Infekce a  očkování

DĚTSKÉ INFEKČNÍ NEMOCI VČERA, DNES A ZÍTRA

Roháčová H.

Klinika infekčních, parazitárních a tropických nemocí, NemocniceNa Bulovce, Praha, Česká republika

Infekční onemocnění jsou trvalými průvodci nejen lidí, zvířat, ale i celé přírody jako celku. Infekce jsou velmi měnlivé, objevují se nové a neočekávané, ale také se mění pod zevním tlakem. Například při užívání antibiotik, používání vakcín apod. V České republice je zatím velmi příznivá epidemiologická situace. Proočkovanost naší populace v rámci pravidelného očkovacího kalendáře je vysoká, takže onemocnění typu spalniček či zarděnek je zcela minimální. Naopak i onemocnění, proti kterým se v dětském věku očkuje jako je černý kašel či příušnice, prolomila bariéru v očkování a během roku jsou hlášeny stovky onemocnění i u očkovaných lidí. Ve světě se stále vyskytují ohniska moru, dětské obrny a dalších, které se na území Evropy resp. České republiky naštěstí již nevyskytují. Existuje snaha o eradikaci některých z nich, ale lidstvo zatím bylo úspěšné ve vymýcení pouze jedné z nich, a to pravých neštovic. V současném světě, kdy pohyb obyvatel je velký, samozřejmě hrozí i zavlečení pro nás již téměř neznámých nemocí. Pohyb obyvatel je spojen nejen s turismem, pracovními pobyty, ale i velkou migrační vlnou. Přestože naše republika je jen málokdy cílovou destinací těchto skupin, je třeba i na pro nás již neobvyklé nemoci myslet. Jde například o záškrt, který se v Evropě v minulém a letošním roce objevil, návratný tyfus, leishmaniózu a řadu dalších. Trvalá edukace zdravotnických pracovníků v tomto směru je velmi důležitá a účinná protiepidemická opatření by měla zabránit rozšíření těchto onemocnění v našem regionu.

OČKOVÁNÍ V PRAXI PLDD – HISTORIE A SOUČASNOST

Cabrnochová H.

Česká vakcinologická společnost ČLS JEP

Katedra praktického lékařství pro děti a dorost IPVZ, Praha, Česká republika

Očkování dětí přestavuje jeden z nejúčinnějších nástrojů prevence infekčních onemocnění. Nejedná se pouze o vlastní ochranu očkovaného dítěte. Princip navození kolektivní ochrany napomáhá chránit i děti, které očkované být nemohou, dochází k poklesu incidence preventabilních onemocnění.

Systém očkování dětí v České republice se v posledních letech významně změnil. Prvotní významnou změnou v období 90. let byla privatizace činnosti ordinací praktických lékařů pro děti a dorost (PLDD) a zavedení systému registrace ke konkrétnímu lékaři. Reorganizace původních krajských hygienických stanic znamenala přechod od systému dohledu nad očkováním z těchto center na jednotlivá pracoviště registrujících PLDD. Nový model distribuce očkovacích látek přichází v roce 2009, umožňuje průběžné objednávání vakcín, eliminuje rizika nedodržení podmínek správného skladování vakcín. Změnu financování očkovacích látek používaných pro povinná očkování přinesla novela zákona č. 48/1997 o veřejném zdravotním pojištění. Vakcíny jsou nově hrazeny ze zdravotního pojištění a nikoliv ze státního rozpočtu.

Rok 2010 se zapíše do historie očkování vznikem Národní imunizační komise v České republice. Završilo se tím několikaleté období hledání nejvhodnější formy činnosti poradní skupiny, vyjadřující se k problematice očkování z různých rovin pohledu, reprezentující názor několika profesí, které se zásadně na rozhodování musí v odborné rovině podílet. Po vzoru některých států a po delší diskusi byl při Ministerstvu zdravotnictví České republiky (MZČR) ustaven poradní orgán, který by se měl vyjadřovat především k odborným otázkám spojeným s problematikou očkování, vydávat jasná stanoviska a doporučení, která budou následně publikována na stránkách MZČR. Máme k dispozici nové vakcíny k prevenci infekčních onemocnění u dětí, jsou potřebná nová mezioborová doporučení zohledňující individuální rizika a reflektující aktuální epidemiologickou situaci.

Očkovací kalendář se od roku 2001 významně zjednodušil. Došlo k poklesu počtu aplikací z původních 18 na současných 8 povinných očkování díky používání kombinovaných očkovacích látek, ale také zrušením plošného očkování proti tuberkulóze. Přístup rodičů se ale bohužel mění, objevují se žádosti o odklad očkování, požadavky na individuální schémata, posunutí některých dávek očkovacích látek. To vše klade zvýšené nároky na očkující lékaře, proces očkování se stává náročnějším. Je třeba zvládat komunikaci tak, aby nedocházelo k nárůstu počtu ne-očkovaných dětí. Úhrada povinného očkování z prostředků veřejného zdravotního pojištění by měla umožnit průběžné sledování dat o proočkovanosti v souladu se zněním zákona č. 258/2000 Sb., která tuto povinnost zdravotním pojišťovnám ukládá.

V letošním roce uplyne 6 let od zavedení plošného nepovinného očkování proti pneumokokovým nákazám. Máme možnost sledovat vývoj proočkovanosti od zavedení tohoto očkování, poprvé mají možnost zdravotní pojišťovny zjišťovat počty očkovaných dětí na základě proplácení obou dostupných očkovacích látek. Porovnání těchto dat s výskytem onemocnění, které sleduje Národní referenční laboratoř pro streptokokové nákazy SZÚ Praha v rámci programu celorepublikové surveillance, nám dává cenná data k zamyšlení o dalším přístupu k tomuto očkování.

Diskuse o rozsahu a právní úpravě systému očkování dětí probíhá nejen u nás, ale i ve státech, kde dosud očkování povinné nebylo. Varující je návrat infekčních onemocnění jako jsou spalničky, záškrt, nově i dětská obrna v zemích zasažených válečným konfliktem. Diskutovanými tématy jsou pokles proočkovanosti, přístup k neočkovaným dětem a vymahatelnost práva dítěte na nejvyšší kvalitu poskytované zdravotní péče.

PERTUSE U NOVOROZENCŮ A KOJENCŮ – VLIV VAKCINACE MATEK

Chlíbek R.

Katedra epidemiologie, Fakulta vojenského zdravotnictví Univerzity obrany, Hradec Králové, Česká republika

Úvod: Pertuse je akutní bakteriální onemocnění vyvolané Bordetella pertussis. Jedná se o vysoce kontagiózní onemocnění, snadno přenášené kapkami vznikajícími při kašli a smrkání nemocných osob. Nejvyšší výskyt komplikací je zaznamenáván u kojenců a malých dětí, největší riziko nákazy a úmrtí pak u novorozenců a kojenců ve věku do 3 měsíců. Přes to, že po celém světě se více jak 50 let používá celobuněčná nebo acelulární vakcína, pertuse stále zůstává endemické onemocnění s občasným epidemickým výskytem a jeho incidence v evropských zemích v posledních 20 letech stále narůstá. Můžeme se domnívat, zda příčinou vzestupu incidence pertuse je adaptace původce vyvolaná selekčním tlakem vakcíny, nižší účinnost vakcíny, nebo rychlejší oslabení post-vakcinační imunity, či minimální vliv vakcinace na přenos pertuse. Existuje několik vakcinačních strategií, jak zastavit alarmující nárůst případů pertuse v populaci. Ukazuje se, že jedna z nejefektivnějších je očkování těhotných žen.

Vakcinace v těhotenství, při kojení: Důvody očkování v těhotenství jsou: závažnost pertuse pro matky a kojence, nedostupnost očkování pro novorozence, dvojí benefit vakcinace – ochrana matky a zároveň novorozence. Cílem vakcinace v těhotenství je minimalizace rizika přenosu pertuse z matky na novorozence, posílení transplacentárního přenosu specifických protilátek IgG na plod a koncentrace protilátek v mateřském mléce. Transplacentární transfer protilátek je ovlivněn načasováním vakcinace v průběhu těhotenství a intervalem mezi vakcinací a porodem. K transferu mateřských protilátek dochází po 30. gestačním týdnu a nejvyšších koncentrací protilátek je dosaženo při vakcinaci v průběhu 3. trimestru těhotenství. Očkování během 1. nebo 2. trimestru vykazuje nižší hladiny protilátek při porodu. Ženy očkované mezi 27.–30. gestačním týdnem vykazují nejvyšší hladiny a aviditu transferovaných protilátek anti-PT IgG v umbilikální krvi. Ženy očkované po porodu, během kojení dosahují nižších koncentrací protilátek v mateřském mléce než ženy očkované v průběhu těhotenství. Očkování těhotných žen v porovnání s post-partum vakcinací přináší vyšší redukci výskytu pertuse (33 % vs. 20 %), vyšší redukci počtu hospitalizací pro pertusi (38 % vs. 19 %) a vyšší redukci úmrtí (49 % vs. 16 %). Řada studií potvrdila také bezpečnost očkování v těhotenství.

Závěr: Očkování proti pertusi v těhotenství vede k lepší protekci matky, novorozence a kojence, než očkování během kojení nebo po porodu. Strategie očkování těhotných je efektivnější než postpartum nebo cocooning strategie a proto by měla být součástí národních doporučení prevence pertuse. V ČR se od prosince 2015 doporučuje očkovat těhotné ženy ideálně v třetím trimestru, mezi 28. a 36. týdnem těhotenství.