Editorial

Vážení a milí, kolegové a kolegyně,

toto supplementum časopisu je převážně věnováno infekčním nemocem.

Problematice přenosných nemocí se věnuji desítky let a stále více si uvědomuji, že význam infekční problematiky narůstá prakticky ve všech oborech medicíny. V minulém století se odborníci, nadšení z rozvíjejících se možností očkování, antibiotické a další terapie, domnívali, že infekční nemoci budou brzy minulostí. Opak se stal pravdou. Výrok jednoho z vědců, že epidemie obchází svět rychlostí tryskového letadla, se bohužel již několikrát naplnil.

Infekční nemoci jsou často nepredikovatelné ve smyslu jejich výskytu i charakteru. Známe oblasti s výskytem například horečky dengue, malárie, krvácivé horečky a dalších infekcí. Neodhadneme ale, kdy se objeví nová pandemická varianta viru chřipky nebo kdy se objeví nový virus, jak jsme toho byli svědky v nedávné pandemii covidu-19. Lidé v současnosti hodně cestují a mohou zavléci mezilidsky přenosné onemocnění z jiné části světa během jednoho či dvou dnů. Takovým situacím se věnují převážně infektologové a epidemiologové.

Infekční onemocnění nejsou ale jen otázkou importů a cizokrajných nákaz. Ba právě naopak. Lidský život se prodlužuje, což je jistě dobré, ale přináší to také řadu komplikací. U starších osob dochází k přirozenému poklesu imunity čili ke stavu označovanému jako období imunosenescence, kdy obrana proti infekčním nemocem klesá. Vedle toho řada lidí užívá v rámci své léčby přípravky s imunosupresivním účinkem. Moderní léčba řady nemocí se neobejde bez monoklonálních protilátek, mnoho pacientů užívá cytostatika a podobně. To vše je živnou půdou pro rozvoj infekcí často i oportunního charakteru. Pravdou je, že máme k dispozici stále více účinných metod, jak lidský věk prodlužovat a jak se infekcím bránit. Máme kromě jiného i velmi účinná antibiotika, ALE…

Tímto velkým ALE je nadužívání antibiotik, respektive jejich podávání v ne zcela odůvodněných případech. Velmi apeluji na rozumnou antibiotickou strategii při jejich podávání. Rezistence některých bakterií je již přímo děsivá. Snažme se používat antibiotika skutečně jen v odůvodněných případech, a to ještě velmi racionálně. Antibiotikum není antipyretikum, což jistě všichni vnímáme, ale braňme se podání antibiotika „pro jistotu“.

Nicméně medicína má i pro budoucnost nové možnosti ochrany proti infekčním nemocem. Patří k nim také prevence infekčních nemocí formou očkování. V současné době máme k dispozici portfolio bezpečných a účinných očkovacích látek nejen pro děti, ale i pro dospělé. Nemluvím jen o pravidelném očkování dětí, ale i o očkování dětí na vyžádání a o očkování dospělých. Řada očkování je doporučována i pro gravidní ženy. Bohužel Česká republika je často na posledních místech ve využití očkování v porovnání s dalšími zeměmi vyspělého světa. Jmenujme například očkování proti chřipce, očkování proti klíšťové encefalitidě ve srovnání s jinými zeměmi s jejím endemickým výskytem, očkování těhotných žen proti chřipce a černému kašli. Je na nás všech, abychom i tuto problematiku vnímali, naše pacienty s možnostmi prevence seznamovali, a tak bránili rozvoji často zbytečných nemocí, které pacienty mohou ohrozit.

Infekční nemoci byly, jsou a budou. Budeme je společně zdolávat a přispívat tím k dobré zdravotní kondici obyvatelstva a šťastnějšímu životu nás všech.

Hana Roháčová