Zdravotní aspekty chování obyvatel Česka v době pandemie COVID-19 z pohledu veřejného zdraví

Souhrn

Článek představuje výstupy projektu evropské úřadovny Světové zdravotnické organizace (WHO European Region), Ministerstva zdravotnictví ČR (MZ) a 1. lékařské fakulty UK v Praze, který se týkal chování lidí v době pandemie COVID-19 v letech 2020 a 2021.

V Česku byl výzkum realizován ve třech vlnách na reprezentativním vzorku respondentů formou dotazníkového šetření. Ukázalo se, že většina české populace vnímala riziko nákazy jako nízké, a to bez ohledu na narůstající počet infikovaných a zemřelých. Z hlediska vnímání osobní náchylnosti k nákaze přetrvával většinový optimismus. S tím korespondovalo dodržování preventivních opatření, u něhož byl trend spíše klesající.

Životní pohoda byla po úspěšném zvládnutí první vlny nadprůměrná, ale v souvislosti se zhoršováním pandemické situace mírně poklesla. Naopak narůstala obtížnost porozumění komunikaci státních orgánů ohledně zaváděných opatření a klesala důvěra v média. Pozitivním zjištěním byl nárůst podílu těch, kteří se v souvislosti s pandemií snažili zlepšit životní styl.

Klíčová slova:

zdravotní gramotnost – životní styl – vnímání rizika – pandemie COVID-19 – postoj k očkování – životní pohoda

ÚVOD

Pandemie COVID-19 přinesla pro obyvatele na celém světě nové a nečekané výzvy, které mnoha způsoby ovlivnily zdravotní aspekty chování a měnily po generace zavedený úzus společenského styku. Vlády většiny zemí se snažily zamezit šíření nemoci zaváděním řady opatření od vyžadování striktního dodržování osobní hygieny a sociálního odstupu, přes povinné nošení roušek a respirátorů až k zásadnímu omezení sociálních kontaktů.

Diskutuje se rovněž o rizikovém životním stylu a jeho dopadech na zdravotní kondici jednotlivců i celé populace, jakožto významného rizikového faktoru pro těžký průběh nemoci COVID-19. Nejčastěji zvažovanými přímými negativními faktory jsou kouření a obezita, jako nepřímé faktory jsou uváděny nadměrné pití alkoholu, nedostatek pohybu a nezdravé stravovací návyky (1). Tento příspěvek seznamuje s reakcemi českých občanů na pandemii, a to na základě výsledků mezinárodního výzkumu „Behaviorální aspekty epidemie COVID-19 v ČR“, který byl v Česku realizován s finanční podporou Kanceláře Světové zdravotnické organizace (WHO) v ČR.

POPIS VÝZKUMU, JEHO CÍLE A METODOLOGIE

V období srpen 2020 až leden 2021 byl v Česku realizován výzkum „Behaviorální aspekty epidemie COVID-19 v ČR“ iniciovaný Evropskou úřadovnou WHO v Kodani a podpořený MZ ČR. Přípravou a realizací výzkumného šetření a interpretací výsledků byla pověřena 1. lékařská fakulta UK v Praze, jmenovitě Ústav veřejného zdravotnictví a medicínského práva. Výzkum probíhal v řadě dalších evropských zemí podle jednotného výzkumného protokolu.

Cílem projektu bylo průběžně poskytovat vládám a národním orgánům zodpovědným za boj proti šíření nákazy novým koronavirem validní a objektivní informace pro volbu účinných opatření. Politici, epidemiologové i orgány ochrany veřejného zdraví potřebovali znát, jaké mají lidé znalosti, jak vnímají rizika a problémy, se kterými se musí vyrovnat při dodržování opatření, a jak se ve vztahu k epidemii reálně chovají. Z metodologického hlediska se jednalo o dotazníkové šetření s použitím strukturovaného dotazníku, vyvinutého odborníky WHO ve spolupráci s Erfurtskou univerzitou. Každá ze zúčastněných zemí dotazník přeložila a adjustovala tak, aby formulace otázek odpovídala místním kulturním zvyklostem a otázky byly pro respondenty jasné a srozumitelné. Statistické zpracování dat prováděla rovněž Univerzita Erfurt, a to v rámci mezinárodního projektu COSMO, zaměřeného na monitorování pandemie COVID-19 (2).

Design projektu, výběr proměnných a jejich operacionalizace byly v kompetenci odborníků WHO. Kromě sociodemografických ukazatelů (věku, pohlaví, vzdělání, lokality, velikosti a skladby domácnosti) dotazník zjišťoval u respondentů, zda (ne)pracují ve zdravotnictví a (ne)jsou chronicky nemocní, včetně prodělání nákazy novým koronavirem.

Dotazník obsahoval následující proměnné, které byly vztaženy k pandemii COVID-19: vnímání rizika, zdravotní gramotnost, self-efficacy, tj. vnímání vlastní schopnosti zvládat životní úkoly, odolnost a afekty (negativní emocionální reakce na pandemii), duševní pohodu respondentů, důvěru v instituce důležité pro zvládání pandemie, preventivní a rizikové chování ve vztahu ke COVID-19, důvěru v informační zdroje a vliv médií, postoje k očkování proti COVID-19 a ekonomické dopady pandemie. Většina položek dotazníku byla vytvořená pro účely tohoto výzkumu a koncipována s využitím Likertovy škály, tj. respondenti odpovídali na sedmistupňové škále, kdy bylo uvedeno slovní znění odpovědi pro nejnižší a nejvyšší hodnotu. Pro měření psychologických proměnných (vnímání rizika[1], self-efficacy[2], afekty spojené s onemocněním COVID-19[3]) byly využity mezinárodně používané a validované otázky a škály přizpůsobené cílům šetření (3). Psychická pohoda byla zkoumána prostřednictvím mezinárodně používané metodiky WHO 5 Well-being index, která je v Česku validovaná (4). Dotazník prošel před vlastním výzkumem pilotáží.

Dotazníkové šetření proběhlo ve třech vlnách, a to v srpnu a listopadu 2020 a v lednu 2021. Sběr dat u souboru cca 1000 respondentů kombinovanou technikou CAWI (computer assisted web interview, tj. on-line dotazování) a CATI (computer assisted telephone interview, tj. telefonické dotazování) provedla agentura IPSOS.

Telefonické dotazování bylo určeno respondentům starším 65 let a týkalo se 20 % respondentů. Výběrový vzorek byl vytvořen pomocí kvótního výběru na základě pohlaví, věku a velikosti bydliště. Výběr provedla agentura IPSOS s využitím vlastní platformy respondentů. Vzorek byl reprezentativní z hlediska pohlaví, věkové a vzdělanostní struktury a poměru respondentů bydlících ve městě a na venkově. Vyplnění dotazníku trvalo v průměru 20 minut. Celkový počet respondentů se v jednotlivých vlnách mírně lišil (tab. 1).

[1]Vnímání rizika: Ověřené položky převzaté z Brewer NT, Chapman GB, Gibbons FX et al. Meta-analysis of the relationship between risk perception and health behavior: the example of vaccination. Health Psychol 2007; 26: 136.

[2]Self-efficacy: Ověřené položky převzaté z Bandura A. Guide for constructing self-efficacy scales. In: Self-efficacy beliefs of adolescents. Age Publishing, 2006: 307–337.

[3]Psychologický konstrukt: Afekty spojené s kovidem. Ověřené položky převzaté z Bradley MM, Lang PJ. Measuring emotion: the self-assessment manikin and the semantic differential. J Behav Ther Exp Psychiatry 1994; 25: 49–59.

Výsledky byly interpretovány v kontextu vývoje epidemie v Česku a s přihlédnutím k aktuální situaci v době sběru dat (obr. 1). V souladu s platnou legislativou byla zajištěna ochrana osobních údajů a ochrana dat. Výzkum byl schválen Etickou komisí MZ ČR.

VÝVOJ A PRŮBĚH PANDEMIE COVID-19 V ČESKU V OBDOBÍ BŘEZEN 2020 – ČERVEN 2021

První případy onemocnění COVID-19 se v Česku objevily počátkem března 2020 a podle hygienické služby se jednalo o zavlečení infekce českými turisty vracejícím se ze severní Itálie (6). Záhy se však objevily případy komunitního přenosu infekce na českém území a epidemie se začala šířit. První vlna vyvrcholila v polovině dubna, kdy bylo evidováno téměř 5 tisíc infikovaných. Česká vláda na počátek epidemie zareagovala velmi rychle vyhlášením striktních epidemiologických opatření. Jednalo se o uzavření škol, většiny obchodů, restaurací, hotelů, kin a divadel, povinné nošení roušek, zákaz veřejných akcí a návštěv ve zdravotnických a sociálních zařízeních a omezení leteckého spojení se světem.

Z nové a neznámé nemoci panoval strach, proto lidé zavedená opatření dodržovali. Počet nakažených klesl a v červnu 2020 byla první vlna pandemie považována za úspěšně zvládnutou, restrikce se uvolňovaly a život v Česku se téměř vrátil do podoby před pandemií. Nicméně již v polovině léta byl zaznamenán nárůst infikovaných, který se v září dramaticky zrychlil. Zvýšil se však také podíl těch, kteří riziko nemoci COVID-19 bagatelizovali a odmítali restriktivní opatření. Odpor části veřejnosti přispěl k tomu, že vláda počátkem září 2020 nepřijala některá navrhovaná opatření, například povinné nošení roušek ve školách. Epidemiologická situace se dále zhoršovala a počátkem listopadu dosahovala průměrná 7denní incidence 11–12 tisíc nově infikovaných. Vláda na stávající situaci reagovala zpřísněním opatření, což přineslo zpomalení incidence.

V době, kdy proběhla druhá vlna našeho šetření, incidence postupně klesala, počet zemřelých na COVID-19 však dosahoval okolo 200 osob denně. Ve srovnání se sousedním Rakouskem či Německem to bylo násobně více. Relativně pozitivní vývoj epidemie však byl přerušen předvánočním uvolněním restrikcí. Byly otevřeny obchody a restaurace, aby si lidé mohli nakoupit a užít Vánoc a aby provozovatelé částečně kompenzovali finanční ztráty. Přesto, že ihned po vánočních svátcích došlo k návratu restrikcí, epidemiologická situace se nelepšila, ba naopak. V polovině ledna 2021, kdy proběhla třetí vlna šetření, byl průměrný sedmidenní přírůstek nově nakažených 7800 osob denně a počet zemřelých osciloval okolo 160 osob (5).

Přes restriktivní opatření a jejich důraznější vyžadování od ledna 2021 narůstal denní počet nově infikovaných a co bylo závažnější, zvýšil se počet nemocných s těžkým průběhem (6). Průměrná sedmidenní úmrtnost na COVID-19 přesahovala v té době 200 zemřelých denně. Česko se tak dostalo do čela světové koronavirové statistiky s nejvyššími počty COVID-19 pozitivních osob i zemřelých na počet obyvatel (5).

V nejvíce zasažených oblastech západních Čech došlo k situaci, kdy nemocnice, zcela obsazené kovidovými pacienty, přestávaly situaci zvládat. Pacienti museli být převáženi do jiných, často vzdálených nemocnic. Také ostatní české nemocnic přestaly postupně poskytovat běžnou péči a proměnily se na „kovidové“ nemocnice. V mnohých z nich však byl nedostatek kvalifikovaného personálu i přístrojového vybavení pro pacienty vyžadující intenzivní péči a péči na ARO. Adekvátně nefungovala ani primární péče. Mnozí praktičtí lékaři ordinovali on-line a pacienty s nemocí COVID-19 ponechávali v domácí péči, aniž je mnohdy viděli (7). Mnozí pacienti pak byli do nemocnic dováženi zdravotnickou záchrannou službou opožděně, kdy šance na jejich záchranu byla velmi omezená.

VÝSLEDKY

Statistické zpracování dat, jejich vyhodnocení a testování významností provedla Univerzita Erfurt. Data z každé vlny šetření byla zpracována a vyhodnocena zvlášť. Souvislost proměnných a sociodemografických charakteristik byla hodnocena pomocí regresního koeficientu β a statistická významnost pomocí hodnoty p. V tomto sdělení zmiňujeme ty souvislosti, u nichž se hodnota p pohybovala v rozmezí 0,001–0,017. Pokud uvádíme významné vztahy mezi proměnnými a sociodemografickými charakteristikami, jednalo se o významnosti, které se statisticky potvrdily ve všech třech jednotlivých vlnách výzkumného šetření.

Ze široké škály sledovaných proměnných jsme se zaměřili na následující: vnímání rizika infekce koronavirem, afekty, tj. negativní emoce v souvislosti s koronavirem, dodržování preventivních opatření, vnímaná schopnost zvládnout danou situaci (self-efficacy), zdravotní gramotnost, postoje k očkování proti COVID-19, změny životního stylu a dopad pandemie na životní pohodu.

Vnímání rizika infekce: srpen 2020 – leden 2021

Vnímání rizika patří k důležitým faktorům ovlivňujícím reálné chování lidí v době pandemie (8) a proměnné byly v tomto výzkumu operacionalizované pomocí tří otázek, které zjišťovaly subjektivně vnímanou odolnost vůči koronaviru; pravděpodobnost, že se respondent nakazí; jak závažný průběh respondent očekává, pokud se nakazí.

Výsledky ukázaly, že celkové vnímání rizika, tj. souhrnně u všech tří otázek, bylo u respondentů dlouhodobě relativně nízké a příliš se neměnilo (obr. 2).

Po celou dobu šetření byla polovina respondentů toho názoru, že riziko spojené s novým koronavirem je na střední úrovni. Jenom necelá pětina respondentů vnímala riziko nákazy jako vysoké a naopak, až čtvrtina respondentů považovala riziko infekce za nízké. Stojí za pozornost, že v souvislosti s negativním vývojem pandemie došlo jenom k malému zvýšení vnímání rizika ve druhé a třetí vlně. Vyšší riziko nákazy vnímali častěji lidé s vyšším vzdělaním, starší lidé, ti, kteří osobně znají někoho, kdo byl nakažen koronavirem, a lidé patřící do rizikové skupiny chronicky nemocných a lidí starších 65 let.

U jednotlivých otázek došlo ovšem k určitému posunu. Vnímaná pravděpodobnost nákazy se mezi srpnem 2020 a lednem 2021 zvýšila z 22 na 34 % (obr. 2a) a vnímaná náchylnost k infekci mezi listopadem 2020 a srpnem 2021 naopak poklesla z 27 na 22 % (obr. 2b).

Předpoklad, že průběh nemoci bude závažný, očekával v srpnu 2020 a v lednu 2021 stejný podíl respondentů, tj. necelá třetina (obr. 2c), ačkoliv epidemiologická situace byla v lednu 2021 nesrovnatelně horší než v relativně klidném období v srpnu 2020 (obr. 1). Vidíme také, že přes výrazný lednový nárůst počtu infikovaných oproti listopadu 2020, došlo v lednu k poklesu o 3 % těch, kteří očekávali závažný průběh nemoci (obr. 2c).

Strach z nemoci COVID-19

U respondentů byly sledovány tři emocionální stavy: strach z nemoci COVID-19, pocit, že koronavirus je blízko a pocit bezmocnosti vůči němu. V tomto sdělení uvádíme výsledky týkající se strachu z této nemoci. Největší část respondentů tvořící v průběhu celého šetření okolo poloviny dotázaných (43–51 %), neměla strach z nákazy (obr. 3). Jejich podíl v listopadu 2020 a v lednu 2021 oproti srpnu 2020 sice poklesl, bylo jich však stále výrazně více než třetina těch, u kterých koronavirus vyvolával strach.

Self-efficacy

V případě pocitu strachu se jedná o psychologický koncept (9) týkající se víry ve vlastní schopnost chovat se tak, jak je to nezbytné k dosažení žádoucích výsledků. Vysoké očekávání vlastní účinnosti přispívá k interpretaci těžkých úkolů jako výzev a pozitivně souvisí s motivací. Naopak čím méně lidé věří, že svou činností mohou dosáhnout žádoucího výsledku, tím jsou pro tuto činnost méně motivováni. Proměnná self-efficacy byla v tomto výzkumu operacionalizována jako vnímaná jistota ve znalostech, jak se před infekcí chránit, a vnímaná schopnost vyhnout se nákaze novým koronavirem. Velká většina respondentů se cítila již v první vlně šetření jista ve znalostech, jak se před koronavirem chránit (78 %). Jejich podíl se v pozdějších vlnách ještě zvýšil (obr. 4a). Jenom malá část respondentů (4–7 %) přiznávala, že si naopak nejsou jisti v tom, jak se před koronavirovou infekcí chránit.

Téměř polovina dotázaných stabilně věřila ve svou schopnost snadno se vyhnout infekci. Necelá čtvrtina to v srpnu 2020 považovala za obtížné. Jejich podíl se do listopadu o 5 % zvýšil a setrval na víceméně stejné úrovni i v lednu 2021 (obr. 4b).

Dodržování preventivních opatření

Nejvíce se dodržovala opatření, pro které se v Česku vžilo označen 3R, tj. „roušky – ruce – rozestupy“; ty dodržovalo okolo 80 % všech respondentů (obr. 4). Významně více to byli starší lidé, ti, kteří často sledují média, a ti, kteří vnímají nový koronavirus jako rychle šířící. Ukázala se také pozitivní souvislost s důvěrou ve vládu. Naopak nejméně se dodržovalo opatření, které bylo z hlediska zvládání epidemiologické situace pravděpodobně nejdůležitější, a to „zůstat doma, pokud mám symptomy COVID-19“. Až 46 % respondentů ve všech vlnách šetření toto opatření nedodržovalo (obr. 5).

Zdravotní gramotnost

Význam zdravotní gramotnosti v době pandemie naznačila její pozitivní korelace s vyšší životní pohodou, zjištěná ve druhé vlně šetření (0,14; p < 0,001), a s odolností, v jeho třetí vlně (0,15; p < 0,001). Zdravotní gramotnost mohla hrát důležitou roli ve vyhledávání informací, zaujímání adekvátních postojů a vhodného chování ve vztahu k hrozbě nákazy.

V šetření byla použita desetipoložková baterie otázek zaměřených na (a) schopnost vyhledat správné informace, (b) porozumět jim, (c) vyhodnotit jejich relevanci a (d) správně se na základě těchto informací rozhodnout. Snadnost, respektive obtížnost práce s informacemi týkajícími se prevence koronavirové nákazy hodnotili respondenti na stejné sedmi bodové škále jako u ostatních proměnných. Hodnota 1 znamenala velmi obtížné a hodnota 7 velmi snadné. Identická baterie byla respondentům předložena ve všech třech vlnách šetření. Obr. 6 uvádí průměrné hodnoty skóre u jednotlivých položek ve všech třech šetřeních.

U všech 10 položek zaznamenáváme hodnoty nadprůměrné v rozsahu 3,46–5,68. Obecně měli respondenti nejméně práce s nalezením informací o příznacích onemocnění a zjištěním, co dělat v případě podezření na COVID-19. Naopak obtížně byli schopni posoudit pravdivost informací v médiích a také porozumět tomu, co sdělují státní orgány o samotném onemocnění, a jaká doporučení, případně omezení adresují občanům.

Zajímavý je i pohled na dynamiku jednotlivých atributů zdravotní gramotnosti: Zatímco u schopnosti nalézt relevantní informace, zjistit, jak se zachovat při podezření na nákazu, nebo rozhodnout se, kdy zůstat doma a nejít do práce nebo do školy, snadnost narůstá. V případě komunikace státních orgánů, která byla obecně nejméně srozumitelná, její obtížná srozumitelnost ještě narostla. Tento trend se týkal jak komunikace o podstatě samotného onemocnění, tak o omezeních a opatřeních, a také o politických rozhodnutích, která byla v pozadí navržených omezení. V tomto smyslu u respondentů státní správa neobstála.

Postoje k vakcinaci proti COVID-19

Postoje byly měřeny na sedmipoložkové škále od rozhodného souhlasu k rozhodnému nesouhlasu (obr. 7a). Je ovšem třeba upozornit, že v průběhu šetření nebyla vakcína zatím k dispozici a očkování tudíž neprobíhalo.

Na různých místech dotazníku byla položena takřka identická otázka týkající se odhodlání nechat se očkovat. Vidíme, že v postoji k vakcinaci převažovali postoje pohybující se kolem střední hodnoty. Zajímavé jsou odpovědi na druhou otázku, kde máme k dispozici údaje ze všech tří vln dotazování: v prvých dvou vlnách byly postoje na škále v oblasti podprůměru (s mírným poklesem v průběhu prvých tří měsíců), v poslední vlně byla hodnota postoje na škále nadprůměrná. Můžeme tedy konstatovat, že postupně se česká veřejnost stávala k vakcinaci proti této nové nemoci otevřenější.

Pouze ve třetí vlně šetření byla respondentům položena otázka, jak důležité jsou vybrané faktory pro jejich rozhodnutí nechat se očkovat. Subjektivní význam dotázaní hodnotili opět na sedmibodové škále (obr. 7b).

Jako nejdůležitější byla hodnocena delší doba užívání bez nežádoucích účinků. Jako velmi důležité bylo hodnoceno také to, že očkování by umožnilo znovu se bezpečně setkávat s rodinou a přáteli. S tím souvisí i skutečnost, že při proočkování velkého počtu lidí by mohla být opět nastolena svoboda shromažďování. Svou roli také hraje doporučení praktického lékaře. Naproti tomu doporučení Ministerstva zdravotnictví ČR hrálo při rozhodování respondentů nejmenší roli.

Životní (duševní) pohoda

Životní pohoda byla u české populace zejména v první vlně šetření v srpnu 2020 vysoká. Až 70 % respondentů se většinu času cítilo spokojeně a v dobré pohodě. Vlivem zhoršující epidemiologické situace došlo v listopadu 2020 a v lednu 2021 k poklesu převážně spokojených na 60 %. Následující obrázek názorně ukazuje tento vývoj (obr. 8).

Více pohody zažívali lidé s vyšší zdravotní gramotností ve vztahu k pandemii, tj. měli více znalostí o nemoci a souvisejících opatřeních. Naopak méně životní pohody bylo zjištěno u mladších lidí, u žen a u těch, kteří pocítili negativní ekonomické důsledky pandemie.

Dodržování zdravější životosprávy v souvislosti s pandemií COVID-19

Český výzkumný tým rozšířil mezinárodní dotazník o otázku týkající se zlepšení životního stylu jakožto preventivního opatření posilující odolnost vůči koronavirové nákaze. Respondenti označovali, zda v souvislosti s pandemií dodržovali zdravější životosprávu a zlepšili alespoň jeden z následujících návyků: jedí zdravější stravu, více se pohybují, omezili pití alkoholu a/nebo kouření.

Již v první vlně šetření udávalo zlepšení některého z důležitých prvků zdravého životního stylu až 41 % dotázaných. Jejich podíl se v dalších vlnách ještě zvýšil. V lednu 2021 to bylo více než polovina všech účastníků výzkumu (obr. 9). Zlepšení udávali častěji starší lidé, ženy a také respondenti, kterým se zhoršila finanční situace.

DISKUSE

Ve vztahu k dodržování opatření na omezení šíření infekce patřila k nejdůležitějším proměnná „vnímání rizika“. Komparativní výzkum na toto téma v zemích, které byly nemocí COVID-19 na začátku pandemie v roce 2020 nejvíce zasaženy, ukázal (8), že vnímání rizika nejvíce determinuje dodržování preventivních opatření. Lidé, kteří v souvislosti s nemocí COVID-19 vnímali vyšší riziko, je více dodržovali. Kromě přímé osobní zkušeností s nemocí a zkušeností od rodiny a přátel zvyšuje vnímání rizika prosociální hodnotová orientace. Ta se projevuje jako ochota omezit svoji osobní svobodu v zájmu ochrany druhých lidí.

Jak ukázaly výsledky našeho výzkumu, v českém prostředí bylo vnímání rizika v souvislosti s pandemií stabilně nízké a bez ohledu na narůstající počet infikovaných a zemřelých se příliš neměnilo. Přetrvával většinový optimismus ohledně vlastní schopnosti vyhnout se infekci a důvěra ve vlastní znalosti, jak se před infekcí novým koronavirem chránit. Pokud bereme v úvahu nepříznivý vývoj epidemiologické situace v době šetření, jednalo se o určitý paradox, k jehož plnému pochopení a interpretaci nám chybí dostatek informací. Je otázkou, jaké konkrétní znalosti a co konkrétně měli respondenti na mysli pod „schopností vyhnout se infekci“, pokud velká část z nich nedodržovala preventivní opatření. Lze se domnívat, že zde hraje roli nízké vnímání rizika v české populaci obecně, které se projevilo i v tomto výzkumu a naivní víra ve vlastní odolnost vůči nemocem. Dokladem toho je alarmující zjištění, že téměř polovina respondentů ve všech třech vlnách šetření udávala, že nezůstávají doma, pokud mají příznaky COVID-19, což lze v dané době považovat za jednu z příčin masivního šíření infekce.

Nízké vnímání rizika, méně strachu a přesvědčení o schopnosti zvládnout rizika související s touto novou nemocí sice přispěly k udržení dobré životní pohody v populaci, avšak za cenu vysokého počtu infikovaných i zemřelých. V důsledku toho poprvé po desetiletích neustálého růstu očekávané délky života, došlo v roce 2020 a 2021 k jejímu poklesu o téměř dva roky (10, 11). Výsledky výzkumu, ale i související skutečnosti ukazují, že i přes robustní a výkonný zdravotnický systém, se Česko nedokázalo s epidemií COVID-19 vyrovnat bez zbytečných ztrát na životech.

ZÁVĚR

V Česku se onemocnění COVID-19 stalo v roce 2020 druhou nejčastější příčinou úmrtí (12). Pravděpodobně k tomu přispělo celkově nízké vnímání rizika spojeného s touto nemocí a víra velké části obyvatelstva ve vlastní schopnost vyhnout se koronavirové infekci. To se odrazilo v nedůsledném dodržování preventivních opatření a přispělo k vysoké incidenci i úmrtnosti. Z hlediska veřejného zdraví je pozitivní narůstající počet těch, kteří se snažili v době pandemie ozdravit svůj životní styl. Naznačuje to, že nezanedbatelná část českých občanů si díky zkušenosti s pandemií COVID-19 více uvědomila souvislost mezi nemocemi a životním stylem a někteří se to snažili promítnout do každodenního života a programově žít zdravěji. Je důležité, poskytnout jim cílenou podporu a posilovat motivaci. V tomto kontextu je pandemii COVID-19 možné chápat jako výzvu k důslednému prosazování politiky podpory zdraví a příležitost pro „ozdravení“ životního stylu české populace.

Seznam použitých zkratek

COVID-19      koronavirové onemocnění vyvolané SARS-CoV-2

WHO              Světová zdravotnická organizace (World Health Organization)

MZ ČR           Ministerstvo zdravotnictví České republiky

EUROSTAT   Statistický úřad Evropské unie

ČSÚ              Český statistický úřad

Adresa pro korespondenci:

PhDr. Helena Hnilicová, Ph.D.

Ústav veřejného zdravotnictví a medicínského práva 1. LF UK

Kateřinská 32, 128 00  Praha 2

Tel.: 224 963 275

e-mail: hhnil@lf1.cuni.cz; helena.hnilicova@lf1.cuni.cz