Rožnovské alergologicko-imunologické dny

Letošní XVII. rožnovské alergologicko-imunologické dny se konaly 25. a 26. května 2012 v Rožnově pod Radhoštěm, letos na téma Výživa z různých pohledů. Každoročně je akce garantována ČSAKI.

Úvodní slovo v pátek 25. května patřilo předsedovi ČSAKI doc. MUDr. Vítu Petrů, CSc., který přehledně uvedl všechna přednesená témata. Po něm následovalo první sdělení RNDr. Alexandry Lochmanové, Ph.D., z Oddělení imunologie a alergologie – Zdravotní ústav se sídlem v Ostravě s názvem „Vliv nutrice na funkci imunitního systému“. Pokračovali jsme přednáškou autorů Ing. Jiřího Koudelky, vedoucího oddělení kontroly Ústředního inspektorátu SZPI, a Ing. Kateřiny Pavelkové ze Státní zemědělské a potravinářské inspekce Brno na téma „Kontrola potravin zaměřená na přítomnost a označování alergenních složek“.

Zvláště poslední sdělení bylo pro praxi velmi zajímavé a poučné. Po přestávce pokračoval MUDr. Jiří Novák z Alergologie a klinické imunologie ÚVN Praha na téma „Výživa kojence ve vztahu k prevenci alergie a astmatu“.

Následovaly dvě přednášky na téma vitamin D. Probíraly se možnosti jak situaci v saturaci vitaminem D hlavně u dětí zlepšit, protože patříme k zemím, které mají populaci velmi špatně vitaminem D saturovanou. Nejprve se s námi podělil o své zkušenosti prim. MUDr. Petr Tláskal, CSc. z Dětské polikliniky FN Praha-Motol v přednášce s názvem „Vitamin D ve výživě našich dětí“. Páteční program uzavřela MUDr. Bronislava Novotná, Ph.D. z Alergologie, Interní gastroenterologické kliniky LF MU a FN Brno se sdělením „Vitamin D, alergie, imunita, autoimunita“.

Sobota 26. května patřila problematice obezity. První přednáškou nás uvítal doc. MUDr. Vojtěch Hainer, CSc. z Endokrinologického ústavu v Praze se sdělením „Novinky v etiopatogenezi a léčbě obezity“. Následovala sdělení, která přednesli doc. MUDr. Jiří Radvanský, CSc. z Oddělení tělovýchovného lékařství 2. LF UK a FN Motol na téma „Metabolický syndrom, výživa a pohybová aktivita“, prim. MUDr. Irena Krčmová, CSc. a MUDr. Eva Malá, Ph.D. z ÚKIA Hradec Králové s názvem „Astma a obezita“.

Rožnovské alergologicko-imunologické dny tradičně zakončila podsekce: Setkání mladých alergologů a klinických imunologů. Letos pozvání přijaly dvě mladé magistry z Ústavu preventivního lékařství LF MU v Brně. Mgr. Klára Papežová přednášela téma „Správná výživa, mýty a pověsti“ a Mgr. Veronika Mlčochová se zaměřila na problematiku „Kouření a výživa“.

Letošní akce se účastnilo celkem 143 lékařů. Již nyní se těšíme se na další setkání v Rožnově, které se uskuteční 24. a 25. května 2013. Příští rok plánujeme setkání na téma: Lékové hypersenzivity a lékové interakce.

MUDr. Bronislava Novotná, Ph.D.

Alergologie IGEK FN, Brno

MUDr. Olga Škopková, Ph.D.

Alergologie FN, Ostrava

e-mail: olga.skopkova@allergology.cz

Vliv nutrice na funkci imunitního systému

Alexandra Lochmanová

Oddělení imunologie a alergologie ZÚ se sídlem v Ostravě

Imunitní systém je komplexní soubor tkání a buněk, jehož základní funkcí je rozlišovat mezi cizím a vlastním a eliminace cizího. Funguje na úrovni specifických i nespecifických výkonných složek, v oblasti přenášení informaci mezi nimi, ale i na úrovni nervového a hormonálního řízení. Klonální expanze a aktivace buněk imunitního systému je energeticky velice náročná a neadekvátní nutriční příjem se projevuje nejen klasickými příznaky proteinové a energetické malnutrice, ale také selháváním imunitních funkcí. Na druhé straně i neregulovaný příjem potravy vedoucí k nadváze a obezitě je spojen se vznikem řady onemocnění, v jejichž patogenezi se uplatňují jak metabolické, tak imunitní mechanismy (např. diabetes mellitus 2. typu).

Ve vztahu výživy a imunitního systému se kromě primární vrozené individuální reaktivity každého jedince, významně uplatňuje i slizniční imunita, resp. imunitní odpověď na sliznicích trávicího traktu. Narušení vzájemného vztahu mezi hostitelem a střevní mikroflórou vede k homeostatické dysbalanci a ovlivnění střevní mikroflóry slouží jako potenciální alternativní terapie jak pro prevenci, tak léčbu určitých patologických stavů. Pozitivní úlohu v tomto směru sehrávají probiotika. Působením probiotik je zesílena zejména aktivita Th1 buněk na úkor Th2. Stimulací Th1 buněčné odpovědi dochází ke zvýšené produkci Th1 cytokinů, jako je IL-2, IL-18 a IFN-γ. Navíc jsou imunomodulační složky probiotik tvořeny celou řadou efektorových molekul včetně složek buněčné stěny, adhesinů, heat shock proteinů (HSP) a dalších.

Ačkoliv jsou tuky často vnímány jako spíše nežádoucí složka potravin, představují nezbytnou součást výživy. Především esenciální mastné kyseliny jsou součástí mnoha biologicky důležitých substancí. Jsou základní složkou buněčných membrán a zároveň substrátem nutným pro syntézu prostaglandinů a dalších biologicky aktivních látek podílejících se regulaci aktivity zánětových buněk a jejich mediátorů. Protizánětlivý účinek se váže především na polysaturované omega-3 mastné kyseliny, jejichž působení se dává do souvislosti s protektivními a benefičními účinky v oblasti kardiovaskulárních onemocnění a jejich prevence.

Vitaminy a stopové prvky patří do kategorie tzv. mikronutrientů. Účastní se především mechanismů nespecifické imunity a působí jako antioxidanty. Zejména vitaminy A, C a E patří spolu se selenem, beta-karotenem a koenzymem Q k nejdůležitějším antioxidačním látkám. Mezi látky se silným antioxidačním potenciálem patří také sekundární rostlinné metabolity, flavonoidy.

V souvislosti s potravinovými doplňky jsou často zmiňovány také ß-glukany. Jedná se o polymery ß-glukózy, mezi které patří například i celulóza. Řadí se tedy do skupiny prebiotik. Nacházejí se nejen v houbách a kvasinkách, ale i obilninách. Mají imunostimulační účinky vedoucí k aktivaci makrofágů a NK buněk. Kromě imunostimulačních účinků se mohou ß-glukany účastnit i řady fyziologických procesů souvisejících s metabolismem tuků vedoucích k snížení hladiny celkového cholesterolu a tělesné hmotnosti.

Obecně lze předpokládat, že tradiční, vyvážená strava dostatečně kryje veškeré nutriční nároky organismu. Během posledních let se však životní styl i stravovací návyky, zejména ve vyspělých zemích, značně změnily, což mnohdy vede k nedostatečnému příjmu určitých nutričních složek. Vzrůstající pozornost jak odborné veřejnosti, tak spotřebitelů a výrobců potravin je věnována především doplňkům stravy s obsahem mikronutrientů a dalších výše uvedených nutričních složek. I když je řada poznatků z oblasti vztahu nutrice a imunity s úspěchem využívána při léčbě a prevenci některých onemocnění, jedná se o relativně složitou problematiku a zejména v preventivních programech je zapotřebí přistupovat k nutričním suplementům s rozvahou.

Kontrola potravin zaměřená na přítomnost a označování alergenních složek

¹Jiří Koudelka, ²Kateřina Pavelková

¹Ústřední inspektorát SZPI
²Státní zemědělská a potravinářská inspekce, Brno

Klíčovou otázkou zaručení bezpečnosti spotřebitelů trpících potravinovou alergií nebo intolerancí je označování potravin, které umožňuje citlivým jedincům účinně se problematickým potravinám vyhýbat.

Legislativa EU zavedla z důvodu dosažení vysoké úrovně ochrany zdraví spotřebitelů a zaručení práva spotřebitelů na informace povinnost deklarovat přítomnost alergenních složek relativně nedávno – v roce 2003 vydáním směrnice 2003/89/ES, kterou se mění směrnice 2000/13, pokud jde o uvádění složek přítomných v potravinách.

Potravinové právo stanovuje specifické požadavky na označování nejběžnějších alergenních složek nebo jakýchkoliv látek z nich pocházejících, u kterých je vědecky prokázáno, že vyvolávají u spotřebitelů alergie nebo mohou u citlivých jedinců způsobovat nesnášenlivost (intoleranci), a představují tak pro zdraví dotyčných osob nebezpečí. Výše uvedená povinnost na označování se v současné době vztahuje na obiloviny obsahující lepek, korýše, vejce, ryby, arašídy, sójové boby, mléko, vybrané druhy suchých skořápkových plodů, celer, hořčici, sezamová semena a výrobky z nich, oxid siřičitý a siřičitany v množství vyšším než 10 mg/kg (10 mg/l), přičemž výše uvedený seznam je průběžně aktualizován.

Z povinnosti na označování jsou vyjmuty pouze potraviny, u kterých bylo prokázáno, že v důsledku použité technologie výroby již výsledná potravina neobsahuje rezidua alergenních látek původně obsažených v surovině, a nebalené potraviny.

Z hlediska informovanosti spotřebitelů má kromě výše uvedených povinných informací o alergenních složkách použitých při výrobě potravin velký význam i tzv. preventivní značení. Cílem preventivního značení je spotřebitele upozornit na riziko nezáměrné kontaminace potraviny alergenní složkou, a umožnit tak osobám s alergií nebo nesnášenlivostí informovaný výběr potravin a předcházení nežádoucím reakcím na potravinu. Spotřebitelé se tak velmi často mohou na obalech potravin setkat se sdělením typu: „Může obsahovat arašídy“. „Může obsahovat stopy lepku“ apod.

V dohledné době dozná potravinové právo v oblasti označování alergenních složek určitých změn. Nové nařízení (EU) č. 1169/2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům stanovuje od 13. prosince 2014 pro provozovatele potravinářských podniků nové povinnosti:

• povinné odlišení alergenních složek od ostatních složek ve složení – tj. zvýraznění alergenní složky například typem či stylem písma nebo barvou pozadí,
• povinné poskytování údajů o alergenních složkách u nebalených potravin.

Nařízení (EU) č. 1169/2011 rovněž předpokládá přijetí jednotných prováděcích pravidel pro uvádění dobrovolných informací o možném a nezáměrném výskytu alergenních látek (tj. pravidla pro tzv. preventivní značení). V současné době se rovněž diskutuje návrh na sjednocení podmínek pro údaje o nepřítomnosti neb velmi nízkém obsahu laktózy.

Problematice alergenních látek v potravinách je ze strany dozorových orgánů věnována dlouhodobě relativně velká pozornost, což lze ilustrovat například na počtu případů řešených v rámci společného evropského systému rychlého varování pro potraviny a krmiva (RASFF – Rapid Alert System for Food and Feed). V roce 2011 bylo v tomto systému hlášeno celkem 93 případů nedeklarované přítomnosti alergenních látek. Rovněž SZPI klade na kontroly zaměřené na přítomnost alergenních složek velký důraz, a to jak v rámci běžné kontroly, tak prostřednictvím cílených ústředně řízených i regionálních akcí. V posledních letech byly kontroly v této oblasti zaměřeny zejména na nedeklarovanou přítomnost alergenů v cukrovinkách, pekařských, cukrářských výrobcích, masných výrobcích, snídaňových cereáliích a mražených krémech.

Kromě kontrolní činnosti jsou aktivity SZPI v této oblasti zaměřeny rovněž na zvyšování povědomí spotřebitelů o problematice alergenních látek v potravinách, a to jak prostřednictvím edukativních článků zejména na webových stránkách SZPI, tak formou aktivní účasti na setkáních spotřebitelů. SZPI rovněž úzce spolupracuje se spotřebitelskými sdruženími, které zastupují zájmy osob s potravinovými alergiemi a intolerancemi.

Výživa kojence ve vztahu k prevenci alergie a astmatu

Jiří Novák

Alergologie a klinická imunologie ÚVN, Praha

Jedinou vhodnou metodou pro výzkum i praxi prevence alergie jsou principy medicíny založené na důkazech. Pohled na prevenci alergie I. typu průzorem alergenů, IgE a rovnováhy Th1–Th2 je nutné, v zájmu racionální prevence, rozšiřovat o spoluúčast přirozené imunity a nespecifických faktorů. Význam zevního prostředí se objasňuje také poznáváním indukce epigenetických změn.

Změna koncepce prevence by měla vyplynout z novějších poznatků. Většina dětí s atopickým ekzémem nebo astmatem v prvních letech života pochází z rodin bez projevů atopie (Wahn). Riziko alergického stavu u libovolného jedince je vysoké, rizikovou populací jsou proto ve skutečnosti všechny malé děti. Z tohoto důvodu je vhodnější jednotná, plošná prevence než dříve navrhovaná selektivní, jen pro děti s pozitivní rodinnou anamnézou. Tomu napomáhá měnící se pohled na některá preventivní opatření, který nepotvrzuje oprávněnost právě těch ekonomicky a organizačně náročných (HA mléka, eliminace roztočů, výživové doplňky, probiotika).

Životní styl a alergická onemocnění. Jako společné pojítko příčin nárůstu alergických onemocnění se jeví západní životní styl. Dominuje snížený kontakt s mikroby a zvýšený s hapteny, změny ve výživě, znečištění životního prostředí, nárůst roztočových alergenů v domácím prostředí, psychosociální stres a kouření.

Výživa kojence a prevence alergie. Domněnka o ochranném účinku kojení proti vývoji alergických onemocnění není spolehlivě prokázána. Riziko alergie se může kojením i zvýšit, záleží na dalších faktorech. Největší výskyt astmatu je u kojených dětí astmatiček (Martinez, Sears). S dobou kojení zřejmě stoupá i riziko atopického ekzému. Je třeba dalších studií.

Přídavky kojení, potravinové alergeny. Výlučné kojení se dnes doporučuje do 4 měsíců života. Bezprostředně následující zavádění přídavků nemléčné stravy zvyšuje šanci navození imunitní tolerance. Jde o zeleninu, ovoce, maso včetně rybího, slepičí vejce, mouku z obilovin, rýži, bílkovinu mléka. Jejich oddalování naopak zvyšuje riziko alergizace.

Hypoalergenní mléka. Nepřesvědčivé snížení výskytu atopického ekzému u rizikových dětí s HA mléky podávanými do 4 měsíců života je zřejmě provázené výrazným zvýšením rizika astmatu. Redukce celkového počtu alergických onemocnění nebyla po HA mlékách prokázána. Navíc, plošné doporučování HA mlék nebo prodlužování aplikace přes období 4 měsíců života nebylo nikdy doporučeno a nelze ho považovat za postup lege artis.

Probiotika, antibiotika. Cesta k prevenci alergie by mohla jednou vést přes optimalizaci střevní mikroflóry, dosavadní poznatky však nejsou v praxi využitelné. Preventivní účinnost probiotik nebyla prokázána a k prevenci by neměla být doporučována. Je třeba se ve studiích zaměřit i na jejich nežádoucí účinnost s možnou tendencí k nárůstu výskytu astmatu a senzitizace vyplývající ze studií Kaliomakki a Tylorové. Zvýšení rizika alergie po antibiotikách je pravděpodobné.

Výživové doplňky. Po suplementaci ω3 NMK ani po přísunu syntetických flavonoidů, karotenoidů, vitaminů A a E či C, dalších antioxidancií, kyseliny listové nebo stopových prvků nebylo snížení výskytu alergických onemocnění konzistentně prokázáno. Tyto důležité látky by měly být u zdravých dětí v dostatečné míře obsaženy v komplexně působící přirozené stravě.

Ovoce a zelenina. Vyšší příjem ovoce a zeleniny v těhotenství a časných fázích života i dospívání vede ke snížení rizika senzitizace, astmatu, obstrukce dolních cest dýchacích a alergické rýmy. Středomořská strava jako celek v tomto směru obzvláště vyniká. Zdravotní péče a prevence alergie. Novější poznatky v alergologii a imunologii by se měly odrážet i v pojetí prevence alergických onemocnění. Negativní a nejisté výsledky klíčových studií by měly být zohledňovány. Naše zdravotní péče se zřejmě významně podílí na nárůstu alergických onemocnění ve společnosti. Stále by mělo platit primum non nocere.

Vitamin D ve výživě našich dětí

Petr Tláskal

Dětská poliklinika FN, Praha-Motol

Vitamin D je tvořen skupinou biologicky aktivních látek, které organismus získává potravou nebo účinkem slunečního záření. Účinnou složku tvoří kalcidiol a kalcitriol. Kalcitriol se váže na receptory buněčných jader asi třiceti cílových orgánů, ovlivňuje transkripci senzibilních genů, a tím i syntézu četných proteinů, které zasahují do metabolických procesů organismu. Vitamin D reguluje homeostázu vápníku a metabolismus fosfátů a má účinky antiproliferativní. Kalcitriol ovlivňuje klíčové buňky imunitní soustavy, potlačuje rozvoj imunopatologických reakcí a příznivě ovlivňuje hypertenzi.

V podzimních a zimních měsících roku 2007 a 2010 jsme zhodnotili dvou- a pětidenní jídelníčky 4350 dětí z Prahy, Brna a Plzně. Děti byly hodnoceny ve věku 4–6 let, 7–10 let a 11–15 let. Program „Nutridan“ umožňoval zhodnotit 33 nutričních parametrů. Průměrný denní příjem vitaminu D u předškolních dětí byl 2,3 μg/den, medián byl pouze 0,94 μg/den. Deset procent dětí mělo příjem nižší než 0,43 μg/den. Skupina mladších a starších školních dětí měla podobné výsledky. Mladší školní děti měly v roce 2007 (v roce 2010) 2,7 a (3,4) μg/den, medián 0,97 a (1,2) μg/den, 10 % dětí mělo hodnoty nižší než 0,46 a (0,57) μg/den. U starších školních dětí byl průměrný denní příjem vitaminu D z potravy 2,8 μg/den, medián byl 0,5 μg/den a 10 % dětí mělo příjem menší než 0,49 μg/den. Podle referenčních hodnot pro příjem živin (DACH 2011) by měl být příjem vitaminu D pro děti výše uvedených věkových skupin 5 μg/den. Ve srovnání s dětskou populací jiných evropských zemí jsou výsledky relativně vyrovnané. Potřebných hodnot příjmu vitaminu D dosahují pouze severské státy – Švédsko, Norsko a Finsko. Ve Finsku byla zahájena plošná fortifikace vitaminem D u mléka a margarinů. V Norsku je doporučována suplementace tresčím olejem či rybím masem po celé zimní období.

Závěr. Naše studie prokazují, že populace českých dětí v podzimním a zimním období, kdy hlavním zdrojem vitaminu D je příjem z potravy, není dostatečně vitaminem D saturována.

Vitamin D, alergie, imunita, autoimunita

Bronislava Novotná

Alergologie, Interní gastroenterologická klinika LF MU a FN, Brno

Při hodnocení vlivů, které by se mohly podílet na významném nárůstu alergie a astmatu v posledních desetiletí, byla věnována pozornost změněnému životnímu stylu. Mimo vliv bakteriální expozice, očkování, dietních zvyků atd. se dostávají do popředí informace o zvýšení času strávených uvnitř (budov, aut atd.). Zároveň s celosvětovým bojem proti rakovině kůže, kdy je doporučováno omezení expozice k UV záření a masové používání UV filtrů, v řadě zemí bylo zjištěno, že lidé trpí nedostatkem vitaminu D (např. až 93 % Američanů). Při nedostatku vitaminu D se uplatňují vlivy genetické, protože postihuje také osoby s dobře zajištěným osluněním (studie dětí v Costa Ricca).

Deficit vitaminu D hraje roli u chronických onemocnění, jak u onemocnění kostního systému (rachitis, osteoporóza, osteomalacie), tak u mimokostních chorob (kardiovaskulární choroby, nádorová onemocnění, autoimunitní choroby, diabetes mellitus a infekce). V posledních letech řada studií prokázala, že vitamin D má vliv na buňky imunitního systému, na alergický zánět, na astma včetně vlivu na kortikorezistenci, na růst a dozrávání plic a uplatňuje se také v boji proti infekcím, zvláště virovým.

Receptor pro vitamin D (VDR) se nachází na všech buňkách imunitního systému (T- a B- lymfocytech, makrofázích a buňkách dendritických). Makrofágy stimuluje k tvorbě NO, fagocytóze, chemotaxi a v posledním také k tvorbě cathelicidinu – proteinu s protivirovým a protibakteriálním účinkem. Vitamin D dále snižuje maturaci a migraci dendritických buněk, a tím si vysvětlujeme jeho protizánětlivé působení. Na úrovni B-lymfocytů snižuje produkci a diferenciaci plazmatických buněk a tvorbu IgE. Snižuje Th1-lymfocyty i IL-12, a tím vede k přesmyku na Th2-lymfocyty. Snižuje také Th17 i IL-17. Pomocí genetických metod (genom-wide associated studies) byla identifikovaná vazba VDR na řadu autoimunitních nemocí (DM, SLE, Crohnova choroba, RA, SM) ale také na choroby nádorové (kolorektální karcinom a CLL).

V literatuře jsou v poslední době diskutovány dvě proti sobě stojící hypotézy o vztahu vitaminu D k alergii a astmatu. První hypotéza uvádí, že deficit vitaminu D přispívá k epidemii astmatu, a druhá naopak, že suplementace vitaminem D vede k rozvoji astmatu a alergie. K dispozici jsou epidemiologické důkazy podporující obě hypotézy.

Suplementace vitaminem D je v současnosti doporučována u převážně kostních chorob, jako jsou osteopenie a osteoporóza. Na definitivní závěry pro doporučení podávání vitaminu D ve vztahu k alergickým nemocem a astmatu si musíme počkat až po zhodnocení řady probíhajících studií. Jsou první studie, které prokazují inverzní vztah mezi senzibilizací (počtem pozitivních prick testů), výskytem atopické dermatitidy, hodnotami plicních funkcí, spotřebou ICS, nižší počtem hospitalizací a sníženou hladinou vitaminu D.

Novinky v etiopatogenezi a léčbě obezity

Vojtěch Hainer

Endokrinologický ústav, Praha

Sdělení shrnuje vybrané nové poznatky v epidemiologii, patogenezi a léčbě obezity. Globální prevalence nadváhy a obezity v posledních dvou desetiletích stoupá. Předpokládá se, že při současném trendu bude v roce 2015 na světě 700 milionů obézních a 2,3 miliardy lidí bude mít nadváhu. V evropských zemích je 10–20 % obézních mužů a 15–30 % obézních žen. V České republice je pětina dospělé populace obézní a více než polovina dospělých trpí nadváhou či obezitou. Alarmující je nárůst prevalence obezity a nadváhy u dětí, která dosahuje v některých evropských zemích 20–30 %. V řadě evropských zemí včetně České republiky prevalence nadváhy/obezity v některých věkových kategoriích v posledních letech u dětí nestoupá či dokonce klesá. Nicméně projekt COPAT (Childhood Obesity Prevalence and Treatment) realizovaný naším ústavem prokázal v populačním vzorku adolescentů vysoký výskyt rizikové abdominální obezity jak u dívek (8,7 %), tak u chlapců (10,8 %). Zvláštní pozornost zasluhuje zdravotní závažnost obezity u adolescentů: 19 % z nich vykazovalo známky metabolického syndromu.

Z hlediska etiopatogeneze obezity se v poslední době soustřeďuje zvýšený zájem na faktory, které vedle genetické predispozice, zvýšeného příjmu energie a sedavého způsobu života přispívají k rozvoji obezity. Mezi tyto faktory patří epigenetické faktory (výživa v časném postnatálním období), cílený výběr partnerů („assortative mating“), adenovirové infekce (virus AD36), charakter střevní mikroflóry, autoimunitní faktory (protilátky proti MC4R), perzistující organické polutanty, snížená doba spánku, zvýšená teplota v příbytcích v zimním období, klimatizace v teplých klimatických podmínkách, zanechání kouření a vyšší věk matek.

Základem komplexní léčby obezity je i dnes dietní a pohybový režim spolu s kognitivně behaviorální modifikací životního stylu doplněný eventuálně léky proti obezitě. U těžších forem obezity se uplatní bariatrická chirurgie. Studie LOOK Ahead prokázala, že intenzivní intervence životního stylu je účinná jak z hlediska dlouhodobé redukce tělesné hmotnosti, tak z hlediska redukce zdravotních rizik. Nicméně takový přístup je časově a finančně náročný a málokteré zdravotnické zařízení, resp. málokterý pacient si jej může dovolit. Podávání antiobezitik korekcí metabolické či regulační poruchy umožňuje docílit většího hmotnostního poklesu a redukce zdravotních rizik ve srovnání s běžnou intervencí životního stylu. Když jsme nedávno porovnali 108 randomizovaných klinických studií s antiobezitiky zjistili jsme průměrný hmotnostní pokles ve farmakem léčené skupině 6,51 kg, zatímco při intervenci životního stylu a podávání placeba bylo docíleno hmotnostní redukce pouze 2,79 kg. Stažení řady antiobezitik (rimonabant, subutramin) z trhu vyvolalo skepsi ohledně úlohy farmakoterapie v léčbě obezity. Řada nově zkoušených léků proti obezitě se zdá perspektivní. Analoga gastrointestinálních hormonů (např. lisurid) či některé kombinované preparáty (např. fentermin & topiramat, naltrexon & bupropion) vykazují příznivý profil jak z hlediska účinnosti, tak bezpečnosti. Postupy bariatrické chirurgie (bandáž žaludku, gastrický bypass, biliopankreatická diverze, tubulizace žaludku) se jeví jako nejúčinnější metody léčby obezity a jejich komplikací, zejména diabetes mellitus 2. typu. Některé z bariatrických metod příznivě ovlivňují i sekreci gastrointestinálních hormonů (GLP-1, PYY, GIP, ghrelin), které regulují příjem potravy a inzulínovou senzitivitu. V současnosti se ověřují v léčbě obezity nové a méně invazivní bariatrické výkony (žaludeční plikace) a endoskopické postupy (transezofageální vagotomie).

Závěr. Obezita se stala na přelomu tisíciletí závažným celosvětovým zdravotním a socioekonomickým problémem. Nové poznatky v etiopatogenezi přispějí bezpochyby k zavádění účinnější léčby obezity. Nicméně řešení současného problému obezity je třeba hledat především v prevenci cílené na změnu současného obezigenního prostředí v prostředí leptogenní. Účinná prevence obezity musí být úkolem nejen zdravotníků, ale celé společnosti.

Metabolický syndrom, výživa a pohybová aktivita

Jiří Radvanský

Oddělení tělovýchovného lékařství 2 LF. UK a FNM, Praha

Metabolický syndrom (MS) nazývaný asi 10 názvy (z nichž za zmínku stojí z didaktických důvodů Syndrom inzulínové rezistence, protože právě snížení citlivosti inzulínové signální dráhy je blízko kauzalitě MS) je soubor příznaků podstatně zkracujících délku života u téměř třetiny dospělé evropské populace. Polygenně dědičný syndrom s výraznými epigenetickými vlivy lze podstatně ovlivnit trvalou změnou životního stylu jejíž podstatnou součástí jsou návyky dietní a pohybové. Problematiku nelze tvrdě oddělit pro pacienty s MS a běžnou populaci – i ti, kteří ještě nesplňují kritéria MS, ale už se jim blíží, mají větší relativní riziko civilizačních chorob. Definice MS dosud není zcela uniformní. Dle přísnější verze 3 a více z následujících 5 kritérií znamenají přítomnost MS:

1. abdominální obezita – obvod pasu u žen nad 88, u mužů dříve nad 102 cm, dnes obvod pasu podle národně specifických či populačně specifických definic,
2. krevní tlak ≥ 130/85 mm Hg,
3. lačná glykémie ≥ 5,55 mmol/l,
4. triacylglyceridy ≥ 1,7 mmol/l,
5. HDL. ≥ 1,25 mmol/l u žen a 1,0 mmol/l u mužů.

Je spojen s více než 60 příznaky, z nichž klinicky významné jsou zejména kombinované dyslipidémie, inzulinová rezistence, hyperkoagulační stavy, němý zánět s endoteliální dysfunkcí, ovariální hyperandrogenismus, atypická regulace na markery sytosti, kompenzační známky regulací oxidačního stresu. V posledních dvou dekádách stoupá celosvětově počet lidí s MS vzniklým již v adolescenci. Nástup MS a civilizačních chorob z něj vzniklých lze oddálit modifikací životního stylu s dostatkem času pro pohyb a odpočinek, odstraněním dlouhodobých stresových situací. Výživová část modifikace má zahrnovat zejména navození pravidelného režimu stravování s nízkým glykemickým loadem optimálně zabezpečeném dostatkem vlákniny a snad i přiměřeným množstvím bílkovin v každém jídle. V oblasti tuků je žádoucí zachovat jejich zastoupení ve stravě v rozmezí 15–35 % energetického příjmu a přiblížit se vzájemnému poměru nasycených, mononenasycených a polynenasycených mastných kyselin k hodnotám 1 : 1–2 : 1, redukovat přebytečný příjem cholesterolu (v názorech na optimum zejména v dětství není jednota).

Pohybová část intervence u MS. Pohybová aktivita v rámci zátěžové reakce zvýši citlivost inzulínové signální dráhy o řádově polovinu, což přetrvává u jedinců s lehčím stupněm inzulínové rezistence téměř 24 hodin, u pacienta s MS již jen spíše jednotky než desítky hodin. Adaptace na tento jev je zanedbatelná, a tak optimální lék v podobě dynamické zátěže musí být k optimálnímu účinku ordinován (téměř) každodenně. Jinou cestou jak zvýšit účinnost inzulínové signální dráhy je adaptací na cvičení dosáhnout svalové hypertrofie a následného zvětšení počtu inzulínových receptorů. Tato forma cvičení se za poslední 2–3 dekády dramaticky změnila od klasického silového tréninku s velkou hmotností závaží a s dlouhým držením v izometrické kontrakci k odporovému tréninku. Ten spočívá ve svalové práci středně velkých svalových skupin přes dva velké klouby, s důrazem na postupné, týdny trvající zvyšování počtu cviků a teprve poté ve zvyšování hmotnosti závaží a sníženém počtu opakování. Důraz je kladen na správné vedení pohybu s dobře zapojeným hlubokým stabilizačním systémem, tedy s minimalizací rizika vzniku funkčních poruch hybného systému. Kombinace klasického vytrvalostního aerobního cvičení s odporovým tréninkem přináší největší šanci na zlepšení všech symptomů metabolického syndromu. Po alergologické stránce je vhodné udržovat v prostorách cvičení vysoké standardy na výměnu vzduchu – cvičící člověk zvyšuje svou minutovou ventilaci přibližně 10–20krát a již od mírné intenzity zátěže nepoužívá k filtraci vdechovaného vzduchu nos.

Astma a obezita

Irena Krčmová, Eva Malá

ÚKIA, Hradec Králové

Obezita (česky otylost), výraz pochází z latinského obesus, což značí „statný, tučný nebo vykrmený“. V angličtině bylo použito poprvé v roce 1651 v díle N. Biggse Mataotechnia Medicina Praxeuus. Obezita je stav, ve kterém přirozená energetická rezerva člověka, která je uložena v tukové tkáni, stoupla nad obvyklou úroveň a poškozuje zdraví. Pro bělošskou evropskou populaci je podle kritérií WHO definována indexem tělesné hmotnosti (body mass index – BMI) vyšším než 30. Orientačním ukazatelem nadváhy je také obvod pasu. Při obvodu nad 102 cm u mužů a nad 88 cm u žen jde o obezitu. V České republice se udávají statistická data o 40 % (až 51 %) obyvatel bojujících s obezitou. Velkou měrou se na vzniku a rozvoji obezity podílí kombinace dvou faktorů, a to nadměrný příjem kalorií spolu s nedostatečným výdejem energie. Obezita v důsledku nemoci se objevuje jen asi v 1 % případů. Nadměrná akumulace tukové tkáně v organismu je asociována s řadou patologických stavů a závažných onemocnění. Nejzávažnější je asociace se vznikem a rozvojem inzulínové rezistence, diabetes mellitus 2. typu, arteriální hypertenze, aterosklerózy, dyslipidémie, syndromu polycystických ovarií, řadou nádorových onemocnění, postižením osového skeletu i kloubní soustavy, dny i psychických onemocnění. Ektopicky ukládaná lipidová tkáň závažným způsobem narušuje metabolismus postižených buněk a tkání, a podílí se tak přímo na dysregulaci zejména glukózového metabolismu organismu, dále souběžně na indikaci apoptózy postižených buněk a další progresi destrukčních pochodů ve tkáních a orgánech.

V posledních výzkumech se značná pozornost stáčí k působkům proteinové povahy, považované za „hormony“ tukové tkáně. Souhrnně jsou nazývány jako adipokiny.

Na jejich produkci se mimo vlastní adipocyty podílí i makrofágy a další imunokompetentní buňky. Účinek adipokinů je parakrinní, autokrinní, ale i endokrinní. Obezita je spojena s poruchou funkce i regulačních funkcí těchto působků, podporou prozánětlivého procesu, rozvojem inzulínové rezistence a sekundární imunosuprese. Z adipokinů bychom jmenovali adiponektin, leptin a tumor necrosis factor α. 

Vztah bronchiálního astmatu a obezity. Astma se pozoruje častěji u obézních osob (BMI > 30 kg/m²) a hůře se dostává pod kontrolu. Obézní lidé s astmatem mají v porovnání s astmatiky o normální hmotnosti nižší funkci plic a více komorbidit. Použití systémových kortikosteroidů a sedavý způsob života mohou u těžkých astmatiků vznik obezity podpořit, ale ve většině případů obezita vzniku astmatu předchází. Je předpokládáno, že obezita by kromě genetických, vývojových, hormonálních nebo neurogenních vlivů, mohla ovlivňovat funkci plic svých působením na plicní mechaniku a rozvoj „prozánětlivého“ stavu. Obézní pacienti mají v této souvislosti snížený exspirační rezervní objem a model dýchání, který může měnit plasticitu hladké svaloviny dýchacích cest a jejich funkci. Vlastnosti respiračního ústrojí u obézních astmatiků se mění – těžká obezita s nárůstem objemu tukové tkáně vede k extrathorakální obstrukci. Snížení nádechové expanze oslabuje silové kolísání působící na dýchací cesty, což působí jejich zvýšenou kontraktilitu. Po podání metacholinu byl u obézních astmatiků pozorován pokles vitální kapacity přímo závislý na rostoucím BMI s tím, že narůstala funkční reziduální kapacita a klesala inspirační kapacita plic.

Abnormální hromadění vicerálního tuku s rozvojem metabolického syndromu vytváří prozánětové prostředí. Zejména abdominální tuková tkáň je schopna tvořit adipocytokiny, z nichž k možnému vztahu astmatu je citován TNF-α, IL-6. U obézních pacientů se nachází ve vyšší koncentraci leptin, který je produkován adipocyty a patří k rodině IL-6. Elevace IL-6 zvyšuje produkci prostaglandinu E2, jenž indukuje produkci cytokinů IL-4, IL-5, IL-13. Současně preadipocyty jsou schopny se transformovat v makrofágy se zdrojem dalších prozánětových cytokinů.

U obézních jedinců klesá hladina protizánětlivého adiponektinu. Adiponektin je produkován výhradně v adipocytech. V plazmě se nachází v relativně vysokých hladinách (2 až 20 mg/l). Mezi ostatními adipokiny představuje výjimku, protože jeho hladina klesá u obézních nemocných, u diabetiků a nemocných s ICHS a dalšími projevy aterosklerózy. Jedná se tedy o protektivní faktor.

Vztah mezi obezitou a astmatem lze vysledovat v určité genetické propojenosti a polymorfismy v konkrétních oblastech chromozomů 5q, 6P, 11q13 a 12q. Každý z nich obsahuje jeden nebo více genů, které kódují receptory související s astmatem a obezitou (např. glukokortikoidní nukleární receptor NR3C1 či Glu27 varianta beta2-adrenergního receptoru).

Převaha prospektivních studií prokazuje pozitivní asociaci mezi BMI a rozvojem astmatu. Nárůst hmotnosti byl však s převahou dokumentován již před rozvojem bronchiálního astmatu. Nebylo prokázáno spojení mezi BMI a atopií. U obézních pacientů se často vyskytuje obstrukční spánková apnoe, habituální chrápání, hypoventilace a gastroezofageální reflux. Fenotyp astmatu spojený s obezitou se projevuje změněnou mechanikou dýchání, prozánětovým prostředím metabolického syndromu a sníženou odpovědí na glukokortikoidy. Metabolická intervence u obézních astmatiků byla měla být součástí léčby. Snížení hmotnosti v rámci terciární prevence zlepšuje plicní funkce i příznaky astmatu, bronchiální hyperreaktivita se nadále chová jako nezávislý faktor.

Správná výživa, mýty a pověsti

Klára Papežová

Ústav preventivního lékařství LF MU, Brno

Při vyslovení „zdravý životní styl“ se mnohým lidem vybaví různé informace, které se dozvídáme v médiích. Časopisy, knihy, internet, televize jsou doslova zaplaveny radami, jak žít zdravě. Tyto informace jsou mnohdy obecné, neúplné, zavádějící a pro laika mohou představovat bez předchozí konzultace s lékařem či odborníkem na výživu riziko ohrožení zdraví. Zdravý životní styl je jedním z faktorů, který významným způsobem ovlivňuje zdravotní stav jedince.

Do správného životního stylu řadíme výživu člověka, která jako by, v záplavě všech informací, ztrácela svůj původní význam – získávání potřebných makro- a mikronutrientů pro udržení správného chodu organismu a udržení zdraví. Stala se formou zahánění nudy a depresí, formou zábavy, formou byznysu. Na trhu se objevily preparáty a potravinové doplňky, které jsou často voleny jako nejsnazší cesta k požadovanému cíli, bez vlastního přičinění. Vidině rychlého řešení problému člověk snadno podlehne. Někteří sáhnou po doplňcích stravy, jiní po tabletě na redukci, jiní po preparátech zajišťujících „detoxikaci“ organismu. Mnozí ve snaze o redukci zahájí striktní diety nebo se uchýlí k tzv. „očistným kůrám“. Lidé se postupně přestali orientovat v informacích o správné výživě a v této oblasti se začaly šířit mýty a pověry.

Zdá se, jako by nebyl problém najít odborníka na výživu a zdravý životní styl. Mnohdy však ve funkci odborníka nacházíme laiky, kteří se stali specialisty na výživu po několikahodinovém kurzu. Bohužel nebylo doposud žádným způsobem ošetřeno, aby v tak významné oblasti, jako je výživa člověka, podávali informace pouze skuteční odborníci. Do rad získávaných od laiků se promítají informace čerpané z neodborných článků, vlastní názory a tvrzení, která mnohdy nemají žádná opodstatnění. Dodržování striktních diet, očistných kůr, kombinované užívání preparátů, přípravků zaručující „zázraky“, může pro člověka představovat riziko, neboť nikdy nelze určit míru, s jakou se do jejich realizace pustí. Vždy je zapotřebí nejprve přihlédnout ke zdravotnímu stavu jedince.

Ke změně životního stylu nám příliš nepomáhá ani vnější prostředí, ve kterém mnoho faktorů podněcuje ke konzumaci kalorických potravin s nesprávným poměrem živin, ve kterých převažují živočišné tuky a cukry. Množství přijaté stravy je ovlivňováno nabídkou, strategií velkých porcí, reklamou. Cena se stala hlavním kritériem pro výběr potravin a pokrmů, kvantita začala vítězit nad kvalitou. Lidé začali vnímat správnou výživu jako konzumaci potravin, které nejsou součástí běžné stravy a které jsou dostupné v obchodech se zdravou výživou (např. pohanka, cizrna apod.). Správná výživa začala být považována i za formu diety, „všechno nebo nic“. Do mysli mnohých lidí se vryly pojmy jako „monotónnost, bez chuti, zákaz“.

Lze říci, že mýty a pověry šířící se v oblasti výživy pocházejí především z neznalosti a nedostatečné zdravotní výchovy. Je otázkou budoucnosti, do jaké míry se zvýší povědomí lidí o této problematice a jaké informace a služby jim budou k dispozici. Všichni by si měli být vědomi, že krátkodobé úpravy životního stylu nemají na zdravotní stav téměř žádný vliv a pouze trvalé změny, konzultované s odborníky, vedou k vytčenému cíli.

Kouření a výživa

Veronika Mlčochová

Ústav preventivního lékařství LF MU, Brno

Negativní následky kouření na zdravotní stav člověka byly prokázány v mnoha studiích a o jejich pravdivosti není pochyb. V praxi se každodenně setkáváme s následky kouření ve všech oborech medicíny. Nověji pak bylo prokázáno, že kuřáci vykazují rizikovější chování v oblasti výživy a mají nižší pohybovou aktivitu. Tímto nevhodným životním stylem kuřáků se ještě více potencuje riziko vzniku neinfekčních chorob hromadného výskytu (kardiovaskulárních, nádorových, metabolických onemocnění aj.).

Na souvislosti mezi kuřáctvím a výživou významněji poukázal Dallongeville v meta-analýze zahrnující přes 78 000 respondentů, kde soustředil a porovnal jednotlivé studie zabývající se vztahem kouření a výživy. V roce 2007 McClernon pak rozpracoval vztah kouření a preferencí vůči jednotlivým potravinovým skupinám. V posledních deseti letech následovaly další studie a meta-analýzy v oblasti vztahu kouření a mikronutrientů či vztahu bývalých kuřáků ke stravování.

Výsledky studií uvádějí, že kuřáci konzumují ve zvýšené míře vejce, maso, uzeniny, brambory (ale nejčastěji v podobě nezdravých hranolek), obecně jedí více smažená jídla a živočišné potraviny s viditelným tukem, přičemž naopak byla pozorována nízká spotřeba mléka, jogurtů, sýrů a snídaňových cereálií, ryb, ovoce, zeleniny, pitné vody a džusů (ovocných i zeleninových). Kuřáci ve srovnání s nekuřáky mají vyšší příjem kofeinu z kávy, čaje a tzv. kolových nápojů. Právě tyto stravovací rozdíly mohou u kuřáků ještě více prohlubovat již známé škodlivé účinky kouření.

Ve stravě kuřáků nacházíme ve srovnání s nekuřáky nižší příjem mikronutrientů, zajištujících antioxidační ochranu organismu (vitaminy C, E, vitaminy skupiny B, karotenoidů, stopových prvků aj.). Současně je s nedostatkem příjmu pozorován vyšší metabolický obrat těchto důležitých látek. Zdokumentovány byly i krátkodobé změny v koncentraci cirkulujících mikronutrientů před a po vykouření cigarety. Tyto souvislosti byly pozorovány nejen u aktivního kouření, ale i u pasivního. Celkově nadměrný příjem energie, výrazně vyšší konzumace alkoholu, strava bohatá na nasycené tuky a chudá na omega 3 mastné kyseliny, častější konzumace smažených potravin či nedostatek vlákniny a vitaminů v potravě kuřáků mohou vést k řadě závažných zdravotních komplikací.

Důvody, proč mají kuřáci a nekuřáci odlišné stravovací návyky, jsou rozmanité. Jedním z možných mechanismů těchto odlišností je oslabený chuťový smysl u kuřáků, ale také pozměněný smysl čichu. Proto například kuřáci preferují pokrmy, které jsou chuťově výrazné (více kořeněné, solené, smažené). Kuřáci také často cigaretou nahrazují samotné jídlo, nejčastěji snídaně a svačiny (často pouze káva + cigareta). Účinkem nikotinu se zvyšuje výdej energie v průměru o 5 až 10 %, což činí přibližně 880 kJ denně. Podstatnou roli hrají i regulační mechanismy. Zvýšená produkce leptinu navozená nikotinem, následně inhibuje tvorbu neuropeptidu Y, což má za následek snížení chuti k jídlu.

Určité nejednotnosti nacházíme při porovnávání studií zabývajících se hmotností nebo BMI kuřáků a nekuřáků. Některé studie například zahrnuly pouze ženy ze stejné socioekonomické oblasti, jiné pak použily rozličné dělení na silné, střední, slabé či bývalé kuřáky. Proto z důvodu odlišných kritérií použitých při statistickém vyhodnocování shledáváme různé závěry a nelze říci, že kuřáci mívají nižší BMI, jak se obecně traduje.

Co však vychází ve studiích shodně je fakt, že zanechání kouření může být fyziologicky provázeno mírným zvýšením tělesné hmotnosti zhruba o 2–3 kg. Je to způsobeno poklesem bazálního metabolismu, jenž byl přechodně kouřením zvýšen. Výrazně větší nárůst hmotnosti však nelze omlouvat zanecháním kouření, ale pouze přičíst nevhodnému stravování. Pokud ale kuřáci vhodně upraví svůj jídelníček a pohybovou aktivitu, pak se mohou vzdát cigaret bez obav přibrání „na váze“.

Závěr. Nejenže primárně samotným kouřením poškozují kuřáci své zdraví, ale druhotně navíc mnohdy nevědomky právě následkem kouření mění své chování, postoje a návyky a ovlivní v negativním směru i celý životní styl.