Zemřela docentka MUDr. Helena Zavázalová, CSc.

Docentka Zavázalová pracovala v Ústavu sociálního lékařství Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni již od promoce. Od počátku se projevily její pedagogické a vědecké schopnosti, snaha celoživotně se vzdělávat a být v kontaktu s praxí a veřejností. Tématem její kandidátské práce byla incidence invalidity a její příčiny u pracovníků Škodových závodů. Pak se začala intenzivně zajímat o zdravotně sociální problematiku osob vyššího věku.

Data z Ústavu sociálního lékařství jsou uznávána odborníky v oborech gerontologie a geriatrie jako jedinečná v republice a jsou na konferencích často citována. Informují o životě osob vyššího věku a jejich problémech a jsou využívána pro praxi a zabezpečení péče o seniory.

V roce 1988 byla jmenována docentkou. Snažila se stále udržovat kontakt s praktickou medicínou. Složila specializační zkoušku z interny a také ze všeobecného lékařství.

Starší pracovníci si jistě vzpomenou na dobu, kdy byla závodní lékařkou pracovníků lékařské fakulty. Byla empatická, ochotná naslouchat problémům pacientů, studentů i spolupracovníků. Pracovala také jako posudková lékařka a v komisi, která řešila etické problémy ve zdravotnictví. Všechny tyto pracovní aktivity rozvíjely její schopnosti pedagogické a vědecké, zasloužila se o prestiž ústavu v rámci oboru sociální lékařství a veřejné zdravotnictví v republice i v zahraničí.

Od roku 1990 byla vedoucí Ústavu sociálního lékařství. Díky celoživotnímu vzdělávání uměla hodnotit zdraví a nemoc z celostního pohledu zkušeného lékaře a s ohledem na sociální podmínky. Celostnímu pohledu na nemocného člověka učila také studenty. Snažila se stále o propojení činností ústavu s medicínskou a sociální praxí a životem v regionu. Zasloužila se o rozvoj spolupráce se zařízeními a institucemi ze zdravotnictví i v sociální péči.

Docentka Zavázalová byla dobrá organizátorka, spravedlivá vedoucí a vysloveně týmový pracovník. Ráda předávala zkušenosti a znalosti studentům i kolegům.

Díky dlouhému období, kdy pracovala ve funkci proděkanky pro výuku LF, si ještě více osvojila práci se studenty i mimo výuku sociálního lékařství. Studenti k ní měli velkou důvěru. Často ji žádali o radu v obtížných osobních, studijních i jiných tíživých životních situacích. V roce 1993 bylo z její iniciativy založeno Středisko služeb pro studenty, kde mohou studenti získat informace a pomoc. Byla dlouholetou členkou vědecké rady fakulty. Do roku 2007 pracovala dlouhodobě jako aktivní členka akademického senátu fakulty.

Docentka Zavázalová byla a zůstane celostátně uznávanou a respektovanou odbornicí v gerontologii a také v sociálním lékařství. Pracovala v redakčních radách odborných časopisů a komisích, byla členkou vědecké rady Jihočeské univerzity, členkou výborů odborných společností.

Ústav sociálního lékařství LF UK v Plzni má jako jeden z mála v republice akreditaci doktorandského studia v našem oboru, což je hlavně její zásluha. Vychovala devět doktorandů, většinou orientovaných tématem doktorandské práce na péči o osoby vyššího věku. Byla zakládající členkou občanského sdružení Soužití 2000, jehož cílem je pomáhat zlepšit kvalitu života osob vyššího věku v domácím prostředí a v instituci v městě Plzni.

Docentka Zavázalová vedla Univerzitu třetího věku, založila pro absolventy Akademii třetího věku a Klub aktivního stáří na LF v Plzni. Každoročně publikovala v odborném tisku, byla hlavním iniciátorem a autorem skript a učebních textů pro studenty z oboru. Byla řešitelkou mnoha grantů, které pomohly zejména k inovaci výuky, zlepšení vybavení pracoviště, rozvoji a podpoře U3V a poradenství. Pod jejím vedením pracovali studenti v rámci studentské vědecké činnosti, pomáhají v rámci pečovatelské služby starým lidem v domácnostech jako dobrovolníci.

Také tradiční Plzeňské postgraduální dny ČLS JEP byly pořádány pod záštitou ústavu za organizačního vedení a zabezpečení docentkou Zavázalovou.

Většina pracovníků fakulty paní docentku znala a vážila si její přímosti, upřímnosti a přátelského chování. Nezkazila žádnou legraci, uměla naslouchat a měla snahu chápat problémy druhých a pomoci jim je řešit. Za 40 let své pedagogické činnosti pomohla mnoha studentům projít úskalími studia a zdárně vyřešit problémy osobní a studijní. Věříme, že mnoho z nich rádo vzpomíná na studentské časy strávené na fakultě i v Šafránkově pavilonu na koleji. Často už čekali na chodbě nebo na schodech, až přijde do práce a pomůže, poradí se studijními nebo osobními problémy nebo i utěší po neúspěchu u zkoušky.

My, její spolupracovníci, jsme si velmi vážili klidné a přátelské atmosféry na našem pracovišti, kterou uměla vytvořit. Věděli jsme, že je ochotna předávat informace a nevystupuje z pozice nekompromisního šéfa, ale snaží se o nastolení důvěry, týmové práce a spolupráce ve věcech studijních i vědecko-výzkumných. Byla nám příkladem v zapojení do práce na fakultě i mimo ni, ale i v osobním životě.

Paní docentce patří velké poděkování za její celoživotní aktivity. Bude chybět mnoha lidem, kteří ji měli rádi.

výbor České gerontologické a geriatrické společnosti ČLS JEP

spolupracovníci z Ústavu sociálního lékařstvíLF UK Plzeň