#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

Přehled počtu odběrů orgánů a transplantací v IKEM v letech 1990–2009


Authors: E. Pokorná
Authors‘ workplace: Transplantcentrum ;  Přednosta: MUDr. Pavel Trunečka, CSc. ;  Institut klinické a experimentální medicíny, Praha
Published in: Prakt. Lék. 2011; 91(1): 15-18
Category: 40th Anniversary IKEM

Overview

Článek poskytuje přehled počtu odběrů orgánů a transplantací provedených v IKEM v letech 1990-2009, upozorňuje na hlavní limit transplantační medicíny u nás, ale i ve světě (nedostatek orgánů) a na podmínku mezioborové spolupráce.

Klíčová slova:
počet transplantací, ledviny, srdce, jatra, pankreas, plíce, zemřelí dárci orgánů.

Úvod

Transplantační medicína v posledních třiceti letech prodělala bouřlivý vývoj. Transplantace ledvin, srdce, jater a plic se staly rutinní součástí klinické léčby nemocných s nezvratným selháním těchto orgánů. Do osmdesátých let minulého století bylo hlavní úskalím transplantologie zvládnutí imunologické reakce organismu (rejekce), kterou se bránil cizorodému orgánu.

V následujících dvaceti letech došlo k velkému rozvoji imunosupresivních léků, významně se zlepšily výsledky transplantací a stále více pacientů bylo a je k těmto výkonům indikováno. Na trans­plantace orgánů čeká několikanásobně větší počet nemocných než je počet provedených výkonů. V současné době je tudíž hlavním limitem transplantační medicíny u nás, ale i ve světě nedostatek orgánů k transplantacím.

Právní normy upravující v České republice diagnostiku smrti mozku a odběry orgánů od zemřelých dárců

„Smrt mozku“ byla jako samostatná diagnóza poprvé podrobně popsána v padesátých letech minulého století. I když od této doby uplynulo více než padesát let, není tato diagnóza ve všech zemích chápána zcela identicky. V podstatě se diskutují dvě koncepce, a to:

  • koncepce smrti celého mozku, a 
  • koncepce smrti mozkového kmene.

V některých zemích, například ve Velké Británii, je smrt mozku potvrzena, je-li na základě klinického vyšetření prokázána smrt mozkového kmene. Jiné země vyžadují některá vyšetření prokazující smrt celého mozku například

  • elektroencefalografii,
  • angiografii mozkových cév, a další.

Ve většině zemí se provádí přesně definované vyšetření kmenových reflexů a v případě diagnostických pochybností (např. při intoxikaci či léčebném užití vyšších dávek léků ovlivňujících vědomí) je indikována instrumentální metoda k potvrzení diagnózy smrti mozku.

V České republice tuto oblast medicíny od roku 2002 upravuje zákon č. 285/2002 Sb. („transplantační zákon“) a s ním související prováděcí vyhlášky (2–6).

Zákon předepisuje povinné klinické vyšetření každého nemocného s podezřením na smrt mozku v případě, že by se mohl stát potenciálním dárcem orgánů pro trans­­­plan­tace. Vyšetření takového nemocného musí být provedeno dvěma lékaři nezávisle na sobě, a to dvakrát v odstupu nejméně čtyř hodin. Klinická diagnóza musí být povinně potvrzena některou z „instrumentálních“ diagnostických metod, konkrétně

  • angiografií mozkových tepen, nebo
  • perfúzní scintigrafií mozku.

O provedených vyšetřeních musí být povinně učiněn záznam do předepsaného formuláře „Protokolu o zjištění smrti“, který je přílohou zákona.

V právních normách upravujících odběry orgánů po smrti jsou uplatňovány dva rozdílné přístupy.

V případě, že se zemřelý za svého života k posmrtnému darování orgánů, nevyjádřil, předpokládá se souhlas, tzv. princip předpokládaného souhlasu.

V opačném případě – pokud se zemřelý za svého života k darování nevyjádřil, je nutné získat souhlas od rodiny zemřelého, tzv. princip předpokládaného nesouhlasu. Zásadní je, aby každý občan, pokud se chce k posmrtnému darování orgánů vyjádřit, měl dánu možnost.

Transplantcentrum IKEM pro své kolegy z dárcovských nemocnic vytvořilo edukační projekt „Život2 – dejte životu nové rozměry“, jehož součástí je nejenom manuál provázající celý proces indikace, diagnostiky smrti mozku, intenzivní péče o zemřelého dárce orgánů, ale také webové stránky: www.ikem.cz/zivot2.

V řadě zemí existují národní registry pro vyjádření souhlasu či nesouhlasu, v některých zemích je vyjádření k posmrtnému darování orgánů věnována kolonka v řidičském průkazu, jinde existují tzv. dárcovské karty.

Obecně lze říci, že v zemích, kde je uplatňován princip předpokládaného souhlasu, je vyšší počet dárců orgánů. Příklad Španělska ale dokládá, že právní normy jsou pouze jedním, nikoliv jediným faktorem ovlivňujícím počet dárců orgánů, a tím i transplantací (graf 1).

Graph 1. Zemřelí dárci orgánů v roce 2009 na 1 milion obyvatel
Zemřelí dárci orgánů v roce 2009 na 1 milion obyvatel

V České republice je právně zakotven předpokládaný souhlas s darováním orgánů po smrti s tím, že každý z nás má možnost vyjádřit nesouhlas. Tento nesouhlas lze evidovat v tzv. Národním registru osob nesouhlasících s posmrtným darováním tkání a orgánů. Pokud nebylo prokázáno, že zemřelý vyslovil za svého života nesouhlas s posmrtným odběrem, platí, že s odběrem souhlasí. U dětí do 18 let a u osob zbavených způsobilosti k právním úkonům je nutno vždy informovat zákonného zástupce, a ten má možnost vyslovit nesouhlas i po smrti zmíněných osob.

Transplantace v České republice po roce 1990

V České republice došlo na začátku devadesátých let minulého století k výz­nam­nému zvýšení počtu transplantací ledvin a k dalšímu rozvoji ostatních programů transplantací srdce, jater a plic. Tento nárůst byl podmíněn zvýšením počtu zemřelých dárců orgánů, který se téměř ztrojnásobil. Zásadní příčinou tohoto úspěchu v IKEM bylo

  • zlepšení spolupráce s „dárcovskými“ nemocnicemi,
  • rozšíření indikačních kritérií zemřelých dárců, a 
  • užití dárců tzv. marginálních.

Institut klinické a experimentální medicíny jako první transplantační centrum v České republice zavedl do praxe v roce 1992 zcela novou profesi – transplantačního koordinátora.

Hlavní jeho pracovní náplní je koordinovat celý proces transplantace, který je organizačně nesmírně náročný vzhledem k tomu, že v krátkém časovém úseku musí na několika místech proběhnout řada procesů, zajišťovaných mnoha týmy nejrůznějších profesí. Úkolem koordinátora je usnadnit spolupráci v indikaci a organizaci odběru orgánů dárcovským nemocnicím, zajistit komunikaci mezi všemi týmy, realizujícími odběry orgánů, jejich dopravu, výběr vhodného příjemce a konečně vlastní transplantaci. Nedílnou součástí práce koordinátora je edukace a osvěta o významu dárcovství a transplantací pro personál ARO a JIP dárcovských nemocnic.

Koordinační činnost na národní úrovni zajišťuje v ČR od r. 2005 Koordinační středisko transplantací (KST). Přehled jeho činnosti je na webových stránkách KST (http://www.kst.cz/web/home.php).

Porovnání počtu zemřelých dárců orgánů v České republice a některých zemí světa v roce 2009 je uvedeno v grafu 1 (1). Ze zobrazeného vyplývá, že počet zemřelých dárců na jeden milion obyvatel, a tím i dostupnost transplantací pro české pacienty je vyšší než například v sousedním Německu a řadě dalších vyspělých zemí.

Transplantace orgánů v IKEM

První transplantace ledviny

byla provedena v roce 1966 (tenkrát ještě v Ústavu klinické a experimentální chirurgie). Počet transplantací ledvin od zemřelých dárců (graf 3) téměř kopíruje graf počtu zemřelých dárců orgánů (graf 2) s tím, že počty transplantací jsou dvojnásobně vyšší. Téměř ve všech případech jsou ledviny od jednoho zemřelého dárce transplantovány dvěma příjemcům.

Graph 2. Zemřelí dárci orgánů v regionu IKEM 1990–2009
Zemřelí dárci orgánů v regionu IKEM 1990–2009

Graph 3. Transplantace ledvin od zemřelých dárců v IKEM 1990–2009
Transplantace ledvin od zemřelých dárců v IKEM 1990–2009

Program transplantací ledvin od ži­jících dárců, i přesto, že mu je v IKEM věnována velká pozornost, bohužel stagnuje (graf 4). Také počet těchto transplantací v ostatních centrech České republiky je zcela minimální a pohybuje se od 0 do maximálně 4 ročně.

Graph 4. Transplantace ledvin od žijících dárců v IKEM 1990–2009
Transplantace ledvin od žijících dárců v IKEM 1990–2009

Přitom právě transplantace ledviny od žijících dárců se v řadě zemí světa v posledních letech velmi rozvíjejí a jejich počet neustále stoupá (1). Hlavním důvodem je nejen nedostatek ledvin od zemřelých dárců, ale především významně lepší vý­sledky v přežívání pacientů i ledvinných štěpů ve srovnání s transplantacemi ledvin od zemřelých dárců.

Lékaři Kliniky nefrologie a Transplantcentra IKEM na začátku nového tisíciletí zahájili kampaň „Láska prochází ledvinou“, která je určena lékařům nefrologům, pacientům s onemocněním ledvin a jejich blízkým i široké veřejnosti. Cílem této kampaně je informovat o výhodách transplantací ledvin od žijících dárců, usnadnit kontakt s nemocnými a jejich rodinami s lékaři a zajistit jim co nejrychlejší a pro ně časově i prakticky nejjednodušší kompletní lékařské vyšetření a předoperační přípravu. Řada informací pro pacienty a jejich blízké je uvedena i na webových stránkách www.transplantace.eu. 

Počet výkonů se v porovnání s devadesátými lety v IKEM zvýšil trojnásobně, nicméně v posledních letech k dalšímu zvyšování počtu nedochází.

První transplantace srdce

byla v IKEM provedena v roce 1984, a program srdečních transplantací se velice dramaticky rozvinul na začátku devadesátých let a historicky nejvíce výkonů bylo provedeno v roce 1997 (graf 5). Tento rok byl také počet zemřelých dárců v České republice nejvyšší.

Graph 5. Transplantace srdce v IKEM 1990–2009
Transplantace srdce v IKEM 1990–2009

Program transplantací srdce v současné době je velmi limitován nejen počtem zemřelých dárců, ale i změnou věkové struktury dárců v IKEM. Stále více jsou k odběrům indikováni dárci tzv. marginální – především vyššího věku. V současné době je medián věku zemřelých dárců v IKEM 55 let, řada z nich má pozitivní anamnézu, hypertenze, diabetes mellitus, či ischemické choroby, a k odběru srdce tudíž vhodní nejsou. Nicméně Česká republika (IKEM s 49 a Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie v Brně s 31 transplantacemi srdce v roce 2009) se řadí v počtu těchto výkonů na jeden milion obyvatel na druhé místo ve světě hned za Rakousko (1).

V roce 2007 byla v IKEM provedena i první transplantace srdce a plic en bloc v České republice.

Transplantace jater

v IKEM patří k nejmladším a ke stále se rozvíjejícím programům (graf 6).

Graph 6. Transplantace jater v IKEM 1990–2009
Transplantace jater v IKEM 1990–2009

První játra byla transplantována v IKEM v roce 1995 a v současné době již bylo provedeno bezmála 800 těchto výkonů. IKEM jako jediné pracoviště v ČR i v zemích bývalé východní Evropy provádí transplantace jater i malým dětem.

Transplantace slinivky břišní

má v IKEM již dlouhou historii, první byla provedena v roce 1983 (graf 7). Většina pankreatů je transplantována v kombinaci s ledvinou.

Graph 7. Transplantace slinivky břišní v IKEM 1990–2009
Transplantace slinivky břišní v IKEM 1990–2009

Transplantace izolovaných Langerhansových ostrůvků

se v IKEM provádí od roku 2005 (graf 8).Transplantace inzulín produkující tkáně provádí odborníci v IKEM jako jediní v České republice. V počtu výkonů na jeden milion obyvatel patří ČR k nejúspěšnějším zemím na světě (1).

Graph 8. Transplantace Langerhansových ostrůvků v IKEM 1990–2009
Transplantace Langerhansových ostrůvků v IKEM 1990–2009

Závěr

IKEM je největším transplantačním centrem v České republice a provádí ročně okolo 350 transplantací orgánů, což představuje 60 % všech transplantací v České republice. IKEM patří i mezi největší evropská transplantační centra.

V současné době odborníci v Institutu klinické a experimentální medicíny pečují o 

  • téměř 2 000 nemocných s funkční transplantovanou ledvinou,
  • více než 360 pacientů s transplantovaným srdcem,
  • okolo 600 pacientů po transplantaci jater, a 
  • na 200 nemocných po transplantaci slinivky břišní či Langerhansových ostrůvků.

Významnou podmínkou úspěšné trans­plantační medicíny je nejen dobře fungující transplantační centrum, ale i spolupráce s odborníky jednotlivých oborů:

  • intenzivisty při indikaci zemřelých dárců orgánů,
  • kardiology,
  • hepatology,
  • nefrology,
  • diabetology,
  • pneumology,
  • pediatry, atd.

Tato spolupráce je zásadní pro to, aby pacienti byli o možnosti léčby jejich choroby transplantací informováni a byli včas a správně k výkonu indikováni. Na správné indikaci a načasování výkonu závisí i úspěch transplantace u nemocného se selháním životně důležitých orgánů.

MUDr. Eva Pokorná, CSc.
Transplantcentrum IKEM
Vídeňská 1958/9
140 21 Praha 4
E-mail: evpo@ikem.cz


Sources

1. Van Gelder, F., Manyalich, M., Nanni Costa, A., Paez, G. 2009 international donation and transplantation activity. IRODAT. Organs, Tissues Cells, 2010, 13(2), p. 77-80. Dostupné též na www.europeantransplantcoordinators.org/uploads/pdfs/Irodat/01 Irodat 2009.pdf.

2. Zákon č. 285/2002 Sb., o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů a o změně některých zákonů („transplantační zákon“). Sbírka zákonů, 2002, částka 103, s. 6050-6071.

3. Nařízení vlády č. 436/2002, kterým se provádí zákon č. 285/2002 Sb. o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů a o změně některých zákonů. Sbírka zákonů, 2002, částka 153, s. 8219-8220.

4. Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 437/2002, kterou se stanoví bližší podmínky posuzování zdravotní způsobilosti a rozsah vyšetření žijícího nebo zemřelého dárce tkání nebo orgánů pro účely transplantací („vyhláška o zdravotní způsobilosti dárce tkání a orgánů pro účely transplantací“). Sbírka zákonů, 2002, částka 153, s. 8221-8223.

5. Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 479/2002, kterou se stanoví odborná způsobilost lékařů zjišťujících smrt a lékařů provádějících vyšetření potvrzující nevratnost smrti pro účely odběru tkání nebo orgánů určených pro transplantaci. Sbírka zákonů, 2002, částka 166, s. 9444-9445.

6. Pokorná, E. Zemřelí dárci orgánů. In: Viklický, O. a kol. Transplantace ledviny v klinické praxi. Praha: Grada Publishing, 2008, s. 65-81.

Labels
General practitioner for children and adolescents General practitioner for adults
Topics Journals
Login
Forgotten password

Enter the email address that you registered with. We will send you instructions on how to set a new password.

Login

Don‘t have an account?  Create new account

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#