Zlepšení diagnostického přístupu použitím rekombinantních antigenů v detekci intratekální produkce protilátek IgM/IgG u dětí s lymeskou neuroboreliózou

English version

Autoři: L. Krbková ¹; J. Bednářová ²; Z. Čermáková ³
Působiště autorů: Department of Children’s Infectious Diseases, University Hospital, Brno, Faculty of Medicine, Masaryk University, Brno, Czech Republic ¹; Department of Clinical Microbiology, University Hospital, Brno, Czech Republic ²; Department of Clinical Biochemistry, University Hospital, Brno, Department of Laboratory Methods, Faculty of Medicine, Masaryk University, Brno, Czech Republic ³
Vyšlo v časopise: Epidemiol. Mikrobiol. Imunol. 65, 2016, č. 2, s. 112-117
Kategorie: Původní práce

Souhrn

Cíl:
Záměrem studie bylo vyhodnocení testu 3. generace EIA Borrelia recombinant IgM and IgG (TestLine, Brno, ČR) v séru a mozkomíšním moku (mm) dětí s lymeskou neuroborreliózou (LNB).

Metodika:
Ke srovnání byly využity 3 testy: celobuněčná EIA z Borrelia garinii (EIA 1) byla srovnána s EIA testem využívajícím rekombinantní antigeny (EIA 2) a imunoblot. Celkem bylo vyšetřeno 364 vzorků sér a mm. V první skupině dětí s LNB bylo vyhodnoceno 86 párových vzorků sér a mm. Druhou skupinu tvořilo 36 dětí s pravděpodobnou LNB. Jako kontroly byly využity vzorky 66 dětí s neuroinfekcí neborreliové etiologie.

Výsledky:
V první skupině dětí s prokázanou LNB, EIA 2 vykazovala více pozitivních výsledků v séru ve třídě IgG protilátek ((p = 0.006; OR = 7,5), stejně jako v mm (p < 0,001; OR = 4,5). V pozitivních výsledcích ve třídě IgM v séru nebyl statisticky významný rozdíl mezi EIA 1 a EIA 2 (p = 0,54; OR = 0,71). V mm dětí s LNB bylo pomocí EIA 2 stanoveno signifikantně méně pozitivních vzorků ve třídě IgM (p = 0,001; OR = 0,06). Protilátkový index IgG (AI) vyhodnocený oběma metodami vykazoval obdobné výsledky (p = 0,646; OR = 1,38). Obě metody jsou srovnatelné, ale AI IgM stanovené pomocí EIA 2 prokázalo signifikantně méně pozitivních výsledků (p < 0,001; OR = 0,04). Ve skupině dětí s pravděpodobnou LNB a v kontrolní skupině nebyly rozdíly v detekci pozitivních IgM/IgG protilátek v séru a mm statisticky významné.

Závěr:
EIA 2 vykazovala více pozitivních výsledků než EIA 1 a než imunoblot v detekci pozitivních protilátek v séru a mm. Ve skupině dětí s prokázanou LNB nebyl mezi oběma metodami rozdíl ve výpočtu protilátkového indexu IgG. Po srovnání IgG a IgM protilátkových indexů počítaných z výsledků obou metod byla citlivost EIA 2 pro IgG 68 % a 26 % pro IgM. Pro oba testy je specificita 100 %.

KLÍČOVÁ SLOVA:
lymeská neuroborrelióza – rekombinantní antigeny – specifický protilátkový index proti borreliím – sérodiagnostika

Zdroje

1. Stanek G, Fingerle V, Hunfeld K-P, et al. Lyme borreliosis: Clinical case definitions for diagnosis and management in Europe. Clin Microbiol Infect, 2010;17:69–79.

2. Mygland A, Ljostad U, Fingerle V, et al. EFNS guidelines on the diagnosis and management of European Lyme neuroborreliosis. Eur J Neurol, 2010;17:8–16.

3. Marques AR, Stock F, Gill V. Evaluation of a new culture medium for Borrelia burgdorferi. J Clin Microbiol, 2000;38:4239–4241.

4. Pícha D, Moravcová L, Žďárský E, et al. PCR in Lyme neuroborreliosis: a prospective study. Acta Neurol Scand, 2005;112:287–292.

5. Aguero-Rosenfeld ME, Wang G, Schwarz I, et al. Diagnosis of Lyme borreliosis. Clin Microbiol Rev, 2005;18:484–509.

6. Pachner AR, Dail D, Li L, et al. Humoral immunne response associated with Lyme borreliosis in nonhuman primates: analysis by immunoblotting and enzyme-linked immunosorbent assay with sonicates or recombinant proteins. Clin Diagn Lab Immunol, 2002; 9:1348–1355.

7. Zhang JR, Hardham JM, Barbour AG, et al. Antigenic variation in Lyme disease borreliae by promiscuous recombination of VMP-like sequence cassettes. Cell, 1997;89:275–285.

8. Liang FT, Philipp MT. Analysis of antibody response to invariable region of VlsE, the variable surface antigen of Borrelia burgdorferi. Infect Immun, 1999;67:6702–6706.

9. Liang FT, Steere AC, Marques AR, et al. Sensitive and specific serodiagnosis of Lyme disease by enzyme-linked immunosorbent assay with a peptide based on an immunodominant conserved region of Borrelia burgdorferi VlsE. J Clin Microbiol, 1999;37:3990–3996.

10. Peltomaa M, McHugh G, Steere AC. The VlsE (IR6) peptide ELISA in the serodiagnosis of Lyme facial paralysis. Otol Neurotol, 2004;25:838–841.

11. Skogman BH, Croner S, Forsberg P, et al. Improved laboratory diagnostics of Lyme neuroborreliosis in children by detection of antibodies to new antigens in cerebrospinal fluid. Pediatr Infect Dis J, 2008;27:605–612.

12. Reiber H, Peter JB. Cerebrospinal fluid analysis: disease-related data patterns and evaluation programs. J Neurol Sci, 2001;184:101–122.

13. Panelius J, Lahdenne P, Saxén H, et al. Diagnosis of Lyme neuroborreliosis with antibodies to recombinant proteins DbpA, BBK32, and OspC, and VlsE IR6 peptide. J Neurol, 2003;250:1318–1327.

14. Heikkilä T, Saxen H, Seppälä I, et al. New antigens for serological diagnosis of neuroborreliosis in children. Pediatr Infect Dis J, 2005;24:709–712.

15. Schulte-Spechtel U, Lehnert G, Liegl G, et al. Significant improvement of the recombinant Borrelia-specific immunoglobulin G immunoblot test by addition of VlsE and DbpA homologue derived from Borrelia garinii for diagnosis of early neuroborreliosis. J Clin Microbiol, 2005;41:1299–1303.

16. Stanek G, Lusa L, Ogrinc K, et al. Intrathecally produced IgG and IgM antibodies to recombinant VlsE, VlsE peptide, recombinant OspC and whole cell extracts in the diagnosis of Lyme neuroborreliosis. Med Microbiol Immunol, 2014;203:125–132.

17. Henningsson AJ, Christiansson M, Tjernberg I, Löfgren S, Matussek A. Laboratory diagnosis of Lyme neuroborreliosis: a comparison of free CSF anti-Borrelia antibody assay. Eur J Clin Microbiol Infect Dis, 2014;33(5):797–803.

18. Cerar T, Ogrinc K, Strle F, et al. Humoral immune responses in patients with Lyme neuroborreliosis. Clin Vaccine Immunol, 2010;17:645–650.