Klasifikací řízená volba operačního přístupu při operačním léčení zlomenin torakolumbární páteře

Classification-Based Surgical Approach in Surgical Management of Thoracolumbar Fractures of the Spine

Introduction:
The decision on the surgical approach in the operative treatment of the fractures of thoracolumbar spine is possible only by following a detailed classification. However, the application of the classification systems is not reliable without a complex imagination of the bony and fibrous structures involved into the fracture. Pre-op investigation should include x-rays, CT-scans and MRI.

Material and methods:
Patient series consists of 21 females and 43 males treated surgically for the unstable thoracolumbar fracture during 2001. The average age was 43 years. Patients suffering form osteoporosis, fresh spinal cord injury and multiple spine fractures were excluded. All fractures were examined by plain x-rays, CT-scans and MRI and classified according the AOASIF classification system. In patients with A-type fractures the single anterior approach was used. Patients with B- or C-type of fracture were operated by the posterior approach. These fractures were complementary classified according to the Load-sharing classification and those with 6 or more points were additionally operated also from the front. Patients were divided into the three groups: the anterior approach (22 pts), the combined procedure (22 pts) and the posterior approach (20 pts). In the third group, the hardware was removed after 15 months on average. No posterolateral fusion was carried out. Minimum follow-up was 22 months.

Results:
No implant failure was found in any patient. No significant loss of correction was found in the first and the second group. The loss of correction in the third group was 3.1 degree on average.

Conclusion:
Overall graphical imagination of the thoracolumbar fractures (including MRI) is essential for their classification. The classification helps to choose the optimum surgical approach. The approach related to the fracture classification prevents the treatment failure.

Key words:
spine stability – thoracolumbar fractures – fracture classification – magnetic resonance imaging – surgical approach

Autoři: R. Lukáš; P. Suchomel ^*; J. Šrám; L. Endrych ^**
Působiště autorů: Traumacentrum, Neurocentrum (*) a radiodiagnostické oddělení (**) Krajské nemocnice Liberec
Vyšlo v časopise: Rozhl. Chir., 2006, roč. 85, č. 7, s. 365-372.
Kategorie: Monotematický speciál - Původní práce

Souhrn

Úvod:
Při rozhodování o tom, zda při operačním ošetření zlomenin torakolumbární páteře bude použit přístup přední, zadní nebo přístupy oba, je možno učinit na základě detailní klasifikace poranění. Detailní klasifikace je před operací proveditelná jen na základě úplného grafického zobrazení kostních i vazivových struktur, tedy na základě skiagrafie, CT vyšetření a vyšetření magnetickou rezonancí (MR). Bez takto provedeného vyšetření není použití komplexního klasifikačního systému (AO-ASIF) spolehlivé.

Materiál a metoda:
V roce 2001 byli pro nestabilní zlomeninu torakolumbární páteře operačně ošetřeni 64 pacienti v průměrném věku 43 let (21 žena a 43 muži). Vyloučeni byli pacienti s porózou skeletu, s čerstvým poraněním míchy a s mnohočetnými zlomeninami páteře. Pacienti byli vyšetřeni skiagraficky, počítačovou tomografií a magnetickou rezonancí (MR). Byl použit klasifikační systém AO-ASIF. Pacienti se zlomeninami typu A byli operováni jen předním přístupem, pacienti se zlomeninami typu B a C byli operováni přístupem zadním. Zlomeniny typu B a C byly doplňkově klasifikovány podle systému Load Sharing Classification (LSC). Fraktury. jejichž hodnocení dosáhlo nebo přesáhlo 6 bodů, byly operovány též zpředu. Soubor byl v této souvislosti rozdělen na tři skupiny: přední výkony (22 pacientů), výkony kombinované (22 pacientů) a výkony zadní (20 pacientů). Ve třetí skupině byl implantát odstraněn v průměru po 15 měsících. Nebyla prováděna transpedikulární intersomatická fúze ani fúze posterolaterální. Minimální doba pooperačního sledování byla 22 měsíců.

Výsledky:
V žádné z uvedených skupin nebylo zaznamenáno selhání implantátu. Ve skupině první a druhé nebyla zaznamenána signifikantní ztráta korekce. Ve skupině třetí byla naměřena průměrná ztráta korekce 3,1 stupně.

Závěr:
Úplné zobrazení zlomeniny torakolumbární páteře (včetně MR) je rozhodující pro její klasifikaci. Klasifikace určuje přístup při jejím operačním léčení. Klasifikací řízený operační přístup podporuje prevenci selhání léčby.

Klíčová slova:
stabilita páteře – torakolumbární zlomeniny – klasifikace zlomenin – magnetická rezonance – operační přístup