Účinnost a bezpečnost romosozumabu u postmenopauzálních žen s osteoporózou a poruchou funkce ledvin

Vztah CKD a osteoporózy

Prevalence CKD u žen starších 65 let v USA se pohybuje mezi 12 a 16 %. Mírný až střední pokles renálních funkcí se vyskytuje až u 85 % žen s osteoporózou. CKD je predispozicí k metabolickému onemocnění kostí, navozuje kvantitativní i kvalitativní změny kostní tkáně, a zvyšuje tak riziko fraktur.

Bisfosfonáty bývají v terapii osteoporózy využívány jako léky 1. volby. Vzhledem k renální exkreci jsou však kontraindikované u pacientů s těžkým poklesem renálních funkcí. Denosumab není vylučován ledvinami, u pacientů s CKD ale zvyšuje riziko hypokalcémie.

FRAME a ARCH − základní výsledky

Studie FRAME (Fracture Study in Postmenopausal Women with Osteoporosis) porovnávala romosozumab podávaný v dávce 210 mg s.c. 1× měsíčně po dobu 1 roku s placebem u postmenoapuzálních žen s osteoporózou. Relativní riziko kompresních zlomenin obratlů kleslo s romosozumabem o 73 %, riziko zlomenin obecně o 36 %.

Studie ARCH (Active-Controlled Fracture Study in Postmenopausal Women with Osteoporosis at High Risk) porovnávala romosozumab s alendronátem podávaným nejméně 1 rok u postmenoapuzálních žen s osteoporózou s vysokým rizikem. Po roční léčbě romosozumabem kleslo relativní riziko kompresních zlomenin páteře o 37 %, riziko fraktur krčku femuru o 36 % a riziko mimovertebrálních zlomenin o 26 %.

Post hoc analýza, její metodika a hodnocená populace

V post hoc analýze studií FRAME a ARCH byly pacientky rozřazeny na základě hodnot eGFR při vstupu do studie. Ta byla vypočítána pomocí rovnice MDRD. Při hodnotách eGFR ≥ 90 ml/min byly funkce ledvin považovány za normální, při hodnotách 60−89 ml/min jako mírně snížené a při hodnotách 30−59 ml/min jako středně snížené. Pacientky s těžkou poruchou renálních funkcí (eGFR ≤ 29 ml/min) byly z analýzy vyřazeny. Výstupy sledování zahrnovaly procentuální změnu kostní minerální denzity (BMD) v bederní páteři, kyčli a krčku femuru a incidenci nově vzniklých zlomenin obratlů. Vše bylo hodnoceno po 12 měsících sledování.

Výsledná zjištění

Do analýzy bylo zařazeno 7147 pacientek ze studie FRAME a 4077 ze studie ARCH. Mírné, respektive střední snížení renálních funkcí bylo při vstupu do studie zaznamenáno u 69 %, resp. 19 % účastnic studie FRAME a u 61 %, resp. 24 % účastnic studie ARCH. V obou studiích byl zjištěn významně větší procentuální nárůst BMD po 12 měsících užívání romosozumabu v porovnání s kontrolní skupinou u všech kategorií renálních funkcí.

Ve studii FRAME snížil romosozumab v porovnání s placebem relativní riziko vzniku vertebrálních zlomenin u pacientek se středním snížením funkce ledvin (eGFR 30−59 ml/min) o 72 % (95% interval spolehlivosti [CI] 14−91; p = 0,017) a u pacientek s mírným snížením funkce ledvin (eGFR 60−89 ml/min) o 70 % (95% CI 40−85; p < 0,001). U pacientek s normální funkcí ledvin vedla léčba romosozumabem k poklesu relativního rizika vertebrálních zlomenin o 84 % (95% CI 30−96; p = 0,005).

Při porovnání s alendronátem ve studii ARCH klesla incidence nově vzniklých fraktur páteře u nemocných s mírně sníženou renální funkcí o 51 % (95% CI 14−91; p = 0,017), se středním poklesem renálních funkcí o 19 % (95% CI −28 až 49; p = 0,39) a u žen s normální eGFR o 57 % (95 % CI 1−81; p = 0,04). 

Také pokles relativního rizika mimovertebrálních zlomenin byl při podávání romosozumabu významně větší v porovnání s kontrolami nezávisle na vstupní eGFR.

Incidence nežádoucích příhod včetně asymptotického poklesu kalcémie a vývoj renálních funkcí byly srovnatelné u všech podskupin rozdělených podle renálních funkcí při vstupu do studie.

Funkce ledvin zůstaly v průběhu 12 měsíců léčby stabilní jak u pacientek s romosozumabem, tak u kontrol. Průměrná změna eGFR zjištěná ve studii FRAME činila −0,7 ml/min/1,73 m² ve skupině s romosozumabem a −1,2 ml/min/1,73 m² ve skupině s placebem, ve studii ARCH +0,7 ml/min/1,73 m² ve skupině s romosozumabem a +0,1 ml/min/m² ve skupině s alendronátem.

Závěr

Kombinace osteoporózy s CKD zvyšuje riziko fraktur a s tím spojené morbidity a mortality. Z výsledků post hoc analýzy studií FRAME a ARCH vyplývá, že romosozumab lze využít pro efektivní léčbu postmenopauzálních žen s osteoporózou a současně mírně až středně sníženou funkcí ledvin. Užívání romosozumabu rovněž nemělo žádný negativní dopad na renální funkce a nezvýšil se výskyt nežádoucích příhod. 

(kali)

Zdroj: Miller P. D., Adachi J. D., Albergaria B. H. et al. Efficacy and safety of romosozumab among postmenopausal women with osteoporosis and mild-to-moderate chronic kidney disease. J Bone Miner Res 2022; 37 (8): 1437−1445, doi: 10.1002/jbmr.4563.