Indikace a kontraindikace zubních implantátů u zdravotně kompromitovaných pacientů

Analyzované studie

Do této analýzy byly zahrnuty klinické studie s nejméně 10 účastníky, konsenzy, přehledové články a metaanalýzy sledující pacienty se zubními implantáty a diagnostikovaným systémovým onemocněním publikované mezi lety 1993 a 2013. Cílem bylo zjistit, zda mají radioterapie hlavy a krku, příjem bisfosfonátů, kardiovaskulární onemocnění, diabetes, osteoporóza a kouření vliv na oseointegraci zubních implantátů. Celkem 18 prací splňovalo veškerá kritéria pro zahrnutí do této analýzy. 

Kardiovaskulární onemocnění

Kardiovaskulární onemocnění může způsobit snížené prokrvení kostní tkáně, čímž může ovlivnit oseointegrační proces u zubních implantátů. V klinické studii však nebyl vztah mezi ztrátou oseointegrace a některými kardiovaskulárními onemocněními prokázán. U zdravotně kompromitovaných pacientů byla zaznamenána míra selhání 13 %, zatímco u kontrolní skupiny bez zdravotních komplikací byla tato hodnota 12 %; šlo tedy o statisticky nevýznamný rozdíl. 

Radioterapie

Radioterapie byla zmíněná jako rizikový faktor pro úspěch ošetření zubními implantáty pouze v 1 ze studií. Autoři popisují vzorek 1514 implantátů u 700 pacientů, kteří byli sledováni po dobu 2 let. Některé studie naznačují, že nežádoucí efekt ionizujícího záření na oseointegraci implantátů lze zmírnit pomocí hyperbarické komory. Kontrolovaná randomizovaná studie nicméně nepotvrdila signifikantní benefit této metody.

Ozáření kosti v dávce nad 50 Gy nemá na oseointegraci vliv okamžitě, ale až po několika týdnech, jak vyplývá ze studie na miniprasátkách, která sledovala kvocient stability implantátu (ISQ) 8, 16 a 24 týdnů po jeho zavedení. V porovnání s neozářenou kostí hodnoty v opakovaných měřeních klesaly.

Konzumace tabákových výrobků

Míra selhání zubních implantátů u kuřáků je 2,5× vyšší než u nekuřáků. V analyzovaných studiích bylo kouření uvedeno jako rizikový faktor ve 4 z nich. Naopak 2 studie kouření za rizikový faktor nepovažují.

Diabetes mellitus

Metabolické změny způsobené diabetem jsou spojené se syntézou osteoblastové matrix indukovanou inzulinem. Většina studií potvrzuje, že pacienti s diabetem mají větší riziko ztráty implantátu než zdraví pacienti. Nicméně například 2 různé studie od stejného autora si protiřečí. Zatímco v první se 700 účastníky tvrdí, že diabetes nemá na míru oseointegrace implantátu vliv, v další (menší) studii dochází k závěru, že u pacientů s diabetem 1. typu je míra selhání implantátu vyšší.

Osteoporóza

Dlouho se mělo za to, že osteoporóza komplikuje dosažení primární stability implantátu z důvodu ztráty denzity spongiózní kosti. Ovšem nejnovější publikace ukazují vysokou míru úspěšnosti, mezi 93,8 a 100 %. I další studie potvrzují, že osteoporóza nemá na dlouhodobé přežití implantátů v dutině ústní vliv. 

Bisfosfonáty

Pacienti s bisfosfonáty, zejména intravenózními, mají vyšší riziko vzniku osteonekrózy v souvislosti s chirurgickými zákroky na čelisti. Neexistuje zatím žádný konsenzus jak postupovat v případě nemocných užívajících bisfosfonáty. Studie však ukazují, že orálně podávané bisfosfonáty jsou pro pacienty s implantáty bezpečnější.

Klíčovým faktorem je kontrola

Z uvedeného vyplývá, že zavedení dentálních implantátů je bezpečný postup, který nemusí být považován za rizikový ani u pacientů s kontrolovaným systémovým onemocněním nebo u kuřáků. Důležitější než typ onemocnění je míra, s jakou je onemocnění pod kontrolou.

Užívání perorálních bisfosfonátů osobami trpícími osteoporózou se jeví jako částečná kontraindikace a pacient musí pochopit nutnost delšího období sledování, aby bylo možné detekovat jakékoliv známky osteonekrózy. Naopak pro nemocné s intravenózně podávanými bisfosfonáty v kombinaci s hormonální terapií, kortikosteroidy či imunosupresory je zavedení implantátu absolutně kontraindikované.

(jez)

Zdroj: Gómez-de Diego R., Mang-de la Rosa M. R., Romero-Pérez M. J. et al. Indications and contraindications of dental implants in medically compromised patients: update. Med Oral Patol Oral Cir Bucal 2014; 19 (5): e483−e489, doi: 10.4317/medoral.19565.