ČESKÉ SOUHRNY

Rekonštrukcia cirkulárneho defektu hypofaryngu a krčnej části ezofágu volnym prenosom jejuna (kasuistika)

Palenčár D., Hedera J., Fedeleš J., Doležal J., Pinďák D.

Pacienti s porušenou kontinuitou horného gastrointestinálneho traktu sú odkázaní na sondovú stravu z gastrostómie alebo jejunostómie, čo im výrazne znižuje kvalitu života. Rekonštrukcia hypofaryngu a ezofágu je indikovaná v prípadoch vrodených deformít, korozívnych poranení alebo defektov po resekcii tumoru. Voľný prenos tkanív uľahčil rekonštrukciu defektov v oblasti hlavy a krku. V článku autori prezentujú prípad rekonštrukcie úplnej nepriechodnosti hypofaryngu a krčnej časti ezofágu u onkologického pacienta s karcinómom laryngu. Jednalo sa o 60ročného pacienta, ktorému bol v roku 2002 diagnostikovaný epidermoidný karcinóm laryngu. Podrobil sa laserovej resekcii tumoru s následnou rádioa chemoterapiou. Ďalej mu bola v roku 2003 vykonaná faryngo-laryngektómia pre recidívu tumoru laryngu. Pooperačne sa u pacienta vytvorila faryngokutánna fistula, ktorú na ORL oddelení rekonštruovali myokutánnym lalokom z musculus pectoralis major. V priebehu hojenia došlo u pacienta k vývoju úplnej nepriechodnosti hypofaryngu a krčnej časti ezofágu. Bol indikovaný voľný prenos jejuna. Použil sa 10 cm dlhý úsek jejuna, recipientnými cievami boli arteria transversa colli a vena jugularis interna. Na druhý pooperačný deň sa objavila slinová fistula v rane, ktorá sa do 5 týždňov spontánne zhojila. Faryngoskopicky bolo prenesené jejunum plne vitálne. Voľným prenosom jejuna bola u pacienta dosiahnutá rekonštrukcia gastrointestinálnej trubice, čo malo prínos pri znovunastolení jeho perorálneho príjmu.

Primární neuroektodermální tumor obličeje (kasuistika)

Karatas Silistreli Ö., Ayhan M., Görgü M., Öztan Y., Sisman N.

V roce 1918 Stout popsal lézi, ve které malé kulaté buňky původem z n. ulnaris vytvořily růžici neuroepiteliomu. Tvrdil, že tento tumor vzešel z neuroektodermu a liší se od klasického neuroblastomu. Termín primární neuroektodermální tumor (PNET) zahrnuje skupinu tumorů měkkých tkání původem z neurální lišty a vznikající z mozku, míchy a větví sympatiku. Extrakraniální primární neuroektodermální tumor pochází z buněk neurální lišty mimo sympatikus a CNS. PNET má také některé charakteristické histologické, imunohistochemické a ultrastrukturální tkáňové znaky. Obvykle se vyskytuje u dětí a dospívajících, nejčastěji v thorakopulmonální oblasti (Askinův tumor).Druhou nejčastěji postiženou oblastí jsou končetiny. Jen velmi zřídka se vyskytuje na obličeji. PNET je agresivní tumor. Onemocnění má rychlý průběh, způsobuje místní nebo vzdálené metastázy a 50 % postižených umírá do dvou let od manifestace tumoru. Léčbou je radikální chirurgický výkon stejně jako chemoterapie a radioterapie.

Předložená práce je kasuistikou PNET pravé tváře s mnohočetnými vzdálenými metastázami. Autoři uzavírají, že klinici musí posuzovat tumory obličeje velmi pečlivě, aby neopomenuli právě možnost PNET, který je nádorem velmi agresivním.

Zlaté závaží s jedním nebo více otvory: experimentální studie na králících

Öztan Y., Sisman N., Ayhan M., Karatas Silistreli Ö., Aytug Z., Özcoban S.

Lagoftalmie může být vážnou komplikací obličejové parézy. Aplikace zlatého závaží do horního víčka je jednou z nejpopulárnějších a všeobecně užívaných metod. Mezi komplikace spojené s touto technikou patří dislokace nebo vyloučení závaží. Za účelem minimalizovat tyto komplikace jsme původní postup aplikace závaží modifikovali. Naše hypotéza spočívá v představě, že závaží s četnými otvory odolává posunům a extruzi následkem formování fibrózní tkáně prostupující otvory. K experimentu bylo použito 12 novozélandských králíků. Porovnána byla elipsoidní zlatá závaží 2x1 cm o hmotnosti 1,8 g s jedním nebo více otvory. Závaží byla umístěna subkutánně na dorzální stranu králičího ucha bez jejich fixace stehy. Závaží s jedním otvorem byla umístěna na levé ucho, závaží s více otvory na ucho pravé. Výskyt a stupeň extruze a posunu byly vyhodnoceny makroskopicky i mikroskopicky v druhém a třetím týdnu po aplikaci.

Výsledky srovnání jsme vyhodnotili chí-kvadrát testem a Mann-Whitneyovým U testem. Statisticky lepší výsledky byly dosaženy u závaží s více otvory než s otvorem jedním (p<0,0034).

Výhoda dočasné fixace zadního paraneuria a externího epineuria pro odložené ošetření nervu

Lin Ch-H., Ulusal B.G., Ulusal A.E.

V tomto příspěvku jsou uvedeny výhody dočasné fixace zadního paraneuria a zevního epineuria při ošetření periferního nervu pomocí nervového štěpu. Tato technika umožňuje předejít retrakci centrálního a periferního pahýlu. Navíc umožňuje přesný odhad délky nervového štěpu a snadnou, optimální adaptaci fasciklů při interfascikulární sutuře.

Vliv věku a cvičení na pohyblivost kloubů ruky: 3. Klouby palce

Šmahel Z., Klímová A.

V návaznosti na předchozí studie hybnosti tříčlánkových prstů ruky jsme měřili flexi interfalangeálního (IPP) a metakarpofalangeálního (MPP) kloubu palce a velikost opozice (hyperaddukci) palce u vysokoškolských studentů (52 mužů a 49 žen), seniorů (30 mužů a 30 žen) a klavíristů (21 mužů a 31 žen). U studentů, kteří sloužili jako kontrolní soubor, jsme u žádného ze sledovaných pohybů, na rozdíl od situací u tříčlánkových prstů, nezaznamenali rozdíly mezi muži a ženami a mezi pravou a levou rukou. Podstatně větší variabilitu ve flexi vykazuje MPP než IPP kloub. U seniorů jsme zaznamenali výrazné omezení všech typů sledovaných pohybů, které u opozice (nikoliv flexí) bylo podstatně větší u mužů než žen. Pianisté naopak vždy vykazovali lepší opozici palce, zatímco větší flexe byla patrná jen u mužů v MPP kloubu. Rozdíly mezi pravou a levou rukou nebyly u seniorů ani pianistů zjištěny.

Prokalcitonin - indikátor a mediátor zánětu

Hladík M., Olosová A., Neiser J., Zaoral T.

Stanovení hladiny prokalcitoninu je citlivým vyšetřením, které má význam zejména pro odlišení mikrobiálního a nemikrobiálního zánětu, ke stanovení jeho dynamiky a odhadu výsledku léčby. Je však nutné ho hodnotit v souvislostech s ostatními vyšetřeními a jejich dynamikou (ostatní zánětlivé ukazatele, dynamika funkce orgánů), které upřesňují diagnózu, a s klinickým stavem pacienta. I v současnosti, 10 let po průkazu prokalcitoninu jako zánětlivého ukazatele a pravděpodobného mediátoru cytokinové kaskády, existuje řada nezodpovězených otázek o jeho tvorbě a fyziologickém významu v průběhu obranné odpovědi organismu.

Kontinuální eliminační metody u popáleninového traumatu z pohledu sestry

Hurníková M., Dostálová D.

Kontinuální eliminační metody si stále hledají své místo v komplexu léčebných opatření u kriticky nemocných s popáleninovým traumatem. V našem Popáleninovém centru se provádí CVVH (kontinuální veno–venózní hemofiltrace) od roku 1995. CVVH aplikujeme u popálených s projevem systémové zánětlivé odpovědi, s multiorgánovou dysfunkcí či multiorgánovým selháním. Od roku 1995 do roku 2001 byla eliminace prováděna pod vedením intenzivisty-nefrologa a v posledních letech zajišťujeme CVVH u popálených pacientů ve vlastní režii. Sestra provádí založení setů do přístroje, provede proplach setů fyziologickým roztokem s heparinem s jeho následným vypuštěním do sběrného sáčku. Po ověření funkčnosti přístroje testy je přístroj připraven na napojení pacienta. Sestra zavolá lékaře a pod jeho dohledem provede zahájení eliminace. Eliminační parametry jsou stanoveny ošetřujícím lékařem a sestra vede plný záznam o jejich plnění a celém průběhu eliminace. Při komplikacích v průběhu eliminace je informován lékař. V případě alarmování při porušeném průběhu eliminace zahájí sestra nápravu ve spolupráci s lékařem. V průběhu celého výkonu je pacient klinicky sledován a změny stavu jsou zaznamenávány do šokového záznamu a eliminačního protokolu. Od roku 1995 bylo na pracovišti provedeno 60 eliminací v celkovém trvání 7400 hodin. Práce je velmi náročná a zajímavá, v průběhu této léčby dochází k výraznému zlepšení stavu pacientů.