Doc. MUDr. Jan Vrabec, CSc., devadesátiletý

Docent Vrabec se narodil 11. listopadu 1925 na rodném statku v Praskačce u Hradce Králové na sv. Martina, který v ten den na bílém koni nepřijel. V osobních vzpomínkách uvádí: „Jaké šťastné rozhodnutí předcházelo mému narození. Moji rodiče byli služebně ve Vídni, otec tam byl jako konsul naší republiky. Když se blížil den porodu, rozhodla se maminka, že pojede rodit domů do Praskačky, kde se i ona narodila. Bylo to správné rozhodnutí, jehož důsledek se ukázal až za druhé světové války. Kdybych se narodil ve Vídni, byl bych považován za Němce a musel bych narukovat do wehrmachtu. Jako Čech narozený v Čechách jsem nacistické vojenské službě unikl.“

Po maturitě, kterou skládal v roce 1944 na gymnázium v Truhlářské ulici v Praze, byl totálně nasazen ve společnosti Havlik a Himmel Geselschaft fur Vorrichtungbau, která zajišťovala náhradní součástky pro letadla. Po osvobození a znovu otevření Univerzity Karlovy se přihlásil na lékařskou fakultu. Docent Vrabec vzpomíná: “Náš ročník 1925 byl přijímán na studium medicíny až na podzim 1945. Byl to tak zvaný lucernový ročník, bylo nás ke studiu přihlášených tři tisíce a přednášky jsme měli ve velkém sále paláce Lucerny.“ Studium medicíny dokončil v  roce 1951 promocí s titulem doktora všeho lékařství. Na svá popromoční léta jubilant vzpomíná: „Jako osoba bez správného politického předpokladu jsem byl odeslán do slovenského zdravotnictví, ale díky vlivné přímluvě primáře očního oddělení v Mladé Boleslavi MUDr. F. Soukupa, kde nutně potřebovali sekundáře, mi byla změněna umístěnka ze Slovenska na oční oddělení této nemocnice s povolením atestace, což tehdy nebylo samozřejmostí.“ V Mladé Boleslavi setrval docent Vrabec dva roky až do nástupu na vojenskou službu. Po absolvování základního vojenského výcviku v Hradci Králové byl v důsledku nedostatku očních lékařů ve vojenské službě odvelen na oční oddělení Vojenské nemocnice v Terezíně. Docent Vrabec vzpomíná: „Vojna to byla příjemná, bez zbytečného sekýrování. Ale brzy se zjistilo, že v ÚVN ve Střešovicích také chybí oční lékař, tak jsem tam byl odvelen. Odtud jsem jako desátník přechodně zastupoval náčelníka vojenského očního oddělení v Josefově a Terezíně. Po návratu z vojenské základní služby jsem se vrátil v únoru 1955 zpět na oční oddělení v Mladé Boleslavi.“

Po konkurzu na podzim 1955 nastoupil docent Vrabec na I. oční kliniku Fakultní nemocnice na Karlově náměstí v Praze, kterou vedl prof. MUDr. E. Dienstbier, DrSc., kde pracoval nepřetržitě až do svého odchodu do důchodu v roce 1997. Mimo běžnou diagnostickou i chirurgickou oftalmologickou praxi se na klinice věnoval kryochirurgickým zákrokům. Jako jeden z prvních operatérů provedl kryoextrakci katarakty nástrojem podle vlastního nápadu a konstrukce, který byl zhotoven ve spolupráci s pacientem, jemným mechanikem Karlem Kruckým. Docent Vrabec vzpomíná: „Nástroj byl naplněn drtí CO₂, která pronikla hrotem extraktoru, zkalená čočka k hrotu přilnula a byla vytažena.“ Po svém bratranci prof. MUDr. Františku Vrabcovi, DrSc., který byl jmenován v roce 1957 přednostou Oční kliniky FN na Královských Vinohradech, převzal histologickou laboratoř. Věnoval se patologii očních tkání, histochemickému a neurohistologickému obrazu očních tkání za patologických stavů, částečně i experimentálním studiím na rybách a králících a změnám po beta záření. V roce 1965 obhájil kandidátskou práci na téma „Příspěvek k histopatologii pásové degenerace rohovky“. Habilitován byl po změně politického klimatu v roce 1990, název jeho docentské práce byl: „Histologické a neurohistologické změny na očních tkáních po kryochirurgických výkonech.“ Z problematiky histologie, neurohistologie a histochemie publikoval více než 60 prací. Po odchodu do důchodu v roce 1997 pracoval jako oční lékař v síti prodejen Eiffel optik a dosud pro všechny jejich provozovny plní funkci odborného garanta.

Jeho oblíbeným místem pro relaxaci je Šumava, kde mají Vrabcovi téměř čtyřicet let chalupu, kterou celá rodina miluje pro krásnou krajinu a pohodu a snaží se ji maximálně využít k aktivnímu odpočinku. V jeho oftalmologických šlépějích kráčí úspěšně i jeho dcera Terezka.

Závěrem bych ráda za nás za všechny popřála panu docentovi do dalších let hodně zdraví a životní pohody.

Doc. MUDr. Šárka Pitrová, CSc., FEBO