Prof. MUDr. Jan Šmarda, DrSc., osmdesátiletý

Jméno profesora Šmardy, biologa, výzkumníka a vysokoškolského učitele z Ústavu biologie Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, připomene mnoha lékařům – čtenářům tohoto předního prestižního časopisu léta prožitá na studiích medicíny v Brně. Jeho přednáškami, semináři i demonstracemi jich prošlo na devět tisíc. Učil rád, i když ho nejvíce upoutala biologie jako věda.

Jak se často u nadaných synů stává, nejsilnějším podnětem k volbě přírodovědného oboru byl mu otec – botanik, docent Přírodovědecké fakulty brněnské univerzity, „učitel Bohem vyvolený“, jak ho sám jubilant označuje, a strýc – lékař, který to rodičům vyjádřil jasně: „Kluk je nadaný, tak ať jde studovat to, co je nejtěžší – medicínu“.

Po osmdesáti letech života vyplněných studiem, pedagogickou a badatelskou prací se snad dobře bilancuje, ale představit osobnost ve všech jejích aktivitách příliš snadné není. Předznamenávám, že snad nejvýznamnějším mezníkem ve Šmardově životě byly polistopadové změny. Žádné ideologické překážky už nebránily například ani tomu, aby své schopnosti zúročil v reformním čase také jako proděkan. Ovšem fakt, že jeho badatelský rozhled brzdila nesvoboda, napravit už nebylo možné.

Navzdory politické nepřízni minulé éry si J. Šmarda vydobyl nepřehlédnutelné místo ve výzkumu bakteriocinů, které se dostaly do zorného pole vědy jen několik let před jeho promocí. Staly se jeho celoživotním badatelským tématem, o němž publikoval přes sto prací. Jeho tři monografie o bakteriocinech patří ke kompendiím světové literatury až dosud. Svůj „doplňující výzkum“ zaměřil na ultrastrukturální morfologii sinic. Podílel se na popisu nově objevených druhů (spolupracoval s doc. H. Hübelem z Greifswaldu a prof. J. Komárkem z Třeboně), podrobně se věnoval studiu tak zvané S-vrstvy buněčné stěny cyanofyt. K prospěchu vědy přispěl i organizací mezinárodních kongresů, sjezdů, konferencí i seminářů.

Každý, kdo se pokusil o popularizaci vědy, získal jistě zkušenost, že není snadná. I v této oblasti byl však Šmarda úspěšný. Už jako gymnazistu ho zaujaly Bělehrádkovy knížky Člověk v číslech a Zrakem biologie, stejně jako Herčíkův Život na ruby a Mladý biolog. A už tehdy si uvědomil motivační sílu takových publikací. Proto jich pak sám několik napsal – připomeňme alespoň Život z obou stran (1992) a Člověk v proudu dědičnosti (1999). Vědecké výsledky rovněž úspěšně popularizoval četnými esejistickými úvahami v Českém rozhlase, které pak publikoval v časopisech Věda a život a Vesmír.

Ověřoval si i další literární formy, vedle citované literatury faktu otiskl dvě scifi povídky a črty z pobytu v Belgii. V roce 2002 vydal moderně pojatou vzdělávací knihu V odraženém světle, v níž nabízí k zamýšlení vedle témat speciálně biologických a naléhavě etických také problémy v medicíně obecně diskutované, témata edukační i laděná osobně, to vše s licencí literární, básnickou. Zvláštní smysl pro básnické slovo (v mládí také básně psal) projevuje při zpřístupňování poezie svého bratrance Lva Blatného, který žil a zemřel v emigraci.

Jako vysokoškolský učitel se mimo běžných povinností věnoval po příkladu svého učitele a pozdějšího šéfa Ferdinanda Herčíka výchově studentů ve vědeckém kroužku, kteří tradičně obsazovali první místa i v celostátních soutěžích. Za tuto dlouholetou činnost mu ministerstvo školství udělilo v roce 1996 cenu Talent 1995. Cena ministra školství byla pak odměnou i za spoluautorství při několika vydáních učebnice Biologie pro lékařské fakulty, za výukové filmy a autorství řady skript. Zatím ve dvou vydáních vyšla jeho Biologie pro psychologya pedagogy, podílí se na známých kompendiích Přehled biologie a Nový přehled biologie.

Šmardova vědecká práce byla oceněna Cenou ČSAV (1969), Cenou České lékařské společnosti J. E. Purkyně (1979), Cenou České společnosti pro epidemiologii a mikrobiologii (1989), Cenou rektora Masarykovy univerzity (1994), Cenou a medailí ministra školství České republiky (1997), Cenou města Brna (2000), dvěma Zlatými medailemi (LF 1990 a MU 1995), dvěma medailemi J. E. Purkyně (1988, 1990), medailí J. G. Mendela (2004), medailí F. Patočky (2006) aj. Za těmito oceněními najdeme na 13 knih, 170 časopiseckých prací, 81 učebnic a jiných studijních příruček pro lékařské fakulty, gymnázia a zdravotnické školy, pak ještě recenze, příležitostné publikace atd. – celkové číslo už přesáhlo 1000. A toto dílo stále pokračuje.

V úvodu jsme naznačili, že Šmardovy zájmy nejsou uspokojovány pouze vědou a pedagogickou prací. Je také obdivovatelem výtvarného umění, zvláště malířského. Emocionální vztah k obrazům navazoval už v době svého dětství v Tišnově, kde pobývali malíři Josef Jambor a Bohdan Lacina. Na brněnské fakultě našla tato Šmardova záliba naplnění v Malé galerii fakultního Klubu Antonína Trýba, kterou založil, aby v ní zprostředkovával obrazy moravských výtvarníků fakultní i širší veřejnosti. Záslužná byla tato činnost v době nesvobody, nejednou tu totiž umožnil vystavovat autorům oficiálně zapíraným, na jejichž vernisážích se scházeli umělečtí kolegové režimu nepříjemní. Estetické zalíbení pro sebe objevil i při zkoumání infrastruktury sinic elektronovou mikroskopií. Fotografie při tom pořizované vypadají jako umělecké abstrakce, proto je nabídl některým redakcím, které jimi zdobily obálky svých časopisů anebo je využily k ilustracím jako uměleckých děl. I hudba je Šmardovou zálibou. Ta sice nepřekročila hranice jeho soukromí, ale i ona trvale naplňuje jeho duchovní život.

Měl příležitost přednášet na vědeckých fórech ve většině evropských zemí, absolvoval přednášková turné také v USA, Kanadě a v Brazílii.

I když profesor Šmarda oslavuje osmdesátku, je duševně svěží a pln zápalu pokračovat ve výzkumu sinic, o jehož výsledky stále projevují vědecký zájem jeho zahraniční kolegové.

Jan Šmarda se narodil 29. srpna 1930 v Brně, maturoval rovněž v Brně (1949), kde také vystudoval Lékařskou fakultu (1955) a také začal svůj profesní život. Titul CSc. získal v roce 1963, habilitoval v roce 1967 a od roku 1989 je doktorem lékařských věd. Roku 1990 byl jmenován profesorem. V letech 1989–1997 byl statutárním proděkanem a v této funkci zavedl například na brněnské Lékařské fakultě výuku v angličtině. Úspěšně rozvinul výzkumnou spolupráci mj. s Institutem mikrobiologie a experimentální terapie Německé akademie věd v Jeně, s Biologickou stanicí greifswaldské univerzity na ostrově Hiddensee, s Ústavem mikrobiologie a hygieny univerzity v Liege aj.

Panu profesoru Šmardovi blahopřejeme.

doc. PhDr. Věra Linhartová, CSc.'
Kabinet dějin medicíny LF MU, Brno