Hledání hranice nadeje – pacient s transplantací kostní drene v resuscitacnípéci
Intensive Care in Bone Marrow Transplanted Patients
This study followed another trial which had the relation to the patients without bone marrow transplantation who were admitted to the intensivecare unit due to critical complications. The patients in this study came from the same departments as in the previous study – the Department ofHaematology of University Hospital Královské Vinohrady and the Institute of Haematology and Blood Transfusion. The patients were admitted to theintensive care unit in the Department of Anaesthesiology and Intensive Care of University Hospital Královské Vinohrady between January 1999 andDecember 2000. 15 patients were enrolled in the study (6 patients after autotransplantation and 9 patients after allotransplantation). The authorsperformed an open and retrospective analysis. The aim of the study was determination of prognostic factors in patients with critical complications. Theresults are presented in primary formdue to the small number of patients. In patients after autotransplantation the same prognostic factors as in patientswithout bone marrow transplantation in the previous study were probably involved (the important factors were duration of leucopenia and the extentof multiorgan failure – MOF). The long-term survival rate was 50 %. The survival rate in patients after allotransplantation with critical complicationswas significantly lower (1 of 9 patients). In this group of patients favourable factors were short interval between critical complication and transplantationand absence of other adverse factors (long lasting leucopenia, MOF syndrome). In patients with adverse prognostic factors the indication of intensivecare should be careful and individual and should be made in the cooperation of haematologist (oncologist) and intensivist.
Key words:
bone marrow transplantation – autotransplantation – allotransplantation – critical state – leucopenia – multiorgan failure (MOF)
Autoři:
M. Kolár 1; M. Balík 1; M. Marková 2; E. Zikešová 3
Působiště autorů:
Anesteziologicko-resuscitacní klinika FN Královské Vinohrady, Praha, prednosta doc. MUDr. Jan Pachl, CSc. 2 Ústav hematologie a krevní transfuze, Praha, prozatímní vedoucí prof. MUDr. J. Klenner, DrSc. 3 Hematologické oddelení FN Královské Vinohrady, Prah
1
Vyšlo v časopise:
Anest. intenziv. Med., , 2002, č. 3, s. 121-123
Kategorie:
Články
Souhrn
Studie navazuje na práci, venovanou rozboru netransplantovaných pacientu ve skupine hematoonkologických pacientu s kritickou komplikacívyzadující resuscitacní péci. Pacienti pocházejí ze stejných pracovišt, byli hospitalizováni v casovém úseku od 1. 1. 1999 do 31. 12. 2000 naanesteziologicko-resuscitacní klinice FN Královské Vinohrady. Soubor 15 pacientu (6 s provedenou autotransplantací a 9 s alotransplantací kostnídrene) je hodnocen jako otevrená retrospektivní studie s cílem naznacit faktory, které by se vztahovaly k príznivé a nepríznivé prognóze kritickékomplikace. Data jsou pro malý rozsah souboru prezentována v primární podobe. Z výsledku vyplývá, ze u pacientu s autotransplantací kostní drenese pravdepodobne uplatnují s podobnou závazností tytéz faktory jako u pacientu bez provedené transplantace kostní drene (význammá predevším trváníleukopenie a rozsah postizení orgánových systému v rámci syndromu MOF); dlouhodobe prezilo 50 % pacientu. Prezití pacientu po alotransplantacis kritickou komplikací je výrazne nizší (1 pacient z 9 v tomto souboru), príznivými faktory u této skupiny je zrejme malý casový odstup vzniku kritickékomplikace od provedené transplantace a absence dalších nepríznivých faktoru (dlouhodobé pretrvávání leukopenie, rozvoj syndromu MOF). Prinakupení nepríznivých prognostických faktoru je nutno pri indikaci resuscitacní péce postupovat uvázlive, vysoce individuálne, pri úzké spoluprácihematologa (onkologa) s intenzivistou.
Klíčová slova:
transplantace kostní drene – autotransplantace – alotransplantace – kritický stav – leukopenie – MOF
Štítky
Anesteziologie a resuscitace Intenzivní medicínaČlánek vyšel v časopise
Anesteziologie a intenzivní medicína
2002 Číslo 3
- Perorální antivirotika jako vysoce efektivní nástroj prevence hospitalizací kvůli COVID-19 − otázky a odpovědi pro praxi
- Léčba akutní pooperační bolesti z pohledu ortopeda
- Neodolpasse je bezpečný přípravek v krátkodobé léčbě bolesti
- Jak souvisí postcovidový syndrom s poškozením mozku?
- Prokalcitonin: marker vhodný pro diagnostiku sepse i hodnocení antimikrobiální léčby
Nejčtenější v tomto čísle
- TUR syndrom – kazuistiky
- Bronchoalveolárna laváž ako metóda voľby pri alveolárnej proteinóze
- Hematoonkologický pacient v sepsi a multiorgánovém selhání*
- Pacientka s ARDS a hematoonkologickým onemocněním – kazuistika