Diagnostika virových hepatitid v kostce – zorientujte se (nejen) v sérologii

Příznaky hepatitid

Na základě anamnézy a fyzikálního vyšetření, doplněného případně i laboratorními výsledky, by praktický lékař měl být schopen vyslovit podezření na hepatitidu a tuto vyloučit či potvrdit, než pacienta případně odešle na specializované pracoviště. V našich podmínkách jsou nejčastější hepatitida A, B a C. Akutní infekce těmito viry se projevují následujícími symptomy:

• nauzea, zvracení, anorexie;
• bolest břicha;
• výrazná únava;
• žloutenka.

V anamnéze se vyplatí pátrat po dietních chybách či pobytu ve zhoršených hygienických podmínkách (hepatitida A), drogové závislosti, kontaktu s krví či nesterilním zdravotnickým materiálem (B i C) nebo náhodném nechráněném sexuálním styku (zejména C, ale i B).

Kromě akutního průběhu mohou hepatitidy typu B (u dospělých v 5 %) a C (v 85 %) rovněž perzistovat jako chronická infekce. Ta může probíhat mnoho let asymptomaticky, a pro její diagnostiku tak musíme přistoupit k laboratorním metodám.

Biochemické vyšetření

V jaterních testech nám na akutně probíhající hepatitidu ukazují:

• velmi zvýšené transaminázy (ALT více než AST);
• nekonjugovaná hyperbilirubinémie;
• při fulminantním jaterním selhání prodloužený protrombinový čas a INR; jaterní encefalopatie.

Při chronické hepatitidě nalézáme:

• zvýšené transaminázy (jejich perzistence > 6 měsíců po akutní hepatitidě ukazuje na přechod do chronicity);
• změny v elektroforéze krevních bílkovin (pokles albuminu, vzestup gama-globulinu).

Sérologie – antigeny a protilátky

Vyšetření specifických protilátek a antigenů poslouží k potvrzení diagnózy. Sérologické vyšetření hepatitidy B a C by podle současných doporučení mělo být navíc součástí běžného laboratorního vyšetření jater. Je proto dobré orientovat se v jeho − ne vždy jednoduché − interpretaci.

• Hepatitida A:
• IgM anti-HAV = akutní hepatitida A;
• IgG anti-HAV = hepatitida A prodělaná či pacient očkovaný proti hepatitidě A.
• Hepatitida B:
• HBsAg = průkaz akutní či chronické hepatitidy B;
• anti-HBs = průkaz imunity, zejména po očkování (pokud jsou všechny ostatní protilátky negativní);
• IgM anti-HBc = akutní hepatitida B či chronická v replikační fázi;
• IgG anti-HBc = prodělaná či chronická hepatitida B;
• HBeAg = při chronickém průběhu průkaz akutní replikace viru a větší nakažlivosti;
• anti-HBe = při chronickém průběhu průkaz minimální replikace a nízké nakažlivosti.
• Hepatitida C:
• anti-HCV = průkaz hepatitidy C; třídy protilátek nelze odlišit, citlivým průkazem probíhajícího onemocnění tak je vyšetření HCV RNA nebo HCV core antigenu.
• Hepatitida D:
• anti-HDV = průkaz hepatitidy D.
• Hepatitida E:
• IgM anti-HEV = akutní hepatitida E;
• IgG anti-HEV = hepatitida E prodělaná či pacient po očkování proti tomuto onemocnění.

(luko)

Zdroje:
1. Buggs A. M., Dronen S. C., eds. Viral hepatitis. Medscape: Drugs & Diseases 2014 Dec 16. Dostupné na: http://emedicine.medscape.com/article/775507-overview
2. Havlík J. Infekční nemoci (2., rozšířené vyd.). Galén, Praha, 2002.