Souvislost mezi výsledky operace a rekurencí benigních a intermediárních osteogenních tumorů páteře – osteoidních osteomů a osteoblastomů

Stáhnout PDF English version

Autoři: M. U. Etli ¹; R. C. Köylü ²; H. Sarikaya ¹; C. K. Yaltırık ¹; C. Sarikaya ³; L. Şerifoğlu ¹; A. F. Ramazanoğlu ¹; S. Naderi ⁴
Působiště autorů: Department of Neurosurgery, Ümraniye, Training and Research Hospital, Istanbul, Turkey ¹; Department of Neurosurgery, Sancaktepe, Şehit Prof. Dr. İlhan Varank, Training and Research Hospital, İstanbul, Turkey ²; Department of Neurosurgery, Sivas, State Hospital, Sivas, Turkey ³; Department of Neurosurgery, İstanbul, Brain and Spine Center, Istanbul, Turkey ⁴
Vyšlo v časopise: Cesk Slov Neurol N 2024; 87(4): 269-274
Kategorie: Původní práce
doi: https://doi.org/10.48095

Souhrn

Východiska: Osteom a osteoidní osteom jsou klasifikovány jako benigní podtypy osteogenních nádorů páteře a osteoblastom je klasifikován jako intermediární podtyp. Cílem tento studie bylo představit náš chirurgický přístup k pacientům s těmito nádory a poskytnout informace o vztahu mezi chirurgickou léčbou a recidivou. Metody: Retrospektivně bylo hodnoceno 18 pacientů, kteří podstoupili operaci na naší klinice. Byly zkoumány demografické charakteristiky, obtíže v době prezentace onemocnění a předoperační neurologické nálezy. Pro staging byl použit Ennekingův klasifikační systém a pro hodnocení nestability páteře bylo použito Skóre neoplastické nestability páteře (Spinal Instability Neoplastic Score; SINS). Výsledky: Mezi pacienty s osteoidním osteomem bylo šest mužů a tři ženy (ve věku 16–54 let, průměrný věk 31,2 let) a mezi pacienty s osteoblastomem šest mužů a tři ženy (ve věku 5–32 let, průměrný věk 17,9 let). Všichni pacienti s osteoidním osteomem měli podle Ennekingovy klasifikace stadium I a byla u nich provedena rozsáhlá totální resekce. Jeden pacient byl potenciálně nestabilní a po resekci u něj byla provedena stabilizace. Mezi pacienty s osteoblastomem mělo 44,4 % onemocnění ve stadiu II a 55,6 % ve stadiu III podle Ennekingovy klasifikace. Jeden pacient byl potenciálně nestabilní a po resekci u něj byla provedena stabilizace. V 77,8 % případů osteoblastomu byla provedena rozsáhlá totální resekce. Recidiva byla pozorována u 22,2 % případů. Podle Ennekingovy klasifikace byly recidivy lokalizované v krční páteři ve stadiu III a pacienti podstoupili subtotální resekci. Závěr: Recidivy a nutnost reoperace byly častější u osteoblastomů stadia III podle Ennekingovy klasifikace a v případech, kdy pacient podstoupil subtotální resekci, zejména u pacientů s nádory krční páteře.

Klíčová slova:

nádor páteře – osteoidní osteom – osteoblastom – neoplastické skóre nestability páteře (SINS) – Ennekingova klasifikace

Zdroje

1. Azouz EM, Kozlowski K, Marton D et al. Osteoid osteoma and osteoblastoma of the spine in children. Pediatr Radiol 1986; 16 (1): 25–31. doi: 10.1007/BF023 87501.

2. Tosun I, Naderi S. Approach to primary vertebral tumors in the light of the 2020 updated World Health Organization Classification of bone tumors. Turk Neurosurg 2023; 33 (1): 1–9. doi: 10.5137/1019-5149.JTN.36208-21.2.

3. Jaffe HL. Osteoid-osteoma: a benign osteoblastic tumor composed of osteoid and atypical bone. Archives of Surgery 1935; 31 (5): 709–728. doi: 10.1001/archsurg.1935.01180170034003.

4. Jaffe HL. Benign osteoblastoma. Bull Hosp Joint Dis 1956; 17 (2): 141–151.

5. Lichtenstein L. Benign osteoblastoma. A category of osteoid- and bone-forming tumors other than classical osteoid osteoma, which may be mistaken for giant-cell tumor or osteogenic sarcoma. Cancer 1956; 9 (5): 1044–1052. doi: 10.1002/1097-0142 (195609/10) 9: 5<1044:: aid-cncr282 0090523>3.0.co; 2-o.

6. Frassica FJ, Waltrip RL, Sponseller PD et al. Clinicopathologic features and treatment of osteoid osteoma and osteoblastoma in children and adolescents. Orthop Clin North Am 1996; 27 (3): 559–574.

7. Healey JH, Ghelman B. Osteoid osteoma and osteoblastoma. Current concepts and recent advances. Clin Orthop Relat Res 1986; 204: 76–85.

8. Jackson RP, Reckling FW, Mants FA. Osteoid osteoma and osteoblastoma. Similar histologic lesions with different natural histories. Clin Orthop Relat Res 1977; 128: 303–313.

9. Marsh BW, Bonfiglio M, Brady LP et al. Benign osteoblastoma: range of manifestations. J Bone Joint Surg Am 1975; 57 (1): 1–9.

10. Janin Y, Epstein J, Carras R et al. Osteoid osteomas and osteoblastomas of the spine. Neurosurgery 1981; 8 (1): 31–38. doi: 10.1227/00006123-198101000-00007.

11. Atesok KI, Alman BA, Schemitsch EH et al. Osteoid osteoma and osteoblastoma. J Am Acad Orthop Surg 2011; 19 (11): 678–689. doi: 10.5435/00124635-201111000-00004.

12. Nielsen GP, Rosenberg AE. Update on bone forming tumors of the head and neck. Head Neck Pathol 2007; 1 (1): 87–93. doi: 10.1007/s12105-007-0023-4.

13. Versteeg AL, Dea N, Boriani S et al. Surgical management of spinal osteoblastomas. J Neurosurg Spine 2017; 27 (3): 321–327. doi: 10.3171/2017.1.SPINE16788.

14. Elder BD, Goodwin CR, Kosztowski TA et al. Surgical management of osteoblastoma of the spine. Case series and review of the literature. Turk Neurosurg 2016; 26 (4): 601–607. doi: 10.5137/1019-5149.JTN.14348-15.1.

15. Enneking WF. A system of staging musculoskeletal neoplasms. Instr Course Lect 1988: 37: 3–10.

16. Fisher CG, DiPaola CP, Ryken TC et al. A novel classification system for spinal instability in neoplastic disease: an evidence-based approach and expert consensus from the Spine Oncology Study Group. Spine (Phila Pa 1976) 2010; 35 (22): E1221–E1229. doi: 10.1097/BRS.0b01 3e3181e16ae2.

17. Denaro V, Denaro L, Papalia R et al. Surgical management of cervical spine osteoblastomas. Clin Orthop Relat Res 2007; 455: 190–195. doi: 10.1097/01.blo.0000238846.34047.d9.

18. Ruggieri P, Huch K, Mavrogenis AF et al. Osteoblastoma of the sacrum: report of 18 cases and analysis of the literature. Spine (Phila Pa 1976) 2014; 39 (2): E97–E103. doi: 10.1097/BRS.0000000000000061.

19. Boriani S, Amendola L, Bandiera S et al. Staging and treatment of osteoblastoma in the mobile spine: a review of 51 cases. Eur Spine J 2012; 21 (10): 2003–2010. doi: 10.1007/s00586-012-2395-8.

20. Berry M, Mankin H, Gebhardt M et al. Osteoblastoma: a 30-year study of 99 cases. J Surg Oncol 2008; 98 (3): 179–183. doi: 10.1002/jso.21105.

21. Lucas DR, Unni KK, McLeod RA et al. Osteoblastoma: clinicopathologic study of 306 cases. Hum Pathol 1994; 25 (2): 117–134. doi: 10.1016/0046-8177 (94) 90267-4.

22. Dorfman HD, Weiss SW. Borderline osteoblastic tumors: problems in the differential diagnosis of aggressive osteoblastoma and low-grade osteosarcoma. Semin Diagn Pathol 1984; 1 (3): 215–234.

23. Harrop JS, Schmidt MH, Boriani S et al. Aggressive “benign” primary spine neoplasms: osteoblastoma, aneurysmal bone cyst, and giant cell tumor. Spine (Phila Pa 1976) 2009; 34 (22 Suppl): S39–S47. doi: 10.1097/BRS.0b013e3181ba0024.

24. Zadnik PL, Goodwin CR, Karami KJ et al. Outcomes following surgical intervention for impending and gross instability caused by multiple myeloma in the spinal column. J Neurosurg Spine 2015; 22 (3): 301–309. doi: 10.3171/2014.9.SPINE14554.

25. Ramazanoğlu AF, Aydın SO, Etli MU et al. Role of spinal ınstability neoplastic score in management of spinal plasmacytoma. World Neurosurg 2022; 161: e303–e307. doi: 10.1016/j.wneu.2022.02.008.

26. Baumgart L, Barz M, Delbridge C et al. Spinal lesions as clinical manifestations of plasma cell neoplasia. Curr Oncol 2022; 29 (9): 6236–6244. doi: 10.3390/curroncol29090490.

27. Ramazanoglu AF, Etli MU, Sarikaya C et al. Management of spinal lymphomas: spinal ınstability assessment using the Spinal Instability Neoplastic Score and a proposed treatment algorithm. Turk Neurosurg 2022; 32 (4): 649–656. doi: 10.5137/1019-5149.JTN. 35770-21.2.