Porovnání struktury a funkce nazální a bronchiální sliznice u nemocných s CHOPN (pilotní projekt ciliární studie)

Souhrn

Úvod:
V poslední době je široce diskutován možný koncept jednotných dýchacích cest charakterizovaný plynulým přechodem patologických změn ze sliznice dolních dýchacích do horních dýchacích cest (případně obráceně). Tato hypotéza je téměř bez výhrad přijímána u osob trpících bronchiálním astmatem. Nověji se o pan‑ respiračním zánětlivém postižení můžeme dozvědět i z ně­kte­rých prací autorů zkoumajících funkční a strukturální parametry nazální a bronchiální sliznice u pacientů s chronickou obstrukční plicní nemocí (CHOPN). Cíl: Předmětem naší práce je právě ověření této hypotézy u nemocných s CHOPN, a to pomocí porovnání struktury a funkce respiračních cilií z oblasti nazální a bronchiální sliznice. Předpokládáme nalezení minimálních nebo žádných rozdílů mezi strukturou a funkcí nazálních a bronchiálních cilií. Metody: Jednalo se o observační, průřezovou studii nemocných se stabilní CHOPN, kteří byli bronchoskopicky vyšetřováni v celkové intravenózní propofolové anestezii pro suspekci na bronchogenní karcinom. Vyšetřovali jsme nativní vzorky nazální a bronchiální sliznice, a to pomocí digitální vysokorychlostní mikroskopie (analyzována byla frekvence ciliárních kmitů –  CBF, stupeň ciliární dyskineze, přítomnost akineze a výskyt dlaždicobuněčné metaplazie respiračních epitelií). Při statistickém hodnocení odlišností mezi vzorky obou lokalit bylo použito párového t‑testu (signifikantní úroveň α = 0,05). Ke zjišťování asociací byl použit κ koeficient. Soubor: Během let 2006– 2007 jsme do studie zahrnuli 17 nemocných (13 mužů) se stabilní fází onemocnění (minimálně 6 týdnů bez exacerbace) průměrného věku 64,2 (47– 80, ± 9,7), průměrné FEV₁ 61 % (21– 81, ± 15) s trvající dlouholetou anamnézou aktivního nikotinizmu (průměr 42 balíčkoroků ± 22,8) a s přítomností bronchitického (tj. expektoračního) fenotypu CHOPN. Výsledky: Nebyl nalezen žádný rozdíl v průměrné CBF mezi oblastí sliznice dolních (CBF bronchiálního vzorku 5,9 Hz ± 1,2) a horních (CBF nazálního vzorku 6,0 Hz ± 1,3) dýchacích cest (p = 0,427). Byla také dokumentována středně významná asociace mezi výskytem dlaždicobuněčné metaplazie (κ = 0,485) a indexem ciliární dyskineze (κ = 0,733) v obou slizničních lokalitách. Přítomnost akinetických cilií v nosní a bronchiální lokalizaci byla asociována pouze lehce (κ = 0,282). Závěr: Nenalezli jsme žádný rozdíl mezi frekvencí kmitání nazálních a bronchiálních cilií u nemocných se stabilní fází CHOPN. Naopak jsme prokázali středně silnou asociaci mezi výskytem dlaždicobuněčné metaplazie a indexem ciliární dyskineze na sliznici obou částí dýchacích cest. Naše pozorování podporuje koncept jednotných dýchacích cest. Ke zobecnění našich dat bude však třeba dalších prací.

Klíčová slova:
nazální sliznice –  bronchiální sliznice –  chronická obstrukční plicní nemoc –  ciliární studie –  frekvence ciliárních kmitů –  ciliární dyskineze –  dlaždicobuněčná metaplazie

Úvod

Epiteliální buňky lidské nazální a bronchiální sliznice mají velmi podobné morfologické a funkční parametry [11,12,19,44,57]. To je jasně prokázáno u zdravých osob, avšak koncept jednotných dýchacích cest se pravděpodobně týká také ně­kte­rých respiračních patologií, dříve striktně považovaných za problém plic a dolních dýchacích cest. Nyní se již obecně přijímá přítomnost kontinuálního postižení celé respirační sliznice u bronchiálního astmatu. Zejména u atopické varianty této chronické zánětlivé choroby se velmi často setkáváme s klinickými a funkčními projevy také v oblasti horních dýchacích cest (v nose či vedlejších nosních dutinách). Víme například o tom, že nespecifická nosní reaktivita koreluje s nespecifickou bronchiální reaktivitou u osob s alergickou rinitidou a bronchiálním astmatem [64]. Souvislost mezi bronchiálním astmatem a rinitidou podporují další četné práce týkající se epidemiologie [33,62,63], patologie [16,48], patofyziologie [15], imunologie [54] i léčebného přístupu [9,10,61] k alergické rinitidě a bronchiálnímu astmatu. Výrazné projevy postižení nosních dutin a nosu nacházíme také u neatopického fenotypu astmatu [19].

Předmětem našeho zájmu však není astma, nýbrž druhý „zástupce“ bronchiální a bronchiolární patologie, totiž chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN). Také zde, zejména v posledních 5 letech, pomalu přibývá literárních důkazů o tom, že minimálně u ně­kte­rých pacientů s chronickou obstrukční plicní nemocí (CHOPN) dochází vedle postižení bronchiální sliznice též ke změnám ve sliznici nazální a že tyto změny jsou velmi podobné [19]. CHOPN je jistě velkým problémem současnosti, v EU postihuje minimálně 4–6% dospělých osob. S ještě větším výskytem této choroby musíme počítat do budoucnosti, neboť reálně předpokládáme, že se v roce 2020 CHOPN v celosvětovém mortalitním měřítku dostane na pomyslnou 3. příčku [8,27,34,36]. I přes výrazné výzkumné úsilí stále totiž neexistuje optimální terapeutická strategie, jež by dokázala spolehlivě zastavit průběh onemocnění a zabránit nepříznivému trendu progresivního poklesu plicních funkcí [5,6,25]. CHOPN je charakterizována pomalu progredující limitací expiračního proudění vzduchu (neboli bronchiální obstrukcí). Tato obstrukce je pouze částečně reverzibilní, na rozdíl od většiny případů bronchiálního astmatu. Na vývoji choroby se podílí plicní emfyzém s ireverzibilní destrukcí alveolů, jenž vede, mimo jiné, i ke ztrátě ukotvení malých bronchiolů. A právě malé dýchací cesty (bronchioly s průměrem 2mm a méně) jsou hlavní lokalitou bronchiolární obstrukce u nemocných s CHOPN. Procesy přítomné v malých průdušinkách jsou zánětlivé (slizniční zánět s edémem a hypersekrecí hlenu a ložiskové zvětšení slizniční lymfatické tkáně) i fibrózní povahy (peribronchiolární fibrotizace). Chronická bronchitida (klasický popisný termín pro chronickou expektoraci sputa) bývá přítomna u většiny nemocných s CHOPN, avšak ne vždy. Nezřídka existují případy, kdy chronická bronchitida není vůbec asociována s bronchiální obstrukcí (tj. nemocný produktivně kašle, avšak nemá CHOPN) [5,6,38,58–60]. Každý nemocný má jiný poměr mezi emfyzémovým postižením, bronchiolitidou, případně chronickou bronchitidou. Situaci navíc komplikuje občasná přítomnost disproporciální plicní arteriální hypertenze asociovaná s cévním postižením, případně overlap s bronchiálním astmatem a několik dalších (vzácnějších) fenotypů tohoto komplexního systémového onemocnění [28,29,38]. U různých nemocných se proto můžeme setkat s rozmanitými klinickými symptomy a rozdílnou prognózou.

U nemalé části nemocných se CHOPNprojevuje jako hypersekrece hlenu. Hlen je obtížně odstraňován a jeho přítomnost je pravděpodobně spojena s poškozenou mukociliární clearance (tato je do jisté míry suplována akcentací kašle). Mukociliární clearance je velmi sofistikovaná činnost [7], jež se podílí na odstraňování hlenu. Ten má u CHOPN poněkud jiné složení než u zdravých osob (více vazkého mucinu a menší množství antibakteriálně působící seriózní složky). Intenzita a efektivita mukociliární clearance je určena charakterem a množstvím hlenu a také strukturou a funkcí ciliárního aparátu respirační sliznice [28,29,42,43]. A právě detailních informací o formách ciliární patologie u nemocných s CHOPN je v odborné literatuře velmi málo. Jedním z důvodů může být technická obtížnost odběrů sliznice z bronchů, či dokonce z oblasti plicní periferie. Dalším důvodem může být značná fenotypová heterogenita populace nemocných s CHOPN (viz výše). Naše univerzitní pracoviště se péči o nemocné s CHOPN dlouhodobě a systematicky věnuje [31,32,45–47]. A protože máme k dispozici moderní metody ciliárního vyšetřování (digitální vysokorychlostní mikroskopii a elektronový mikroskop), byla naším logickým cílem právě otázka mukociliární clearance. Na úvod jsme jako „pilotní“ projekt provedli srovnání mezi ciliárními parametry nativní sliznice bronchů a nosní dutiny, jež předkládáme v tomto stručném sdělení.

Cíl

Cílem naší práce je detailní porovnání struktury a funkce cilií respiračního epitelu mezi oblastí nazální a bronchiální sliznice u našich stabilních nemocných trpících CHOPN.

Metodika

Soubor nemocných

Během jednoho roku bylo postupně vyšetřeno 17 nemocných s CHOPN (13 mužů a 4 ženy) průměrného věku 64,2 roku (47–80 ± 9,7) s průměrnou hodnotou usilovného jednosekundového výdechu (FEV₁) 61% (21–81). Devět nemocných trpělo CHOPN II. stupně dle GOLD, tři I. stupně, čtyři III. stupně a jeden IV. stupně. Terapie odpovídala standardům péče o jednotlivá stadia onemocnění. Jednalo se vždy o současné kuřáky (avšak během hospitalizace na našem oddělení minimálně 24 hod bez aktivního nikotinizmu). Všichni se podrobili celkové anestezii z důvodu diagnostiky suspektního pneumoonkologického onemocnění (primární či sekundární tumory postihující centrální bronchy). CHOPN u všech představovalo komorbiditu, nikoliv důvod k bronchoskopickému výkonu. CHOPN bylo u všech ve stabilní fázi (minimálně 6 týdnů bez exacerbace) umožňující nekomplikované provedení bronchoskopického výkonu i odběru materiálu k vyšetření. Studie byla schválena v rámci Ciliární studie etickou komisí LF UK Hradec Králové. Všichni účastníci podepsali informovaný souhlas.

Typ studie

Jedná se o průřezovou observační studii vyšetřující všechny nemocné se stabilní fází CHOPN, kteří se podrobili od června roku 2006 do května roku 2007 diagnostické bronchoskopii v celkové anestezii na bronchologickém oddělení naší kliniky.

Způsob odběru vzorků respirační sliznice

Nemocní na bronchoskopickém sále byli těsně po úvodu do celkové anestezie (intravenózní anestezie – Fentanyl^®, Diprivan^® a Mivacron^®) podrobeni bio­ptickému odběru nazální a bronchiální sliznice (kyretkou, resp. kleštěmi flexibilního bronchoskopu). Oba odběry byly provedeny současně dvěma týmy (lékař + sestra) z míst makroskopicky zcela intaktní sliznice (z nosu z oblasti kraniální části dolní nosní skořepy a z bronchu z oblasti ně­kte­ré interlobární či intersegmentální kariny). Všechny odběry byly jemné – nekrvavé (krev je výrazným ciliotoxickým agens) (obr. 1).

Zpracování vzorků pro digitální vysokorychlostní mikroskopii

Odebrané vzorky byly ihned separátně uloženy do fyziologického roztoku na speciální podložní sklíčko s „mističkou“ a překryty krycím sklíčkem. Podložní sklíčko, krycí sklíčko a roztok byly ohřáté na tělesnou teplotu (36,5 °C). Poté byla obě předem označená podložní sklíčka (nazální i bronchiální) se vzorky (většinou dva z každé lokality) uložena do termoboxu a okamžitě (během 1–3 min) dopravena do laboratoře patologa (obr. 2).

Digitální vysokorychlostní mikroskopie

Zde patolog vyšetřil oba vzorky pomocí světelného mikroskopu v zástinu (Nicon Eclipse 80i) v 1 000násobném zvětšení. Během mikroskopického vyšetření byly oba vzorky uloženy vedle sebe při teplotě 36,5 °C. Pořadí vyšetření nazálního a bronchiálního vzorku bylo zcela náhodné. Vyšetření ciliární frekvence (ciliary beat frequency) a stupně ciliární dyskineze bylo provedeno, s drobnými modifikacemi, dle dříve popsané metodiky [22–24]. V krátkosti tuto metodiku popíšeme (obr. 3).

Patolog od každého nemocného (1–2 vzorky) postupně v mikroskopu našel 5–7 reprezentativních míst, jejichž délka byla minimálně 50 μm, a tyto úseky postupně zaznamenal digitální vysokorychlostní kamerou napojenou na okulár mikroskopu (vzorkovací frekvence kamery 50 snímků za sekundu) do paměti připojeného PC a následně vypálil na DVD pro pozdější hodnocení. Záznam této kamery dovoluje všechny získané videosekvence následně hodnotit snímek po snímku (50 snímků = 1 s) na obrazovce počítače. Digitální záznam ve formátu (AVI) byl následně nezávisle hodnocen dvěma pozorovateli. Během pozdějšího hodnocení si pak oba hodnotící lékaři (patolog a klinik v jiném čase, nezávisle na sobě) každý 50μm úsek rozdělili do pěti sousedících úseků dlouhých 10 μm. Každý z pozorovatelů hodnotil slepě bronchiální i nazální sliznici (nevěděl, o jakou jde lokalitu).

Frekvence ciliárních kmitů

Kalkulace ciliární frekvence (CBF) probíhala přímo, a to velmi jednoduchým způsobem (CBF = 50/celkový počet obrázků pro 10 kmitů/× 10). Dvě měření ciliární frekvence (s přesností na 0,5 Hz) byla provedena v každém 10 μm okrsku, to znamená, že v každém proužku tkáně jeden pozorovatel získal 10 výsledků. Každý pozorovatel vyšetřil 5–7 proužků. Dva pozorovatelé tedy dohromady od každého nemocného a z každé ze sledovaných lokalit získali 100–140 (2 × 50–70 výsledků), ze kterých byla kalkulována průměrná ciliární frekvence (CBF).

Analýza indexu ciliární dyskineze

Ke zjištění ciliární dyskineze jsme každýproužek ciliárního epitelu (tj. 5–7 z každélokality) ohodnotili následujícím způsobem. Normální a koordinovaný bičovitý pohyb cilií v celém rozsahu epiteliálního proužku byl hodnocen jako normokineze – a byl označen indexem 0. Ciliární epitelové proužky, jež neměly zcela normální pohyb, byly zhodnoceny indexem 1–3 v závislosti na stupni dyskineze a jejím rozšíření v rámci celého proužku (1 – lehká a pouze fokální dyskineze, 2 – střední dyskineze nesplňující kritérium pro lehkou ani těžkou, 3 – těžká dyskineze v průběhu celého proužku). Následně jsme vypočítali index ciliární dyskineze jako průměrný index z 5–7 proužků jedné lokality, obojí bylo vyšetřeno 2krát (každým pozorovatelem nezávisle). Index ciliární dyskineze tedy dosahoval hodnot 0–3.

Detekce akineze a dlaždicobuněčné metaplazie ciliárního epitelu

Sledování výskytu a rozsahu akineze a detekce dlaždicobuněčné metaplazie respiračního ciliárního epitelu jsme prováděli opět u každého epitelového proužku. Pro jejich kvalitativní popis jsme použili jednoduchý skórovací systém (0 – akineze nebo metaplazie není přítomna ani v jednom epitelovém proužku dané lokality, 2 – akineze nebo metaplazie je přítomna ve všech úsecích všech proužků z dané lokality, 1 – akineze nebo metaplazie je přítomna jen v části epiteliálního proužku). Každý pozorovatel tak vyšetřil z každé lokality 5–7 proužků, tj. oba dohromady 10–14 míst. Pokud nebyla ani na jednom přítomna akineze nebo metaplazie, byl vzorek celkově hodnocen bez akineze nebo bez metaplazie. V případě, že ve všech 5–7 proužcích byla v hodnocení obou pozorovatelů přítomna výhradně akineze či metaplazie, byl celkový vzorek hodnocen jako totální akineze nebo totální metaplazie. Ve zbylých případech jsme danou lokalitu zhodnotili jako parciální akinezi (resp. metaplazii). Výskyt akineze a metaplazie musel být vždy ve shodě obou hodnotitelů.

Statistické hodnocení

Pro statistické zpracování jsme využili program NCSS 2007 (metody deskriptivní statistiky, párový t test a κ koeficient). Ze vzorků bronchiální i nazální sliznice jsme při statistickém hodnocení použili následující veličiny: průměrnou ciliární frekvenci (akineze nebyly započítané jako frekvence 0), medián ciliární frekvence (akineze nebyly započítané jako frekvence 0), modus indexu ciliární dyskineze (pro přehlednost jsme vytvořili 2 kategorie dyskineze 1 + 0 a 2 + 3, při event. rovnosti jsme se přiklonili k horší kategorii), výskyt akineze (0 – nepřítomna, 1 – přítomna) a výskyt metaplazie (0 – nepřítomna, 1 – přítomna). Pokud jde o index ciliární dyskineze, o akinezi a o metaplazii, byl k vyhodnocení shody výsledků mezi nosem a bronchem použit κ koeficient (míra asociace – shody, souvislosti). K vyhodnocení míry asociace není stanovena hladina významnosti, ale podle absolutní velikosti můžeme konstatovat následující: je li koeficient menší než 0,4, jedná se o malou shodu, v případě hodnot 0,4–0,74 o střední shodu a od 0,75 o vysokou shodu.

Výsledky

Pro porovnání ciliárních frekvencí (v lokalitě bronchus a v lokalitě nos) se statistickými metodami testovala hypotéza shody proti alternativě neshody. Vybrané výsledky vyšetření všech 17 pacientů jsou stručně shrnuty v tab. 1. Byl použit párový t test. Pro průměry frekvencí je výsledek testu (přesná hladina významnosti) p = 0,427, pro mediány p = 0,331 a pro modus indexu ciliární dyskineze p = 0,119. V žádném z porovnání nebyla zamítnuta hypotéza shody, resp. lze říci, že nebyl nalezen rozdíl mezi bronchiální a nazální sliznicí, pokud jde o frekvenci ciliárního kmitu (ciliary beat frequency) (graf 1).

K vyhodnocení míry shody mezi nazálními a bronchiálními indexy ciliární dyskineze (0 + 1 nebo 2 + 3) a přítomností (či nepřítomností) akineze a metaplazie byl použit κ koeficient. U akineze dosahoval tento koeficient 0,282 (malé shody), u dlaždicobuněčné metaplazie respiračního epitelu a u indexu ciliární dyskineze 0,485, resp. 0,733 (tj. střední míry shody) (tab. 1, grafy 2 a 3).

Diskuze

Získané výsledky potvrdily naše předpoklady, tj. nebyl nalezen zjevný rozdíl mezi frekvencí cilií respiračního epitelu z nazální a bronchiální sliznice u současných kuřáků (24 hod bez expozice nikotinu) ve stabilní fázi CHOPN. Všichni nemocní zařazení do studie měli (alespoň částečně) vyjádřený bronchitický fenotyp onemocnění (někteří byli „čistými“ bronchitiky, jiní měli rysy obou nejčastějších klinických fenotypů, tj. jak chronickou expektoraci, tak výraznou hyperinflaci s HRCT verifikovaným plicním emfyzémem). Bronchitický fenotyp byl pro nás důležitý vzhledem k tomu, že chronická expektorace je pravděpodobně více asociována s přítomností porušené mukociliární clearance (ve srovnání s non bronchitickým, tj. emfyzematickým fenotypem) [3,5,6,38,42,43,56].

Také chronický nikotinizmus je pravděpodobnou kauzální příčinou mukociliárního poškození (primární interakce s ciliemi i sekundárně přes svůj zásadní vliv na vznik a vývoj CHOPN a chronické bronchitidy). Akutní vliv aktivního nebo pasivního nikotinizmu na respirační cilie vyšetřovaných osob jsme se snažili eliminovat nejméně 24hodinovou abstinencí – všichni nemocní s celkovou anestezií byli 24 hod před vyšetřením hospitalizováni, během hospitalizace na našem pracovišti je v podstatě vyloučena aktivní i pasivní expozice cigaretovému kouři. Vliv nikotinizmu však skutečně představuje řadu nejasností. Přechodná expozice cigaretovému kouři dle několika autorů neovlivňuje a dle jiných dokonce urychluje ciliární frekvenci respiračních cilií (hlavně u zdravých osob), možná jako projev zvýšené tendence odstraňovat v cigaretovém kouři přítomné škodliviny. Většina prací na experimentálních zvířatech i v lidských studiích však prokazuje ryze negativní působení akutního i dlouhodobého, aktivního či pasivního kouření na ciliární strukturu (ztráta cilií) a celkovou mukociliární aktivitu (pokles mukociliární clearance) a zabraňuje dokonce i normální regeneraci ciliárního epitelu (např. po operačním poškození respirační sliznice). Projevy nežádoucího působení cigaretového kouře i dalších škodlivin jsou patrné v rozsahu celých dýchacích cest – tj. v oblasti nosní, sinusové či bronchiální sliznice [1,2,4,17,40,53]. Dokonce je potvrzena stejná genová exprese v respiračních epiteliích bukální, nazální a bronchiální sliznice u pravidelných kuřáků [52].

Kromě naší práce se možným pan respiračním rozměrem CHOPN zabývají v posledních letech i další autoři. Mikroskopicky byly např. u kuřáků s CHOPN zachyceny v nosní i v bronchiální sliznici velmi obdobné známky dlaždicobuněčné metaplazie či podobně vyjádřené rozšíření subepitelové bazální membrány. Navíc se u kuřáků s CHOPN nevyskytují statisticky významné rozdíly ani v počtu slizničních eozinofilů, neutrofilů a CD8+ T lymfocytů mezi nosní a bronchiální sliznicí [55]. Také subjektivní klinické známky postižení nosní sliznice se u nemocných s CHOPN vyskytují výrazně častěji (nosní příznaky se nachází u 43–75% nemocných s CHOPN) [28,29,35,41]. Souvislost horních a dolních dýchacích cest vyplývá ze studie potvrzující závislost průchodnosti nosní dutiny nemocných s CHOPN (měřené ultrazvukem) na obstrukci dýchacích cest hodnocené spirometricky [20]. Stejní autoři popisují také změny sliznice dýchacích cest při exacerbaci CHOPN, kdy byla zjištěna vyšší koncentrace markerů zánětu (počet leukocytů, IL 6, myeloperoxidáza) ve sputu i hlenovém sekretu nosní dutiny [21]. Možné mechanizmy, jež vedou k současnému postižení horních i dolních dýchacích cest, však nejsou jasné. Pouze se můžeme domnívat, že se na něm podílí současné působení inhalačních škodlivin v celém rozsahu respirační sliznice, komplex nazobronchiálních reflexů, změna dechového vzoru s odlišným prouděním vzduchu u nemocných s CHOPN, případně opakované drobné plicní a nazální aspirace v důsledku špatně koordinovaného dýchání během polykání, kdy normální vzor výdech-polknutí-výdech je u osob s CHOPN významně narušený [18,28,29].

To, že je mukociliární clearance u nemocných s CHOPN poškozená, víme. Nevíme však, jakým způsobem toto poškození vzniká ani jak se vyvíjí v čase, a také to, proč není stejné u všech fenotypů CHOPN. Zajímat se o mukociliární clearence sice není zrovna publikačním hitem. Avšak v současnosti zahajovaný výzkum našich londýnských kolegů (z významné britské výzkumné skupiny zabývající se moderními trendy patogeneze této choroby) se právě nyní věnuje ciliární aktivitě u osob trpících CHOPN [30].

Každá práce, včetně té naší, má své limitace. Tou první je menší velikost souboru (i když v mnoha v literatuře zmiňovaných studiích jsou také uvedeny soubory o 10–15 osobách) a do jisté míry nižší vzorkovací frekvence (50 Hz) naší digitální vysokorychlostní kamery, neboť v současnosti nejčastěji používanými rychlostmi jsou 125–400 Hz [14,22–24]. Existují však mnohé recentní publikace výzkumně využívající stejnou, nebo dokonce menší (30–60 Hz) vzorkovací frekvenci [13,26,50,51]. Další možnou výhradou je použití fyziologického roztoku jako roztoku, do něhož bezprostředně po odběru pokládáme ciliární epiteliální proužky. V literatuře bývá uváděno několik dalších možností, jak lze ciliární buňky po odběru delší dobu uchovat beze změny jejich funkce (Medium 199, HBSS) [39]. Používají je však ta pracoviště, jež odebraný materiál zpracovávají do několika (čtyř) hod po odběru. Náš transportní čas je ale neporovnatelně menší, neboť do 3 min jsou všechny vzorky na vyhřívaném stolku mikroskopu a během dalších 2–3 min jsou cilie zaznamenány do paměti počítače. Fyziologický roztok je navíc pro tento rychlý přesun vyhovujícím médiem využívaným řadou jiných autorů [37,49].

Naopak výhodou a předností naší práce je značně homogenní soubor vyšetřených osob (klinicky stabilních, současných kuřáků, zbavených aktuální cigaretové expozice, s bronchitickým fenotypem onemocnění).

Závěr

Porovnání ciliárních frekvencí neukazuje statisticky významný rozdíl mezi nazální a bronchiální sliznicí nemocných s CHOPN (vzhledem k velikosti souboru a síle statistického testování však nelze s úplnou jistotou tvrdit, že se nos a bronchus vůbec neliší). Mezi výskytem akineze v nazální a bronchiální sliznici byla nalezena jen nízká míra shody. Výskyt metaplazie a index ciliární dyskineze vykazují střední míru shody. Tento pilotní výzkum je v současnosti následován dvěma dalšími ciliárními projekty: prvním, jenž pokračuje ve srovnávání nazální a bronchiální sliznice u dalších jedinců (tj. zvětšuje tento soubor), a druhým, jenž se komplexně vyšetřuje nazální sliznici u stopkuřáků se stabilní fází CHOPN. Naší snahou je nalézt další zajímavá fakta o jednom z důležitých patofyziologických mechanizmů chronické obstrukční plicní nemoci.

Poděkování patří zejména Interní grantové agentuře Ministerstva zdravotnictví České republiky a Kateřině Žohové a Věře Fabiánové, ochotným spolupracovnicím na naší klinice.

Práce byla podpořena zejména grantem IGA MZ ČR (NR 8407-4/2005).

MUDr. Vladimír Koblížek
www.fnhk.cz
e mail: koblivla@fnhk.cz