % v roce 2020 oproti roku 2012. Z tabulky dále vyplývá, že se za sledované období zvýšil počet uznaných stupňů závislosti, a to u druhého stupně o 1 %, u třetího stupně o 7,3 % a u čtvrtého stupně o 5,9 %. Největší procento ze všech přiznaných stupňů závislosti představuje v jednotlivých sledovaných letech druhý stupeň závislosti. Tabulka 3 ukazuje výsledky posouzení stupně závislosti osob nad 65 let s onemocněním demence (F00–F09).

Onemocnění demencí u osob starších 65 let tvoří v průměru 11,8 % z celkového počtu posouzení stupně závislosti v této věkové skupině. Za sledované období dochází k trvalému poklesu počtu posouzení ve srovnání s rokem 2012. Průměrně bylo posouzeno pro hlavní diagnózu demence v letech 2012–2020 každý rok 12 085 osob a stupeň závislosti nebyl průměrně uznán u 2,3 % posouzených. U posouzení osob s demencí došlo v průběhu let 2012–2020 k poklesu počtu uznaných stupňů závislosti jedna o 3,2 %, dvě o 3,1 % a tři o 2,8 %. Naopak významný nárůst počtu posouzení o 10,5 % je u čtvrtého stupně. Čtvrtý stupeň závislosti je přiznaný v průměru ve 40 % posouzení. Počet neuznaných žádostí se v jednotlivých letech pohybuje mezi 1,8–3,2 %.

Metodika posuzování stupně závislosti osob do 18 let věku

Při posuzování stupně závislosti osob do 18 let věku se přihlíží k úrovni jejich biopsychosociálního vývoje. Vývoj dítěte je rozčleněn pro posudkové účely do několika etap.

První etapa je od jednoho roku do dvou let, druhá od dvou do tří let, dále od tří do čtyř let, od čtyř do pěti let, od šesti do sedmi let a poslední etapa je 7 let a více. Ve shodném členění jsou připraveny i dotazníky pro sociální šetření. Při posuzování stupně závislosti osob do 18 let věku s metabolickými poruchami, jako je diabetes mellitus 1. typu, celiakie, fenylketonurie apod., se v hodnocení schopnosti zvládat jednotlivé základní životní potřeby a posuzování potřeby mimořádné péče klade důraz na následující principy posuzování u stravování, péče o zdraví a osobní aktivity. Další doporučení se týká posuzování stupně závislosti osob do 18 let trpících cystickou fibrózou. Potřeba každodenní mimořádné péče bývá u dětí s cystickou fibrózou zejména v oblastech: péče o zdraví, stravování, mobilita, osobní aktivity a výkon fyziologické potřeby. Dále je třeba v individuálních případech zvážit potřebu mimořádné péče v oblasti tělesná hygiena, oblékání a obouvání, komunikace. V případě dětí s velmi těžkým průběhem cystické fibrózy, časnými a těžkými komplikacemi vedoucími ke snížení kvality života, může vzniknout potřeba mimořádné péče i v dalších ZŽP a dojít i k uznání stupně závislosti III a IV (např. u dětí s těžkou dechovou nedostatečností, dětí indikovaných k transplantaci plic aj.).⁽¹⁰⁾

Metodická doporučení se však zaměřují i na osoby starší 18 let trpící cystickou fibrózou. Uvádí, že v případě těžké dechové nedostatečnosti nebo u stavů před transplantací plic nebo preterminálních a terminálních stavů závislost dosahuje stupně III až IV.

Metodická doporučení se věnují také posuzování stupně závislosti u osob mladších a starších 18 let s onkologickým onemocněním.^(11,12)

Metodika posuzování stupně závislosti u osob starších 65 let

Zvláštnosti posuzování stupně závislosti u seniorů zmiňuje metodické doporučení, které uvádí syndrom geriatrické křehkosti (frailty) jako jednu z nejčastějších příčin disability a potřeby podpůrných služeb léčebně-terapeutických center ve stáří.

Doporučuje lékařům OSSZ, aby při posuzování zdravotního stavu a stupně závislosti u seniorů kromě standardních pravidel posuzování dbali také na respektování individuality pacienta i s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti. Při stanovení stupně závislosti na pomoci jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb u polymorbidních seniorů, u kterých došlo k takové poruše zdraví, že nelze předpokládat významné zlepšení funkčních schopností, lze konstatovat DNZS velmi brzy, tj. není třeba vyčkávat, zda nastane „určité ustálení zdravotního stavu“. Jako příklad je zde uvedena těžká CMP s rozsáhlým CT nálezem na mozku a s apalickým syndromem trvajícím nejméně měsíc nebo stavy po amputacích, kdy vzhledem k věku nelze očekávat zlepšení zvládání jednotlivých základních životních potřeb ani po intenzivních rehabilitacích.⁽¹⁰⁾

Diskuse

Ze zjištěných výsledků o počtu posuzování stupně závislosti za sledovaných 9 let vyplývá, že dochází ke snižování počtu posouzení u všech věkových kategorií. Osoby starší 65 let tvoří 75 % z celkového počtu posouzených osob, z toho 11,8 % představují onemocnění demencí. Od roku 2012 do roku 2020 pozorujeme pozvolný pokles počtu posouzení stupně závislosti pro účely příspěvku na péči ve skupině osob starších 65 let a rovněž u osob s demencí v této věkové skupině. Posudkové zásady a principy pro hodnocení stupně závislosti byly v roce 2012 nastaveny na hodnocení schopnosti zvládat 10 základních životních potřeb. Hodnotil se funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost osoby tyto potřeby zvládat. Funkční schopnosti se hodnotily s využíváním běžně dostupných pomůcek a předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti nebo s využitím zdravotnického prostředku. V roce 2016 došlo ke zpřesnění a rozšíření aktivit v některých z deseti základních životních potřeb. Očekávalo se, že změkčení kritérií dané doplněním a rozšířením aktivit základních životních potřeb přinese pozitivní dopad především na seniory a dojde ke zvýšení počtu žadatelů o příspěvek na péči.^(13,14)

Zvýšení počtu žádostí seniorů o příspěvek na péči se očekávalo i s přihlédnutím k demografické situaci a stárnutí obyvatel. Pro účely dávek sociálního zabezpečení se považuje za seniora osoba starší 65 let. Demografické projekce Českého statistického úřadu, které vycházejí ze sčítání lidu v roce 2011, uvádějí, že v průběhu první poloviny 21. století se podle všech variant demografického vývoje zastoupení 65- a víceletých osob zhruba zdvojnásobí z dnešní jedné šestiny na jednu třetinu. Jejich počet by měl kulminovat na konci 50. let ve střední variantě na úrovni 3,2 mil. osob oproti současným 1,8 mil. I když bude v dalším období seniorů ubývat, na konci století by jich přesto mělo žít výrazně více než dnes. Věková kategorie seniorů tak bude jedinou částí populace, která početně poroste. Stárnutí populace je třeba brát jako neodvratitelný proces. Příspěvek na péči byl koncipován v roce 2012 jako seniorská dávka a představuje jednu z možností, jak finančně podpořit soběstačnost seniorů a zlepšit kvalitu jejich života v přirozeném sociálním prostředí jejich domova, ale následně i v pobytových zařízeních sociálních služeb.⁽¹⁵⁾ Weber hovoří o seniorizaci společnosti a geriatrizaci medicíny.⁽¹⁶⁾

Posudková kritéria však byla koncipována obecně pro všechny věkové skupiny, pouze s výjimkou desáté základní životní potřeby, péče o domácnost, která se nehodnotí u osob do 18 let věku.⁽¹⁷⁾ U osob od jednoho roku do sedmi let se také dle platné metodiky přihlíží kromě potřeby mimořádné péče rovněž k úrovni jejich biopsychosociálního vývoje. V případě metabolických poruch, jako je např. diabetes mellitus 1. typu, celiakie, fenylketonurie, a dále onemocnění cystickou fibrózou či onkologických onemocnění obecně vidíme odklon stávajících metodických doporučení od principů posuzování funkčního postižení a příklon k posuzování dle indexových chorob. Nezbytnou součástí podkladů pro posouzení stupně závislosti lékařem České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ) je výsledek sociálního šetření. Sociální pracovník provádějící sociální šetření však není oprávněn získat informace o zdravotním stavu posuzované osoby, pokud mu je sama osoba nesdělí. Rovněž není a ani nemůže být obeznámen s metodickými doporučeními pro lékaře posudkové služby. Výsledky sociálního šetření se tak nemusí shodovat s postupem doporučeným posudkovým lékařům jejich metodikami. Při sociálním šetření by měl pracovník krajské pobočky úřadu práce dle instrukce o postupu sociálního šetření v rámci řízení příspěvku na péči podle zákona o sociálních službách vyhotovit záznam ze sociálního šetření, který obsahuje informace o potřebné podpoře a popis situace žadatele v sedmibodové struktuře, tj. péče o vlastní osobu, výdělečná činnost / školní povinnosti, rodinné vztahy, sociální vztahový rámec (mimo rodinu), domácnost, prostředí, která obsahově zahrnuje celou oblast deseti základních životních potřeb, kterou posuzuje lékař ČSSZ. Situace se navíc zkomplikovala v době nouzového stavu za koronavirové pandemie, kdy sociální pracovníci získávají informace v rámci sociálního šetření u žadatele o příspěvek na péči písemnou formou pomocí dotazníku, aby se omezil osobní kontakt. Sociální pracovník pak zpracovává získané informace do podoby sociálního šetření. Jde o obdobu postupu při provádění sociálního šetření u žadatelů o příspěvek na péči, kteří pobývají v zahraničí. Domníváme se, že provádění sociálního šetření u vybraných onemocnění u osob do 18 let postrádá své opodstatnění v případě, že metodická doporučení pro lékaře již predikují výsledek posouzení. Navíc v době již více než rok trvajícího používání dotazníkového formuláře, které nahrazuje sociální šetření.

U seniorů je situace ještě složitější z důvodu přítomnosti časté polymorbidity, což uvádí i metodické doporučení. Jak uvádí Holmerová, příspěvek na péči přinesl výrazné zlepšení v péči o lidi s omezenou soběstačností, ale v procesu přiznávání příspěvku existují různé bariéry, které činí proces byrokratickým, zdlouhavým a nepružným.⁽⁵⁾ Ještě složitější je proces řízení o příspěvku na péči u osob trpících demencí či jinou kognitivní poruchou, která nemusí být zapříčiněna demencí.⁽¹⁸⁾ V roce 2019 žilo podle dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) v Česku asi 102 tisíc lidí s demencí, z nichž 62 tisíc lidí mělo diagnostikovanou přímo Alzheimerovu nemoc. Na 100 000 obyvatel tak připadalo 582 osob s tímto onemocněním, což je 0,6 % populace. Podle predikcí České alzheimerovské společnosti bude v ČR v roce 2050 asi 280 000 osob s demencí, což bude představovat velkou zátěž nejen pro zdravotní, ale především pro sociální systém. Dle Alzheimer Europe Reports z roku 2019 má žít v roce 2050 v Evropě 18 846 286 osob s demencí.^(19,20)

V případě odklonu od funkčního posuzování zdravotního stavu pro účely příspěvku na péči by si onemocnění demencí z důvodu jejich stálého nárůstu v populaci jistě zasloužila samostatné ohodnocení odpovídajícím stupněm závislosti. U osob s demencí se také dle posudkové praxe ukazuje rozporuplnost výsledků sociálního šetření s odbornými lékařskými nálezy, neboť sociální pracovník není informován o závažnosti kognitivní poruchy, kterou žadatel trpí. I z tohoto důvodu by u osob trpících demencí bylo vhodné upustit od sociálního šetření. Potřeba sociálního šetření by se mohla přehodnotit i u osob po cévních mozkových příhodách. Metodika zmiňuje pouze možné stanovení stupně závislosti již v prvopočátku zdravotní poruchy. K posouzení neurologického postižení po CMP se využívá vícero hodnotících škál, např. Barthel Index, NIHSS (The National Institute of Health Stroke Scale) či Modified Rankin Scale (mRS). Výsledky některé z těchto škál, které jsou orientovány na soběstačnost a kvalitu života (např. mRS), by se mohly propojit s určitým stupněm závislosti. Také např. pro osoby trpící sarkopenií by měl být zvolen specifický posudkový přístup.⁽²¹⁾ Odborné lékařské společnosti by jistě definovaly další indexové choroby, u nichž by bylo možné propojit stupeň závislosti s tíží postižení. Metodická doporučení pro posuzování stupně závislosti seniorů jsou velice obecně definována. Geriatrická křehkost, která je v metodice zmiňována, má jistě negativní dopad na soběstačnost a možnosti péče o vlastní osobu, také na úrazy, pády a hospitalizaci, ale není popisována v lékařských odborných nálezech. Posudkový lékař tedy nemůže zjistit geriatrickou křehkost u posuzované osoby nejen proto, že se s posuzovaným nesetká osobně, pokud si o osobní přítomnost na jednání posuzovaná osoba nepožádá, ale nemá ani odborné nálezy, které by geriatrickou křehkost uváděly. I proto je v metodickém pokynu uváděné zohlednění geriatrické křehkosti při posuzování seniorů značně diskutabilní.

Senioři tvoří tři čtvrtiny všech příjemců příspěvku na péči, a přitom nastavená posudková kritéria neodpovídají potřebám posouzení závislosti a soběstačnosti starších osob. Jaké jsou tedy možné přístupy k posuzování stupně závislosti osob nad 65 let věku? Považujeme za zásadní, aby posudková kritéria byla nastavena s respektem k fyziologii stárnutí a stáří, běžným a nejčastějším onemocněním seniorského věku a kvalitě života každého seniora. U osob mladších 18 let pozorujeme první průlom do principu funkčního posuzování. V případě pokračování tohoto trendu i při posuzování seniorů na základě indexových chorob vidíme jako jedinou možnost spolupráci s odbornými lékařskými společnostmi při přípravě nových kritérií. Ostatně již nyní je pro stanovení stupně závislosti nutné, aby posudkový lékař určil onemocnění, které má největší dopad na dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a které je také uváděno v posudkovém závěru na prvním místě při výčtu onemocnění, jimiž posuzovaná osoba trpí.

Závěr

Výsledky o vývoji posuzování stupně závislosti dokládají, že počet všech případů posouzení za sledované devítileté období klesl o 13,3 %. Průměrný počet posouzení byl 143 557.

Počet případů posouzení stupně závislosti osob starších 65 let se prakticky nemění, průměrně je posouzeno 102 308 osob ročně. Počet posouzení osob s demencí je průměrně 12 085. Posudková kritéria pro posuzování stupně závislosti pro účely příspěvku na péči u seniorů jsou shodná s posudkovými kritérii pro všechny osoby starší 18 let. Zdravotní specifika stáří nejsou ve stávajících legislativních posudkových kritériích zohledněna. Nejsou ani blíže specifikována v platných metodických doporučeních k činnosti lékařské posudkové služby, která vydává ČSSZ či MPSV. Metodické pokyny se spíše zaměřují na posuzování osob mladších 18 let. Podrobně upravují posudkové postupy u konkrétních diagnóz, jako je např. diabetes mellitus 1. typu, celiakie nebo fenylketonurie. Možnosti nového přístupu k posuzování stupně závislosti pro účely příspěvku na péči u osob starších 65 let vidíme v nastavení nových posudkových kritérií, která budou respektovat možnosti soběstačnosti, sebepéče a kvality života seniorů. V případě příklonu posuzování dle indexových chorob by bylo vhodné podrobněji rozpracovat nejčastější onemocnění seniorského věku. Jako příklad můžeme uvést demence, u kterých by bylo vhodné jednotlivé stupně postižení demencí propojit vždy s určitým stupněm závislosti. V případě kognitivních poruch by bylo také namístě zvážit upuštění od sociálního šetření, zvláště když pracovník krajské pobočky úřadu práce provádějící sociální šetření nesmí být obeznámen se zdravotním stavem žadatele o příspěvek na péči. V současné době koronavirové pandemie, kdy je sociální šetření prováděno dotazníkovým šetřením, se otázka zachování jeho formy jako součásti procesu řízení o příspěvku na péči jeví jako aktuální.

Podle současných poznatků není seniorům jakožto majoritní skupině příjemců příspěvku na péči věnována dostatečná posudková pozornost. Příprava nových posudkových kritérií pro tuto věkovou skupinu by měla být společným cílem všech odborných lékařských společností a orgánů státní správy.

doc. MUDr. Libuše Čeledová, Ph.D.

Ústav sociálního a posudkového lékařství

Lékařská fakulta v Plzni Univerzity Karlovy

alej Svobody 31, Plzeň

e-mail: libuse.celedova@lfp.cuni.cz