#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

Postavení fluorescenční in situ hybridizace v primární diagnostice distálních biliárních striktur


The role of fluorescence in situ hybridization in primary diagnosis of distal biliary strictures

Background and aim: Primary diagnosis of the distal biliary stricture can be sometime difficult. Brush cytology (BC) is known to have low diagnostic sensitivity in these cases. Fluorescence in situ hybridization (FISH) has been reported as a useful adjunctive test in patients with biliary strictures. We aimed to determine performance characteristics of BC, FISH and their combination (BC + FISH) in the primary diagnosis of distal biliary strictures. Methods: This single-center prospective study was conducted between April 2019 and January 2021. Consecutive patients with unsampled biliary strictures undergoing first ERCP in our institution were included. Cytological and FISH analysis of tissue specimens from two standardized transpapillary brushings from the distal strictures were provided. Histopathological confirmation after surgery or 12-month follow-up was regarded as the reference standard for the final diagnosis. Results: A total of 109 patients were enrolled. Seven patients were lost from the final analysis and 26 suffered proximal stenosis. Of the 76 remaining patients (61.8% males, mean age 67.6, range 25–89 years) with distal stenosis, the proportions of benign and malignant strictures were 25 (32.9%) and 51 (67.1%), respectively. Of the subgroup of malignant strictures, 17.7% were cholangiocarcinoma, 74.5% were pancreatic tumors and 7.8% others. In comparison to BC alone, FISH increased the sensitivity from 0.373% to 0.706% (p = 0.0007) with a slight decrease in specificity (p = 0.045). Conclusions: Dual modality tissue evaluation using BC + FISH has better sensitivity for the primary diagnosis of distal biliary strictures, compared to BC alone.

Keywords:

fluorescence in situ hybridization – primary diagnosis of distal biliary strictures – first retrograde cholangiopancreatography – brush cytology


Autoři: V. D. Zoundjiekpon 1;  Přemysl Falt 1 ;  L. Kunovský- 1 3;  J. Zapletalová 4;  P. Vaněk 1;  D. Kurfúrstová 5;  Z. Slobodová 5;  P. Slodička 1;  T. Tichý 1;  D. Skanderová 5 ;  G. Kořínková 5;  P. Skalický 6 ;  M. Loveček 6;  O. Urban 1
Působiště autorů: II. interní klinika – gastroenterologická a geriatrická LF UP a FN Olomouc 1;  Chirurgická klinika LF MU a FN Brno 2;  Gastroenterologické oddělení a oddělení digestivní endoskopie, MOÚ, Brno 3;  Ústav lékařské biofyziky LF UP v Olomouci 4;  I. ústav klinické a molekulární patologie LF UP a FN Olomouc 5;  I. chirurgická klinika LF UP a FN Olomouc 6
Vyšlo v časopise: Gastroent Hepatol 2023; 77(3): 198-207
Kategorie: Digestivní endoskopie: původní práce
doi: https://doi.org/10.48095/ccgh2023198

Souhrn

Úvod a cíl: Primární diagnostika distálních biliárních striktur může být někdy svízelná a obtížná. Je známo, že kartáčková cytologie (BC – brush cytology) má v těchto případech nízkou diagnostickou senzitivitu. Fluorescenční in situ hybridizace (FISH) byla popsána jako užitečná doplňková metoda u pacientů se strikturami žlučových cest. Cílem naší studie bylo stanovit diagnostickou výtěžnost BC, FISH a jejich kombinace (BC + FISH) v primární diagnostice distálních biliárních striktur. Metodika: Tato prospektivní studie byla provedena v období od dubna 2019 do ledna 2021. Do studie byli postupně zařazeni pacienti s dosud nebioptovanými biliárními strikturami, kteří podstoupili první endoskopickou retrográdní cholangiopankreatografii (ERCP) na našem pracovišti. Byly provedeny cytologické a FISH analýzy vzorků tkáně odebraných ze dvou standardizovaných transpapilárních odběrů „kartáčkem“ z distálních striktur. Postoperační histologie nebo výsledky 12měsíčního sledování pacientů byly považovány za zlatý standard pro stanovení konečné diagnózy. Výsledky: Do studie bylo zařazeno celkem 109 pacientů. Sedm pacientů bylo z konečné analýzy vyřazeno a 26 mělo proximální stenózu. Ze zbývajících 76 pacientů (61,8 % mužů, průměrný věk 67,6 let, rozmezí 25–89 let) s distální stenózou byl podíl benigních a maligních striktur 25 (32,9 %), resp. 51 (67,1 %). Z podskupiny maligních striktur tvořilo 17,7 % cholangiokarcinom, 74,5 % nádory pankreatu a 7,8 % jiné nádory. Ve srovnání se samotnou BC zvýšila FISH senzitivitu z 0,373 % na 0,706 % (p = 0,0007) při mírném poklesu specificity (p = 0,045). Závěr: Duální modalita hodnocení tkáně pomocí BC + FISH má lepší senzitivitu pro primární diagnózu distálních biliárních striktur ve srovnání se samotnou BC.

Klíčová slova:

fluorescenční in situ hybridizace – primární diagnostika distálních biliárních striktur – první retrográdní cholangiopankreatografie – kartáčková cytologie

Úvod

Většina benigních a maligních onemocnění hepatopankreatobiliární oblasti se projevuje jako stenóza žlučových cest. Diferenciální diagnostika distálních striktur je někdy náročná. Včasná a správná diagnóza je nezbytná ke stanovení adekvátního a odpovídajícího terapeutického postupu pacienta, který zahrnuje chirurgickou, onkologickou a endoskopickou léčbu dle povahy striktur [1,2].

Pokud klinické, laboratorní a zobrazovací vyšetření neumožňují stanovit definitivní diagnózu, je nutná tkáňová diagnostika, která zůstává náročná i přes veškeré zlepšení v této oblasti [3–5]. Pro získání tkáně ze stenóz žlučových cest se jako přístup první volby doporučuje endoskopická retrográdní cholangiopankreatografie (ERCP) s transpapilárním odběrem vzorků „kartáčkem“ pro cytologickou analýzu [1,2,6–8]. Ačkoli je kartáčková cytologie (BC – brush cytology) dostupná a bezpečná, problémem zůstává její nízká diagnostická citlivost v rozmezí 19–56 % [2,6–11]. Kromě několika faktorů ovlivňujících senzitivitu by mohla hrát určitou roli extraduktálně rostoucí povaha a nízká buněčnost některých nádorů [9].

Termín „indeterminovaná biliární stenóza“ (IBS – indeterminate biliary stricture) se používá, pokud zobrazovací vyšetření a standardní transpapilární odběr tkáně nejsou diagnostické ke stanovení etiologie biliárních striktur [1,4]. V těchto případech se doporučují pokročilé endoskopické techniky, jako je cholangioskopie s klešťovou biopsií nebo endoskopická ultrasonografie (EUS) s tenkojehlovou biopsií [1,2,7,12–16]. Tyto metody jsou však odborně závislé, nákladné a nejsou všude dostupné [12,16], s určitými nezanedbatelnými riziky komplikací [16].

Pro zvýšení diagnostické výtěžnosti BC bylo v poslední době navrženo několik metod [6,11,17,18]. Mezi nimi je fluorescenční in situ hybridizace (FISH) vykazující slibné výsledky [7,19]. FISH je molekulárně cytogenetická metoda založená na detekci fluorescenčně značených specifických sekvencí DNA/RNA chromozomů s vysokým stupněm sekvenční komplementarity [20]. FISH používající sondy zaměřené na chromozomy 3, 7 a 17 a 9p21 umožňuje detekovat cytogenetické aberace těchto chromozomů u pacientů s podezřením na pankreatobiliární malignitu [19,21–24]. Několik studií prokázalo, že FISH v kombinaci s rutinní BC zvýšila celkovou senzitivitu z rozmezí 21–50 % na 58–69 % při zachování vysoké specificity u IBS [7,19,23–25]. Tyto studie nicméně mají některé limitace, jako je retrospektivní design, omezený počet pacientů a krátká doba sledování.

Prezentujeme zde výsledky monocentrické prospektivní intervenční studie zaměřené na stanovení diagnostických parametrů BC, FISH a jejich kombinace v primární diagnóze distálních biliárních striktur.

Metodika a pacienti

Tato studie probíhala v terciárním endoskopickém centru Fakultní nemocnice Olomouc od dubna 2019 do ledna 2021. Byla schválena místní etickou komisí (EK 15219) a zaregistrována na Clinicaltrials.gov (NCT04391153). Do studie byli zařazeni pacienti, kteří podstoupili první ERCP pro dosud nebioptované distální biliární striktury. Vylučovacími kritérii byl věk < 18 let, neschopnost podepsat informovaný souhlas, anamnéza transpapilárního nebo EUS odběru vzorku ze striktury, izolovaná intrahepatální biliární striktura, nepřístupná Vaterova papila, akutní cholangitida a významná koagulopatie. Během ERCP byly provedeny transpapilárně odběry tkáně kartáčkem k cytologické a FISH analýze. Po výkonu byli pacienti hospitalizováni po dobu 24–72 hod. Za mírné komplikace bylo považováno krvácení bez nutnosti krevní transfuze, cholangitida I. stupně podle Tokio grade a pankreatitida po ERCP (PEP) s krátkou hospitalizací (< 4 dny). Krvácení s nutností transfuze krve, cholangitida II. a III. stupně podle Tokio grade, PEP s orgánovým selháním nebo vyžadující delší hospitalizaci (≥ 4 dny) a jakákoli perforace byly považovány za závažné komplikace.

Získávání odběrů tkání

Endoskopickou retrográdní cholangiopankreatografii (ERCP) prováděli dva zkušení endoskopisté pomocí standardních duodenoskopů (TJF-Q 180V nebo TJF-Q190V, Olympus, Hamburg, Německo). Pacienti byli vyšetřeni v sedaci nebo v celkové anestezii. U všech „naivních“ papil byla provedena biliární sfinkterotomie. Prevence PEP a cholangitidy byla ve všech případech dle aktuálních doporučení a guidelines.

Během ERCP byl z každé biliární striktury odebrán vzorek dvakrát pomocí kartáčku – cytology brush (BrushMaster V, Olympus, Hamburg, Německo) – zavedeného přes vodicí drát do stenózy. Při každém odběru bylo provedeno nejméně 10 „passes“ strikturou pod fluoroskopickou kontrolou. Dilatace striktury nebyla rutinně prováděna. Materiál z prvního odběru byl rozetřen přímo na mikroskopická sklíčka pro rutinní cytologii. Po druhém odběru byl kartáček přestřižen a vložen do 10ml roztoku ThinPrep CytoLyt (Hologic, Marlborough, MA, USA) pro následnou FISH analýzu. Odběr byl považován za úspěšný, pokud byl získaný vzorek tkáně v dostatečném množství a kvalitě, aby bylo možné provést cytologickou i FISH analýzu. Rutinně byly zavedeny biliární plastové nebo plně kryté samoexpandibilní kovové stenty.

Cytologická a molekulárně- -cytogenetická analýza

Cytologická analýza

Po makroskopickém vyhodnocení odebraných vzorků byly zhotoveny cytologické preparáty, které byly následně fixovány v 96% etanolu a poté barveny metodou May-Grünwald/Giemsa-Romanovsky a hematoxylin-eozinem. Následně byly preparáty v rámci standardních klinických postupů analyzovány patology. Pro hodnocení byla použita šestistupňová standardizovaná klasifikace pro pankreatobiliární cytologii navržená Papanicolaouovou společností (kategorie PAP I: nediagnostická, II: negativní pro malignitu, III: atypická, IV: neoplastická benigní nebo jiná, V: suspektní pro malignitu, VI: pozitivní pro malignitu) [26]. Pro analýzu této studie byly kategorie PAP V a VI považovány za pozitivní z malignity, zatímco ostatní byly považovány za nemaligní s následným sledováním (vč. kategorie I, která je považována za nediagnostickou) (obr. 1).

Obr. 1A) Benigní buňky – skupina pravidelně tvarovaných duktálních epiteliálních buněk s uniformními jádry, hladkou karyomembránou a jemným chromatinem (barvení hematoxylinem a eozinem, 100 ×), PAP II.
Obr. 1B) Maligní buňky – skupina atypických duktálních epitelií se zvětšenými polymorfními hyperchromními jádry a prominujícími nukleoly (barvení hematoxylinem a eozinem, 100 ×), PAP VI.
Fig. 1A) Benign cells – group of regularly shaped ductal epithelial cells with uniform nuclei, a smooth karyomembrane, and fi ne chromatin (HE staining, 100 ×), PAP II.
Fig. 1B) Malignant cells – group of atypical ductal epithelia with enlarged polymorphic hyperchromic nuclei and prominent nucleoli (HE staining, 100 ×), PAP VI.
Obr. 1A) Benigní buňky – skupina pravidelně tvarovaných duktálních epiteliálních buněk s uniformními jádry, hladkou karyomembránou
a jemným chromatinem (barvení hematoxylinem a eozinem, 100 ×), PAP II.  <br> 
Obr. 1B) Maligní buňky – skupina atypických duktálních epitelií se zvětšenými polymorfními hyperchromními jádry a prominujícími
nukleoly (barvení hematoxylinem a eozinem, 100 ×), PAP VI. <br> 

Fig. 1A) Benign cells – group of regularly shaped ductal epithelial cells with uniform nuclei, a smooth karyomembrane, and fi ne chromatin
(HE staining, 100 ×), PAP II. <br> 

Fig. 1B) Malignant cells – group of atypical ductal epithelia with enlarged polymorphic hyperchromic nuclei and prominent nucleoli
(HE staining, 100 ×), PAP VI.

Fluorescenční in situ hybridizace

Ustřižený kartáček umístěný v 10ml roztoku ThinPrep CytoLyt byl do 1 hod od odběru transportován na patologické oddělení k cytogenetickému vyšetření. Zpracování vzorků bylo zahájeno do 24 hod. Po vyjmutí kartáčku z něj byly opatrně odstraněny drobné fragmenty sliznice, které byly nejprve fixovány čerstvě připraveným metanolem s kyselinou octovou v poměru 3: 1. Pomocí cytospinu byly zhotoveny tři preparáty. Po zhodnocení celularity nativních nebarvených preparátů patologem byl vybrán jeden reprezentativní. Další zpracování vzorků bylo dvoudenní. FISH byla provedena podle návodu k postupu s použitím komerčně dostupné soupravy ZytoLight FISH-cytology kit a čtyřbarevné sondy ZytoLight SPEC CDKN2A/CEN 3/7/17 (ZytoVision®, Bremerhaven, Německo). V případech, kdy byl po zpracování materiál nehodnotitelný, bylo vyšetření opakováno ze zbývajících cytologických preparátů. Vyšetření pomocí FISH umožňuje detekci polyzomie chromozomů 3, 7 a 17 a deleci 9p21. Sonda pro výčet centromer chromozomu 3 (CEP 3) = červená, CEP 7 = zelená, CEP 17 = modrá a pro 9p21/p16 = zlatá (obr. 2).

Obr. 2A) Několik pravidelných jader epiteliálních buněk s normálním počtem signálů.
Obr. 2B) Jsou vidět dvě velká atypická jádra s výrazně zvýšenými červenými, zelenými a modrými signály, žluté signály chybí.
Fig. 2A) Several regular nuclei of epithelial cells with a normal number of signals can be seen in the image.
Fig. 2B) Two large atypical nuclei with markedly increased red, green and blue signals are visible, yellow signals are absent.
Obr. 2A) Několik pravidelných jader epiteliálních buněk s normálním počtem signálů. <br> 
Obr. 2B) Jsou vidět dvě velká atypická jádra s výrazně zvýšenými červenými, zelenými a modrými signály, žluté signály chybí. <br> 
Fig. 2A) Several regular nuclei of epithelial cells with a normal number of signals can be seen in the image. <br> 
Fig. 2B) Two large atypical nuclei with markedly increased red, green and blue signals are visible, yellow signals are absent. <br>

Hodnocení tohoto vyšetření prováděli dva zkušení patologové. Celá studie byla zaslepena vůči výsledkům BC. Pozitivita FISH pro chromozomy 3, 7 a 17 byla definována přítomností polysomie těchto chromozomů. Polysomie byla definována výskytem dvou nebo více chromozomů v alespoň pěti buňkách. Za pozitivní FISH vyšetření v případě genu 9p21 (p16) byla považována heterozygotní či homozygotní delece. FISH byla negativní v případech, kdy byla zjištěna nepřítomnost polysomie nebo delece p16. FISH byla inkonkluzivní, pokud byla polysomie pouze u jednoho chromozomu. Vzorky s nedostatečným počtem buněk pro vyšetření FISH byly považovány za nediagnostické pomocí FISH a v následné analýze byly považovány za negativní pro FISH.

Follow-up a definitivní diagnóza

Za zlatý standard pro stanovení definitivní diagnózy byl považován výsledek histopatologické zprávy z chirurgického resekátu. Rozhodnutí o indikaci k operaci bylo učiněno v rámci multidisciplinární onkologické komise. Pacienti, kteří nebyli indikováni k operaci, byli sledováni po dobu 12 měsíců k určení definitivní diagnózy. Protokol sledování zahrnoval tříměsíční periodické vyšetření v gastroenterologické ambulanci – klinické vyšetření, kontrolní a specifická laboratorní vyšetření, cross-sectional zobrazovací metody a endoskopické vyšetření. V případech lézí pankreatu, které způsobují extraduktální biliární striktury, bylo provedeno EUS s tenkojehlovou core biopsií jehlou 22G Acquire (Boston Scientific, Marlborough, MA, USA). Pacienti byli během sledovaní adekvátně léčeni na základě výsledků a multidisciplinárního konsenzu. Pitva nebo opětovné přezkoumání všech klinických údajů a dostupných výsledků byla provedena v případě úmrtí pacienta.

Statistická analýza

Všechny statistické analýzy byly provedeny pomocí programu IBM SPSS Statistics verze 23 (IBM Corp., Armonk, NY, USA). Senzitivita a specificita s 95% intervalem spolehlivosti (CI), stejně jako pozitivní prediktivní hodnota (PPV) a negativní prediktivní hodnota (NPV) byly vypočteny s použitím definitivní diagnózy (maligní/benigní) jako referenční metody. K porovnání senzitivity a specificity BC a kombinace BC + FISH byl použit chí-kvadrát test. U všech testů byla hodnota p < 0,05 považována za statisticky významnou.

Výsledky

Do studie bylo během sledovaného období zařazeno celkem 109 pacientů. Šest pacientů s již známou diagnózou primární sklerozující cholangitidy (PSC) bez podezření na malignitu bylo vyřazeno, jeden pacient byl ze sledování ztracen a 26 pacientů mělo proximální stenózu (obr. 3). Konečné analýze bylo podrobeno celkem 76 pacientů s distální biliární stenózou, z toho 47 (61,8 %) mužů, průměrný věk byl 67,6 (rozmezí 25–89) let. Demografické údaje pacientů a jejich definitivní diagnózy jsou uvedeny v tab. 1 a 2. V 17 (22,4 %) případech musely být striktury dilatovány, aby bylo možné provést odběr vzorků. Odběr byl ve všech případech makroskopicky vyhodnocen jako úspěšný. V souvislosti se studijními metodami se nevyskytly žádné smrtelné nebo závažné komplikace. Tři (3,4 %) pacienti měli mírnou PEP.

Obr. 3. Flow chart studie.
Fig. 3. Study flow chart.
Obr. 3. Flow chart studie. <br> 
Fig. 3. Study flow chart. <br>

Tab. 1. Demografi cké údaje pacientů s biliární distální stenózou.
Tab. 1. Demographic data of patients with distal biliary stenosis.
Demografi cké údaje pacientů s biliární distální stenózou. <br> 
Tab. 1. Demographic data of patients with distal biliary stenosis.
Endoskopická léčba – samoexpandující metalické stenty (SEMS), radiofrekvenční ablace (RFA), jeden nebo více plastových stentů, RFA + SEMS; onkologická léčba – adjuvantní léčba, paliativní léčba; kombinovaná terapie – dvě nebo více terapií (chirurgická nebo endoskopická nebo onkologická); PSC* – primární sklerotizující cholangitida

Tab. 2. Defi nitivní klinická diagnóza studie po 12měsíčním sledování a/nebo pooperační histologii.
Tab. 2. Final clinical diagnosis after conclusive 12-month follow-up and/or postoperative histology.
Defi nitivní klinická diagnóza studie po 12měsíčním sledování a/nebo pooperační
histologii. <br> 
Tab. 2. Final clinical diagnosis after conclusive 12-month follow-up and/or postoperative
histology.
Nádory slinivky břišní – duktální adenokarcinom slinivky břišní, lymfom slinivky břišní a maligní cystické nádory slinivky břišní; jiné (M) – adenokarcinom Vaterské papily, metastatické onemocnění (útlak maligních lymfatických uzlin); choledocholitiáza – stenóza způsobená chronickou přítomností konkrementů ve žlučových cestách; PSC – primární sklerotizující cholangitida; jiné (B) – iatrogenní poškození žlučových cest, stenóza reaktivními benigními lymfatickými uzlinami

Benigní distální striktury byly diagnostikovány u 25 (32,9 %) pacientů a maligní u 51 (67,1 %) pacientů. Z podskupiny maligních diagnóz bylo 17,7 % pacientů s cholangiokarcinomem a 74,5 % s nádory pankreatu. Pouze jeden (1,3 %) pacient s distální stenózou měl PSC, a to ve skupině benigních striktur. Celkem 21 (27,6 %) pacientů bylo operováno, z toho 17 (81 %) pacientů mělo maligní diagnózu (tab. 1).

Diagnostické parametry studijních metod jsou uvedeny v tab. 3–6. FISH zvýšila citlivost BC z 37,3 % na 70,6 % (p = 0,0007) v celém souboru pacientů s distální stenózou, z 35,7 % na 69 % v souboru pacientů s extraduktální příčinou striktur (p = 0,002) a ze 44,4 % na 77,8 % (p = 0,146) ve skupině s intraduktálními strikturami. FISH mírně snížila specificitu BC ve všech podskupinách.

Tab. 3. Intraduktální vs. extraduktální stenózy.
Tab. 3. Intraductal vs. extraductal strictures.
Intraduktální vs. extraduktální stenózy. <br> 
Tab. 3. Intraductal vs. extraductal strictures.
Nádory slinivky břišní – duktální adenokarcinom slinivky břišní, lymfom slinivky břišní a maligní cystické nádory slinivky břišní; jiné (M) – adenokarcinom Vaterské papily, metastatické onemocnění (útlak maligních lymfatických uzlin); choledocholitiáza – stenóza způsobená chronickou přítomností konkrementů ve žlučových cestách; PSC – primární sklerotizující cholangitida; jiné (B) – iatrogenní poškození žlučových cest, stenóza reaktivními benigními lymfatickými uzlinami

Tab. 4. Statistické výsledky BC a BC + FISH (celková kohorta studie).
Tab. 4. Statistical performances of brush cytology (BC), and BC + FISH (overall study cohort).
Statistické výsledky BC a BC + FISH (celková kohorta studie). <br> 
Tab. 4. Statistical performances of brush cytology (BC), and BC + FISH (overall study
cohort).
FISH – fl uorescenční in situ hybridizace, BC – kartáčková cytologie, PPV – pozitivní prediktivní hodnota, NPV – negativní prediktivní hodnota, CI – interval spolehlivosti, p – p-hodnota (BC vs. BC + FISH), dg. přesnost – diagnostická přesnost

Tab. 5. Statistické výsledky BC a BC + FISH (skupina extraduktálních stenóz).
Tab. 5. Statistical performances of brush cytology (BC), and BC + FISH (extraductal strictures).
Statistické výsledky BC a BC + FISH (skupina extraduktálních stenóz). <br> 
Tab. 5. Statistical performances of brush cytology (BC), and BC + FISH (extraductal
strictures).
FISH – fl uorescenční in situ hybridizace, BC – kartáčková cytologie, PPV – pozitivní prediktivní hodnota, NPV – negativní prediktivní hodnota, CI – interval spolehlivosti, p – p-hodnota (BC vs. BC + FISH), dg. přesnost – diagnostická přesnost

Tab. 6. Statistické výsledky BC a BC + FISH (skupina intraduktálních stenóz).
Tab. 6. Statistical performances of brush cytology (BC), and BC + FISH (intraductal strictures). Intraduktální
Statistické výsledky BC a BC + FISH (skupina intraduktálních stenóz). <br> 
Tab. 6. Statistical performances of brush cytology (BC), and BC + FISH (intraductal
strictures).
Intraduktální
FISH – fl uorescenční in situ hybridizace, BC – kartáčková cytologie, PPV – pozitivní prediktivní hodnota, NPV – negativní prediktivní hodnota, CI – interval spolehlivosti, p – p-hodnota (BC vs. BC + FISH), dg. přesnost – diagnostická přesnost

Úspěšnost FISH u pacientů s distální stenózou v naší studii byla 71,1 % a FISH byla inkonkluzivní ve 22 (28,9 %) případech. Preparáty pro hodnocení FISH byly v 75/76 (98,7 %) případů dostatečně buněčné a nereprezentativní jen v jednom případě (1,3 %).

Během sledování zemřelo 7 (9,2 %) pacientů s distální stenózou. Z této podskupiny bylo 6 (85,7 %) pacientů s maligními strikturami a jeden 73letý muž s chronickou pankreatitidou, který zemřel po šesti měsících na rakovinu plic (tab. 1).

 

Diskuze

Diagnostika striktury žlučových cest je někdy výzvou. Navzdory pokroku v zobrazovacích metodách je ve většině případů nutná tkáňová diagnostika. Současně se doporučují jako metoda první volby ERCP s BC [1,2,6–8]. Zatímco je transpapilární odběr vzorku „kartáčkem“ snadno proveditelný a bezpečný, diagnostické charakteristiky BC jsou suboptimální, se senzitivitou pro malignitu pouze v rozmezí 19–56 % [2,6–10]. V důsledku toho zůstává po úvodní ERCP mnoho striktur neurčitých a doporučuje se využití pokročilých technik odběru vzorků buď pomocí cholangioskopie, nebo EUS [1,2,7,13–16]. Jejich použití je však spojeno s nezanedbatelnými nežádoucími účinky a problémem zůstávají také jejich náklady a dostupnost. Ke zvýšení diagnostické přesnosti BC jsou proto zapotřebí nové metody [7,11,17,18].

Zjistili jsme, že kombinace rutinní cytologie a FISH s použitím sond ZytoLight FISH zlepšuje diagnostickou výtěžnost BC. Ve srovnání se samotnou BC vykazovala tato duální modalita vyšetření tkáně trend ke zvýšení senzitivity z 37,3 % na 70,6 % (p = 0,0007). Není překvapením, že v případech intraduktálních striktur byla senzitivita obou metod vyšší, a to 44,4 %, resp. 77,8 % (p = 0,146). Tato zjištění jsou v souladu s výsledky některých dalších studií realizovaných u pacientů se stenózou žlučových cest. Např. Gonda et al ve své prospektivní studii prokázali zvýšenou senzitivitu z 32 % na 51 % a Chaiteerakij et al z 38 % na 50 % [19,24]. V jiných retrospektivních sériích Liew et al prokázali zvýšení z 54 % na 69 % a Hans et al ze 43 % na 82 % [27,28]. Tyto výsledky považujeme za klinicky relevantní pro potenciál snížit diagnostickou zátěž pacienta.

Specificita BC v této skupině pacientů s distální stenózou byla 79,2 %. Ve většině relevantních studií se tato hodnota blížila 100 %, i když například Liew et al uvádějí 82,4 % a Han et al 96 % [27,28]. Identifikovali jsme dva hlavní důvody tohoto rozdílu. Zaprvé jsme považovali nálezy za maligní nejen v případech Papanicolaouovy kategorie VI, ale také kategorie V, v níž bylo jen 81 % cytologických nálezů skutečně maligních (doplňující tab. 7). To je v souladu s literaturou, kde se riziko malignity vzorků z kartáčků označených jako kategorie V pohybuje v rozmezí 80–96 % [29,30]. Zadruhé až 32,9 % pacientů s distální stenózou v našich případech mělo benigní strikturu. V některých jiných studiích činí velmi malý počet skutečně negativních vzorků odhady specificity méně spolehlivými. Specificita FISH u pacientů s distální stenózou v naší studii byla 60 %, pokud byly nepřesvědčivé výsledky považovány za negativní. Tento výsledek se v jiných studiích pohyboval v rozmezí 54–100 % [7,21,23,27,28,31,32].

Doplňující tab. 7. Srovnání kategorií Papanicolaou považovaných za pozitivní na malignitu pro účely této studie a defi nitivní klinické diagnózy po 12měsíčním sledování a/nebo pooperační histologii.
Supplementary tab. 7. Comparison of Papanicolaou categories considered positive for malignancy for purposes of this study and the study’s fi nal clinical diagnosis after conclusive 12-month follow-up and/or postoperative histology.
Doplňující tab. 7. Srovnání kategorií Papanicolaou považovaných za pozitivní na malignitu
pro účely této studie a defi nitivní klinické diagnózy po 12měsíčním sledování
a/nebo pooperační histologii. <br> 
Supplementary tab. 7. Comparison of Papanicolaou categories considered positive for
malignancy for purposes of this study and the study’s fi nal clinical diagnosis after conclusive
12-month follow-up and/or postoperative histology.

Fluorescenční in situ hybridizace (FISH) je molekulárně cytogenetická metoda založená na detekci fluorescenčně značených specifických sekvencí DNA/RNA chromozomů s vysokým stupněm sekvenční komplementarity [20]. Typicky umožňuje detekci různých typů cytogenetických změn (mimo jiné aneuzomie, aneuploidie, delece, translokace) u přesně definovaných chromozomů u pacientů s podezřením na malignitu. V naší studii byla FISH provedena pomocí sond ZytoLight FISH zaměřených na chromozomy 3, 7, 17 a 9p21, což jsou stejné chromozomy, na které byly zaměřeny sondy UroVysion použité v jiných studiích [19,24,27,28]. Přestože sondy ZytoLight FISH byly původně vyvinuty pro diagnostiku jiných nádorů, jako jsou hematologické nádory, nádory prsu, plic nebo močového měchýře [33], naše studie ukázala, že by mohly být účinné i pro diagnostiku pankreatobiliárních malignit. V kombinaci s rutinní cytologií vykazovaly lepší senzitivitu při primární diagnostice distálních biliárních striktur ve srovnání se samotnou BC (p = 0,0007). Ačkoli byla nedávno vyvinuta sada sond (zaměřená na chromozomy 1q21, 7p12, 8q24 a 9p21) určená pro pankreatobiliární malignity s 93% senzitivitou a 100% specificitou [23], není zatím komerčně dostupná.

Zdá se, že sekvenování nové generace (NGS – next-generation sequencing) představuje další alternativní molekulárně cytogenetickou metodu, která by mohla výrazně zvýšit senzitivitu a specificitu BC. Nicméně dosud nebyl definován žádný diagnostický panel mutací, který by byl typický pro pankreatobiliární malignity. Nejčastějšími změnami jsou mutace genů p53, KRAS/NRAS, CDKN2A, SMAD 4, PTEN a dalších [34–36]. Harbhajanka et al ve své publikaci ukázali, že v kombinaci s BC NGS významně zvyšuje senzitivitu ze 49 % na 93 % u premaligních lézí [35]. To je však v současné době pro většinu laboratoří finančně nákladná a časově náročná metoda a tento ztracený čas by mohl významně ovlivnit včasnou diagnózu a adekvátní léčbu u pacientů se strikturami žlučových cest. Ve srovnání s NGS je FISH méně nákladnou, rychlejší a dostupnější metodou.

Mimo protokol naší studie byla podle preferencí endoskopisty provedena klešťová biopsie (biopsie) ve 29 (38,2 %) případech s distální stenózou. Senzitivita biopsie a kombinace BC a biopsie v tomto souboru byla 55 %, resp. 72,4 % (doplňující tab. 8). V důsledku toho lze klešťovou biopsii považovat za důležitý doplněk BC, který je užitečný zejména v případech intraduktálních striktur, jak je uvedeno v literatuře [4,7,16,28,37–47]. Senzitivita BC + biopsie je nesignifikantně vyšší než senzitivita BC + FISH (72,4 vs. 70,6 %; p = 0,864) podle našich výsledků mimo protokol a biopsie a BC jsou finančně méně nákladné než FISH. Nicméně biopsie nemusí být vždy technicky úspěšná a její diagnostická výtěžnost může být ovlivněna mnoha faktory [41–43,48], s výskytem falešné negativity v mnoha případech BC + biopsie. V těchto případech sporné diagnózy by FISH mohla hrát důležitou roli.

Doplňující tab. 8. Statistické údaje BC, FISH, klešťové biopsie a jejích kombinací v populací s distální stenózou.
Supplementary tab. 8. Statistical performances of brush cytology (BC), FISH, forceps biopsy and different combinations in patients with distal strictures.
Doplňující tab. 8. Statistické údaje BC, FISH, klešťové biopsie a jejích kombinací v populací s distální stenózou. <br> 
Supplementary tab. 8. Statistical performances of brush cytology (BC), FISH, forceps biopsy and different combinations in patients
with distal strictures.
FISH – fl uorescenční in situ hybridizace, BC – kartáčková cytologie, biopsie – klešťová biopsie, PPV – pozitivní prediktivní hodnota, NPV – negativní prediktivní hodnota, CI – interval spolehlivosti, p – p-hodnota (BC vs. BC + FISH), *p – p-value BC + FISH vs. BC + biopsie, dg. přesnost – diagnostická přesnost.

V některých případech by kombinace BC, klešťové biopsie a FISH mohla zvýšit senzitivitu distálních biliárních striktur, jak je uvedeno v doplňující tab. 8 a v literatuře [31]. To však nebylo cílem této studie.

Mezi silné stránky naší studie patří její prospektivní design, „naivní“ nebo dosud nebioptované distální biliární striktury, standardizovaná metodika, definice referenčních standardů pro konečnou diagnózu a sledování dokončené u 100 % pacientů. Na druhou stranu lze za limitace studie považovat nízký počet pacientů a monocentrický design.

Závěr

Ve srovnání se samotnou BC má duální modalita hodnocení tkáně pomocí BC + FISH lepší senzitivitu v primární diagnostice distálních biliárních striktur. Je však třeba získat údaje z většího prospektivního multicentrického souboru pacientů.

Příspěvky autorů

V. D. Z. – koncepce a design studie, získávání dat, analýza a interpretace dat, návrh a sepsání článku nebo jeho kritická revize z hlediska důležitého intelektuálního obsahu, rešerše literatury

P. F. – koncepce a design studie, získávání dat, analýza a interpretace dat

L. K. – analýza a interpretace dat, návrh článku a jeho kritická revize z hlediska důležitého intelektuálního obsahu, rešerše literatury

J. Z. – získání dat, analýza a interpretace dat

P. V. – návrh článku nebo jeho kritická revize z hlediska důležitého intelektuálního obsahu

D. K. – získání dat, analýza a interpretace dat, návrh a interpretace obrázku studie

Z. S. – získání dat, analýza a interpretace dat

P. S. a M. L. – návrh článku nebo jeho kritická revize z hlediska důležitého intelektuálního obsahu

O. U. – koncepce a design studie, získání dat, analýza a interpretace dat, návrh článku nebo jeho kritická revize z hlediska důležitého intelektuálního obsahu

Všichni autoři si přečetli publikovanou verzi rukopisu a souhlasili s ní.

 

ORCID autorů

V. D. Zoundjiekpon ORCID 0000-0002-5673-3276,

P. Falt ORCID 0000-0001-8843-4716,

L. Kunovský ORCID 0000-0003-2985-8759,

J. Zapletalová ORCID 0000-0002-9005-9692,

P. Vaněk ORCID 0000-0001-9573-5277,

D. Kurfurstová ORCID 0000-0002-3175-3131,

Z. Slobodová ORCID 0000-0001-7755-048X,

P. Slodička ORCID 0000-0002-1385-262X,

T. Tichý ORCID 0000-0003-0755-1107,

D. Skanderová ORCID 0000-0001-9106-8104,

G. Kořínková ORCID 0000-0001-8004-2419,

P. Skalický ORCID 0000-0002-0960-8616,

M. Loveček ORCID 0000-0001-9775-9643,

O. Urban ORCID 0000-0002-6705-7912.

Konflikt zájmů: Autoři deklarují, že text článku odpovídá etickým standardům, byla dodržena anonymita pacientů, a prohlašují, že v souvislosti s předmětem článku nemají fi nanční, poradenské ani jiné komerční zájmy.

Publikační etika: Příspěvek nebyl dosud publikován ani není v současnosti zaslán do jiného časopisu pro posouzení. Autoři souhlasí s uveřejněním svého jména a e-mailového kontaktu v publikovaném textu.

Dedikace: Tento výzkum byl financován z grantu MZ ČR-DRO (FNOL, 00098892). Studie byla provedena v souladu s Helsinskou deklarací a schválena Institucionální etickou komisí Fakultní nemocnice Olomouc (EK 15219, 2019). Od všech subjektů zapojených do studie byl získán informovaný souhlas. Redakční rada potvrzuje, že rukopis práce splnil ICMJE kritéria pro publikace zasílané do bio medicínských časopisů.

Conflict of Interest: The authors declare that the article/ manuscript complies with ethical standards, patient anonymity has been respected, and they state that they have no financial, advisory or other commercial interests in relation to the subject matter.

Publication Ethics: This article/ manuscript has not been published or is currently being submitted for another review. The authors agree to publish their names and e-mails in the published article/ manuscript.

Dedication: This research was financed by a grant from the Ministry of Health of the Czech Republic-DRO (FNOL, 00098892). The study was conducted in accordance with the Declaration of Helsinki and approved by the Institutional Ethics Committee of the Olomouc University Hospital (EK 15219, 2019). Informed consent was obtained from all subjects involved in the study.

The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE “uniform requirements” for bio medical papers.

Doručeno/Submitted: 5. 4. 2023

Přijato/Accepted: 1. 5. 2023

MUDr. Vincent Dansou Zoundjiekpon

II. interní klinika – gastroenterologická a geriatrická

LF UP a FN Olomouc

Zdravotníků 248/7

779 00 Olomouc

Vincent.Zoundjiekpon@fnol.cz


Zdroje

1. Pouw RE, Barret M, Biermann K et al. Endoscopic tissue sampling – Part 1: Upper gastrointestinal and hepatopancreatobiliary tracts. European Society of Gastrointestinal Endoscopy (ESGE) Guideline. Endoscopy 2021; 53 (11): 1174–1188. doi: 10.1055/a-1611-5091.

2. Victor DW, Sherman S, Karakan T et al. Current endoscopic approach to indeterminate biliary strictures. World J Gastroenterol 2012; 18 (43): 6197–6205. doi: 10.3748/wjg.v18.i43. 6197.

3. Shaib YH, Davila JA, McGlynn K et al. Rising incidence of intrahepatic cholangiocarcinoma in the United States: A true increase? J Hepatol 2004; 40 (3): 472–477. doi: 10.1016/ j.jhep.2003.11.030.

4. Urban O, Vanek P, Zoundjiekpon V et al. Endoscopic Perspective in Cholangiocarcinoma Diagnostic Process. Gastroenterol Res Pract 2019; 2019: 9704870. doi: 10.1155/2019/9704 870.

5. Van Beers BE. Diagnosis of cholangiocarcinoma. HPB (Oxford) 2008; 10 (2): 87–93. doi: 10.1080/13651820801992716.

6. Singh A, Gelrud A, Agarwal B. Biliary strictures: diagnostic considerations and approach. Gastroenterol Rep (Oxf) 2015; 3 (1): 22–31. doi: 10.1093/gastro/gou072.

7. Sun B, Moon JH, Cai Q et al. Review article: Asia-Pacific consensus recommendations on endoscopic tissue acquisition for biliary strictures. Aliment Pharmacol Ther 2018; 48 (2): 138–151. doi: 10.1111/apt.14811.

8. Dumonceau JM, Delhaye M, Charette N et al. Challenging biliary strictures: Pathophysiological features, differential diagnosis, diagnostic algorithms, and new clinically relevant biomarkers – Part 1. Therap Adv Gastroenterol 2020; 13: 1756284820927292. doi: 10.1177/1756284820927292.

9. Rösch T, Hofrichter K, Frimberger E et al. ERCP or EUS for tissue diagnosis of biliary strictures? A prospective comparative study. Gastrointest Endosc 2004; 60 (3): 390–396. doi: 10.1016/s0016-5107 (04) 01732-8.

10. Moreno Luna LE, Kipp B, Halling KC et al. Advanced cytologic techniques for the detection of malignant pancreatobiliary strictures. Gastroenterology 2006; 131 (4): 1064–1072. doi: 10.1053/j.gastro.2006.08.021.

11. Meining A, Chen YK, Pleskow D et al. Direct visualization of indeterminate pancreaticobiliary strictures with probe-based confocal laser endomicroscopy: A multicenter experience. Gastrointest Endosc 2011; 74 (5): 961–968. doi: 10.1016/j.gie.2011.05.009.

12. Sun X, Zhou Z, Tian J et al. Is single-operator peroral cholangioscopy a useful tool for the diagnosis of indeterminate biliary lesion? A systematic review and meta-analysis. Gastrointest Endosc 2015; 82 (1): 79–87. doi: 10.1016/j.gie.2014.12.021.

13. Sethi A, Tyberg A, Slivka A et al. Digital Single-operator Cholangioscopy (DSOC) Improves Interobserver Agreement (IOA) and Accuracy for Evaluation of Indeterminate Biliary Strictures: The Monaco Classification. J Clin Gastroenterol 2022; 56 (2): e94–e97. doi: 10.1097/MCG.0000000000001321.

14. Navaneethan U, Hasan MK, Kommaraju K et al. Digital, single-operator cholangiopancreatoscopy in the diagnosis and management of pancreatobiliary disorders: A multicenter clinical experience (with video). Gastrointest Endosc. 2016; 84 (4): 649–655. doi: 10.1016/j.gie.2016.03.789.

15. Shah RJ, Raijman I, Brauer B et al. Performance of a fully disposable, digital, single-operator cholangiopancreatoscope. Endoscopy 2017; 49 (7): 651–658. doi: 10.1055/s-0043-106295.

16. Urban O, Evinová E, Fojtík P et al. Digital cholangioscopy: The diagnostic yield and impact on management of patients with biliary stricture. Scand J Gastroenterol 2018; 53 (10–11): 1364–1367. doi: 10.1080/00365521.2018.1512649.

17. Caillol F, Bories E, Poizat F et al. Endomicroscopy in bile duct: Inflammation interferes with pCLE applied in the bile duct: A prospective study of 54 patients. United European Gastroenterol J 2013; 1 (2): 120–127. doi: 10.1177/2050640613483462.

18. Levy MJ, Baron TH, Clayton AC et al. Prospective evaluation of advanced molecular markers and imaging techniques in patients with indeterminate bile duct strictures. Am J Gastroenterol 2008; 103 (5): 1263–1273. doi: 10.1111/j.1572-0241.2007.01776.x.

19. Gonda TA, Glick MP, Sethi A et al. Polysomy and p16 deletion by fluorescence in situ hybridization in the diagnosis of indeterminate biliary strictures. Gastrointest Endosc 2012; 75 (1): 74–79. doi: 10.1016/j.gie.2011.08.022.

20. Bergquist A, Tribukait B, Glaumann H et al. Can DNA cytometry be used for evaluation of malignancy and premalignancy in bile duct strictures in primary sclerosing cholangitis? J Hepatol 2000; 33 (6): 873–877. doi: 10.1016/s0168-8278 (00) 80117-8.

21. Kipp BR, Stadheim LM, Halling SA et al. A comparison of routine cytology and fluorescence in situ hybridization for the detection of malignant bile duct strictures. Am J Gastroenterol 2004; 99 (9): 1675–1681. doi: 10.1111/j.1572-0241.2004.30281.x.

22. Vlajnic T, Somaini G, Savic S et al. Targeted multiprobe fluorescence in situ hybridization analysis for elucidation of inconclusive pancreatobiliary cytology. Cancer Cytopathol 2014; 122 (8): 627–634. doi: 10.1002/cncy.21429.

23. Barr Fritcher EG, Voss JS, Brankley SM et al. An Optimized Set of Fluorescence In situ Hybridization Probes for Detection of Pancreatobiliary Tract Cancer in Cytology Brush Samples. Gastroenterology 2015; 149 (7): 1813.e1–1824.e1. doi: 10.1053/j.gastro.2015.08.046.

24. Chaiteerakij R, Barr Fritcher EG, Angsuwatcharakon P et al. Fluorescence in situ hybridization compared with conventional cytology for the diagnosis of malignant biliary tract strictures in Asian patients. Gastrointest Endosc. 2016; 83 (6): 1228–1235. doi: 10.1016/j.gie.2015.11.037.

25. Gonda TA, Viterbo D, Gausman V et al. Mutation Profile and Fluorescence in situ Hybridization Analyses Increase Detection of Malignancies in Biliary Strictures. Clin Gastroenterol Hepatol 2017; 15 (6): 913.e1–919.e1. doi: 10.1016/j.cgh.2016.12.013.

26. Pitman MB, Centeno BA, Ali SZ et al. Standardized terminology and nomenclature for pancreatobiliary cytology: The Papanicolaou Society of Cytopathology Guidelines. Cytojournal 2014; 11 (1): 3. doi: 10.4103/1742-6413.133343.

27. Liew ZH, Loh TJ, Lim TK et al. Role of fluorescence in situ hybridization in diagnosing cholangiocarcinoma in indeterminate biliary strictures. J Gastroenterol Hepatol 2018; 33 (1): 315–319. doi: 10.1111/jgh.13824.

28. Han S, Tatman P, Mehrotra S et al. Combination of ERCP-Based Modalities Increases Diagnostic Yield for Biliary Strictures. Dig Dis Sci 2021; 66 (4): 1276–1284. doi: 10.1007/s10 620-020-06335-x.

29. Layfield LJ, Schmidt RL, Hirschowitz SL et al. Significance of the diagnostic categories “atypical” and “suspicious for malignancy” in the cytologic diagnosis of solid pancreatic masses. Diagn Cytopathol 2014; 42 (4): 292–296. doi: 10.1002/dc.23078.

30. Pitman MB, Layfield LJ. Guidelines for pancreaticobiliary cytology from the Papanicolaou Society of Cytopathology: A review. Cancer Cytopathol 2014; 122 (6): 399–411. doi: 10.1002/cncy.21427.

31. Baroud S, Sahakian AJ, Sawas T et al. Impact of trimodality sampling on detection of malignant biliary strictures compared with patients with primary sclerosing cholangitis. Gastrointest Endosc 2022; 95 (5): 884–892. doi: 10.1016/ j.gie.2021.11.029.

32. Smoczynski M, Jablonska A, Matyskiel A et al. Routine brush cytology and fluorescence in situ hybridization for assessment of pancreatobiliary strictures. Gastrointest Endosc 2012; 75 (1): 65–73. doi: 10.1016/j.gie.2011.08.040.

33. Molitor M, Junker K, Eltze E et al. Comparison of structural genetics of non-schistosoma-associated squamous cell carcinoma of the urinary bladder. Int J Clin Exp Pathol 2015; 8 (7): 8143–8158.

34. Biankin AV, Waddell N, Kassahn KS et al. Pancreatic cancer genomes reveal aberrations in axon guidance pathway genes. Nature 2012; 491 (7424): 399–405. doi: 10.1038/nature11547.

35. Harbhajanka A, Michael CW, Janaki N et al. Tiny but mighty: Use of next generation sequencing on discarded cytocentrifuged bile duct brushing specimens to increase sensitivity of cytological diagnosis. Mod Pathol 2020; 33 (10): 2019–2025. doi: 10.1038/s41379-020-0577-1. 36. Bailey P, Chang DK, Nones K et al. Genomic analyses identify molecular subtypes of pancreatic cancer. Nature 2016; 531 (7592): 47–52. doi: 10.1038/nature16965.

37. Navaneethan U, Njei B, Lourdusamy V et al. Comparative effectiveness of biliary brush cytology and intraductal biopsy for detection of malignant biliary strictures: A systematic review and meta-analysis. Gastrointest Endosc 2015; 81 (1): 168–176. doi: 10.1016/j.gie.2014.09.017.

38. Tamada K, Tomiyama T, Wada S et al. Endoscopic transpapillary bile duct biopsy with the combination of intraductal ultrasonography in the diagnosis of biliary strictures. Gut 2002; 50 (3): 326–331. doi: 10.1136/gut.50.3.326.

39. Arvanitakis M, Hookey L, Tessier G et al. Intraductal optical coherence tomography during endoscopic retrograde cholangiopancreatography for investigation of biliary strictures. Endoscopy 2009; 41 (8): 696–701. doi: 10.1055/s-0029-1214950.

40. Sugiyama M, Atomi Y, Wada N et al. Endoscopic transpapillary bile duct biopsy without sphincterotomy for diagnosing biliary strictures: A prospective comparative study with bile and brush cytology. Am J Gastroenterol 1996; 91 (3): 465–467.

41. Naitoh I, Nakazawa T, Kato A et al. Predictive factors for positive diagnosis of malignant biliary strictures by transpapillary brush cytology and forceps biopsy. J Dig Dis 2016; 17 (1): 44–51. doi: 10.1111/1751-2980.12311.

42. Pugliese V, Conio M, Nicolò G et al. Endoscopic retrograde forceps biopsy and brush cytology of biliary strictures: A prospective study. Gastrointest Endosc 1995; 42 (6): 520–526. doi: 10.1016/s0016-5107 (95) 70004-8.

43. Howell DA, Parsons WG, Jones MA et al. Complete tissue sampling of biliary strictures at ERCP using a new device. Gastrointest. Endosc 1996; 43 (5): 498–502. doi: 10.1016/ s0016-5107 (96) 70294-8.

44. Ponchon T, Gagnon P, Berger F et al. Value of endobiliary brush cytology and biopsies for the diagnosis of malignant bile duct stenosis: Results of a prospective study. Gastrointest Endosc 1995; 42 (6): 565–572. doi: 10.1016/s0016-510 7 (95) 70012-9.

45. Schoefl R, Haefner M, Wrba F et al. Forceps biopsy and brush cytology during endoscopic retrograde cholangiopancreatography for the diagnosis of biliary stenoses. Scand J Gastroenterol 1997; 32 (4): 363–368. doi: 10.3109/00365529709007685.

46. Lee YN, Moon JH, Choi HJ et al. Diagnostic approach using ERCP-guided transpapillary forceps biopsy or EUS-guided fine-needle aspiration biopsy according to the nature of stricture segment for patients with suspected malignant biliary stricture. Cancer Med 2017; 6 (3): 582–590. doi: 10.1002/cam4.1034.

47. Kamp EJCA, Dinjens WNM, Doukas M et al. Optimal tissue sampling during ERCP and emerging molecular techniques for the differentiation of benign and malignant biliary strictures. Therap Adv Gastroenterol 2021; 14: 17562848211002023. doi: 10.1177/175 62848 211002023.

48. Yang MJ, Hwang JC, Lee D et al. Factors affecting the diagnostic yield of endoscopic transpapillary forceps biopsy in patients with malignant biliary strictures. J Gastroenterol Hepatol 2021; 36 (8): 2324–2328. doi: 10.1111/jgh. 15497.

Štítky
Dětská gastroenterologie Gastroenterologie a hepatologie Chirurgie všeobecná

Článek vyšel v časopise

Gastroenterologie a hepatologie

Číslo 3

2023 Číslo 3
Nejčtenější tento týden
Nejčtenější v tomto čísle
Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Svět praktické medicíny 3/2024 (znalostní test z časopisu)
nový kurz

Kardiologické projevy hypereozinofilií
Autoři: prof. MUDr. Petr Němec, Ph.D.

Střevní příprava před kolonoskopií
Autoři: MUDr. Klára Kmochová, Ph.D.

Aktuální možnosti diagnostiky a léčby litiáz
Autoři: MUDr. Tomáš Ürge, PhD.

Závislosti moderní doby – digitální závislosti a hypnotika
Autoři: MUDr. Vladimír Kmoch

Všechny kurzy
Kurzy Podcasty Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#