Životní jubileum Iva Bureše

Životopis primáře MUDr. Iva Bureše se nepíše příliš snadno, protože jubilant nepatří k těm, kteří by sepisovali své zásluhy a měli je pro potenciální životopisce připravené a nablyštěné. Údaje, které nám poskytl, byly opravdu stručné a skromné. Nezbývalo nám tedy než zapátrat v paměti a nedávné historii naší společnosti.

MUDr. Ivo Bureš vystudoval Lékařskou fakultu UK v Hradci Králové a celý svůj pracovní život zasvětil práci v pardubické nemocnici. Neomezil se přitom ve své působnosti pouze na jedno pracoviště. Pracoval nejprve jako samostatný lékař na interním oddělení a postupně získal první i druhou atestaci z oboru vnitřního lékařství. V rámci práce na interním oddělení si velmi všímal specifické problematiky geriatrických pacientů a začal se jí podrobněji a komplexněji zabývat. Později proto absolvoval ještě atestaci v oboru geriatrie.

Počátkem devadesátých let založil Geriatrické centrum, které bylo v areálu pardubické nemocnice, ale svou činností v oboru gerontologie a geriatrie přesahovalo její význam, bylo samostatnou jednotkou a prim. Bureš působil také jako její ředitel. Geriatrické centrum prosperovalo jak po stránce odborné, tak po stránce ekonomické a stalo se jedním z modelových pracovišť geriatrie v České republice – ukázkou, že má smysl kultivovat akutní a následnou geriatrickou péči v nemocničním prostředí a propojovat ji s dalšími návaznými službami zejména v domácím prostředí pacientů. Tomu sloužila návštěvní služba a domácí péče, které byly součástí činnosti Geriatrického centra a úzce na ně navazovaly.

Přestože se Geriatrické centrum později vrátilo zpět do svazku pardubické nemocnice, nyní Krajské nemocnice Pardubice a. s., jedná se stále o vzorovou a svým způsobem unikátní jednotku, která je důležitou základnou nejen pro pěstování akutní a následné geriatrické péče v rámci krajské nemocnice, ale také oddělením, kde se vzdělávají lékaři, sestry i další pracovníci v geriatrii a gerontologii. MUDr. Bureš vytvořil tým, v němž spolupracují kvalifikovaní geriatři s odborníky ostatních oborů, sestrami, fyzioterapeuty a dalšími. Jeho odborné a lidské renomé dosvědčuje i skutečnost, že již po mnoho let působí jako člen různých komisí České lékařské komory, naposledy jako předseda revizní komise Okresního sdružení ČLK.

Primář Bureš se intenzivně angažoval v Asociaci malých a středních nemocnic (později Asociace českých a moravských nemocnic), kde spolu s primářem Jaroslavem Přehnalem (pozdějším předsedou nejen této asociace, ale také České gerontologické a geriatrické společnosti) založili sekci geriatrické péče, která se stala důležitou platformou pro další vyjednávání a rozvoj služeb v této oblasti. Od roku 1994 je členem výboru naší společnosti. Po celou dobu se velmi aktivně podílí na činnosti výboru společnosti, patří k těm členům výboru, kteří vždy prosazovali a stále prosazují moderní zásady v péči o geriatrické pacienty a její humanizaci, což není vždy jednoduché. Patří také k těm, kteří prosazují dobrou praxi, a to zejména na svém pracovišti. Pochopil totiž, že pro rozvoj geriatrické péče je klíčově důležité, aby měla kvalitní zázemí a využívala příkladů dobré praxe, které stojí za následování. Ivo Bureš je skvělým, obětavým lékařem a stále se vzdělávajícím klinikem, jenž neváhá na svém pracovišti, se svými spolupracovníky a pacienty trávit v zájmu věci daleko více času, než mu ukládá pracovní doba.

Primář Bureš je dlouholetým členem České lékařské společnosti, od roku 1978 členem České internistické společnosti a od roku 1988 členem České gerontologické a geriatrické společnosti.

Po mnoho let se zabývá problematikou chronických ran, oborem, který byl po dlouhou dobu považován za obor sesterský a ze strany lékařů často významně podceňovaný. Tento odborný i organizační zájem o danou problematiku dovedl primáře Bureše až k založení České společnosti pro léčbu rány, jejímž je v současné době předsedou. Této společnosti a primáři Burešovi a dalším spolupracovníkům se tak podařilo vytvořit odbornou platformu pro tuto důležitou problematiku. Jim patří zásluha i za tradici velmi úspěšných tematických konferencí, které se konají vždy počátkem roku v Pardubicích a přinášejí mnoho nových informací o léčbě ran. Konference je našimi spolupracovníky vždy velmi oceňována jak po odborné, tak po organizační a společenské stránce.

I přes výše uvedený bohatý odborný životní program si primář Bureš dovede najít čas pro to, co považuje za důležité – pro svou rodinu, přátele, kolegy a spolupracovníky, ale také pro pedagogickou činnost. Od roku 1997 externě vyučuje předmět gerontologie na Vyšší odborné škole sociálně právní v Pardubicích, spolupracuje s NCO NZO v Brně, kde přednáší zejména problematiku chronických ran, a od roku 2002 spolupracuje také s Fakultou zdravotnických studií Univerzity Pardubice, kde učí gerontologii a geriatrii, přičemž umožňuje studentům absolvovat praxi na svém pracovišti, vede diplomové práce a podílí se na akademické činnosti této fakulty.

S manželkou vychovali dceru a syna a nyní se společně těší z vnoučat. Jsou obklopeni mnoha přáteli a málokdo ví, že primář Bureš patří i mezi skvělé tanečníky, milovníky dobré hudby a samozřejmě i společnosti. Obdivuhodné jsou i jeho znalosti české historie, kterými při svých cestách po vlasti uvádí do rozpaků i místní. Rád jezdí na kole, a to i do práce, skoro za každého počasí.

Své šedesátiny primář Bureš již oslavil, a to stylově, jako kapitán parníku Arnošt z Pardubic. Parník vyplul jednoho letošního krásného večera z Pardubic směrem Kunětice, překonal tedy i výškový rozdíl jedné komory a po celou dobu plavby z něj byl výhled na Kunětickou horu. Posádku a pasažéry tvořili současní i bývalí spolupracovníci z Geriatrického centra a další spolupracovníci a přátelé. Měli jsme tu čest a radost být s nimi. Plavba to byla trochu hlučnější, protože skoro po celou dobu hrála na horní palubě kapela a její zvuk se v klidných zákoutích polabské krajiny dosti rozléhal, snad jen kromě chvíle, kdy se v improvizovaném kinosále v podpalubí promítal „rodinně“ dokumentární film o Geriatrickém centru Pardubice, primáři Burešovi a přátelích jeho i Centra. Byla to opravdu krásná plavba.

Milý Ivo, k Tvému jubileu Ti přejeme vše dobré v celém životě, který moudře dělíš mezi to, co považuješ za důležité. Jsme velmi rádi, že tam také zahrnuješ českou geriatrii a naši společnost. Děkujeme za to. Vážíme si mnohaleté spolupráce s Tebou a těšíme se na další.

Ad multos annos jménem ČGGS a jejího výboru.

Iva Holmerová a Božena Jurašková