Ambulantní léčba závislosti na opiátech kombinovaným přípravkem s obsahem buprenorfinu a naloxonu ve formě sublinguálních tablet

Závislost na opiátech, a to především na heroinu, je problémem nejen v USA, ale stále více i v Evropě. V současné době je k disposici substituce metadonem a levometadyl acetátem. Jejich podávání však vyžaduje striktní monitoring, a to zejména vzhledem k jejich možné nezákonné redistribuci.

Alternativou v léčbě je buprenorfin, což je agonista opiátových µ-receptorů a antagonista κ-receptorů. Buprenorfin může být také zneužit. K eliminaci tohoto rizika je kombinován s naloxonem, opioidním antagonistou. Z těchto důvodů se kombinace buprenorfinu a naloxonu ve formě sublinguálních tablet uplatňuje v ambulantní léčbě závislostí.

Autoři provedli multicentrickou, randomizovanou, placebem kontrolovanou studii, jíž se zúčastnilo 326 jedinců závislých na opiátech. Všichni byli zařazeni do ambulantní léčby a bylo jim podáváno buď 16 mg buprenorfinu kombinovaného se 4 mg naloxonu, nebo samotný buprenorfin v dávce 16 mg. Část pacientů dostávala placebo. Všichni absolvovali léčbu denně po dobu 4 týdnů.

Primární výsledky byly hodnoceny na základě vzorků moči, které měly být negativní na opiáty. Hodnoceno bylo i hlášení závislých jedinců, kteří udávali stupeň nutkání použít opiát. Tato dvojitě slepá studie byla ukončena předčasně, protože jak buprenorfin v kombinaci s naloxonem, tak samotný buprenorfin vykazovaly prokazatelně vyšší účinnost než placebo. Vzorky moči testované na opiáty byly negativní v 17,8 % při výše zmíněné kombinované léčbě, ve 20 % při léčbě samotným buprenorfinem a v 5,8 % v placebové skupině. Touha po opiátech vykazovala obdobnou proporcionalitu. Počet nežádoucích účinků nevykazoval mezi jednotlivými skupinami signifikantní rozdíly.

Závěrem autoři konstatují, že odvykací léčba jak buprenorfinem v kombinaci s naloxonem, tak i samotným buprenorfinem je bezpečná pro ambulantní použití. Bylo prokázáno, že tento postup snižuje nejen užívání opiátů, ale i touhu po nich.

(jos)

Zdroj: N Engl J Med 2003(September 4);349(10).