In memoriam Ladislav Sokol

Dvadsiateho januára tohto roku nás navždy opustil skvelý patológ, dlhoročný primár oddelenia patológie a legenda československého vodného póla Ladislav Sokol. Narodil sa v Užhorode 31. augusta 1941, zmaturoval na strednej všeobecnovzdelávacej škole (SVŠ) v Košiciach. Štúdium medicíny začal v Hradci Králové. Po dvoch rokoch sa z rodinných dôvodov vrátil do Košíc, kde v roku 1964 promoval na Lekárskej fakulte UPJŠ. Jeho prvé miesto na Katedre patologickej anatómie LF UPJŠ mu ponúkol docent Kutlík. V rokoch 1968–1970 pracoval ako sekundárny lekár a od roku 1971 ako primár Ústavu patológie Fakultnej nemocnice v Košiciach. Podieľal sa na riešení úloh klinického výskumu v odbore polychemoterapie malígnych novotvarov. V prvej polovici roku 1971 priniesol profesor Kunštadt z onkológie v Košiciach návrh a projekt na komisionálne riešenie najfrekventovanejších problémov v onkológii prsníka. Bola zriadená príslušná komisia, pozostávajúca zo zainteresovaných onkológov, chirurgov, gynekológov, rádiológov, endokrinológov ako aj patológov. To sa mu stalo „osudovým“. Diagnostike ochorení prsníka ostal verný až do konca svojho života. Bol uznávaným odborníkom v tejto problematike v celom Československu, ako aj mimo republiky. V roku 1999 napísal svoje celoživotné dielo Biopsia mammy, ktoré venoval svojej manželke a dvom dcéram, ktoré nadovšetko miloval.

Roky 1981–1986 strávil pracovne v Líbii, kde založil a viedol oddelenie patológie. Po návrate na Slovensko založil oddelenie patológie v novej Fakultnej nemocnici na Triede SNP 1 v Košiciach, kde pracoval do konca svojho života, a to doslovne. Počas svojho pôsobenia, prakticky vždy ako primár, vďačne odovzdával svoje vedomosti mladším kolegom. Vedel pomôcť nielen v odbornom ale i súkromnom živote.

Popri vykonávaní náročného povolania, sa stihol aktívne venovať aj športu - vodnému pólu. V rokoch 1954–1962 bol členom TJ VSS Košice a od roku 1962 Červenej hviezdy Košice. Tomuto klubu zostal verný až do konca aktívnej športovej kariéry. Po jej ukončení pracoval dlhé roky ako klubový lekár. So svojím klubom bol v rokoch 1962 – 1975 trinásťnásobným majstrom republiky. Bol stonásobným československým reprezentantom. V roku 1965 dostal ocenenie majster športu a v r. 1972 zaslúžilý majster športu.

Emeritný primár Ladislav Sokol bol skromnou, ale bezpochyby charizmatickou osobnosťou. Neodmysliteľne k jeho osobe patril aj bicykel, na ktorom sa vozieval denne celý rok, a to aj keď pršalo či snežilo a fúkal vietor.

Rozlúčili sme sa s ním s pocitmi žiaľu a ľútosti. Ostáva však v pamäti a srdci nielen svojich najbližších, ale všetkých, čo ho osobne poznali a mali možnosť s ním spolupracovať a viesť užitočné dialógy.

Helena Baumőhlová, Košice

Z obce českých a slovenských patologů jsem znal Ladislava (Laca, Buxiho) Sokola pravděpodobně nejdéle. Na podzim roku 1958 jsme oba nastoupili ke studiu medicíny na Lékařskou fakultu UK v Hradci Králové. On navíc jako student Vojenské lékařské akademie. Laco byl již na začátku studií nepřehlédnutelnou osobností; bylo všeobecně známo, že se vrcholově věnuje vodnímu pólu. Kromě studia a vojenských povinností proto často docházel do zdejších lázní na plavecké tréninky.

Po druhém ročníku se Laco, hlavně z důvodů sportovních, vrátil do Košic, kde na tamní lékařské fakultě dokončil studia. Až později jsem se dozvěděl, že se dal na dráhu patologa. Je zajímavé, že z našeho malého studijního ročníku, který jsme zahájili v Hradci Králové, vzešli čtyři patologové – kromě Laca i Judita (Dita) Florkiewiczová (provd. Suchomelová), Josef Špaček a autor těchto řádků.

S Lacem jsme se pak setkávali nejen profesně, na různých patologických akcích, ale též soukromě – i s rodinami jsme se vzájemně navštěvovali v Hradci i v Košicích. Při těchto příležitostech jsem měl možnost obdivovat, jak velmi miloval svou manželku Júlii i obě dcery, pro jejichž vzdělání neváhal vynaložit nemalé prostředky.

Laco těžce nesl rozdělení Československa a s českými patology udržoval časté a přátelské styky. Nezapomenutelné bylo slavnostní vědecké, pracovní a přátelské setkání při příležitosti jeho 60. narozenin v roce 2001, které uspořádal v krásném prostředí Vysokých Tater a které pojal jako akci československých patologů. Byl i častým účastníkem Semináře mladých patologů v Litomyšli.

Jménem českých patologů se loučím s Ladislavem Sokolem, výborným patologem, přítelem a sportovcem, ale zejména – vzácným člověkem.

Ivo Šteiner, Hradec Králové