Dopis prof. MUDr. Jaroslavu Tomanovi, DrSc., emeritnímu přednostovi I. stomatologické kliniky FVL UK a FN v Praze

Vážený pane profesore,

u příležitosti výročí narození čelných osobností se obvykle uvádí, že se dožili „významného životního jubilea“, aniž by se přitom pisatel zmínil o datu jejich narození. Snad je tomu tak proto, že se u stále svěžích veteránů vědy a medicíny ostýchá pisatel prozradit věk oslavence, aby neurazil. Jenomže, a to nejenom u lékařské odborné veřejnosti, jste příliš známou, řadu desetiletí sledovanou osobností, a tak jistě proto nikoho nepřekvapí věk, jehož jste se dožil v poslední březnový den roku 2008. Ostatně, slaví-li chirurg devadesátiny v pracovní aktivitě, a zde mám na mysli Vaši současnou práci při katalogizaci stomatologického muzea, považuji naopak za správné upozornit na Vaší výjimečnou a záviděníhodnou biologickou zdatnost.

Nepřísluší mi a necítím se dostatečně kompetentní k tomu, abych, byť je tomu při slavnostní příležitosti, hodnotil Váš přínos a zásluhy o rozvoj československé a české medicíny. Při Vaší široké mnohostrannosti by to bylo i velmi obtížné a tak mi dovolte, abych alespoň ve stručnosti přiblížil mladší generaci, ale i pamětníkům, Váš profil klinika, vědce a vysokoškolského učitele. Vnímali jsme Vás jako člověka nadprůměrného nadání, jiskřivého ducha a ohromující životní dynamiky. Ve Vaší osobě se šťastně spojilo nadání lékaře, vědce a pedagoga, který udivoval rychlým zpracováním informací, bystrým postřehem a tak jsem přesvědčen o tom, že toto nadání by se jistě uplatnilo i v jiných oborech lidské činnosti.

Mimořádné pedagogické schopnosti, umocněné elokvencí se širokou slovní zásobou, Vám dovolovaly přesně formulovat myšlenky, ale i hbitě a pohotově reagovat při odborných diskusích. V těchto okamžicích jste byl osobností vítanou, ale i obávanou, pro přesvědčivost svých postojů i argumentů. Jako vysokoškolský učitel jste si plně uvědomoval svoji nezastupitelnou odpovědnost při výchově mladé generace. Vaše přednášky medikům, stejně tak jako přednášky v nejrůznějších lékařských společnostech, měly nejen nejvyšší odbornou a vědeckou úroveň, ale byly dokonalé i po stránce formální. Byl jste výborným řečníkem, přednášel jste krásnou češtinou a tak se Vaše některé přednášky staly pro nás, posluchače, nezapomenutelným zážitkem. Zůstává i nadále Vaší zásluhou, že našim studentům a lékařům se dostávalo učebnic chirurgie a stomatologie vysoké úrovně.

Vaše vlastní odborná chirurgická činnost byla mnohostranná, patříte k poslední generaci, která se zabývala a zvládala čelistní a obličejovou chirurgii v celé její šíři. Šéfem jste byl náročným, mnohdy mezi námi silně jiskřilo při výměnách názorů, ale pracovalo se nám pod Vaším vedením dobře a do práce jsme se těšili. Jsem rád, že jsem se od Vás mohl učit, že jsem mohl s Vámi pracovat.

Cenné je dílo, které jste svým odborným a společenským konáním vytvořil, mám na mysli rozvíjení české stomatochirurgické školy, na které Vám tolik záleželo. Bylo Vám dopřáno nést dále odbornou pochodeň, kterou Vám svěřili Vaši učitelé a která je symbolem kontinuálnosti vývoje věcí. Pochodeň, kterou zažehli Jesenský, Kostečka a další, a kterou se my, Vaši žáci, snažíme udržovat svými jiskérkami a ohníčky.

Osobně jsem Vám vděčný za výzvu ke spolupráci na monografii „Nádory úst a obličeje“ v osmdesátých letech uplynulého století. Moje spoluautorství na tomto díle jste tehdy statečně obhájil proti politické přesile tehdejšího vedení nemocnice. Více než kdy jindy oceňuji v těchto chvílích Vaši občanskou statečnost a děkuji Vám za ni. Jsem si vědomý, že to nebylo snadné a bezrizikové. Přemýšlím v této chvíli o tom, zdali stoicismus, který byl Vaší filozofií, byl vlastní příčinou tohoto morálního imperativu. Drobná bysta filozofa Seneky zdobila totiž Váš pracovní stůl a Senekovým dílem Listy Luciliovy jste mne kdysi obdaroval. Jádro Senekovy filozofie spočívalo ve víře v prostý život zasvěcený mravnosti rozumu, stoicismus vyzýval ke klidnému vypořádání se s  jakoukoliv nepříjemnou a tvrdou skutečností. Od svých stoupenců žádal v těchto situacích pevnost postojů, osobní statečnost a naprostou duševní vyrovnanost.

Vážený pane profesore,

chtěl bych Vám při této slavnostní příležitosti, pro mne osobně pak příležitosti naprosto zvláštní (Mon Dieu, que le temps passe!), popřát další dobrá léta, pevné zdraví, spokojenost a životní pohodu. Je nekonečná řada těch, kteří se upřímně k této mojí gratulaci připojují.

V úctě Váš

Jiří Mazánek

Redakce obou časopisů se připojuje k blahopřání profesora Mazánka a přeje jubilantovi, svému letitému korespondentovi, hodně zdraví a životního elánu do dalších let.