Kde se vzal SARS-CoV-2? Vědeckými fakty proti konspiracím

Koronaviry napadající člověka

SARS-CoV-2 je už sedmým koronavirem schopným infikovat člověka. Čtyři z koronavirů (HKU1, NL63, OC43 a 229E) se projevují onemocněním s mírnými příznaky, zatímco SARS-CoV-1, MERS-CoV a SARS-CoV-2 mohou způsobit pneumonii se smrtelným průběhem.

Výsledky srovnání genomů příbuzných virů

Nejvariabilnější částí koronavirového genomu je receptor-vazebná doména, která je klíčová pro schopnost viru zachytit se na membránově vázaný angiotenzin konvertující enzym 2 (ACE2) na epiteliích průdušek. Ze strukturní analýzy a biochemických experimentů vyplývá, že SARS-CoV-2 se pravděpodobně s vysokou afinitou dokáže vázat na protein ACE2 u lidí, fretek, koček a dalších druhů s homologními proteiny.

Počítačové modelování však ukazuje, že vazebná interakce viru s lidským ACE2 není ideální. Pokud by měl SARS-CoV-2 vzniknout cílenou manipulací vazebné domény viru SARS-CoV-1, aminokyselinová sekvence umožňující optimální vazbu by byla zcela odlišná. Zdá se tedy, že schopnost vazby SARS-CoV-2 na lidské receptory ACE2 je dílem přírodního výběru.

Teorie o původu SARS-CoV-2

Genetická data také nezpochybnitelně ukazují, že SARS-CoV-2 není odvozen od jakéhokoliv dosud využitého genetického konstruktu pro manipulaci s betakoronaviry. Původ viru mohou uspokojivě vysvětlit následující dvě teorie.

Přírodní výběr ve zvířecím hostiteli před prvním přenosem na člověka

Mnoho prvních případů onemocnění se pojilo s účastí na trhu v čínském Wu-chanu, hlavním městě provincie Chu-pej, a je tedy možné, že zdrojem nákazy byla místní zvířata. Nejpodobnější koronaviry jsou přítomné u netopýrů nebo luskounů, oběma známým příbuzným virům však chybí polybazické místo štěpení mezi doménami virového proteinu, které je přítomné v SARS-CoV-2.

Přírodní výběr v lidském organismu po zoonotickém přenosu

Je také možné, že k adaptaci viru došlo teprve po přeskoku na lidského hostitele, a to během nedetekovaných přenosů mezi lidmi. Teprve poté virus získal znaky vedoucí k vysoké virulenci a byl zachycen počátek pandemie.

A co náhodný únik příbuzného viru z laboratoří?

V několika laboratořích po celém světě probíhá základní výzkum netopýřích koronavirů podobných SARS-CoV; pracuje se jak s buněčnými kulturami, tak se zvířecími modely. Teoreticky je také možné, že původní SARS-CoV získal mutace ve vazebné doméně během pěstování v buněčných kulturách. Téměř identická vazebná doména přítomná ve virech luskounů však představuje mnohem jednodušší vysvětlení. Struktura polybazického místa štěpení se pravděpodobně také nemohla vyvinout v buněčné kultuře; pro její vznik je nutná přítomnost imunitního systému hostitele.

Závěr

Genomová analýza příbuzných virů naznačuje, že SARS-CoV-2 není produktem genetické manipulace. Na základě dostupných dat není možné přesně určit, zda se vyvinul ve zvířecím hostiteli a poté došlo k přeskoku na člověka, nebo zda se prekurzorový virus dále vyvíjel přirozenou selekcí v lidském hostiteli, než došlo k nástupu pandemie.

(este)

Zdroj: Andersen K. G., Rambaut A., Lipkin W. I. et al. The proximal origin of SARS-CoV-2. Nat Med 2020 Mar 17, doi: 10.1038/s41591-020-0820-9 [Epub ahead of print].